FR - 10. kapitola

Překlad: Clarissa

Holky, mám pro vás další kapitolu.
Opět vám všem děkuji za všechny komentáře :)
P.S.: Připravte si kapesníčky.
Clarissa

Rachael vytáhla Fin ven ze zkušební kabinky a postavila ji před zrcadlo. Fin projela svýma očima přes odraz v zrcadle, když techno hudba duněla hlasitě skrz celý obchod. Krátká zlatá sukně, splývavý černý top s výstřihem tak hlubokým, že nedovoloval si pod něj vzít podprsenku – to nebyla ona.

„To nejsem já,“ poznamenala a vytahovala si top nahoru, aby si více zakryla svůj výstřih.

Rachael jí to upravila, takže výstřih jí spadl zpět dolů a podívala se na ni do zrcadla. „Přestaň se rozčilovat. Oboustranná lepící páska to udrží na místě. A máš pravdu. Nejsi to ty. A o to právě jde.  Žiješ v bublině ze smutku. Dneska večer budeš někdo jiný. Potřebuješ to, Fin.“

Ona potřebovala Ryana. Nic a nikoho jiného. Jen jeho, ale uběhly dva týdny a neslyšela o něm. To ji nepřekvapovalo. Řekl ji, že jí vždycky chtěl, a že ji nikdy nepřestane chtít, a další ráno mu vpálila do obličeje, kvůli jednomu slepému momentu, že tam u ní je jen kvůli povinnosti k Jakeovi a to bolelo. Kdo by ho vinil za to, že se držel dál?

„Nejsem si jistá, jestli chci jít dneska večer ven, Rach.“

Rachael stála přímo před Fin, blokovala jí pohled na ten sporý outfit, když ji vzala za ruce. „Jake by  byl teď na tebe naštvanej,“ řekla a slzy jí zaplnily oči. Zamrkala je pryč a narovnala ramena. „To já jsem na tebe teď naštvaná. Tohle není život, Fin. Ty jen přežíváš ve vakuu a nemůžeš v tom pokračovat napořád.“

„Ale můžu.“

Rachael pustila její ruce a upravovala ji tu zlatou sukni. „Ne. Nemůžeš.“

Fin se zamračila, odstrčila její ruce pryč a stáhla si sukni dolů. Povzdychla si, když se podívala na její kyčle. „Vyšli pátrací skupinu, protože zbytek té sukně chybí.“

Rachael si založila ruce v odpovědi. 

„Fajn.“ Rozhodila rukama. „Jak chceš.“ Přesunula se dozadu a sedla si na malou koženou pohovku před zkušebními kabinkami. „Mám uvnitř sebe velký vztek a pořád se kdekoliv chrlí ven a tím zraňuju lidi.“

Rachael se zarazila a podívala se na ni. „Chceš tím říct, že zranuješ Ryana.“

„Ryan je zraněný už dost tak jak je. On jediný tam byl. On viděl..., ž-že viděl...“ Její pěsti se zaťaly. „Kurva.“

Fin se postavila a zamířila zpátky do zkušební kabinky, zavřela dveře a svlékla si oblečení. Stála jen v jejím spodním prádle a dívala se na své tělo kriticky. Vždycky byla štíhlá, jako její matka, ale teď jí kosti ostře vystupovaly z těla. Ryan měl pravdu. Potřebuje jíst. Jake by nenáviděl, vidět ji takhle.

