Entice - 31. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

Sledoval jsem ji.

Jako zatracený stalker z Myšlenek zločince.

Namotala si vlasy na prst a potom hodila hlavou dozadu a zasmála se, čímž odhalila dlouhý křehký krk - jen další věc, kterou jsem byl posedlý.

„Trace?“ Olízl jsem si rty a najednou jsem pekelně znervózněl, že ji vyrušuju v její chvilce, kterou má s holkama. „Připravená na postel?“

„Myslím,“ řekla a stoupla si, aby mi nedbale omotala paže kolem krku, „že správná odpověď je, jestli jsi na postel připravený ty?“

„Nemyslíš otázka?“

„To je tvoje odpověď!“ Zasmála se a opřela se o mě.

„Do háje. Kdo jí dal víno?“

Mo a Mil obě ukázaly jedna na druhou. Zíral jsem na svou sestru. Zakryla si rukou pusu a zahihňala se.

„Zatracená hanba pro Siciliánku, že se opije ze dvou skleniček vína,“ zamumlal jsem.

„Promiň.“ Trace si otřela obličej o můj krk. „Byla jsem tak vystresovaná a teď jsem ospalá.“ Ta tam jsou veškeré plány na svádění.

„To je v pořádku, zlato.“ Políbil jsem ji na čelo. „Já tě ponesu.“

„Nixone, to je dobrý. Já jsem - “

Ignoroval jsem ji, zvedl si její tělo do náruče a potom jsem kývnul k holkám. „Uvidíme se zítra. Jo, a Mil, Chase už odešel zpět na pokoj. Vypadal... naštvaně. Měla bys jít.“ Lháři, lháři, že se nestydíš. Svatá prostoto, oficiálně se měním v Texe, samý americký úsměv a žádná vážnost. Potřebuju se sakra trochu prospat.

„Oh.“ Vstala tak náhle, že bych řekl, že dostala závrať. Chytla se křesla a slabě se na mě usmála. „Eh, je pro mě bezpečné - “

„Žádný problém,“ přerušil jsem ji. „Vegas je prakticky nejbezpečnější místo, kde bys mohla být. Všude jsou kamery, především tady v hotelu. Proto ho Luca vybral.“

„Díky.“ Mil prošla kolem mě, nechávajíc Mo osamocenou.

„Mám poslat Texe?“

Trace začínala být těžká, ale evidentně jí to bylo jedno. Už mi dřímala na hrudníku.

„Jsem velká holka.“ Mo se napila vína. „Půjdu, až budu mít chuť.“

„Napiš mi, kdybys něco potřebovala.“ Kývnul jsem, vešel zpátky do hotelu a vydal se chodbou k naší části.

„Nixone...“ Zasténala Trace v mé náruči.

„Copak, miláčku?“ Stiskl jsem tlačítko pro nejvyšší patro a projel kartu. Výtah sebou škubnul.

„Proč se se mnou neoženíš jako Chase?“

„Chase tě požádal o ruku?“ Zavtipkoval jsem. No, byl to sice vtípek, ale smál bych se nahlas, než bych stiskl spoušť.

„Ne, je ženatý.“ Odtahovala se ode mě, jako by byla vytočená, že jsem nespolupracoval. „Myslela jsem tím, proč se ty a já nevezmeme?“

„Proč se nevezmeme?“

„Mmm.“

„Kdo říká, že se nevezmeme?“

„Mo.“ Trace neotevřela oči, jenom mžourala, jako by se je snažila otevřít, ale neměla na to dost síly. „Říká, že máš hlavu strčenou v zadku.“

Tomu jsem se zasmál. „Oh, jo? A co dalšího moje oblíbené dvojče řeklo?“

„Že se bojíš.“

A tady jsem ucítil všechno pivo, které jsem vypil... hrozilo, že se vrátí zpátky horem. Protože moje brilantní dvojče uhodilo hřebíčku na hlavičku. Zatraceně s ní.

Byl jsem vyděšený.

Že Trace ztratím.

Pak ji budu mít.

