Entice - 33. kapitola

Překlad: Mili

Holky, tak jsem zase tady, odpočatá a natěšená na další překlad, snad mě už nic nebude rušit :).

Teď si užijte kapitolku z pohledu Chase ;).

Chase

Dočista jsem nad sebou ztratil kontrolu, když jsem načapal Mil, jak mě pozoruje, a tím, že jsem ji škádlil, přišlo nevyhnutelné. Všechno to vedlo k této chvíli, ocitl jsem se na křižovatce. Tak strašně jsem ji chtěl - moje tělo ji chtělo. Ale moje srdce? Nejsem si jistý, na čem si stojí.

Jediné, co vím, že je to poprvé za fakt dlouhou dobu, kdy vidím tvář Mil, její tvář, ne Tracinu. Když jsem cítil tělo Mil pod svýma rukama, celého mě pohltila a já ji chtěl vzít pryč od kohokoliv jiného.

Chci si ji svými doteky označkovat.

Chci ji spalovat svými polibky, podmanit si její ústa s tak silnou vzpomínkou na to, jak chutnají moje rty na jejích, že na to nezapomene, dokud bude živá.

Držím ji v náruči a cítím tlukot jejího srdce ve své dlani, když jsem sundal poslední kousek jejího spodního prádla.

Byl to ten nejlepší pocit na světě. Nestaral jsem se o Nixona ani o Trace nebo o ten zatracený milostný trojúhelník - jsme to jenom já a Mil. Jenom já a moje manželka a já ji chci - ne, potřebuju ji - milovat tak, jak si zaslouží.

Zavřel jsem oči... a konečně jsem nechal za sebou tu poslední část mého já, které lpělo na Trace. A když jsem ty oči znovu otevřel? Cítil jsem se, jako bych se mohl vznést, když Mil vzhlédla zpod svých hustých černých řas s otázkou, na jakou se ptá každá dívka, která se ocitá ve zranitelné pozici. Budeš mě milovat? Opustíš mě? Odevzdáš své tělo, zatímco si všechno ode mě vezmeš?

Otočil jsem se na záda a přitáhl Mil na sebe. Pomyslel jsem si, že bude chtít mít nad vším kontrolu; nebyla z těch, která se odevzdá dobrovolně. Ale v okamžiku, kdy byla na mně, bylo to, jako by byla zmatená v tom, co má dělat. Zatraceně, moje tělo nemělo problém si vzpomenout co dělat. Skoro jsem si přál, aby mělo, protože pak by to nebyla nejrychlejší sexuální zkušenost v mém životě.

„Mil.“ Vzal jsem její obličej do svých dlaní, pomalu přejížděl svými rty po jejích a vrýval jsem si do paměti jejich chuť, zatímco jsem nořil jazyk do její pusy. Oplácela mi polibky, tvrdě. Vpletla si ruce do mých vlasů a pomalu se proti mně prohnula.

Zasténal jsem - snažil jsem se ovládnout. Přiváděla mě k šílenství. Nehty mi zarývala do ramen, když mě začala líbat na krku. Do prdele. Kousla mě. Zatraceně, tak dobrá bolest. Znovu mě kousla a ještě jednou a potom tu kůži vcucla.

A já jsem v té chvíli umřel.

Moje tělo najdou zítra ráno přesně v této pozici a moje duše si se mnou z nebeské výše plácne dlaní.

Tření našich těl mě absolutně ničilo. Povalil jsem ji na záda, ale snažila se proti mně bojovat. Wrestlingový zápas, večírek pro dva. Zasmál jsem se, když mě plácla do zadku a málem jsem se uklonil, abych jí uctíval, když na mě mrkla a znovu se přisála k mým rtům.

„Mil, vydržím dalších pět sekund líbání, než samovolně vybuchnu,“ přiznal jsem upřímně tlumeným a napjatým hlasem.

Ta malá koketa se zakřenila, jako bych jí dal klíč k ráji, a možná, že dal, protože na mě sáhla a vedla mě přesně tam, kde jsem chtěl být.

Se zasténáním jsem se na to snažil jít pomalu.

A potom jsem si uvědomil... že musím.

Do tváře mi plnou silou uhodil zmatek.

„Ehm, Mil...“ Očima jsem vyhledal její.