„Fin?“ ozvalo se lehké klepnutí na dveře, když Fin popadla své džíny, právě se je chystala natáhnout na sebe. „Jsi v pořádku? Víš, že je v pořádku mít vztek. Jen ho musíš všechen ze sebe dostat ven.“

Její ruce byly ochablé, když se opřela o zeď zkušební kabinky. „Já vím.“

„Jsi vzteklá, protože víš, že se tam vrátí zpátky a to tě děsí. Ty a Ryan – jste oba jako jedna půlka toho druhého. Ani jeden z vás nikdy nebude kompletní bez toho druhého.“

Odstrčila se ode zdi, rychle se oblékla a otevřela dveře. Rachael se setkala s jejím pohledem. „Chovala jsem se jak mrcha.“

„Právě jsi ztratila svého bráchu, Fin. Máš právo být z toho rozhozená.“

„Ryan není.“

„Muži jako on jsou trénovaní, aby se s těma sračkama vypořádali.“

Fin se zamračila. „No ale pak....kam tohle všechno vede?“

„Hádám, že kamkoliv, kam jde on,“ řekla jí jemně. Popadla oblečení z Fininých rukou a usmála se. „No ale teď pojďme utratit nějaký prachy.“

Fin zavrtěla hlavou. „Rachael.“

„Fin,“ řekla monotónně a míříla k pokladně.

Prodavačka jim věnovala zářivý úsměv, když jim účtovala nákup. „Máte hollywoodskou pásku?“

Fin se na ní podívala. „Máme co?“

„Izolepu na prsa,“ řekla Rachael nahlas. „A ano, nějakou máme, díky.“

Prodavačka jim věnovala další zářivý úsměv, když jim předávala tašky. Rachael je vzala, poděkovala jí a mířily ven z obchodu. Fin se podívala na Rachael přes rameno, když scházela po malých schodech na ulici. „Nemůžu uvěřit tomu, že ty věci na sobě budu muset mít přilepený izolepou na prsa.“

Protože se nedívala na to, kam šlape, zavadil její podpatek o spodní schod, zakopla a letěla dopředu. Narazila do pevné hrudi, která ji zachránila od toho, aby se rozplácla na chodník.

„Doprčič,“ zavrčela.

Silné, opálené paže ji pomohly narovnat se. „Říkal tady někdo prsa?“

Její paže byly chyceny v pevném uchopení. Fin se podívala nahoru do velkých, oříškových očí, které se rozšířily, když se zaměřily na její obličej. 

„Kyle?“

„Fin!“ Smutek se krátce přehnal přes jeho obličej než byl vymazán širokým úsměvem. Jeho ruce se kolem ní omotaly a vytáhl ji nahoru, její nohy se houpaly nad zemí, až dokud se nedívala do jeho očí. „Jak se ti vede?“

Fin se držela za jeho ramena, když ji držel ve svém objetí. „Tak znáš to.“

Jeho pohled se zjemnil. „To jo.“

„Měl bys mě vůbec takhle zvedat?“ zeptala se ho.

„Je mi fajn, zlato. Bylo to jenom škrábnutí.“

Nahrnuly se jí do očí slzy. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“ Potlačila slzy, když se Kyle podíval na Rachael, která stála po Finině levici. „Pamatuješ si na Rachael?“

Mrkl na Rachael a řekl, „Jak bych mohl zapomenout?“

Rachaeliny tváře se začervenaly a Fin vyprskla smíchy. Odkašlala si a pohledem ukázala dolů na podlahu. 

Kyle ignoroval ten tichý příkaz, aby ji postavil dolů. Místo toho se v jeho očích objevil drzý záblesk, když na ni povytáhl obočí. „Kde je můj tučňák?“

Smích z ní bublal ven, „Děláš si srandu?“

„Dlužíš mi ho, zlato. Nikdy předtím jsem tučňáka neviděl. Těšil jsem se na to, že budu mít jednoho sám pro sebe.“

„Nevěřím ti. Nebyls na Ostrově tučňáků?“ (pozn. ostrov u městečka Rockingham, cca 40km od Perthu, kde volně žije největší kolonie tučňáků v Australii).

