Wildcard#3 - 7. kapitola

Překlad: Aileen

Scarlett

Proč tohle dělám?

Ruce se mi třesou, jak vyťukávám číslice na mobilu - opět na jedno použití. Musím vědět, jak se situace vyvíjí, jelikož ta nevědomost mě zabíjí. Přímo šílím. Zmáčknu volat a zadržuji dech, jak vyčkávám.

Mé srdce buší jako splašené, zatímco poslouchám hlas, který mi oznamuje, že dané číslo již neexistuje. Vjedu si rukou do vlasů. Co mám teď dělat? Jak ho mám najít? Možná že nemám. Třeba je to znamení, abych zapomněla, že se to stalo. Zapomenout na Tonyho.

Kéž by to bylo tak jednoduché.

Zavibruje mi telefon. Mrknu na něj a vidím, že je to Penny. Vyskočím z pohovky a pádím ke dveřím, abych je otevřela.

„Ahoj,“ pozdravím ji a obejmu. „Mohla si prostě zaklepat.“

„Nechtěla jsem, aby sis dělala starosti o tom, kdo by mohl být za dveřmi.“ Nadzvedne obočí. „Ozval se ti?“

„Tony? Ne.“ Zavrtím hlavou a vedu ji dovnitř. „Pen, přála bych si, abych mohla kontaktovat toho tvýho chlapa.“

„Tak za prvé to není můj chlap a za druhé, v čem je problém když tě neotravuje?“

„Fakt, že nic nevím. Je pryč? Nebo ho jen víc nasral?“

Posadí se a pokrčí rameny. „Chápu. Ale myslím si, že kdyby byl Tony naštvanej tak už by se ozval.“

Možná.

„Pokoušela jsem se tomu chlapovi dovolat kvůli novinkám. Ale jeho telefon už nefunguje.“

Penny si odfrkne. „Vážně, Scar? To není objednávka šatů na míru. Kvůli tomu se nevolá.“ Zasténá a skryje tvář ve svých dlaních.

„Proč ne?“ opáčím. „Zaplatila jsem mu deset tisíc. Jak mám vědět, že udělal to, na čem jsme se dohodli?“

„Myslím, že je to docela jasný, když tě ten kretén tvůj ex už neobtěžuje,“ poukáže na očividné. „Jen vem Jakea do Londýna a na Tonyho zapomeň, ok? Budu tu dávat pozor, a kdyby něco, tak ti dám okamžitě vědět.“

„Díky, Pen. Nevím, co bych si bez tebe počala.“

„Já vím.“ Usměje se. Vstane a já udělám to samé. „Pohni, jinak zmeškáš let.“ Obejme mě a políbí na tvář. „Nedělej si starosti, Scar. Zasloužíš si být šťastná víc než kdokoli jiný.“

***

„Proč nemůžu chodit?“

„Protože si dostal od lékaře tohle cool křeslo.“

 Procházím letištěm Heathrow, snažím se tlačit Jakeovo křeslo a zároveň nést naše tašky. Je pondělí odpoledne a po dlouhé cestě s několika mezipřistáními jsme oba rozmrzelí a unavení.

„Tamhle! Rydere!“ Jake začne mávat rukama jako šílený, aby upoutal Ryderovu pozornost. Jeho tvář se rozzáří, když nás zpozoruje. Mé srdce začne vzrušeně bít na poplach, jak se k nám přibližuje. Je to jen pár dní, ale i přesto mi už chyběl ten jeho sexy úsměv.

„Ahoj,“ pozdraví. Políbí mě na tvář a pak si poklekne k Jakeovi. „Wow, to je docela hustý. Jak se cítíš?“

„Dobře. Celou cestu jsem sledoval filmy.“ Je pyšný na to že sotva spal. Protočím očima a prohrábnu mu vlasy.

„Tak to bychom se měli co nejdřív dostat ke mně, aby sis mohl dát šlofíka, co říkáš?“ Ryder vstane a nakloní hlavu pro polibek. Mé srdce roztaje ve chvíli, kdy se naše ústa střetnou.

Ryder odtlačí Jakea ke svému autu, zatímco já se peru se zavazadly. Lituji, že jsem si toho tolik zabalila, ale v Londýně je počasí na dvě věci. Mám pocit, že jsme se na rok přestěhovali do zahraničí, jelikož sebou vezu hromadu svých věcí pro každou příležitost, Jakeovy věci a léky.

