Uncontrollable - 35. kapitola

Překlad: Markéta

Samantha

Mark a Vivian byli tak laskaví, že nám dovolili tady zůstat. Jedna z nejlepších věcí v žití s nimi je jejich kuchyně. Je tak neskutečně obrovská a já to miluju.

Jsme tady už šest týdnů a abych byla upřímná, budu nenávidět den, kdy se budeme muset rozloučit a odstěhovat se.

„Jak to jde s pekárnou?“ ptá se Vivian podávajíc mi mouku, když začnu dělat čokoládový dort.

„Jde to samo.“ Od té doby, co se to všechno semlelo, Missy se přidala a hodně mi pomohla. Ve skutečnosti byla kolem mnohem víc, než obvykle a když se jí zeptám na její školu, buď se vyhne mojí odpovědi, nebo přijde s nějakou výmluvou, proč tam ten den není. Pořád si myslím, že jí mrzí ten čas, který se nám vyhýbala. „Všechno bude hotové v několika příštích týdnech,“ říkám.

„Kdy je slavnostní otevření?“

„Příští měsíc,“ odpoví Courtney od kuchyňského stolu. Jí brownies, které jsem upekla teprve před hodinou.

Začnu promíchávat těsto, když promluvím. „Přemýšlela jsem o své mámě, a chci pro ni něco udělat,“ říkám s úsměvem, když pokračuju v míchání. Sedět na nemocniční posteli deset dnů a pak do značné míry ležet na posteli několik dalších týdnů, přiměje vaši mysl přemýšlet. Přeju si, aby byla tady a viděla, jak Slade obrátil náš sen v realitu.

Když si všimnu toho ticha v místnosti, rozhlídnu se. „Co je?“ ptám se, když vidím, jak se na mě obě dvě dívají.

„Na co jsi myslela?“ ptá se Courtney s pusou plnou brownies.

„Chci založit nadaci jejím jménem a dát patnáct procent ze zisku po otvíračce. A navíc budu ve spojení s tím vším,“ říkám s úsměvem na tváři.

Courtney popotáhne. Položí to, co zbylo ze sušenky na kuchyňský stůl a pak přejde ke mně, objímajíc mě. „To je skvělý nápad,“ pláče.

Nemůžu si pomoct a směju se, když ji obejmu zpět.

****************

„Dej mi dvě minuty,“ křičím na Missy, když stojím v kuchyni v pekárně.

Andělův Sen dnes oficiálně otevírá. Dovolila jsem Sladovi rozhodnout o názvu pekárny. Převrátila jsem oči, když první slova, která vyšla z jeho úst, byla Andělův Sen. Ale pak mi vysvětlil, pro ho vybral. Ty jsi můj Anděl. Tvá máma je taky anděl, který na tebou bdí. A tohle byl sen vás obou, takže to dává smysl.

Řekněme, že s mými emocemi tak, jak jsou nyní, jsem plakala až do bodu, kdy se on cítil špatně. Ale držela jsem se toho názvu, protože měl pravdu. Moje máma je anděl, který nade mnou bdí, a já vím, že se dnes usmívá, když je svědkem toho, jak se náš sen mění v realitu.

„Dvě minuty je hrozně dlouho. Je tam řada,“ říká strkajíc hlavu do dveří.

„No, pak je začněme obsluhovat,“ říkám s úsměvem.

Missy si povzdechne.

„Nezdržím jí dlouho,“ říká Slade, když se postaví přede mě.

Missy zavře dveře, když zamumlá něco o sexu tady vzadu. „Líbí se mi, jak funguje její mysl,“ říká Slade, přitahujíc si mě k sobě.

Vzhlédnu a usměju se. „Děkuju ti za všechno.“ Přejíždím rukou po jeho svalnaté paži cítíc, jak se mu svaly stáhnou, když mě pevněji obejme.

„Zasloužíš si to, Anděli.“ Jeho hlas vychází jako šepot a já se zhluboka nadechnu.

Říct, že jsem byla nadržená, je slabé slovo. Chci sex celou tu dobu. Říkají, že většina žen se necítí sexy, nebo mají sexuální chtíče, když jsou těhotné. Já jsem ještě tyhle problémy neměla. Miluju svoje rostoucí bříško. Miluju způsob, jakým se na něj Slade dívá a hladí ho. Vždycky má na mě svoje ruce. Obvykle se vzbudím, když na něj mluví, a je to to nejcennější, co jsem kdy viděla. A od té doby, co nám dal vrak mého auta na nějakou dobu sexuální půst, jsem připravena dostat se zpátky do sedla.