„No, to záleží...“

Vytáhla obočí. „Na čem?“

„Hodláš mě tam vzít?“

Fin se zachichotala a strčila do jeho hrudi. „Už mě můžeš postavit dolů.“

Pomalu sjela dolů po jeho těle, když ji pustil. Nátáhl se po její ruce a stiskl jí. „Co máte dneska v plánu, holky?“ Podíval se na tašky, které Rachael držela ve svých rukou. „Nakupování?“

„Brooksi!“

Kyle se otočil a Fin se podívala za něj a uviděla zaparkované auto kousek dál na silnici. Jeden kluk se zády opíral o okýnko spolujezdce a druhý opíral své předloktí o otevřené okýnko na straně řidiče. Oba se dívali jejich směrem.

Mávl na ně a otočil se zpátky k Fin a Rachael.

„Bereme dneska Fin ven, takže jí musíme obstarat něco na sebe,“ odpověděla Rachael na jeho otázku. 

Podíval se na Fin, jasné polední slunce zářilo skrz jeho zlatavě hnědé vlasy. „Ven, jo?“

„Možná,“ zamumlala. 

„Určitě,“ řekla Rachael pevně. „Fin potřebuje vyrazit ven.“

„A kam se chystáte?“

Fin povzdechla, když mu to Rachael řekla. 

„Pospěš si, kámo!“ ozval se další křik z auta.

Kyle pustil Fininu ruku, otočil se a mávl znovu na své netrpělivé kámoše. „Budu muset jít,“ řekl ji a  uchopil Fin jemně za bradu, aby se na něj podívala. „Dávej na sebe pozor, zlato.“

„Jasně,“ zamručela.

Kývl na Rachael a odcházel pryč.

„Jo, Fin?“ zavolal zpátky. Rachael a Fin, právě odcházející opačným směrem, se zastavily a otočily. „Zavolám ti, jo?“ zakřičel, jak šel pozpátku. „Abys mě mohla vzít na ten Ostrov tučňáků, jaks mi slíbila.“

Zakroutila hlavou a bojovala se smíchem. „Nic jsem ti neslíbila,“ zakřičela na něj zpátky.

Kyle se samolibě zašklebil. „Jseš si tím jistá?“

Došel k autu, prudce otevřel dveře, když jeho kámoši naskákali zpátky do auta. Věnoval jim krátké mávnutí, než zmizel.

„Kyle je ohromnej,“ poznamenala Rachael. „A žhavej,“ dodala.

Fin se na ni podívala. „Na vojáky si nech zajít chuť, Rachael. Nejsou dobří pro tvoje zdraví, a zvlášť tenhle ten. Slyšela jsem, že holky střídá jako ponožky.“

Rachael se usmála a zavěsila svou ruku do Fininý. „Jasně, že je střídá. TEĎ. Ale to jenom proto, že hledá lásku svého života, kterou ještě nepotkal.“

Kráčely dolů ulicí, „A to jsi ty?“

„No....ano,“ připustila. „Ovšem podle toho, jak se díval na tebe, bys to mohla být ty. Nebuď chamtivá. Máš Ryana a ten je ten nejžhavější ze žhavých.“

„Nemám Ryana,“ upozornila ji.

Rachael obě zastavila a podívala se na ni. „O čem to mluvíš? Vždycky jsi měla Ryana.“

„Já ne. To armáda ho měla.“

„Fin.“ Rachael vydechla podrážděně a na okamžik se podívala pryč, než se jejich oči znovu setkaly.

„Ty jsi jeho srdce. TY. To je jeho obět za všechny démony, které si nese uvnitř sebe. Ale potřebuje se probudit a zjistit, že bez ohledu na to, kde je nebo co dělá, mezi vámi to bude pořád fungovat, protože je mezi vámi něco, co je tak daleko za hranicemi lásky a nikdy to nezmizí.“

*****

„A co sem?“ řekl Kyle.

Ryan se zastavil před otevřenou terasou nočního klubu, kolem které procházel s Kylem, Texem a Gallowayem. Jeho krok už byl nejistý. Alkohol vykonal svou slíbenou práci pro dnešní večer a on byl skoro opilý. Potřeboval jenom další noc bez toho, aby něco cítil.

