Entice - 35. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Pískal jsem si.

Jak nějaký zatracený blázen.

Kdyby mě teď mohl vidět Nixon, myslel by si, že jsem zešílel. Nad tou myšlenkou se můj úsměv ještě rozšířil. Zatraceně, kdybych to nekontroloval, sám bych si něco hodil do ksichtu.

Horká voda svištěla po mým bolavým těle. Být s Mil bylo... úžasný, nenucený, návykový. Už teď jsem toužil po dalším kole. Tělo mi zahořelo životem, když jsem si představil, jake se jí znovu dotýkám, jak ji líbám, svírám její kůži svýma rukama a jazykem olizuju její -

„Ty hajzle!“ Zařvala Mil. Vystoupil jsem ze sprchy, abych ji uviděl, jak stojí přede mnou se zbraní namířenou na můj hrudník. „Věřila jsem ti!“

„Mil, slož tu zbraň dolů.“ Zvedl jsem ruce do vzduchu jako nějaký provinilý padouch a zoufale jsem se rozhlížel po koupelně, abych našel důvod jejího vzteku.

„Kdybych tě tak strašně nepotřebovala, střelila bych tě do hlavy.“ Vzlykala a slzy jí stékaly po tvářích.

„Bejby, co se stalo?“ Opatrně jsem se k ní přiblížil o krok.

Zamávala pevně zbraní a tentokrát mi ji přitiskla na můj mokrý hrudník.

„Mil?“

„Ne.“ Její rty se chvěly.

„Co se k čertu stalo?“ Zašeptal. „Jsi zraněná? Zranil tě někdo?“

Zakývala a odhodila zbraň na podlahu. Zarachotila o dlaždice tak hlasitě, až jsem sebou skubnul.

„Bejby - “

„Neříkej mi tak.“ Její hlas byl tichý a bez emocí. „Musíme se setkat s Tanyou za míň než hodinu. Popadni svý krámy a natáhni si něco na sebe.“

„Mil - “

„Tady máš mobil.“ Donutila se k úsměvu, ale vypadalo to spíš jako snaha o vycenění zubů. „Doufám, že máš všechny informace, které jsi potřeboval.“ Přimáčkla mi mobil na hrudník a vyšla z koupelny. Chňapl jsem po něm dřív, než mohl spadnout na podlahu a podíval se na displej.

„Kurva.“ Otřel jsem si volnou rukou obličej, když jsem roloval smskami. Kreténský Nixon. Musí všechno ničit? Vážně? Běžet za Mil by ničemu nepomohlo. Jenom by si myslela, že jsem jí lhal jako všichni ostatní v jejím životě. Takže místo toho jsem poslechl její rozkaz, následoval ji z koupelny, hodil na sebe džíny, popadl zbraň a peněženku - teda moje krámy, jak je láskyplně nazvala - a strčil si telefon do zadní kapsy kalhot.

„Ani nenapíšeš Nixonovi a nedáš mu vědět, co je v plánu?“ Zeptala se Mil a ani se mi nepodívala do očí.

„Ne.“ Cítil jsem se jako idiot, i když jsem neudělal nic špatnýho. „Některý věci by měly zůstat jen mezi námi. Tanya není moc velká hrozba, víš? Setkáme se s ní na veřejným místě. Nebude se nás snažit zastřelit. Na druhou stranu...“ Povzdechl jsem si, nic nevychází tak, jak bych chtěl, „možná by bylo moudrý mít zálohu.“

„Fajn, dělej, co je třeba.“ Hlas se jí zadrhl v krku.

„Udělám,“ zašeptal jsem a natáhl se po její ruce.

Trhla s ní zpátky a zakroutila hlavou.

„Nezradil jsem tě. Vím, že mi nevěříš, ale jestli si dobře pamatuješ, posledních dvanáct hodin jsem byl trochu rozptýlený. Kdy jsem měl čas se dívat na mobil? A víš, jak funguje iPhone. Když je smska přečtená, už se na hlavním displeji neobjeví.“

Mil zírala na koberec a zatínala prsty vedle svých boků.

