Priest - 18. kapitola 1/2

Překlad: Lili

Ahoj holky, moc se omlouvám za tak dlouhou pauzu, ale během prázdnin jsem vůbec neměl čas, teď přes školní rok by měly kapitoly zase přibývat. Děkuji všem svým věrným čtenářkám, které ještě neopustily můj překlad.

Lili

Opatrný.

O týden později jsem zíral do Poppyina stropu. Byla ke mně přitisklá, její hlava na mém rameni, její dech pomalý a rovnoměrný. Ležel jsem a sledoval jí po tom, co jsme se pomilovali, sledoval měkké linie jejího obličeje, které se od extáze přesunuly do klidu, necítil jsem nic než bezduchou spokojenost. Ale teď když spala už několik hodin, spokojenost spadla do úzkostných pochybností.

Posledních několik dní to bylo jako něco ze snu nebo z pohádky, kdy se mé dny změnily strukturovanou benevolencí, což byl můj život jako kněz a kdy mé noci byli naplněny vzdechy a sténání a kůží, která se posouvala po kůži.

V noci jsme mohli předstírat. Mohli jsme pít a dívat se na Netflix, mohli jsme šukat a sprchovat se dohromady (a pak znovu šukat). Mohli jsme ležet vedle sebe a jemně usnout. Mohli jsme předstírat, že jsme byli stejně jako každý pár několik týdnů ve vztahu, že neexistovalo nic, co by nás drželo od toho, abychom spolu nemohli mluvit o normální věcech, jako setkání se s rodiči nebo kde bychom mohli strávit Díkuvzdání.

Ale my jsme si byli bolestně a akutně vědomi našeho jednání, našeho předstírání. Předstírali jsme, protože čelit pravdě bylo mnohem horší, pravda, že tento ráj by jednoho dne mohl skončit.

Co když to nemělo skončit? Co kdybych zítra zavolal biskupovi a řekl mu, že chci skončit? Že jsem chtěl být znovu normální muž? Odstoupit. To bylo to slovo. Z latinského laicus, znamenající laik. Být laikem.

Co když bych mohl za několik měsíců klečet před Poppy a nabídnout jí víc než jen orgasmus, nabídnout jí, aby si mě vzala?

Zavřel jsem oči, vytěsnil jsem reální svět a nechal svou mysl jít tam, kde nikde nebyla – do budoucnosti. Do budoucnosti, kde byla ona a já a dům, a běhaly v něm malé Bell děti. Následoval bych jí kamkoli, a kdyby chtěla pracovat v New Yorku nebo v Londýně nebo v Tokiu, nebo kdyby chtěla zůstat v Kansas City, šel bych tam s ní. Byl jsem jako Ruth a Naomi, byl jsem připraven, aby její život a touhy byly mé, a každé místo, kam by šla Poppy, bychom udělali naším domovem. Strávili bychom hodiny šukáním a milováním. A jednou bychom sledovali, jak její břicho roste s mým dítětem.

Ale co bych dělal? Měl jsem dva tituly, oba stejně k ničemu v reálném světě, k ničemu všude kromě chámu Božího a chrámu učení. Učil bych teologii nebo možná jazyky. Vždycky jsem chtěl být učitel, sedět v nějaké zaprášené knihovně, zírat přes zaprášené knihy a studovat zapomenuté životy. Ta myšlenka mě vzrušovala, foukala jako déšť skrz mé myšlenky, kapky, cákance možností. Nová města, nové univerzity na seznamu sestaveném v mé hlavě míst, kde by měli nejlepší klasické programy a nejlepší teologické programy – musí existovat způsob, jak bych to mohl sloučit dohromady, možná zažádat o doktorský studijní program, nebo nastoupit do případného zaměstnání s mimořádným…

 Otevřel jsem oči a ten příjemný, fantastický déšť ustal a hmotnosti všeho jsem musel dovolit, aby mě rozdrtila. Opouštěl jsem toto město – Millie, mladou skupinu, skupinu mužů, všechny farníky, které jsem tak opatrně obrátil zpátky k Bohu. Opouštěl jsem palačinkové snídaně a rozdávání oblečení a všechnu práci na bojujících predátorech duchovenstva. Nechával jsem za sebou dar měnit chléb v tělo, víno v krev, nebo mít jednu ruku na roušce a oddělovat tento svět od jiného. Opouštěl jsem Otce Bella, muže, kterým jsem se stal, shodil jsem ho pryč, jako mrtvé maso nebo zničené peří, a nechat vyrůst nový tvar s bolestivou, novou, růžovou kůží.

