W-HH - 1. kapitola

Překlad: Liv

O dva měsíce dříve

Ten dům mohl mít klidně deset tisíc čtverečních stop. Točité schody lemovaly vchodové dveře a za nimi byla jídelna se stolem dostatečně velkým, aby se k němu vlezlo dvanáct židlí a formální obývací pokoj, který byl třikrát větší, než celý Ianův byt v Minneapolis.

„Není to nádhera?“ zeptala se jejich realitní makléřka Linda, když je vedla na prohlídku prvního domu. Stropy byly tak vysoké, že se její hlas rozléhal.

„Je to něco,“ řekl Ian.

Když došli ke kuchyni, oči Kate se rozšířily. Otevřela pusu, jako by se chystala něco říct, ale potom jí hned zavřela.

„Podívejte na ní,“ řekla Linda nadšeně. „Nemá slov.“

„Jo, když jsme u toho,“ řekl Ian. „Pamatuju si, jak má žena říkala, co konkrétně chceme v domě vidět. Tohle není ani zdaleka ono.“

Linda se na něj spiklenecky usmála, naklonila se k němu a on ucítil vůni jejího parfému. „Zjistila jsem, že je výhodnější začít něčím lepším. Někdy se stává, že když manžel vidí nadšený pohled na manželčině tváři, rozhodne se zvýšit rozpočet.“

Ian naklonil hlavu k šokovanému výrazu Kate. „Tohle je ten pohled, který obvykle vidíte?“

Lindin úsměv zmizel. „No, ne. Ne tak docela.“

„Rozpočet není problém, protože si můžeme dovolit cokoliv, co si má žena bude přát. Dali jsme vám konkrétní požadavky, které reflektovali to, co chtěla Kate.“

„Možná bude chtít provést nějaké úpravy.“

„To chci,“ řekla Kate vesele, ale pevně. „Ráda bych všechno upravila směrem dolů, jak cenu, tak rozměry domu. Počet ložnic by měl být jednociferný. Jsme jen my dva a budeme v pokoji spolu.“

Linda vytáhla iPad z kabelky a začala psát. „Ještě jednou zkontroluju seznam. Jsem si jistá, že najdu něco, co bude vyhovovat víc.“

Jakmile se Linda přestala snažit nalákat na dražší domy, prohlídli si několik dalších domů, které více splňovaly jejich požadavky, a všechny z nich se nacházely na bezpečných a klidných místech. Ale v takových místech hrozilo, že by se s nimi možná chtěli seznámit sousedi a to nebyl jejich styl. Musel zůstat mimo radar, zejména s manželkou po boku, takže to bylo trochu složitější.

„Máte něco víc v soukromí?“ zeptal se Ian, když už druhý týden procházeli domy. „Něco trochu opuštěného?“

„Zrovna se prodává dům v Middleburgu. Vím, že nechcete malá města, ale ten dům je na úplném kraji, v poměrné samotě. Samozřejmě má větší rozlohu, než jste chtěli,“ řekla Linda významně, „ale možná je to právě to, co hledáte. Můžu vám to ukázat, pokud chcete.“

Když vybíral místo k životu v minulosti, vždycky tíhl k větším městům. Zapadl tam, ztratil se z dohledu. S více než šesti miliony obyvateli v metropolitním DC a jeho okolí je mizivá šance, že na ně natrefí někdo, kdo se naboural Kate do počítače. Ale protože měli v plánu se usadit, možná nebylo tak důležité najít velké město, ale spíš najít nemovitost na samotě, kde by se mohli skrýt před zbytkem světa.

„Jasně,“ řekl. „Pojďme se podívat.“

Když překročili hranice státu, minulu ceduli s nápisem Vítejte do Virginie a hned pod tím bylo napsáno: Virginie je pro zamilované. Ian se podíval na Kate a usmáli se na sebe. Dopravní zácpa zřídla a z dálnice vjeli na cestu, kterou lemovaly otevřené pastviny a skalnaté kopce.

„Tohle je země koní a vína,“ řekla Linda ze zadního sedadla, když vjeli do Middleburgu a vysvětlila tím hojnost koňských ohrad a dvě vinařství, kolem kterých projeli.

„Moje žena miluje víno,“ zasmál se Ian.

Kate se usmála a otočila se k Lindě. „Má pravdu. Opravdu miluju víno.“

„Pak si to tady zamilujete. Jen v Middleburgu je pět vinařství a v okolí dalších aspoň patnáct.“

„Berem to,“ řekla Kate.

GPS vedla Iana úzkou silnicí, po které jeli dalších deset mil, než dorazili k cíli. Dům zůstal skrytý za vysokým kamenným plotem. Ian naťukal pět čísel, které mu dala Linda, do klávesnice v kamenném pilíři a brána s nápisem SOUTHFIELDSKÁ FARMA se otevřela.