Dal si své ruce do kapes, aby udržel stabilitu a podíval se na Kyla? „Semhle?“ zakřičel přes hlasitou hudbu. Přímo z ulice venku, rytmus už duněl skrz jeho organismus. „Děláš si prdel?“

Kyle si prohlídl vchod do klubu odshora dolu. „Kdyby jo, nebyl bych tady s váma holky.“

„Jo? A kde bys teda byl?“ zeptal se ho Galloway.

Kyle se zarazil a podíval se na něj. „Šukal bych samozřejmě. To je moje.“

„Šukat cokoliv, co se hejbe,“ zavrčel Tex.

Kyle zvedl uraženě obočí. „Jen ženský, kreténe. Vysoký, malý, hubený, dobře vyvinutý.“ Olízl si rty a samolibě se zašklebil.

Skupinka holek sedících na terase si povídala a smály se. Jedna z nich vyšla z jeho hloučku a podívala se jejich směrem. Mrkla, když přiblížila skleničku k jejím ústům.

„Ježíši,“ zamručel Kyle. „Jo. Tohle je to místo.“ Kývl směrem ke vchodu. „Plejtváme tady časem.“

Galloway následoval Kylův směr pohledu a zamračil se. „Hej, není to Laura?“

„Laura?“

„Jo, vždyť víš....Jakeova sestřenice.“

Sakra. Otupělý opar odplaval pryč při zmínce Jakeova jména, zničilo to veškerou snahu, kterou vložil do opíjení, tak aby mohl zapomenout. Lauřin pohled se rozšířil, když se podíval jejím směrem. Rychle se podívala směrem k baru a pokračovala ve svém pohybu, on ztuhl.

Fin tam stála a vypadala tak, jak ji nikdy před tím neviděl. Dech se mu zadrhl v hrdle, když si ji prohlížel. Měla na sobě sukni, která zářila pod jasnými barovými světly. Její krásné, dlouhé nohy – ty, kvůli kterým se cítil jako v nebi, když se omotaly okolo něj a stiskly ho – se ukazovaly světu a ten top? Kurva. Byl to vůbec top? Cokoliv to kurva bylo, odhalovalo to dlouhý V výstřih na její hrudi, z čehož okamžitě ztvrdnul. Chtěl ji odtáhnout pryč, lízat cestičku dolů po té nádherné kůži v jejím odhaleném výstřihu a pak roztrhnout tu věc na dvě části.

Tex řekl něco, čemu se Kyle a Galloway smáli, ale on nemohl odtrhnout své oči pryč.

„....že jo, Kendalle?“

Kyle ho uchopil za loket.

„Uhm?“ navrčel.

„Nic,“ řekl Kyle a zakroutil nad ním očima.

Když se chlápek stojící na baru vedle Fin naklonil a svůdně projíždel prstem přes linii její klíční kosti, zašuměla v Ryanově uších krev. Ten chlápek jí něco řekl a Fin se naklonil k němu blíž, aby ho slyšela. 

„Kurva,“ zavrčel.

S nasupeným obličejem Ryan ignoroval svoje kamarády a vykročil ke dveřím.

„Vypadá to, že jdeme dovnitř!“ zakřičel Kyle.

„Hm, dobrý, č*ráku. Podívej se k baru. Fin je tady,“ řekl mu Tex. 

„Já vím,“ odpověděl Kyle samolibě. „Měl jsem to od dobrýho zdroje, že tu bude.“

„Tak se podívej na toho týpka, co stojí vedle ní. Nepoznáváš ho?“

Jeho obočí vyletělo nahoru. „Měl bych snad?“

„Je na všech fotkách, na který byla Fin.“

„Ježiši, Gallowayi. Mě na těch fotkách zajímá ona a ne nějakej kretén, kterej stojí vedle ní.“

„To je IAN,“ zavrčel Galloway.