Měl jsem život budující poklady v ráji, vydráždil jsem se jako běžec na závod, a chtěl jsem se toho všeho vzdát…pro co? Snažil jsem se zastavit verše, o kterých jsem vědět, že se nechávají vést srdcem víc než rozumem, verše o setí masa a sklízení korupce, verše o vášních masa provádějící bitvu proti mé duši. Odevzdat se smrti, která je pozemsky v tobě.

Usmrcen svou láskou k Poppy.

Moje hrdlo se sevřelo, vyschlo mi v ústech; moje úzkost bodala, jako kdyby mi někdo držel nůž na krku a požadoval, abych si vybral hned, ale jak jsem si mohl vybrat, když obě možnosti by stály tolik?

Protože kdybych zůstal, kde jsem, ztratil bych ženu spící vedle mě, tuto ženu, která debatovala o rasových a genderových rozdílech s ohledem na The Walking Dead, která tahala absurdní citace ze vzduchu, která pila, jako by se topila, a která mě přiměla udělat se tvrději než v celém mém životě.

Toto uvědomění mě velmi tvrdě kouslo.

Otočil jsem se k ní obličejem, pohladil jsem jí rukou po boku, dolů po křivce jejích žeber až na křivku jejího boku. Trochu se zatřásla a přitulila se blíž, stále spala a můj hrudník se sevřel.

Nemohl jsem jí ztratit.

Nemohl jsem si jí nechat.

Tento druh strachu, tato zvláštní značka paniky, mě neměla nijak ovlivnit, ale stalo se to. Byl jsem tak tvrdý, že jsem se musel sáhnout dolů a udělat se sám. byl jsem pohlcen potřebou nárokovat si svou holku, jakmile se v ní znovu pohřbím, jako kdyby jeden orgasmus mohl udělat rozdíl v hrozbě naší budoucnosti, která byla odsouzena k zániku.

Vsunul jsem ruku mezi nás a otočil své tělo směrem k ní, hledal jsem ty měkké křivky mezi nohama, začal jsem jí škádlit a nechal jsem prsty přejet po jejím klitorisu a přes růžovou kůži kolem jejího vchodu. Posunula se a šťastně si povzdechla, nohy se jí oddělily, aby mi ulehčila přístup, i když její oči zůstaly zavřené, její tvář se uvolnila. Ještě spala.

Sklonil jsem hlavu, vzal jsem její bradavku do úst, jemně ji sál, svým jazykem se utahoval kolem vrcholu, a ona se teď kroutila, ale stále ještě spala a kurva, nemohl jsem to déle vydržet. Zvedl jsem jednu její nohu a přehodil si ji přes bok, jak jsem se sám umisťoval mezi její nohy. Stále jsem jí držel, tlačil jsem se dovnitř a jako záclona padající přes sluneční sklo nebo dveře zavřené proti hluku, stejně tak byly pochybnosti hned tlumeny. Zmizely v tváři našeho spojení, senzaci její těsné kundy, která mě pohlcovala. Bože, mohl bych tak zůstat navždy, a to jsem se ani nehýbal, jen být uvnitř jí, cítit jí a natáhnout se jako protahující se kočka, zatímco jsem držel její boky blízko u mých.

Konečně se její i otevřely ospalostí, ale s potěšením. „Mmm,“ zamumlala, zahálka svou nohu lépe kolem mého pasu. „Líbí se mi takhle probouzet.“

„Já taky,“ řekl jsem chraplavě, odtáhl jsem vlasy z její tváře.

Položila ruku na mé rameno a zatlačila mě zpátky, přetočila se se mnou, takže jsem ležel a ona byla na mě, začala na mě jezdit v pomalých tempech. Spánek a sex já rozcuchaly vlasy, visely zamotané v chaotických vlnách kolem jejích bílých ramen a měkkých prsou, a pouliční světla jí na tváři kreslily odstíny světla a stínu.

Někdy byla příliš krásna na pohled.

Znovu jsem si lehl, dal si ruce za hlavu a jen sledoval, jak ze mě ždíme své potěšení, jak se začala pohybovat rychleji a rychleji, její oči se zavíraly a její ruce se opřely o mé břicho. Z toho úhlu jsem viděl, jak se potřebou tře o moji pánev, nejmenší záblesk, kde jsem si naplňoval a natahoval ji a kura, mohl bych se právě teď ztratit, kdybych nebyl opatrný.