„Je to francouzská koloniální stavba na sedmdesáti pěti akrech,“ řekla Linda. „Větší soukromí už se asi najít nedá.“

Když jeli po dlouhé klikaté příjezdové cestě dál, přišel jim do zorného pole dům. Linda o rozměrech nepřeháněla. Napadaly ho slova jako „statek“ nebo „zámek“, a nebyl si jistý, jestli se to bude Kate líbit. Ale ten kamenný exteriér mu přinášel solidní pocit, že se dovnitř nedá proniknout, což měl rád, a kdyby už dům neměl bezpečnostní systém, sám mohl přidat ještě jednu ochranitelskou vrstvu.

„Nemůžu se dočkat, až to uvidíte uvnitř,“ řekla Linda a zadala kód do malé skříňky, která visela na dveřích.

Hned na první pohled byly pokoje prostorné. Kamenný krb až ke stropu sloužil jako ústřední místo v obývacím pokoji. 

„Krb je oboustranný, takže si ho můžete užít i v kuchyni,“ řekla Linda.

V těsné blízkosti obývacího pokoje byl jeden velký brloh, který by dobře složil jako domácí kancelář. Linda jim ukázala formální jídelnu a menší pokoj, který mohl mít celou řadu využití. Předchozí vlastníci holdovali stěnám v pastelových barvách a květinovým tapetám, což vůbec nebyl Katenin styl. Ale to by se dalo snadno opravit.

„Není to úžasné?“ zeptala se Linda, když je vedla do obrovské kuchyně, která byla tak velká, jak byla útulná. Poukázala na dvojitou troubu, velkokapacitní ledničku a vinotéku na osmnáct láhví vína. Krb, který zmiňovala Linda, měl před sebou místo na pár židlí.

„Opravdu je,“ řekla Kate a přejížděla rukou po žulové desce velkého kuchyňského ostrůvku.

„Trávíte v kuchyni hodně času?“ zeptala se Linda.

„Ne,“ odpověděla Kate. „Docela často jíme venku.“

Lindin úsměv zaváhal, jako by si nemohla představit mladou ženu, která doma nevaří, ale rychle se vzpamatovala. „No, Middleburg má pár úžasných restaurací, které nejsou vzdáleny ani dvacet minut cesty.“

V patře bylo pět pokojů a tři koupelny. „Suterén má další dva pokoje i s koupelnami a samostatnou kuchyní, což je ideální apartmá pro hosty,“ řekla Linda. „Taky je k dispozici vinný sklep, místnost s kinem a domácí posilovna.“

Vyšli ven. Garáž by mohla pojmout čtyři auta a na dvorku bylo ohniště, kamenná terasa, bazén a obří stodola. Stáj s osmi kotci byla v blízkosti velkého výběhu, který byl ohraničený dřevěným plotem.

„Tenhle pozemek je ideální, pokud chcete mít koně.“

„Jo, tak ty pravděpodobně mít nebudeme,“ řekl Ian.

„Co myslíte?“ zeptala se Linda, když dokončili prohlídku.

„Je to krásný dům,“ řekla Kate.

„Nádherný,“ řekla Linda.

„Kolik je to čtverečních stop?“ zeptala se Kate.

„Kolem šesti tisíc.“

Kate zamrkala.

„Ten sklepní apartmá by byl úžasný pro návštěvy tvé rodiny,“ řekl Ian. Protože k rodičům a bratrovi měla Kate tak blízko, donutil jí, aby jim dala vědět, že jsou vždy vítáni. „Vím, že ty barvy a tapety na zdech nejsou tvůj styl, ale mohla bys to všechno změnit.“

„Znám dekoratéra,“ řekla Linda. „Ráda vás seznámím.“

Než zamířili domů, ukázala jim Linda historickou část města Middleburgu. Centrum města měl šest bloků složených z majestátních federálních domů a velkých obchodů podíl cihlových chodníků. V dáli šly vidět vrcholky Blue Ridge hor.

„Tohle je tak krásné místo,“ řekla Linda. „Otevřený prostor s maloměstským kouzlem. Skvělé pro založení rodiny. Listy se v tohle roční období mění a bude radost pohledět na ty podzimní barvy.“

Když jeli přes Washington Street, Linda jim ukazovala restaurace, kavárny a další malé podniky. „Připomíná ti to něco?“ zeptal se Kate šeptem, aby to slyšela jen ona.

Slyšel v její odpovědi melancholický nádech, když se na něj usmála a řekla, „Připomíná mi to St. Anthony Main.“

Tu noc jedli večeři s Phillipem – šéfem pracovní skupiny FBI a pro Iana něco jako otec od doby, co svého biologického ztratil – a jeho ženou Susan, která se k Ianovi chovala jako k synu, kterého nikdy neměla, a věnovala mu více pozornosti, než jeho vlastní matka. Potom se s Kate vrátili do domu pro hosty a Ian jim nalil skleničku.

