W-HH - 4. kapitola

Překlad: Liv

Ian zabořil obličej do vlasů Kate. Ze zvuku jejího dechu a nedostatku pohybu poznal, že tvrdě spí. Pomalu z ní sundal ruce a vstal z postele. V kuchyni udělal kafe a na cestě zpátky do ložnice vyndal ze zásuvky psacího stolu prsten, který tam schoval noc předtím. Položil kávu na noční stolek a odhrnul záclony, aby do místnosti svítilo sluneční světlo.

Pořád spala, ale převalila se na záda a on mohl ocenit přikrývku, která se zmuchlala k jejím bokům a nechala jí od pasu nahoru nahou. Vklouzl zpátky do postele a jemně jí pohladil po tváři palcem. „Všechno nejlepší k narozeninám, krásko.“

Otevřela oči a usmála se na něj, oči napůl zavřené takovým způsobem, že z toho divočel. „Je to dneska?“

„Věřím v to.“

Protáhla se jako kočka a obrátila se k němu, aby si mohla strčit hlavu pod jeho bradu. Držel jí pevně u sebe a rukama přejížděl nahoru a dolů po hladké kůži na jejich zádech.

„Cítím kávu.“

Zvedl jeden z hrnků na nočním stolku a podal jí ho, když si sedla. Jakmile se napila, řekl, „Podej mi pravou ruku.“ Zalapala po dechu, když jí na prst nasunul safírový prsten.

„Líbí se ti?“ Nepřeháněl to s velikostí kamene, takže vypadal na delikátním a štíhlém prstu Kate dokonale.

„Miluju ho. Je nádherný.“

„Je k němu ještě jeden dárek. Měl by přijet dneska odpoledne.“

„Neumím si představit, co to bude.“

Položila si hlavu na jeho rameno a natáhla ruku, aby mohla obdivovat prsten z dálky.

„Myslím, že budeš překvapená.“

U snídaně jí Ian podal obdélníkovou krabičku zabalenou do stříbrného papíru a převázaného modrou stuhou.

„Další dárek?“ Uvnitř našla dárkový certifikát na projížďku limuzínou po vinařstvích v okresu Loudoun. „To jsi neudělal.“

Zazubil se. „Udělal.“

„Někdo mě bude vozit v limuzíně potom, co budu celý den ochutnávat vína? To je, jako bych umřela, a šla do nebe.“

„Je toho víc. Tvoje máma do toho půjde s tebou. Přiletí zítra a zůstane přes víkend.“

Obličej Kate se rozzářil. „Přiletí?“

„Bylo jasné, že nevydrží do listopadu.“

Ačkoliv Jade v krátkém časovém období stihla zázraky, pořád bylo několik místností, které potřebovaly nové koberce a čerstvou barvu na zeď. Ještě neměli všechen nábytek a dělníci zatím nezačali opravovat přízemí. Kate chtěla, aby Diane s návštěvou počkala, až to bude všechno hotové, takže pozvali rodiče Kate, Chada a Kristin na Den Díkuvzdání.

„Děkuji,“ řekla Kate a naklonila se přes stůl, aby ho mohla políbit. „Nechápu, proč si lidi stěžují na třicáté narozeniny. Zatím je to naprosto bezbolestné.“

Později to odpoledne Ian informoval Kate, že dorazil její dárek. „Nech oči zavřené. Nepodváděj.“ Vedl jí předními dveřmi ven a pevně jí držel, aby do ničeho nenabourala. Když došli k příjezdové cestě, řekl, „Tak fajn. Už se můžeš podívat.“

Kate otevřela oči. „Ó můj bože.“

„Líbí se ti to?“

„Ó můj bože.“

„Znamená to ‚Ano, Iane. Absolutně to zbožňuju‘?“

„Je to úžasné. Co je to za auto?“

„Porsche Spyder 918. Úžasné, že?“ Ta jediná věc, která zlepší jeho vzhled, bude jeho krásná žena na sedadle řidiče.

„Ale já už auto mám.“

Koupil jí Tahoe místo TrailBlazeru, které prodala. „To je tvoje každodenní auto. Tohle je tvoje zábavné auto.“

Okres Loudoun byl plný luxusních aut a Tahoe byl pravděpodobně nápadnější, než bude Porsche. „Není registrováno na naše jména.“

Usmála se. „Jasně že není.“

Jasně modré auto jiskřilo v odpoledním slunci. „Snad ti nevadí, že jsem s tebou nekonzultoval barvu.“

„Ta barva je úžasná. Je stejně modrá jako Shelby.“

„Shelby byla guardsmanově modrá. Tohle je safírově modrá metalíza.“

Kate se zasmála a zvedla ruku se safírovým prstýnkem. „Ah, už vidím to spojení. Odkud to přišlo?“

„Koupil jsem ho online a nechal ho dopravit k místnímu prodejci.“

„Neříkej mi, kolik to stálo. Nemusela bych to snést.“

Za auto zaplatil necelý milion. Bylo to o šest milionů míň, než kolik zaplatil za Shelby, ale nemyslel si, že by to Kate přišlo stejně výhodné jako jemu. „Tak jo. Neřeknu ti to.“