„To je moje holka,“ zašeptal jsem. „Udělej se kvůli mně. Jo. Jsi teď tak zatraceně sexy. No tak, baby, pojď si pro to. Pojď.“

Její ústa se rozšířila, a já jsem fascinovaně sledoval, jak se svaly na břiše stáhly, jak sténala a otřásala se kvůli svému vyvrcholení, položil jsem na svůj hrudník.

Držel jsem jí pevně a pak jsem nás přetočil, takže jsem já byl na vrcholu a ona byla na zádech, a pak jsem se sehnul a sál její krk. Sáhl jsem dolů a našel, co jsem hledal, těsný, malý vstup do její kundičky. Přitiskla se do matrace, jako by se snažila dostat pryč od mého dotyku, ale nemohla to udělat, nemohla dělat vůbec nic, protože jsem měl plány pro tuto její část, které byly nad rámec toho, co jsem mohl udělat prstem.

„Říkáš ne?“

Skousla si ret a pak zavrtěla hlavou. „Ne ne. Ano.“

„Pak mi ukaž svou prdelku,“ zavrčel jsem jí do ucha. „Dej mi jí, nebo si ji budu muset vzít sám.“

Zalapala po dechu, to zalapání mě nutilo bláznit, a pak přestala bojovat s mým dotykem. „Je tady lubrikant,“ poznamenala. „Na konci stolu.“

ani jsem se z ní nevytáhl, jednoduše jsem na ní přenesl svou váhu, jak jsem se natahoval na konec stolu a sebral jsem novou lahvičku lubrikantu. „Vypadá to, jako by byla připravená, jehňátko.“

„Bylo to buď  tohle nebo můj speciální hydratační olej,“ řekl, napůl žertovně, napůl bez dechu.

Stáhl jsem se od ní, byl jsem zpátky na kolenou a roztáhl ještě víc její nohy. Dal jsem si na čas a pomalu do ní vmasíroval lubrikant, zatímco jsem třel její klitoris druhou rukou, třel oba její vstupy, dokud nebyl jeden zkroucený a kluzký nepořádek. Pak jsem jí popadl za stehna a zatlačil se do jejího zadku.

Měl jsem přestat, měl jsem jí dát několik chvil na úpravu, ale byl jsem tak pronásledovaný pochybnostmi a hrůzami a jedinými věcmi, které mě uklidňovaly, byly tahy boků, paty, které kopaly do mých zad a horko, horko z ní, jak mi svírala ptáka jako ve svěráku.

„Tylele,“ vydechla.

„Jehňátko,“ řekl jsem, zvedl jsem se na kolena a utáhl své ruce kolem jejích boků.

„Znovu se udělám.“

„Dobře.“ Moje vlastní vyvrcholení se už také blížilo, těžké pulsování v mé pánvi, vedené pohledem na její husí kůži a plíživé zvedání žaludku, jak si hrála se svým klitorisem.

„Oh, to je tak dobré, kotě,“ zavrčel jsem. „To je hodná holka. Ukaž mi, jak moc se ti to líbí.“

Její oči se uzamkly s mými. „Šukej mě, jako bys chtěl, abych byla tvoje.“

Její slova zatahala za pásky, prudce proti mému srdci, a zavřel jsem oči. Mohl bych jí takhle snadno šukat, protože jsem chtěl, aby byla moje – navždy. Znali jsme se jen šest týdnů, a já jí chtěl mít po zbytek svého života.

Byl jsem takový blázen.

Přitáhl jsem si ji k sobě, zasunul se do jejího otvoru a pořád znovu a znovu, a sledoval jí, jak pokračovala v prošení mě, abych jí udělal svou, jak mohl nevidět, že už moje byla? Že já už byl její? Patřili jsme jeden k druhému, a jak jsem sledoval její kundičku pulzovat orgasmem, jak jsem se do ní potopil až po kořen a stříkal do ní svůj náklad, uvědomil jsem si, že není zkáza, že to nezkazila, když jsme se spolu za měsíc a půl tak zamotali.

Když jsme se oba udělali, dívali jsme se na sebe, bez ohledu na útěchu se mi podařilo zmizet v jediném okamžiku. Vstal jsem pro teplou mokrou žínku, a když jsem se vrátil, Poppy mě zamyšleně sledovala.

„Tylere.“

„Ano?“ Posadil jsem se na postel a začal jsem jí čistit.