Kyleův pohled zaletěl k baru. „A kurva,“ vydechl.

Ryan sebou trhl, když světla začala bolestivě blikat, ale nespustil z Fin oči a prodíral se skrz dav lidí.

Ian ho zaznamenal první. Díval se přes Finino rameno a projel ho pohledem od hlavy k patě a jeho čelist ztuhla. Ignoroval ho a smál se na Fin a Ryan toužil mu rozmlátit hubu.

„Fin.“

Pootočila se a její oči, namalované tak, že vypadaly kouřově a sexy, se rozšířily, když ho uviděla stát za sebou. 

„Můžeme si promluvit?“

Fin zamrkala. „Teď? TEĎ si chceš promluvit?“

Kývl hlavou na souhlas. Ano, chtěl si promluvit.

Ian ji majetnicky uchopil za její biceps a samolibě se ušklíbl na Ryana. „Teď není skutečně vhodný čas na mluvení, nemyslíš, Kendalle?“

Ryan mu věnoval vražedný pohled. Kurva, přeje si ten chlap chcípnout?

„Ryane.“ Zaslechl Finin sladký hlas a odhodil vzteklý výraz se svého obličeje, než se na ni podíval. Zakroutila na něj hlavou. „Není o čem mluvit. Já to chápu. Opravdu, jo. Ale omlouvám se. Chtěla jsem aby ses vrátil a po dvou týdnech, když mě vidíš, jak tady stojím s Ianem ses rozhodl, že si můžeme promluvit?“

„Jo, zatraceně. Potřebovalas čas, aby ses uklidnila.“

„Fin.“ Ianovo oči se zúžily, když udělal krok blíž a utiskoval ji. „O čem to mluvíte?“

Fin setřásla jeho držení. „O ničem, Iane.“

Ryan se díval z jednoho na druhého. Ianovo tělo bylo napjaté, žárlivost byla viditělná na jeho rudých tvářích. Sakra, Ryanovi bylo stejně tak špatně. Jeho ruce se sevřely do pěstí. Sevřel je tak pevně, až mu zapraskaly klouby a zavrčel na toho chlapa.

„Vy dva jste zase spolu?“ zeptal se Ryan Fin.

„Ne,“ řekla pevně.

„Možná,“ řekl Ian přes ní. 

Se vzrůstajícím hlukem v baru, zachytil Ryan jenom Ianovu odpověď. Trhl sebou, bolest se šířila jeho tělem. „Vážně? Po tom, co se mezi námi stalo, jsi se prostě k němu vrátila?“

Ianovy nosní dírky vzplály. „Počkej. Tys ho ošukala?“

Fin stiskla své rty k sobě.

„Takhle s ní vůbec nemluv!“ zakřičel Ryan na něj a rýpnul do něj vztekle prstem.

Fin zamířila pohledem za jeho rameno. „Ahoj Kyle.“ Její pokus o úsměv vyšel na prázdno, protože nedosáhl k jejím očím.

„Jak dlouho jsi ho vlastně šukala?“ zařval Ian. „Po celou tu dobu, co u vás bydlel, když jsme ještě chodili do školy – šukalas s ním ve stejnou dobu jako se mnou?“

S pohledem zamlženým zuřivostí, zaslechl Ryan Kylovo zavrčení, „A do prdele,“ když napřáhnul svou pěst a vypálil ji do Ianova obličeje. Zasáhla ho s těžkým, uspokojujícím úderem a Ryan zavrčel potěšením, když Ian zavrávoral dozadu. 

„Kyle, udělej něco,“ slyšel Fin prosit.

