WI - 23. kapitola

Překlad: Ivča

Knox

Před 6 – ti lety

Dnes nastal ten den. Dnes se vrátila.

Před dvěma týdny odjela s rodinou do jejich domu na pláži a dnes jsem viděl, že se jejich drahá auta vrátila domů.

Takže jsem se možná po celou dobu od jejich odjezdu potloukal v lesích u jejich dvora a doufal, že se možná vrátí dřív. Chyběla mi víc, než je lidsky možné. Bylo to svědění pod prsní kostí, kterého jsem se nemohl zbavit. Přísahám, že mi chyběla mojesoučást a mé dvě části se nespojily, než jsem před třemi hodinami viděl u jejich domu stát 4 auta.

Dostala se mi pod kůži, do krve, kontroluje hlavní orgány…prakticky i ty menší. Musím ji vidět a držet ji v náručí. Mluvit s ní.

Tolikrát jsem myslel na to, co jí chci říct. Že se Bentley natahovala k hračce, vzala ji a poprvé si ji dala do pusy. Běžel jsem do lesa, abych jí to řekl a vzpomněl jsem si, že tady není. Tak moc mi chyběla, že jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo otevřel hrudník.

Ale dnes je zpátky.

Takže čekám a doufám, že se za mnou zastaví, než bude muset vybalovat.

Pokud mě chce vidět.

Kousnu se do rtu. Co když šla na pláž a potkala tam jiného kluka? Co když na mě za tu celou dobu zapomněla? Co když mě nikdy nepřijde navštívit do lesa?

Vezmu z břehu kámen, párkrát si s ním pohodím v dlani a snažím se nedělat si starosti. Nejistotu nesnáším, takže zvednu ruku a hodím kámen do vody. Snad tucetkrát poskočí na hladině, než se potopí.

Někdo za mnou začne tleskat.

Otočím se a bojím, že je to někdo z Bainbridgeovy rodiny, ale je to City.

„To je ohromné,“ řekne, když mě stydlivě sleduje a usmívá se. „Nikdy mi kámen na hladině tolikrát neposkočil.“

Když se blíží, nedokážu promluvit. Tak si nervózně strčím ruce do kapes, když si ji prohlížím. Opálila se, tváře má růžové a objevily se jí další pihy. Nikdy jsem ji neviděl v tílku a šortkách. Jako by měla delší nohy a užší pas. Najednou se necítím pohodlně. Chci, aby to byla má stejná, sladká a úžasná City. Ale pak vidím její nohy a má sandály, které měla předtím. Tak se uvolním.

„Vítej doma,“ řeknu. Pak se nadechnu a přiznám se: „chyběla jsi mi.“

Rozzáří se, jako kdyby na toto čekala, jde ke mně a obejme mě. Držím si ji u sebe, obejmu ji a zvednu do vzduchu. Ulevilo se mi, že ji mám zase u sebe. Zabořím jí nos do vlasů a nadechnu se známé vůně. Obklopí mě a vše je zase normální.

„Vsadím se, že ne tak moc, jako ty mně,“ řekne, když se taky zhluboka nadechne. „Přísahám, že to byly nejdelší dva týdny v mém životě.“

Objímání mi nestačilo, ale i tak jsem ji postavil na molo a usmál se. „Takže…“ „Všechno mi řekni. Chci slyšet o celém vašem výletě.“

Začne se mračit. „A já chci svého přítele políbit na přivítanou.“ Postaví se na špičky. „Celé týdny jsem tě neviděla.“

Tentokrát se zakřením a položím prst na její rty. „Přesně tak. Byly to dva nejhorší zkurvené týdny mého života, když jsem byl bez tebe. Když tě budu líbat, dlouho se nebudu moct nadechnout. Takže…si nejdříve promluvíme.“

„Nevadí mi, když nebudu moct chvíli dýchat.“ Snaží se mě znova políbit, ale zasměju ji a posunu se dál.

„Ženská, nesnaž se mě pokoušet.“

Jde za mnou. „Tak se už konečně vzdej.“

„Ne. Snažím se být slušný a vyslechnout si, jakou jsi měla dovolenou.“

„Seru na slušnost. Můžeme si promluvit později. Chci se muchlovat a možná dosáhnout pár met.“

Jsem vzrušený a všechno to taky chci. Ale než se jí poddám a bude po jejím, zarazí se a jde k vodě.

