CM - 9. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

9/ Lucas

Hned jak dočtu Esguerrovu zprávu, uvědomím strážné a polovině z nich nařídím, aby zamířili do klubu. Nikdo z nich si nevšiml ničeho podezřelého, což znamená, že hrozba, ať už je jakákoliv, přichází zevnitř klubu, ne zvenku jak jsme očekávali. Zrovna se chci do klubu vydat taky, když mi přijde další zpráva:

Mám Rosu. Jeď za bílím SUV.

Okamžitě řeknu strážným, aby tak udělali, a v tu chvíli dostanu další zprávu.

Přivez auto do ulice vzadu.

Nastartuju auto a projedu ulicí, skoro během toho přejedu několik chodců. Ulice za barem je tmavá a smrdí po odpadcích a moči, ale sotva si toho všimnu. O několik vteřin později mi muži volají, že našli bílé SUV a pronásledují ho. Chci jim zrovna dát bližší instrukce, když se otevřou dveře od klubu a vyjde z nich Nora s rukama kolem Rosy. Esguerra jde za nimi, obličej má stažený vztekem. Když je osvítí světlo auta, pochopím proč.

Obě dvě se třesou, v obličeji jsou bledé a tečou jim slzy. Ale tlak až do stropu mi zvedne Rosin stav. Její zářivě žluté šaty jsou roztrhané a potřísněné krví, jednu stranu obličeje má celou oteklou. Tu holku někdo napadl, stejně jako Yulii před sedmi lety.

Vidím rudě. Vím, že moje reakce není adekvátní – Rosa je pro mě skoro cizí – ale nemůžu si pomoct. V Rosině obličeji vidím stud a naštvání, a skutečnost, že si prošla Yulia tím samým, mi zvedá tlak.

„Ti sráči.“ Hlas mám ztěžklý vztekem, když přejdu kolem auta, abych jim otevřel dveře. „Ti zkurvení sráči. Chcípnou.“

„Ano, chcípnou,“ řekne Esguerra vážně, ale neposlouchám. Natáhnu se po Rosu, opatrně si ji od Nory vezmu. Esguerrova žena nevypadá těžce zraněná, ale pořád se třese. Rosa sykne, když ji posadím do auta. Snažím se být něžný, uklidnit ji tak, jak jsem nemohl uklidnit Yulii před těmi roky.

Když ji připoutám, zaslechnu Esguerru říct jméno jeho ženy, jeho hlas je podivně napjatý. Otočím se a vidím Noru, jak se zlomí v pase vedle auta.

Dítě, dojde mi okamžitě, když si vzpomenu na její těhotenství, ale to už ji Esguerra nese do auta a křičí na mě, ať je okamžitě zavezu do nemocnice.

Do nemocnice se dostaneme v rekordním čase, ale už předtím, než Esguerra vyjde z čekárny, poznám, že to dítě nezvládlo. Na to bylo v autě příliš krve.

„Je mi to líto,“ řeknu, když se na něj podívám. „Jak je na tom Nora?“

„Zastavili krvácení,“ Esguerrův hlas je chraplavý. „Chce jet domů a taky pojedeme. Vezmeme i Rosu.“

Přikývnu. Řekl jsem v nemocnici, že jsem Rosin přítel, abych dostával pravidelné zprávy o jejím stavu. Jak jsem čekal, ta holka odmítá mluvit s policií a jelikož žádné z jejich zranění není život ohrožující, nemusí zůstat přes noc.

„Dobře,“ řeknu. „Ty se postarej o svou ženu, já o Rosu.“

Esguerra se vrátí k Noře a já dám instrukce naší čistící skupině, co s tím klukem, kterého našli zbitého v klubu. Z útržků Rosina hysterického vysvětlení, ji napadli dva muži v zadní místnosti klubu, se kterými předtím tancovala. Nora ji přišla na pomoc, složila třetího, který hlídal místnost. Esguerra se tam dostal právě včas, zabil jednoho z nich, ale ten druhý vyvlekl Rosu ven, a kdyby ji Esguerra nezachránil, jistě by ji znásilnil. To byl ten, který ujel v bílém SUV – to SUV, jehož poznávací značku teď hledám.

Jakmile se dozvíme jeho identitu, bude mrtvý.

Odložím telefon a zajdu za Rosou. Když vejdu do pokoje, najdu ji sedět na posteli v nemocničním oblečení; to, za které vyměnily dotrhané šaty. Kolena má přitažené k bradě, obličej celý bledý a plný modřin. Znovu se mi před očima objeví obrázek Yulie a musím se zhluboka nadechnout, abych potlačil vztek.