Ačkoli pro něj tenhle dům přestavoval domov, byl připravený se posunout dál. Kate měla dům pro hosty stejně v oblibě jako jejich letní chatu, ale ochotně souhlasila, že potřebují více prostoru, a krátce po jejich návratu z Roanoke ostrova jim Susanina kamarádka doporučila Lindu.

„Myslím, že bychom měli koupit ten dům v Middleburgu,“ řekla Kate, když se posadili na pohovku.

Usmál se. „Byl jsem tak jasný?“

Natáhla se po jeho ruce a stiskla ji. „Ano, ale chápu, proč se ti tam tak líbí.“

„Ale líbí se tam tobě dost na to, aby se z toho stal náš domov?“ Kate se vzdala spoustu věcí, aby s ním byla a on jí chtěl udělat šťastnou.

„Jasně. Byl to super dům. Ale asi si budu muset na podlaze nechat kousky chleba, abych našla cestu z vinného sklípku zpátky k vínu v kuchyni.“

„V téhle době už na to můžeme jít technickými vymoženostmi. Dám ti do mobilu aplikaci, která začne pípat, když se dostaneš blízko.“

Kate se zasmála a upila svého vína. „Problém vyřešen.“

„Pravděpodobně tam nějakou chvíli pobudeme.“ Těšil se na to, protože byl unavený z neustálého stěhování, byl unavený z toho, že nemohl na jednom místě zůstat déle než rok.

„To je dobře.“

„Můžeš tam udělat cokoliv, co budeš chtít. Předělej každý pokoj tak, jak se ti zlíbí.“

„Oh, to mám v plánu. Začnu v horním partě a budu postupovat směrem dolů. Ta francouzská kolonie už asi nebude vypadat tak tradičně, až s tím skončím. Bude se o tom mluvit po celém městě.“

„Snaž se neudělat moc velký skandál. Pořád se snažíme nevyčnívat.“

Než rodiče Kate odjeli z ostrova Roanoke, Steve si vzal Iana stranou a ptal se na spoustu věcí, hlavně jak plánuje udržet svou a Kateninu identitu skrytou. Phillip mu pomohl Steva uklidnit, že to nebude poprvé, co řeší něco takového a budou dávat pozor, aby za sebou nenechávali žádnou stopu. Ian věděl, že pokud Steve s takovým plánem nebude spokojený, bude se snažit, aby jeho dcera nebyla součástí něčeho takového a Ian to chápal. Někdy možná bude mít taky dceru a představa, že by byla na Katenině místě mu dala perspektivu, kterou potřeboval. I když s Phillipem nepředpokládali, že někdo bude čmuchat kolem rodičů Kate nebo jejího bratra, strávili značné množství času diskuzí o tom, jak by se měla rodina Wattsových chovat, kdyby se objevil někdo, kdo bude hledat Kate.

„A co dojíždění? Víš určitě, že ti nebude vadit dojíždět na velitelství?“

„Phillip dojížděl zhruba stejnou vzdálenost z Fredericku skoro celou svou kariéru. A nebudu tam jezdit každý den, takže to pro mě není tak velký problém.“

„Bude mi chybět Susan.“

„Budeš to za ní mít ani hodinu cesty.“

Ian dělal na notebooku přípravné práce do případu, který dělal pro Phillipa a seděl na pohovce, což mu nedalo moc prostoru se roztahovat. Kate ho nechtěla rušit a tak většinu času trávila se Susan buď v domě, nebo na mnoha turistických místech, které DC nabízel. Byl rád, že se ty dvě sblížili, ale cítil se špatně, že svou ženu takhle vyhání.

„Kdo by si pomyslel, že skončíme na koňské farmě v severní Virginii?“ řekla Kate.

„Virginia je pro zamilované, krásko.“ Přitáhl si jí do klína, položil své ruce na její bradu a dal jí polibek číslo šest.

Polibek mu opětovala. „Asi to tak mělo být. Ale buďme upřímní, Iane. Linda mě dostala na to víno.“

Koupě proběhla hladce a po skončení jeli do domu, aby počkali na stěhováky. Ian zaparkoval auto, ale než vešli do domu, Kate se zeptala, „Co budeme dělat se stodolou a stájí?“

Zavrtěl hlavou. „Nemám ponětí.“

Šli k předním dveřím, a když je Ian odemkl, sáhl po Katenině zápěstí a zabránil jí v dalším kroku. Podíval se jí do očí a řekl, „To je ono, Kate. Tady to začíná.“ Potom jí zvedl do náruče a přenesl jí přes práh.