„Kurva!“ chytnu ji a trhnu s ní k sobě. Přitiskne se ke mně, nadechne se a drží balanc. S rukama na jejích ramenou řeknu: „Jsi v pořádku?“

„Jo. Díky. Já…“ podívá se, o co zakopla a mrknu na krabici zabalenou v dárkovém papíru s mašlí nahoře.

Zrudnu a najednou se stydím za svůj žalostný dárek. Je Bainbridgeová a je zvyklá na nejlepší z nejlepšího a já jsem ten dárek ani pořádně nezabalil.

„Co je to?“ pustí mě, klekne si k dárku a dívá se na něj, jako kdyby to byl nějaký cizí objekt.

„Jak to vypadá?“ všude je napsané Veselé narozeniny. Sedí vedle dárku, kření se a to jsem se bál, že bude zklamaná.

„Vypadá to jako narozeninový dárek.“ Vytřeští na mě oči. „Pro mě?“

„No, ty jsi měla před pár dny 16, že? Nebo jsi lhala?“

„Ne, měla jsem narozeniny. Já jen…“ Najednou má v očích slzy a položí si ruku na hrudník. „Nevěřím, že jsi mi dal dárek.“

Zmateně se zamračím. „Proč by ne? Je to dárek pro mou přítelkyni.“

To mě na její nepřítomnosti štvalo nejvíc. Nemohl jsem ji vidět v její velký den. Přísahal jsem si, že na dalších prostě budu a řekla: „Já nevím. Nečekala jsem to…nemusel jsi. Pro mě je nejlepší dárek, když tě teď vidím.“

Pokrčím rameny. „Mám pocit, že to i tak bude můj nejoblíbenější dárek.“ Vezme jej a začne trhat papír.

Nadechnu se a nechci, aby byla tak nadšená. Sakra, měl jsem za něj utratit o něco víc, koupit šperky, nebo –

„Ach můj bože!“ Zakloní hlavu, směje se a přitiskne si to k hrudníku. „Miluju to.“

Povzdychnu si a odstrčím si z cesty roztrhaný papír. „Je to laciné.“

„A proto je to perfektní.“ Když od hrudníku odtrhne knížku Světová sbírka nesprostých vtipů, zakroutí na mě obočím. „Nemůžu se dočkat, až ti je příště řeknu.“

Ani já ne. Na to se těším nejvíc. Protože to znamená, že s ní strávím víc času.

„A je toho víc?“ řekne zaujatě, když odloží knížku stranou, posune papír a podívá se na střevíce na spodu.

„Řekl jsem ti, že ti koupím nové.“

„Jsou tak roztomilé.“ Sundá si sandály a nasadí baletní boty. „A jsou mi.“ Natáhne ke mně nohu i s botou.

Vezmu ji za kotník a pohladím ji. „Jsou krásné.“ Podívám se na ni, oba se na sebe šťastně usmíváme.

Jsem tak rád, že je tady a hladím ji výš po noze. „Chtěl jsem ti koupit něco praktického, co bys mohla nosit v lese, ale pak jsem si pomyslel, že to není moje City.“

Pokrčí rameny. „Nosila bych jakékoli boty, co bys mi dal.“

Nakloním se k ní a políbím ji pod koleno. Oči se jí rozzáří, posune se ke mně a vím, že chce pusu na pusu, ale jen se usměju, vstanu a natáhnu k ní ruku. „Jsi připravená na poslední část?“

„Poslední část?“ Je zmatená a vezme mě za ruku. „O čem to mluvíš? Je toho…víc?“

„Ten dárek mě nic nestál, ale myslel jsem si…“ pokrčím rameny. „Že by se ti možná líbilo toto.“

„No, kde to je?“ Rozhlíží se okolo, když poskakuje v nových botách.

„Je to u našeho stromu.“ Otočím se k ní zády, abych ji nesl, a řeknu: „Vylez mi na záda. Nechci, aby sis při první cestě zničila nové boty.“

„Knoxi…to nemusíš.“

Mrknu na ni. „Věř mi, mám vedlejší motiv.“

„Jo? A co je to?“ dívá se na mě podezíravě a vleze mi na záda.

Když je nahoře, chytnu ji za stehna. Pak se ohlédnu přes rameno a zakřením se. „Takže mě objímáš nohama a tlačíš mi prsa na záda.“

„Myslíš takto.“ Pohladí mě po zádech a přitiskne se prsy na mé lopatky.