„Nevím, jak dlouho to ještě dokážu.“

Ztuhl jsem. „Co tím myslíš?“

„Víš, co tím myslím,“ řekla, v jejích slovech byl slyšet třas. „Chci s tebou být. Chci si tě nárokovat. Zamilovala jsem se do tebe, Tylere, a fakt, že to nemá žádnou budoucnost, mě zabíjí.“

Dočistil jsem ji, jak jsem přemýšlel o odpovědi, hodil jsem použitý ručník na nedalekou židli. „Já nevím, jak ta budoucnost vypadá,“ řekl jsem konečně. „Vím, že tě miluji…ale také miluji svou práci a svůj život. Poppy, to, co mám tady…je víc než charita nebo modlení. Je to můj způsob života. Celý svůj život jsem oddal Bohu, každou minutu každého dne, a nevím, jestli bez toho dokážu žít.“

Oba jsme se vyhýbali faktu, že posledních několik minut jsem sotva žil pro Boha, že jsem tu byl jen pro nás.

„Nemyslíš si, že to vím?“ řekla a posadila se. Neobtěžovala se se zakrytím dekou, a já jsem se zaměřil, abych se díval jinam, než na ty energická prsa, takže jsem se zaměřil na to, co říká. „Je to všechno, na co myslím. Nemůžu tě nutit, aby ses toho vzdal – vidím, jak to miluješ. Kruci, tohle je to, co na tobě miluji. Že jsi vášnivý, rozdávající, duchovní, který věnoval svůj život Bohu. Ale pak se bojím-“ a teď už tam byly skutečné slzy „- že se místo toho vzdáš mě.“

„Ne,“ zašeptal jsem. „Tohle si nedělej.“

Ale nemohl jsem jí říct to, co chtěla slyšet. Nevěděl jsem, jestli se jí můžu vzdát, protože by mě to zabilo, ale být odhalen a ztratit všechno, za co jsem bojoval, mě také zabíjelo.

Viděl jsem chvíli, kdy si to uvědomila, že jsem jí nehodlal říct, jestli spolu zůstaneme, a než jsem mohl něco říct – nevím co, ale něco – znovu si lehla a otočila se na stranu, takže ke mně byla zády.

„Chci tě tak moc, že mohu ochutnat krev, když na to myslím. Ale nebudu důvod k tomu, abys ztratil svůj život,“ řekla, její hlas byl ozvěnou zvonu v mé mysli. „Nebudu důvodem pro jakoukoli lítost. Nemyslím si, že bych to mohla snést…dívat se na tebe a přemýšlet, jestli je v tobě nějaká část, která mě trochu nenávidí za to, že jsi odešel od církve.“

Dokonce pro to znala to správné slovo…udělala si průzkum. To mě povzbudilo a zároveň zarmoutilo.

„Nikdy bych tě nemohl nenávidět.“

„Vážně? I kdybych tě nutila vybrat si mezi mnou a bohem?“

Kurva, to bylo kruté. „To není všechno, Poppy. Nedělej to.“

Zhluboka se nadechla, ten druh nadechnutí, které obvykle předznamenává ostré odseknutí, ale pak se zdálo, že zamrzla. Místo toho řekla: „Měl bys jít domů. Blíží se ráno.“

Její napjatá hlas mě zabíjel. Chtěl jsem jí uklidnit, obejmout ji, šukat ji. Proč jsme museli mluvit o těch ošklivých věcech, když bychom mohli předstírat? „Poppy…“

„Uvidíme se později, Tylere.“

Její hlas zněl definitivně jako záchranné slovo. Byl jsem propuštěn.

Šel jsem přes mlhavý park, ruce v kapsách a ramena nahrbená proti zářijovému večernímu chladu, snažíc se modlit, ale nahoru si našlo cestu jen kousek myšlenek.

Chtěla plný život, řekl jsem Bohu v duchu. Chtěla život s manželstvím a dětmi, život, kde by láska byla stejně přítomna jako práce, rodina a přátelé, život, kde by se nemusela skrývat. A kdo by jí to mohl vyčítat?

Co jsem měl udělat?

Bůh neopověděl. Asi proto, že jsem porušil posvátný slib, abych Mu sloužil, znesvětil jeho kostel všelijakými způsoby a opakovaně se dopouštěl hříchu, kterého jsem sotva litoval, protože jsem byl tak okouzlen. Udělal jsem si z Poppy idol, a teď bych sklízel důsledky v nalezení sama sebe izolovaný od boha.

Litovat. Mám litovat.