Tváře jí zahořely červení, potom mě s pousmáním trhla proti sobě a můj svět explodoval v tisíci různých paprsků světla.

Nechtěl jsem jí ublížit, ale být obklopený jejím tělem? Jo, to byl ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažil, a navíc s mým ovládáním, které bylo na stupnici mínus deset... Pohnul jsem se proti ní, rychleji a rychleji, až dokud - nezačala křičet.

Doufal jsem k bohu, že to byl dobrý výkřik. Doufal jsem k bohu, že jsem nezpůsobil nějaké nevratné poškození a -

V samotném jádru mého bytí vzrůstalo napětí a já nebyl schopný doufat v něco jiného. Kontrolu převzala čistá živočišná potřeba. Krev mi vřela a vybuchovala v každé buňce mého těla, v každé žíle. Bušila mi v uších, řvala. Na pokraji svého vědomí jsem ji slyšel kňučet, když mi svírala ramena a zarývala mi nehty do kůže. Všechny smysly vědomí mě dočista opustily, když jsme se oba dva udělali.

S otřesem jsem se na ni zhroutil a snažil jsem se nezavalit ji svou váhou. „Řekni mi,“ zachraptěl jsem, když jsem konečně přestal lapat po dechu.

„Ne, musím se - “

Pevně jsem ji držel. Její tělo se chvělo.

„Kolik chlapů, Mil?“

Zavřela oči, když jí po tváři stékala slza. „Ty... jenom ty.“

„Do prdele.“

„Zlobíš se?“ Zašeptala.

Vyprskl jsem smíchy. „Jo, jsem nasraný, že jsem jediný chlap, který se tě kdy dotkl tady.“ Položil jsem ruce na její prsa. „Jediný chlap, který tě tady líbal.“ Prsty jsem přejížděl po jejím bříšku až dolů mezi naše těla. „A tady miloval.“

Se zavřenýma očima se zachvěla. Jemně jsem jí políbil na rty. „Jsi blázen?“ Znovu jsem ji políbil, tentokrát naléhavěji, plný posedlostí. „Myslím, že nemůžu být šťastnější. Už jsem byl na nejlepší cestě vyhledat každého tvého bývalého přítele, víš, najít číslo jeho sociálního pojištění a kdoví co ještě, pro případ, že - “

„Chtěl bys jít po všech mých bývalých?“

„Abych tě udržel v bezpečí.“ Zakýval jsem. „A sebe abych udržel v příčetnosti, ano.“

„Myslím, že tě vlastně můžu mít ráda, Chasi Wintere.“

„Vražda? To tě vzrušuje? Zabíjení tvých bývalých?“

„Ne.“ Její úsměv se rozšířil.

Kousl jsem ji do spodního rtu. „Tak to, že jsem dobrý v posteli?“

„Ne, jako bych to dokázala porovnat.“

„Tak proč?“

„Protože jsi mi dal okamžik - ale slíbil jsi víc. A...“ Olízla si rty. „... já ti věřím.“

Srdce mi vráželo o hrudník, jako by se chtělo osvobodit. Usmál jsem se a zastrčil jsem jí pramen vlasů za ucho, když jsem jí políbil na krk. Co jsem na to měl říct? Slova mi uvízla v krku. Pohladil jsem její paži a zastavil se až na zápěstí, kde jsem se zdržel na její jizvě.

„Jsi připravená mi to říct?“

Mil ztuhla. Vzal jsem ji za ruku. „Počkej, než něco řekneš, dostal jsem nápad.“ Nahý jsem vyskočil z postele a vzal jsem telefon, abych zavolal pokojovou službu.

„Jo, můžu dostat láhev šampaňského a dost velkou zásobu - “ Odmlčel jsem se a zakřenil se na Mil. „Čokolády. Hodně čokolády. Všechno, co máte.“

Oči Mil se zalily slzami. Nejsem si jistý, jestli se to stalo kvůli všemu tomu sexuálnímu vzrušení nebo je jenom nadšená z jahod v čokoládě.

„Ty. Zůstaň.“ Ukázal jsem na postel.

„Oh?“ Obočí jí vystřelilo nahoru.