„Chceš sedět vepředu?“ zeptá se Ryder Jakea. Ten koukne na mě a vidí, jak na něj nadzvednu obočí.

„Jo!“ zakřičí.

Vrtím hlavou a mezitím lezu dozadu. Naštěstí má pohodlné auto.

„Mami, podívej.“ Jake se chichotá tomu, jak našel sodovku v tajné zásuvce.

„Je to ledový!“ zvolá, přidržujíc mi to před obličejem.

„To je moje nápojová chladnička,“ řekne hrdě Ryder.

Odfrknu si, protože jsem ráda, když se můj chudáček Fiatek ráno probudí k životu.

„Něco k smíchu tam vzadu?“ zúží na mě Ryder své oči.

„Jen sleduji boháče a jejich hračky,“ ušklíbnu se. „Nápojová chladnička? Vážně?“

„To nebyl důvod, proč jsem si koupil tohle autíčko,“ zasměje se. „Ale nemůžu říct, že to nepřijde vhod.“

Pousměji se a poslouchám, jak s Jakem mluví o dalších vybaveních tohoto auta.

Kluci a jejich hračky.

***

Ryder drží dveře, abychom já a Jake mohli projít dovnitř.

„Omlouvám se, ale neměl jsem čas uklidit,“ zamumlá.

Uculím se, jak okukuji jeho dům. Je to přesně to co jsem čekala, vzhledem k tomu že se jedná o mladého, úspěšného muže, který žije sám. Následujeme ho přes obývák do kuchyně.

„Chovejte se tu jako doma. Jakeu, tvůj pokoj je na konci chodby a tvůj je vedle toho mého.“

„Jak praktické,“ vydechnu. Začnu se červenat, jakmile se na mě Ryder podívá a ústa zkřiví do úšklebu. Sakra. To přece nemohl slyšet. Podívám se na Jakea, který okupuje lednici.

„Jakeu,“ zasyčím.

„Co? Řekl, že se máme chovat jako doma.“

„To je v poho, Jakeu.“

„Vidíš?“ Protočí na mě oči, zatímco si nacpe plátek sýra do pusy.

„Ty,“ řeknu, dávajíc své ruce na jeho ramena. „Ty se potřebuješ aspoň trochu vyspat. Dneska jdeme na večeři a já nechci, abys tam padal únavou.“

„Ale já nejsem unavený,“ zakňučí, jak ho vedu chodbou do pokoje.

 „Fajn, fajn. Poslouchej hudbu nebo něco, ale budeš odpočívat.“

Jsem šťastná, že vytáhne svůj iPod z tašky, lehne si na postel a přikryje se.

„Myslela jsem, že nejsi ospalý,“ políbím ho na nos.

Odmávne mě pryč a svraští obličej. „Nejsem, jen si protahuji pusu.“

Uchechtnu se, přejdu ke dveřím a pomalu je zavírám. „Mám tě ráda.“

„Mám tě rád, mami.“

***

„Kolik pokojů má tohle místo?“ zeptám se a nakloním hlavu na stranu, zatímco mě Ryder obejme okolo pasu.

„Pět. Proč?“

„Jen tak,“ šibalsky se usměji. „Ubytoval si Jakea na jedné straně domu a my máme pokoje na té druhé. Zajímavé.“

„Vážně potřebuješ, abych ti to vysvětlil?“ políbí mě. „Mám v úmyslu tě dnes večer přimět křičet.“

Zasměji se a odtáhnu se od něj. Po čtrnácti hodinách letu je sex poslední položkou na mém seznamu věcí, které mám udělat. Mé tělo momentálně potřebuje horkou sprchu a té se vzdát nehodlám.

„Můžeš mi přinést zbytek věcí do pokoje, zatímco se budu sprchovat?“

„Můžu,“ blýskne se mu v očích. „Nebo se na ně můžu vykašlat a připojit se k tobě.“

Usměji se a zavrtí hlavou. „Neber si to osobně, ale jsem unavená, nevoním po fialkách a momentálně se s nikým nechci dělit o svou sprchu.“

„Tvou sprchu?“

„Na následujících třicet minut.“ Odmlčím se. „Nebo hodinu to bude moje sprcha.“