CM - 6. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

6/ Yulia

„Za to se omlouvám,“ řekne Contreras, když odsune víko z bedny. „Nečekal jsem, že budeš tak vysoká. Jsem rád, že ses tam nacpala.“

Zasténám, když mi pomůže ven, svaly mě bolí z toho, jak jsem skoro hodinu byla v nepřirozené poloze. Kolena mám jako jednu velkou modřinu a páteř mě bolí, jak jsem neustále narážela do zdi od bedny. Ale jsem naživu a za venezuelskými hranicemi – což znamená, že to za to stálo.

„To je v pořádku,“ řeknu a protáčím v polovičních kruzích hlavou. Krk mám bolestivě ztuhlý, ale nic, co by masáž nespravila. „Oklamalo to policii a hlídku na hranicích. Ani se do té bedny nepodívali.“

Contreras přikývne, „Proto jsem ji vzal. Vypadá příliš malá na to, aby se do ní vecpal člověk, ale když je někdo odhodlaný…“ Pokrčí rameny.

„Jo.“ Znovu protočím hlavou a protáhnu se, snažím se přivést svaly k fungování. „Tak jaký je plán teď?“

„Teď tě dostaneme do letadla. Obenko už všechno zařídil. Zítra už bys měla být v bezpečí v Kyjevě.“

Cesta k malému letišti nám zabere necelou hodinku a pak zastavíme před starým letadlem.

„Jsme tady,“ řekne Contreras. „Od teď to převezmou vaši lidé.“

„Děkuju,“ řeknu a on přikývne, zatímco otevírá dveře.

„Hodně štěstí,“ popřeje mi svým španělským akcentem rusky a já se na něj usměju, než vyskočím z auta a spěchám k letadlu.

Když stoupám po schodech nahoru, postaví se přede mě muž středního věku a zatarasí mi cestu. „Kód?“ řekne, ruku položenou na zbrani na boku.

Obezřetně se podívám na zbraň a povím mu identifikační číslo. Technicky, kdyby mě odstranili, dosáhli by stejné věci, stejně jako mě dostat od Esguerry: nemohla bych prozradit žádná další tajemství UUR. Popravdě by to bylo dokonalé řešení…

Než se moje myšlenky zatoulají dál tímhle směrem, muž skloní ruku a ustoupí, nechá mě vejít do letadla.

„Vítejte, Yulie Borisovno,“ použije mé pravé jméno. „Jsme rádi, že jste to zvládla.“