Zasténám a hladím ji po stehnech výš. „Přesně tak.“

„Prostě jsem si myslela,“ zamumlá mi do ucha, než mě políbí na krku. „Pokud bys nebyl tak slušný, že bych teď mohla být nahá.“

„Neboj, to plánuju pořád. Nakonec.“

„Ale už jsem vlhká.“ Obkrouží mi jazykem ucho a skoro to vzdám.

„Sakra, City. Rozhodně víš, jak na mě.“

„Dobře, protože to tak je od chvíle, co jsem tě viděla na molu házet kameny.“

Zachvěju se a jsem připravený, ale taky chci počkat na správnou chvíli. Chci, aby zažila perfektní den. „Jsme tady.“ Řeknu, otočím ji zády k našemu stromu a postavím ji na zem.

Postaví se na nohy a okamžitě začne hledat dárek. „Kde…?“

„Otoč se,“ řeknu.

Otočí se, zalapá po dechu, položí si ruku na pusu a dívá se na srdce, které jsem vyryl do našeho stromu s iniciály.

„Knoxi, to je perfektní.“

Vezmu ji za ruku a přejíždíme jimi po kůře stromu. „Nejdříve jsem měl špatný pocit z toho, že ničím náš strom, ale pak jsem přemýšlel…když si necháš propíchnout kůži a nová doroste, tak je ještě silnější. A líbilo se mi, že na něm budou navždy naše iniciály, protože dřevo pod nimi bude ještě silnější.“

Zamilovaně se na mě podívá. „Protože máme mezi sebou nezlomitelné pouto.“

Políbím ji na ruku. „Přesně tak.“

Tentokrát, když ke mně zvedne hlavu, políbím ji. Tak moc jsem to chtěl, ale nechal jsem ji vézt v jejím tempu. Chtěla to pomalu a jen přejela jazykem po mém. Ale když jsme otevřeli pusy, oba jsme zasténali a začali se dotýkat. Chytil jsem ji za prsa a ona mě za zadek.

„Zničil jsi mě, Knoxi Parkere.“ Rozepne mi džíny a pokračuje v tom dál.

Kousne mě do krku a zašeptá do ucha. „Zajímalo mě, jaké by to bylo, kdybys do mě dal toto místo prstů.“

Polknu, přitisknu k ní boky, když mě hladí přes spodní prádlo. „Bože, City. Já taky. Myslím na to každý den.“

„Takže si myslíš, že bys mi mohl dát poslední dárek?“ Strčí ruku do své kapsy a vytáhne malý balíček.

Když se dívám na kondom, vidím rozmazaně. Pak vrtím hlavou. „Přísahám, že bys pokoušela i samotného Boha.“

„Tak si na toho zlobivého kluka nasednu.“ Takže mi vytáhne ptáka z kalhot a začne trhat obal.

Chytnu ji za ruce. „Ještě ne.“ Když se na mě nejistě podívá, políbím ji na čelo. „Ne tady na studené a tvrdé zemi. Chci, aby to pro tebe poprvé bylo speciální.“

Láskyplně se na mě podívá. „Ale bylo by to speciální, protože by to bylo s tebou. A je to náš strom. Náš problémový strom. Kde jinde bys to chtěl?“

„Nejlépe na posteli. Se svíčkami a tichou hudbou. S šampaňským, čokoládou, nebo jahodami. S něčím speciálním a…romantickým.“

„Ach, Knoxi.“ Položí čelo na moje a klidně mě hladí, jako kdyby si nebyla vědoma toho, co mi dělá. „Víš, že to nepotřebuju.“

„Ale tak to chci,“ hádám se tiše. „Nemůžu ti dát moc. Takže, prosím…dovol mi dát ti alespoň tohle. Nech mě naplánovat, kde a jak to bude.“

Kousne se do rtu. „Bude to brzy?“

Pohybuje rukou rychleji a blížím se k vrcholu. Zasténám a přitisknu se zády ke stromu. Lapám po dechu a kývnu. „Jako bych mohl čekat déle.“

„Dobře.“ Líbá mě na krku. „Takže mi teď dovolíš, abych to pro tebe udělala?“

„Když ti to pak budu moct oplatit.“ Chytnu ji za šortky a začnu je rozepínat. Když vklouznu dovnitř rukou, zalapá po dechu a kroutí se.

„Dohodnuto.“

Políbím ji a oba se uspokojujeme rukama, když se opíráme o náš strom.