Věděl, že si Kate bude na jeho peníze nějaký čas zvykat, ale chtěl, aby o tom přemýšlela jako o jejich penězích. Před týdnem jí podal výpis z jejich kreditní karty. „Podívej se na to.“

Prostudovala si výpis a pak ho podala zpátky. „Nerozumím tomu. Co je tam špatně?“

„Ty tu kartu nepoužíváš.“

„Používám. Platím s ní v supermarketu a koupila jsem několik věcí na vaření online. Taky jsem utratila hodně na dům. Nemyslím si, že se Jade drží rozpočtu tak, jak by měla.“

„Ale nekoupila sis nic pro sebe. Byla bys radši, kdybych ti nakupoval já? Protože já si to užívám.“

„Díky za nabídku, ale nemůžu chodit do supermarketu v pyžamu nebo spodním prádlu. Blázne.“

Nikdy nebral své bohatství za samozřejmost a užíval si svobodu a bezpečnost, kterou kvůli peněz měl. Teď, když měl manželku, to bylo důležitější, než kdy předtím. Kate zvládla cenu domu lépe, než čekal, ale bylo to pravděpodobně kvůli toho, že chápala, jak důležitá je pro něj bezpečnost a soukromí. Tou horší cestou zjistil, co to udělá se ženou, když má neomezené finanční prostředky, a nebylo to nic hezkého. Ta skutečnost, že Kate nikdy nezajímali jeho peníze a nechtěla ani drahé věci, jenom zapříčinila to, že jí chtěl pořád něco kupovat.

Položila ruku na kapotu auta. „Tohle je velmi extravagantní dárek.“

Jeho výraz zvážněl. „Ještě nikdy jsem neměl manželku, kterou bych mohl rozmazlovat. Nech mě tě trochu rozmazlovat. Dělá mě to šťastným.“

„Dobře,“ řekla. „Ale tohle auto bude nás obou a musíš mi slíbit jednu věc.“

„Cokoliv.“

„Slib mi, že s tím neskončíš v nějaké řece. Moje srdce už by to nezvládlo.“

Viděl obavy na její tváři a trápilo ho, že to byl on, kdo je tam dal. Musela vědět, že ať už se stane cokoliv, nikdy jí nenechá samotnou. Nikdy jí znovu nenechá čelit něčemu takovému. Podíval se jí do očí. „Přísahám, Kate.“

Podíval se okýnkem dovnitř. „Nikdy jsem neviděla takovou řadicí páku.“

Usmál se.

Otevřela dveře na straně řidiče a vklouzla za volant, aby líp viděla. Obešel auto a sedl si na sedadlo spolujezdce.

„Kolik rychlostí?“ zeptala se.

„Sedm. A je to hybrid.“

„Opravdu?“

„Ano. Tohle auto je velkolepé. Není to Shelby, ale i tak si myslím, že ho budeš milovat.“

„Chybí ti Shelby, viď?“

„Rád bych si s ní ještě jednou zajezdil.“ Jeho milované auto bohužel nepřežilo ponoření do řeky Mississippi. Jede, ale voda nebyla laskavá k elektrickému systému a tak už nikdy nebude jako dřív. Daroval to auto museu v Nashvillu.

Nastartovala a podle toho, jak pozorně poslouchala, když jí vysvětloval dvojspojku a pedály, poznal, že by ho chtěla řídit. Naklonila se přes řadicí páku a políbila ho. „Připrav se na úžasnou jízdu.“

„Dobře, ale tady to půjde jen v případě, že budeš nahoře, protože já jsem moc vysoký. Budeš si mě muset osedlat a i tak to bude složité, ale možná když posunu tohle sedadlo jak nejvíc to půjde, tak to vyjde. Nikdo nás nevidí, takže chci, abys byla nahá. Z mého úhlu pohledu to bude naprosto neuvěřitelný výhled.“

„Ty mě zabiješ. Opravdu.“ Zasmála se a zavrtěla hlavou. „Zklamu tě, ale takovou jízdu jsem nemyslela.“

„Ne? Zatraceně. Tak třeba později?“

„Rozhodně. Ale asi ne v tomhle autě. Ta kůže je nedotčená.“

Přes hodinu jezdili po klikatých silnicích severní Virginie. Zapnul stereo na ohlušující hlasitost, když bloudili ve vlastním světě. Úsměv z její tváře nezmizel a on cítil nesmírné množství lásky k té krásné, bezstarostné ženě, kterou si naštěstí vzal.

Když dorazili domů, Kate vytáhla svůj telefon z kapsy a podala mu ho. „Vyfoť mě. Chci to poslat bráchovi.“

Vyfotil jí, jak se opírá o auto a když jí podal telefon zpátky, poslala zprávu Chadovi.

Zasmála se, když odpověděl. „Podívej,“ řekla a podala telefon Ianovi.

Chad: Samozřejmě že je to Porsche. Kdybys nebyla moje sestra, trochu bych tě nenáviděl.

Když byla ponořená do řízení, svým vlastním mobilem jí několikrát vyfotil. Všechny fotky si teď prohlídnul, dokud nenašel svou oblíbenou. Zachytil její úsměv zrovna ve chvíli, když svítilo sluneční světlo přes okno a byla osvětlená, jako by zářila.

Udělal z toho spořič obrazovky.