A potom ji ztratím znovu.

Vždycky to šlo v tomhle pořadí.

„Jsi opilá, Trace.“ Dveře se otevřely. Nesl jsem ji k našemu apartmá a přenesl si její váhu tak, abych mohl kartou otevřít dveře, aniž bych ji postavil na zem. Jakmile jsme byli uvnitř a došli k pohovce, jemně jsem ji položil na polštáře. Pár senzorových světel kliklo a v pokoji se rozsvítilo tlumené světlo.

Trace už byla vzhůru. Svýma širokýma očima mě pozorovala od hlavy k patě a zastavila se na mé puse. „Miluju tě.“

„Trace.“ Zasténal jsem a klekl si k ní, abychom měli oči ve stejné výšce. „Ty víš, že já tě taky miluju. Jsem tebou posedlý. Nemůžu bez tebe žít.“

„Proto se bojíš?“

„Zatraceně.“ Svezl jsem se na podlahu a opřel se zády o gauč, její nohy visely podél mých ramen. „Nemůžu ti dát, co chceš, Trace.“

„Co si myslíš, že chci?“

„Chceš pryč.“ Zasmál jsem se bez známky humoru. „Chceš z toho pryč. Pryč z tohoto životního stylu, pryč od rodiny, pryč ze země, kamkoliv kromě Spojených států a Sicílie.“

„Oh?“ To nebyla odpověď; připomnělo mi to styl odpovědí učitelů ve škole. To oh znělo výsměšně, podrážděně, sarkasticky a taky pekelně sexy.

„Znám tě, Trace.“

Abych byl fér, mohl jsem očekávat, že bude naštvaná; pokaždé, když pila víno, zůstala pak k smrti unavená a stala se agresivní do takové míry, že jsem ji jednou musel dokonce svázat.

Nejlepší noc v mém životě.

Dokud se nepozvracela.

Takže to byla fakt skvělá půlhodinka.

„Někdy tě nenávidím.“ Trace sklouzla z pohovky na můj klín a zlehka mě pleskla po tváři. „Nechci pryč, ty mizero.“

Cože? „Ale, Trace, říkala jsi v letadle - “

„Byla jsem jenom žena.“ Docela zakřičela. „Ano, přeju si, aby všechny okolnosti byly jinak, ale opustit tento život by bylo jako žít bez jedné tvé části, a já jsem tak nějak fanoušek všech tvých částí.“

Zakřenil jsem se. „Přiznej si, máš svoje oblíbené.“ Pohnul jsem se proti ní, abych jí přesně ukázal, o čem mluvím, potom jsem ji kousl do ucha, pomalu ji líbal po krku dolů a pak jsem se odtáhl, abych se jí podíval do očí.

„Pitomečku.“ Šťouchla mě do ramene. „Přísahám, že čím víc jsi v kontaktu s Chasem a Texem, tím víc jsi směšný.“

„Část mého šarmu.“

„Nejsi šarmantní.“ Zkřížila paže na prsou a odvrátila pohled. „Jsi sexy, ale nejsi šarmantní.“

„Šarmantní a sexy,“ opravil jsem.

„Nixone...“ Vzala mou tvář do dlaní. „Chci prostě tebe. Navždycky. To je to, co chci. Nechci se bát toho, že mi utečeš.“

„Tak mě budeš chtít spoutat?“

Trace obrátila oči v sloup. „Buď vážný.“

„Fajn.“ Políbil jsem ji na rty. „Něco ti řeknu. Cokoliv - a myslím tím cokoliv - budeš chtít, je to tvoje. Stačí říct.“

„Nemůžu.“ Tvář jí opadla. „Protože potom by to nebylo romantické.“

„Romantika není zrovna moje silná stránka. Sex? Absolutně. Ale romantika?“

„Přestaň.“ Zatlačila na můj hrudník. „Jsi v tom lepší, než si myslíš. Jenom chci vědět, jestli ty a já budeme věčně, chápeš? Chtěla bych důkaz.“

„Důkaz.“ Zopakoval jsem to slovo a převaloval  ho na jazyku jako pomalu se rozpouštějící se čokoládu. A potom zhasla žárovka. Zase mluvila o manželství. Romantika? Chtěla romantiku? Uprostřed války mafií, kde můžeme všichni skončit v rakvi? Dobře. Můžu hrát víc her. Samou romantikou ji přivedu k šílenství. „Dobře.“

„Cože?“ Narovnala záda, jako bych jí snad řekl, že má v těch džínách tlustý zadek.