Jasně. Je to Mil. Říct jí, aby zůstala, bylo, jako bych jí hodil návnadu a vyzýval ji k tomu, aby udělala pravý opak. „Prosím?“

Přimhouřila oči.

„Dovol mi, ať se o tebe postarám.“

Její tělo se uvolnilo, jako bych jí řekl, že se chystám zachránit svět a ona může spát, dokud tu válku nevyhraju.

„Pět minut.“ Ukázal jsem s rukou nahoře a odešel jsem do koupelny, kde jsem začal napouštět vodu do vířivky. Za pár minut byla dost plná na to, aby si do ní Mil vlezla. Bez jediného slova jsem vešel zpátky do ložnice, vzal ji do náruče a položil ji do konejšivé vody, i když mi hravě bušila do hrudníku.

Ozvalo se jemné diskrétní zaklepání na dveře.

„Zůstaň tady.“ Políbil jsem ji na čelo a vzal si župan, který jsem si utáhl kolem pasu, když jsem otvíral dveře. Aniž bych nechal toho chlápka vejít, podal jsem mu dvacetidolarovou bankovku, odtáhl jsem vozík a zamknul za sebou dveře.

Když jsem vešel do koupelny se šampaňským a jídlem v ruce, Mil si sama pro sebe broukala.

„Ty si broukáš?“ Zeptal jsem se přitrouble.

„Eh?“

„Broukáš?“

„Cože?“

Obrátil jsem oči v sloup. „Broukala sis.“

„Je to něco proti pravidlům Chase Wintera? Broukat si ve vaně? Co bys byl radši, abych dělala?“

Moje tělo začalo vřít životem. „No...“

„Přestaň.“ Mil zvedla ruku. „Zapomeň, že jsem se zeptala.“

„Ach, bejby, to je jako bys otočila klíčkem v zapalování a potom se rozhodla neřídit... Je to... kruté k tomu autu.“

„Říkáš, že jsem vtipálek nebo řidič závodního vozidla? Jsem zmatená.“

Samolibě jsem se na ni usmál, položil jsem sklenice se šampaňským na pult a odhodil župan. „Pořád zmatená?“

„Není ti trochu zima, Chasi?“ Mil se natáhla pro šampaňské. Lehce jsem ji plácl po ruce.

„Trochu roztoužená, Mil?“

„Blbečku.“

„Zlobivko.“

Povzdechla si, ale řekl bych, že to byl šťastný povzdech. Mil se snažila vypadat jako tvrďačka, ale už jsem pomalu nahlížel pod její první vrstvu. Každá ženská, z mých zkušeností, byla komplikovaná. Každá má své tajemství a každá z nich má způsob, jak ho ukrývat. Milina obrana byla její prudkost - a zabíjela mě myšlenka, že jsem pravděpodobně já zodpovědný za to, že je takhle bojácná, když přijde na chlapy.

„Jdu do vany.“

„To znamená, že mě z ní vyhazuješ?“

„Ne.“ Vstoupil jsem dovnitř za ní a pomalu sklouzl po porcelánovém povrchu. „To znamená, že se budeme tulit.“

„Nejsem si jistá, jestli zvládnu tulení.“

Zasyčel jsem, jak mě obklopila horká voda, a lehce zhluboka vydechl, když jsem si ji hrubě přitáhl na sebe. „Když zvládnu tulení já, jsem si zatraceně jistý, že to zvládneš taky.“

Její jemný výdech mi zavanul na hrudník, husí kůže neměla nic společného s chladem a s chutí zopakovat si představení z celé minulé hodiny, kterou jsme spolu strávili. Položila si hlavu na mé srdce. Natáhl jsem ruku, strčil jí vlasy za ucho a políbil ji na spánek.

„Chci to vědět, Mil.“

Svými prsty jsem znovu přejížděl po jizvě a tentokrát jsem na ni zatlačil, jako bych ji tím tlakem donutil k mluvení a rozptýlil strach, aby mi mohla důvěřovat.

„Co když ti to řeknu a budeš mě nenávidět?“

Srdce se mi sevřelo. „Mil, nikdy bych tě nemohl nenávidět.“

„Mohl,“ řekla slabým hlasem. „Můžeš.“

„Věř mi.“

Uplynulo několik sekund ticha a potom Mil řekla, tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel, „Bylo mi čtrnáct...“