„Kurva ne. Neslyšela jsi, tak ten kretén s tebou mluvil? Další dostane ode mě.“ 

Ian se rozběhl a sevřel pěstí Ryanovo tričko. „Ty hajzle!“ zaječel do jeho obličeje. „Přestaň jí to dělat. Ty to nevidíš? Když tě vidí, všechno co vidí je Jake a to ji kurva zabíjí! Motáním se okolo ní ji akorát připomínáš, co se mu stalo. Nech ji kurva na pokoji nebo se z toho nikdy nedostane. Nech ji ať se pohne dál, pro její kurevský dobro!“

Ian ho odstrčil pryč a Ryan zavrávoral dozadu, šok mu vzal dech. KURVA. Ian měl pravdu. Ten kretén měl zkurvenou PRAVDU. Měl by jí nechat bejt. Nechat ji, ať se z toho dostane. Žít bez ní. Sám. On byl vždycky sakra sám.

Jeho srdce se bolestivě sevřelo, jako kdyby se mělo každou chvíli v jeho hrudi roztrhnout. Odstrčil se od securiťáka, který přišel kvůli rozruchu, otočil se a slepě mířil pryč z baru. 

Tex ho zadržel a nabídl mu lahev piva. „Tady. Myslím, že potřebuješ tohle.“

S plný souhlasem si ji od Texe vzal a vypil celou půlku piva v jednom velkém loku. Když uviděl, že Tex drží pivo i ve své druhé ruce, hrábnul po něm také. 

„Hej! Kendalle...“

„Naser si,“ zavrčel. Položil mu ruku na hrudník, Ryan odstrčil Texe proti zdi a kráčel pryč. Zahnul za roh a když dopíjel zbytek prvního piva, zjistil, že zašel do nějaké uličky. Ježiši. Zasraný pivo. Potřeboval něco tvrdšího. Něco z toho zničujícího pekla ho drželo a nemohl se vydrápat ven. Zaháknul svou ruku a rozmlátil prázdnou lahev o červenou cihlovou zeď. Rozbila se s hlasitou ozvěnou přes celou prázdnou uličku, střepy se rozletěly všude okolo po betonové dlažbě.

„Jakeu!“ zakřičel, jeho hruď byla bolavá a drsná. „Kde jsou kurva tvoje slova moudrosti teď?“

Ryan se zapotácel, opřel se o zeď a dopil další pivo.

„Kreténe,“ zamumlal, když hlas v jeho hlavě zůstal tichý. 

Sjel zády dolů po zdi, přitáhl kolena k hrudi a smích z něj bublal nad jeho blbostí. Fin měla pravdu. Ryan se SNAŽIL o ni starat. To byla jediná věc, kvůli které dokázal žít dál – že ho ona potřebuje. Ale ona ho vlastně vůbec nepotřebuje. Kam odtud půjde? Byl tak kurevsky ztracený. Sklonil hlavu na kolena a zajíkal se smíchem. Nebyl snad vždycky ztracený? Jake mu měl říct, aby si koupil zasranej kompas a dostal se kurva z toho.

„Ryane?“ ozval se Finin sladký hlas.

Ale ne. Slyší teď navíc ještě Finin hlas? Už byl unavený z toho, že slyšel hlasy. Tohle už bylo moc.

„Vypadni,“ zasténal na ten hlas, jeho smích vyprchal tak nahlas, když jeho hruď opustily naříkavé vzlyky. Nemohl dýchat, když vlna vzlyku za vzlykem probíhala skrz něj, pohřbívajíc ho pod povrch.

„Chci usnout,“ naříkal chraplavě. „A už nikdy se neprobudit.“

„Prosím, Ryane. Nedělej to.“

Fin mu dala ruku na rameno a Ryan přivřel oči uvědomujíc si, že tady skutečně byla a nebyl to žádný hlas v jeho hlavě.

„Jsem tak utahanej,“ zašeptal jí, jeho hlas byl tlumený od toho, jak mluvil do svých kolenou. Horké slzy mu padaly silně a rychle po tváři a nic je nemohlo zastavit. Neměl vůbec žádnou sílu k tomu, aby je před ní zakrýval. „Tak utahanej z toho, žít v tak velké bolesti.“

„Prosím, zvedni se,“ řekla mu přidušeně. Její hlas byl naplněn bolestí, když ho popadla za ruku, ale on se nemohl pohnout.