„Dobře.“

„Ale - “

„A teď je na čase trochu trpělivosti. Můžeš to udělat?“

Její úsměv rozsvítil celou místnost, - oprava, její úsměv rozsvítil celý můj zpropadený svět.

„Ano.“

Ztratil jsem pojem o čase, jak jsme tady jen tak seděli na podlaze, dohadovali se a škádlili navzájem... Už jsem skoro usnul, když se Trace zeptala. „Proč se k Chasovi a Mil chováš jako idiot?“

S povzdechem jsem se otočil a přitáhl si Trace pevně k tělu, abych si položil bradu na její hlavu. „Znáš Chase tak dobře jak já, miláčku. Nemůžeš mu prostě jen tak nařídit něco udělat. Je to pro něho těžké. Sakra, je to těžké i pro mě. Potřebují jeden druhého. Ona mu potřebuje důvěřovat a on potřebuje sám sobě dovolit, aby si mohl věřit se do ní zamilovat, jestli může.“

Trace těžce vydechla. Hrudník se mi sevřel nad pomyšlením, že nesouhlasí s jeho vztahem k Mil. Byl jsem zatraceně majetnický, co se jejího srdce týče, a nenávidím myšlenku, že je možné, že by pořád ještě vlastnil byť jen malou část. Kvůli té části bych začal válku. Zabil bych pro ni, ukradl ji pro sebe, ničil bych kvůli ní.

„Jsem ráda.“

„Hmm?“ Předstíral jsem, že mi srdce nechce vyskočit z hrudi, že se mi nezadrhl dech a že moje zatracená mysl nebyla kousek od vybuchnutí.

„Že na ně tlačíš. Potřebují to. Proto tě miluju.“

„Protože tlačím na lidi?“ Zasmál jsem se nervózně.

„Ne, protože pod vším tím zlodušským mafiánským povrchem se skutečně staráš a jsi ochotný udělat cokoliv, včetně toho, že zabiješ své vlastní štěstí, abys zachránil svět.“

Nemyslel bych si, že je to možné, ale srdce mi začalo bušit ještě rychleji.

„Jsi takový můj Superman.“

„Ježiš, hlavně mě nenavleč do trikotu nebo tak.“

„To ta pláštěnka funguje na holky, ne trikot.“

„Poznamenáno.“ Políbil jsem ji na hlavu. „Trace?“

„Hmm?“

„Pořád ho miluješ?“

Žádná odpověď. Tiskl jsem její tělo pevněji, doufal jsem a modlil se, že to bylo jen v mých představách a že jsem vážně nepřemýšlel nad tím, že se ožením s dívkou, která není celá moje.

Už jsem byl skoro na omdlení, když odpověděla. „Ano.“

Svět se mi zhroutil. Kdyby bylo možné, aby tělo zevnitř spontánně vybouchlo v závislosti na jediném slově, moje by to udělalo.

„Ale ne, jak si myslíš,“ semkla ruce a odmlčela se na můj vkus až na moc dlouho. „Chase je můj nejlepší přítel - ty jsi moje spřízněná duše. To je rozdíl. Je to, jako by ses zeptal, jestli miluju Texe nebo Mo. Miluju je, taky miluju Mil. Chase bude mít v mém srdce vždycky speciální místo, ale on moje srdce nevlastní - ty ano.“

Úžasné, jak se umí lidské tělo dostat z nejvyšších obrátek do naprostého klidu během pouhých šesti sekund. A co je víc úžasnější? Že moje fyzická reakce byla způsobená něčím dokonale emocionálním. Navenek jsem zřejmě vypadal v pohodě, ale uvnitř jsem byl totálně zničený, asi tak, jako byl Phoenix zničený ze svého otce a toho směšného života, do kterého ho dostal.