Snažím se pohybovat pomalu a klidně a dojdu k posteli. „Je mi to líto,“ řeknu potichu a chytím Rosu za loket, abych jí pomohl na nohy. „Opravdu. Můžeš chodit nebo raději chceš, abych tě nesl?“

„Můžu jít.“ Hlas má slabý, protkaný strachem a já ji pustím, když mi dojde, že ji můj dotek naštval. „Jsem v pohodě.“

Je to jasná lež, ale nevymlouvám jí to. Jen se přizpůsobím její pomalejší chůzi a zavedu ji k autu.

O hodinu později se dostaneme do Esguerrova domu. Můj šéf sejde dolů do obýváku, kde na něj čekám, abych ho zasvětil do současné situace.

„Kde je Rosa?“ zeptá se. Hlas má klidný. Zrazuje ho jen bolest v jeho očích. Odmítá se zabývat tím, co se stalo a místo toho se soustředí na to, co se musí stát, než aby lpěl na tom, co se nedá napravit.

„Spí,“ odpovím a vstanu z gauče. „Dal jsem jí Ambien a ujistil se, že se osprchovala.“

„Dobře. Děkuju ti.“ Esguerra přejde místnost a stane přede mnou. „Teď mi všechno řekni.“

„Chlapi se postarali o tělo a vzali toho kluka, co Nora zpacifikovala v chodbě,“ řeknu. „Drží ho ve skladišti, který jsem na South Side pronajal.“

„Dobře. A to bílé auto?“

„Naši muži ho sledovali do centra, pak ale zajel do podzemních garáží a oni se rozhodli tam nejet. Už nechávám prozkoumat SPZ.“

 „A?“

„A vypadá to, že možná budeme mít problém,“ řeknu. „Říká ti něco jméno Patrick Sullivan?“

Esguerra se zamračí. „Je mi povědomé, ale nemůžu ho zařadit.“

„Sullivanovi vlastní polovinu tohohle města,“ řeknu. „Prostituce, drogy, zbraně – co řekneš, v tom mají prsty. Patrick Sullivan je hlavou rodiny a má pod prstem všechny místní politiky a policejní velitele.“

„Ah.“ V Esguerrově obličeji zahlédnu poznání. „Co s tím má Patrick Sullivan společného?“

„Má dva syny,“ vysvětlím. „Nebo spíš měl. Briana a Seana. Brian právě hnije pod skladištěm a Sean je vlastník bílého SUV.“

„Chápu,“ řekne Esguerra a vím, že myslí na to samé, jako já. Konexe těch útočníků tuhle záležitost komplikuje, ale také vysvětluje, proč zaútočili na tak veřejném místě. Jsou zvyklí, že je jejich papínek dostane ze všech problémů a nikdy je nenapadlo, že by mohli zkřížit cestu někomu tak nebezpečnému.

„Taky,“ řeknu, zatímco to Esguerra zpracovává, „ten kluk, kterého držíme ve skladu, je jejich sedmnáctiletý bratranec, Sullivanův synovec. Jmenuje se Jimmy. Evidentně si je s těmi dvěma bratry dost blízký. Nebo spíš bych měl říct, byl.“

Esguerra přivře oči. „Tuší, kdo jsme? Mohli si vybrat Rosu, aby se ke mně dostali?“

„Ne, to si nemyslím.“ Projede mnou nová vlna vzteku. „Sullivanovi bratři mají bohatou minulost s ženami. Zdrogování, sexuální napadení, nájezdy na dívčí spolky – a seznam pokračuje. Kdyby nebylo jejich otce, už by hnili ve vězení.“

„Chápu.“ Rty se mu stáhnou. „No, až s nimi skončíme, budou si přát, aby byli.“

Přikývnu. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o Patrickovi Sullivanovi, jsem věděl, že jdeme do války.

„Mám připravit zásahový tým?“ zeptám se. Cítím známé očekávání. Už nějakou dobu jsem nebyl v dobré akci.

„Ne, ještě ne.“ Řekne Esguerra. Otočí se a přejde k oknu. Nevím, na co se dívá, ale je ticho asi minutu, než se otočí zpátky ke mně.

„„Chci Noru a její rodiče na pozemku ještě předtím, než vůbec něco uděláme,“ řekne a já z jeho výrazu pochopím, že je to pro něj těžké rozhodnutí. „Sean Sullivan bude muset počkat. Teď se zaměříme na jeho synovce.“

„Dobře.“ Nakloním hlavu. „Začnu s přípravami.“