„Jenom bych chtěl něco říct, abys věděla.“

Zvedla hlavu. „Abych věděla?“

„Jo, Mil.“ Přiblížil jsem se k ní a natlačil ji na zeď, že málem spadl umělecký obraz u dveří. „Chci, abys to věděla. Chci, abys to sakra cítila. Chci, abys mi věřila, když řeknu, že tě chci. Mám tě rád. Věřím ti. Žiju, abych tě ochraňoval. A dělám jen to, co chci dělat. Můj bratranec může jít pro mě za mě do prdele. Vybral jsem si být s tebou... Nebyl jsem k tomu donucený, ani nebudu. A jestli budu, tak přijmu jakýkoliv trest s otevřenou náručí. Tak posbírej kousky svého tragicky rozbitého srdce. A nech mě je znovu slepit, aby se ten tvůj zatrápený pohled v obličeji změnil a abys mi dovolila tě líbat.“

„Takhle to funguje?“ Řekla s hlasem kolísavým od pláče. „Budeš mě líbat a potom o tom poreferuješ Nixonovi.“

Semkl jsem jí ruce za zády a vydala mi na pospas svůj krk a rty, jak jsem se pomalu skláněl dopředu, až jsem se dotkl svým čelem jejího. „Nedal jsem ti vůbec žádný důvod mi nevěřit, Mil. Až bude tohle všechno u konce a já odejdu, tak věz, že to nebude proto, že bych chtěl, ale protože si dokážu poradit s odmítnutí a nedůvěrou jen do takové míry, než mě budeš chtít donutit, abych se vzdal, ale já nejsem chlap, který se vzdává. Tohle jsem já. Jsem všechno, co máš. Tak přestaň zatraceně být tak nejistá.“

Zavřela oči.

„Podívej se na mě.“

Milin spodní ret se zachvěl.

Políbil jsem ji na rty a zašeptal jsem jí do pusy, „Věř mi. Potřebuju, abys mi věřila.“

„Okej.“ Otevřela oči. „Ale žádná další tajemství.“

„Mil.“ Pustil jsem její ruku a smutně jsem se na ni podíval, když jsem ji vzal za bradu, abych mohl pocítit hebkost její pokožky. „Myslím, že oba dobře víme, kdo z nás dvou skrývá tajemství a já to rozhodně nejsem.“ S povzdechem jsem odtáhl prsty od její brady.

Natáhl jsem na sebe bílé tričko a černé sako, ve kterém jsem snadno mohl ukrýt zbraň, aniž by to vypadalo podezřele. Potom jsem se otočil k Mil.

„Kam jdeme?“

„The Golden Nugget Night Club.“

Zvedl jsem pobaveně obočí. „Spojíme práci se zábavou, hm?“

Mil obrátila oči v sloup a popadla nůž, který ležel na stole. Poodešla ke kufru a zastavila se u něho na tak dlouho, aby z něho vyndala krátké černé koktejlkové šaty. Pomalými pohyby, o kterých jsem si jistý, že dělá schválně, aby mi dala lekci a navnadila mě tak, že zapomenu na setkání s Tanyou, nechala spadnout župan a nasoukala se do přiléhavých šatů. Byly jako zatracená druhá kůže, když se jí přilepily na tělo. S každým pohybem se leskly na světle; vážně jsem nechtěl nic víc, než jí ty šaty sundat.

Olízl jsem si v očekávání rty. Do háje, je nádherná.

Mil přešla ke mně a otočila se zády. S třesoucíma rukama jsem našel zip a zapnul jí šaty, zatímco jsem bojoval s touhou je zase rozepnout.

„Připravená.“ Obula se do červených bot na podpatku a potom si kolem stehna omotala pouzdro, do kterého strčila nůž, jen pro případ.

„To bych řekl, že jsi.“ Zapískal jsem.

Přimhouřila oči. „Pořád jsem naštvaná.“

„Dobře.“ Soustředil jsem se jí do očí. „Použij to.“

Je evidentní, že je nervózní. Tiskla si dlaně na předek šatů a stahovala si je dolů.