Nemám ponětí, proč mě Tracino vyznání donutilo přemýšlet nad Phoenixem, ale bylo to tak. Možná proto, že v této chvíli, kdy jsem visel na každém Tracině slově, jsem mohl skoro nahlédnout do toho, jak se musel cítit, když mu otec řekl...

„Je to komplikované.“ Phoenix rozbil flašku piva o kameny a strčil si ruce do kapes. Jeho sestru zrovna odvlekli do internátní školy. Říkal, že si chce promluvit - že kvůli tomu zažívá špatné časy, což bylo divné, vzhledem k tomu, že si nebyli zas tak blízcí.

„Tak to zkus vysvětlit.“ Sedl jsem si na skálu a sledoval, jak vody Michiganského jezera šplouchají o skalnatý terén.

„Můj otec, on zpackal nějaký věci a nakonec - nakonec zůstal zoufalý, jakože doopravdy zoufalý.“

„Jak zoufalý?“

„Nechme to prostě u tohoto.“ Phoenix popotáhl a rukou v rukavici si utřel nos. „Myslím, že chtěl využít Mil.“

„Využít?“

„Ve svém kruhu prostituce. Jeden z mužů se mě zeptal, jestli je Mil k dispozici, jako by to nebyla žádná věda. Jako by byla nějaká kurva.“ Zanadával a zvedl kámen, aby ho hodil do vody. „Když jsem se na to otce později zeptal, vysmál se mi. Řekl, že se mám starat o své vlastní sračky.“

„Řekl jsi to Mil?“

Phoenix sebou škubl. „Nemusel jsem. Její máma se o tom nějak dovtípila. Když jsem se své nevlastní mámy zeptal, jestli můžu nějak pomoct, řekla, že ne, že už má plán.“

„Plán? Což znamená, že očividně byl tvůj otec - “

„Já vím,“ přerušil Phoenix. „Můžeme o něm nemluvit? Je to Mil, o koho mám strach... po Vegas, po Chasovi, už není... stejná. Jako by se jí něco stalo, jako by Chase něco udělal.“

„To ne,“ odsekl jsem. „Nic by neudělal.“

„Hele.“ Díval se Phoenix šíleně. „Když se vrátila z Vegas, měla řezy po celé paži odshora až dolů a jizvu na zápěstí, jakože odporně hnusnou jizvu, která vypadala, že jí snad někdo típl cigaretu o kůži. Neříkám, že to udělal Chase. Ale taky neříkám, že to neudělal.“

„Proto se chováš jak osel?“

„No, proto.“ Ušklíbl se Phoenix. „A taky, protože s mojí sestrou spal.“ Jeho obličej zvážněl. „Je to divný pocit.“

„Co?“

„Chtít někoho zabít a zároveň chtít být jeho nejlepší kamarád. Někdy se bojím svého vlastního mozku, svých emocí. Přísahám, že se ve mně všechno bortí, Nixone, a nevím, jak dlouho to ještě udržím vevnitř.“

Plácl jsem ho po zádech. „Nebuď dramatický. Budeš v pohodě.“

Ale po tomto rozhovoru se změnil. Všechno se změnilo. Už to nebyl ten samý Phoenix. A umřel předtím, než jsem vůbec mohl zjistit pravdu o tom, co ho změnilo. Jediným vodítkem je Mil.

Něco se jí stalo. Něco, před čím ji Phoenix ochraňoval. Odsunul jsem se od Trace a popadl mobil. Žádné hovory od Chase.

„Co se děje?“ Zamumlala Trace ospale.

„Nic.“ Poslal jsem Chasovi rychlou smsku. „Jen spi dál.“

Já: Přinuť ji, aby ti věřila, a potom se zeptej, odkud má ty jizvy - nadhoď zmínku o Phoenixovi, ale buď v pohotovosti.