„Je to moje chyba,“ vzlykal držíc svou hlavu ve svých rukách. „Měl jsem to být já.“

„Nesmíš se z toho obviňovat, Ryane. Bože. Vždyť tě to zabije.“

„Tys u toho nebyla!“ zakřičel, podíval se nahoru a našel ji jak klečí před ním. „Vůbec nevíš, co se tam stalo!“

„No tak mi to řekni!“ Zakřičela na něj Fin zpátky, její hruď se vzdouvala, když klečela před ním, její zelené oči byly zlostné. Na chvilku se podívala pryč a když se podívala zpátky, její krásné oči byly naplněny smutkem. „Řekni mi to,“ zašeptala. „Potřebuju to vědět.“

Ryan se zhluboka a roztřeseně nadechl.  „Říkal pravdu? Jsem jen mizerná připomínka Jakea, která tě stahuje zpátky dolů?“

„Ne!“ zavzlykala zoufale. „Neposlouchej Iana. Vůbec jsem netušila, že tady bude. Já nejsem...nejsme znovu spolu. Slibuju.“

„Nedlužíš mi žádný slib.“

„To není o dlužení něčeho někomu, je to....“ 

„Ale je,“ přerušil ji. „Dlužím Jakeovi. Dlužím MU to. Víc než kdy jindy.“

Fin stiskla rty k sobě, bojovala se slzami. „Nemůžu bez tebe žít, Ryane.“

On přikývl, jeho srdce hořelo takovým množstvím lásky k ní, až ho to bolelo. „Já bez tebe taky nemůžu žít,“ zašeptal a slzy mu tekly dolů po tvářích, „ale vracím se zpátky. Víš to, že jo? Musím dokončit to, co jsme Jake a já společně začali. Tahle válka....musím ji vidět skončit, kvůli nám oboum. Kdybych tam nejel, pořád bych cítíl, že Jake umřel zbytečně a s tím bych se nemohl nikdy smířit.“

Fin se natáhla a vzala jeho obličej do svých dlaní, setřela mu slzy jejími palci. „Já vím,“ zašeptala.

„Kendalle? Fin?“ volal Kyle.

Oba se otočili ke vchodu do uličky. Kyle tam stál a nahlížel do tmy.

Ryan si odkašlal. „Tady dole, kámo.“

Když Ian vykročil zpoza rohu za Kylem, Fin se vztekle odstrčila od Ryana, vztek se jí jasně odrážel v jejích očích, když se postavila a kráčela odhodlaně rovnou k Ianovi. Ryan se vrávoravě postavil na nohy,  když se Kyle natáhnul, aby ji popadl a nepovedlo se mu to.

„Jdi do hajzlu, Iane! Jak se vůbec opovažuješ?“ vykřikla, vrhla se na jeho hrudník a její drobné pěsti do něj bušily. „Přestaň všechno dělat ještě horší. My už spolu nechodíme!“

Klopýtl dozadu, popadl její zápěstí s takovou silou, až sebou v jeho sevření prudce trhla. „Fin...“

Kyle omotal jeho ruce okolo jejího pasu a tahal ji zpátky, než se k ní Ryan mohl přiblížit. 

„Sundej z ní ty svoje pracky, kreténe!“ zavrčel.

„Už jsi toho zničil dost,“ zašeptala unaveně na Iana. „Prostě jdi.“

Ryan se přiblížil k ní, uchopil ji a přitáhl si ji k sobě. Ona schovala svůj obličej do jeho hrudi. „Prosím, vezmi mě domů, Ryane.“

Ignorujíc Iana, omotal jeho paže pevně okolo ní. Sklonil se, vtiskl ji polibek na ucho a jemně zašeptal, „Jak si přeješ, lásko.“