S nadávkou jsem se ocitl před ní a odtáhl jsem jí ruce od šatů. „Bude to dobrý, slibuju.“

„A co, když ne?“ Její hlas zakolísal.

„Tak jsme aspoň měli dnešní večer.“

Strčila mě do hrudníku a v koutku úst jí hrál úsměv. „Musíš být pořád takový blbec?“

„Ano. Hlavně, když takhle vyvádíš. Bude to dobrý. Hlídám ti záda a máme Lucu, Franka, Nixona a Texe, kteří nás budou sledovat z povzdálí. Nebo, v Texově případě, rozptylovat nějaké rádoby nájemné vrahy tím, že bude nakrucovat svůj zadek na tanečním parketu.“

„Jasně.“ Odfrkla Mil. „Jako by nám to pomohlo od toho, aby nás nezabili.“

„Možná by dostal jednu ránu on.“ Pokrčil jsem rameny. „Ale bylo by to dobré rozptýlení.“

Mil se podívala do svého mobilu. „Máme půl hodiny na to, abychom dali každému vědět a dostali se dolů do klubu.“

„Okej.“ Vylovil jsem telefon a začal psát hromadnou zprávu. „Podrobný plán jim vysvětlím v smsce. Něco mi v tom, že bysme se měli sejít všichni pospolu na veřejném místě, moc nesedí.“

„Myslela jsem, že je ti jedno, jak ti co sedí?“ Zlobila mě pohledem.

„Ach, tady ji máme zpátky. Věděl jsem, že se vrátíš.“ Zamrkal jsem. „Jak jsem řekl, použij svůj strach. Přemýšlej o tom takhle. Jediný důvod, proč se Tex chová jako čůrák, je ten, že se bojí k posrání. Má toho víc co ztratit, než kdokoliv jiný.“

„Jo.“ Zakývala Mil hlavou a svraštila soustředěním obočí k sobě. „Trace mi o tom zhruba něco řekla.“

„No, tak doufejme, že tohle je víc o tobě, než o něm,“ řekl jsem mrzutě. „Protože jestli Tanya Campisi pozná marnotratného synáčka, budeme mít na svých rukou plnohodnotnou válku.“

„Proč si to myslíš?“ Zeptala se Mil a zamotala si vlasy na hlavě do pevného drdolu.

Sakra, mám je rád rozpuštěné a vlnité, ale mít je rozpuštěné a vlnité by znamenalo, že nějaký zkurvený mafiánský zabiják by ji za ně mohl chytit a odtáhnout pryč. Drdol je to pravé. Drdol je bezpečný.

Snažil jsem vypadat nenuceně, i když něco uvnitř mě se svíjelo obavou. „Tanya nikdy neodpustila Abandonatovým, že jí vzali jejího sladkého synka. Má za to, že jsme mu nějakým americkým způsobem vymyli mozek.“

„Hmm.“ Mil si mazala nebo natírala nebo jak tomu holky k čertu říkají - rtěnku po svých svůdných rtech a našpulila se v zrcadle. Má v plánu mě předtím, než půjdeme do klubu, celého vzrušit, abych byl později naprosto k ničemu?

„‘kej, jsem připravená.“

„Já taky,“ zamumlal jsem.

„Později.“ Stydlivě se na mě usmála a její vysoké lícní kosti zrůžověly.

„Slibuješ?“

„Přísahám.“

„Malíček na to.“ Natáhl jsem k ní svůj malíček.

Zírala na něho a povzdechla si. Naklonil jsem hlavu a čekal. S abnormálním zakoulením očí zavěsila svůj malíček do mého. „Přísahám, že mám někdy pocit, že jsem se vdala za adolescenta.“

„Ohromné, jak můžeš jedním prohnaným komentářem zmařit člověku jeho vzrušení. Mockrát děkuju. To jsem potřeboval, jako kýbl studený vody na hlavu.“ Zakuckal jsem se a otevřel dveře, abych se podíval, jestli na chodbě neuvidím něco podezřelého. Po zjištění, že je vzduch čistý, jsem nechal Mil vykročit jako první. „Až po tobě.“