Jeho ruce mi kloužou po zádech a popadne mě za zadek. „Vzrušíš mě,“ zakňučím s vědomím, že na tohle nemáme čas.

Ušklíbne se. „Ty už jsi vzrušená,“ říká vědomě.

Dveře do kuchyně se rázem otevřou a vejde usmívající se Parker. „Na tohle není čas.“ Popadne mě za ruku a odtáhne mě od Slada.

„Co to děláš?“ ptám se ho s úsměvem.

Otočí mě a začne mě hladit po vlasech.

„Wow,“ uskočím od něj. „Proč se mě dotýkáš?“ směju se.

Dává mi obrovský domýšlivý úsměv, když si mě jeho světle hnědé oči prohlížejí. „Neměj strach. Jakmile ti řeknu, co jsem udělal, budeš mě prosit, abych to zorganizoval.“

Slade přejde za mě a obejme mě zezadu. „Ona tě nebude o nic prosit,“ konstatuje věcně.

„No, pak mi poděkujete.“ Dá si ruce v bok.

„Proč? Co jsi udělal?“ Zúžím na něj oči. Jestli si Parker myslí, že mu budu vděčná, pak na něj budu pravděpodobně křičet.

Pak se znovu ty dveře otevřou a dovnitř vejde muž v černém obleku a červené kravatě. Jeho vlasy jsou na temeni delší a má je sčesané dozadu. Jeho světle hnědé oči září, když se na mě přátelsky usměje.

„Starosta O´Hare,“ odpovím překvapeně. Parkerův a Braxtonův táta.

Natáhne ke mně ruku. „Prosím. Říkejte mi Richarde.“

Parker si odfrkne. „Ve skutečnosti preferuje Dick (čurák),“ vtipkuje předtím, než se na otce falešně usměje.

Zalapám po dechu, když si potřesu se starostovou rukou.

Richard se podívá na svého syna. „Teď není vhodná doba takhle mluvit před dámou.“ Zamračí se, když se otočí ke Sladovi. „Slade.“ Natáhne k němu ruku. „Je dobré tě zase vidět, synku.“

„Vás taky, pane,“ odpoví, zatímco si s ním potřese rukou.

„Slyšel jsem, žes skončil v práci?“ ptá se upravujíc si kravatu.

Slade přikývne. „Skončil, pane,“ Slade položí svou ruku zpátky na moje bříško. „Bylo na čase, abych se pohnul dál.“

Richard se podívá dolů na moje rostoucí bříško a usměje se. „Ano, slyšel jsem. Gratuluju.“

„Děkujeme,“ říkáme unisono.

Tleskne rukama a pak se mi podívá do očí. „Takže, můj syn mi řekl všechno o vaší pekárně a o nadaci, kterou jste založila. S vaší matkou je mi to líto,“ dodává jemně a já zamumlám poděkování. Co byste měli na to říct? „Dojednal jsem, aby bylo přítomno pár zpravodajských kanálů a lidé od novin, aby se rozšířila novinka o slavnostním otevření,“ říká vzrušeně.

Pusa mi spadne až dolů. „Ne?“ ptám se dívajíc se z něj na Parkera.

„Ano,“ říká Parker hrdě. „Takže tam jdi a široce se usmívej.“

Otočím se a vidím Slada, jak se na mě usmívá. „Čekají tam na tebe,“ říká předtím, než mě otočí a poplácá mě po zadku.

SLADE

Probudím se do tmy, kvůli nepříjemnému zvuku. Jakmile si uvědomím, že je to můj vibrující telefon, natáhnu se k nočnímu stolku a odpovím.

„Haló?“ Můj hlas je hrubý ze spánku. Snažím se odkašlat.

„Slade. Tady je Parker,“ zašeptá. „Byl jsi vzhůru?“

Chytím se za kořen nosu a několikrát zamrkám, když si všimnu, jaká tma je v mém starém pokoji v domě mých rodičů. „Ne. Kolik je hodin?“ říkám tiše, nechci probudit Anděla. Byli jsme minulou noc dlouho vzhůru, kvůli včerejšímu otevření pekárny. A ona už má tak problémy se spaním. Vždycky sebou hází, převaluje se, otáčí a probouzí se s polovinou těla ztuhlého kvůli dítěti.

„Je čtyři deset.“ Odmlčí se. „Ráno.“

„Proč bych měl být vzhůru ve čtyři deset ráno?“ zavrčím, dostávajíc se z postele a přesouvajíc se do koupelny. „Co chceš, Parkere?“

On se zhluboka nadechne. „Našel jsem ho. Našel jsem důstojníka Whita,“ říká a můžu říct, že podle jeho hlasu je na tento fakt hrdý.

Podívám se na sebe do zrcadla a sleduju, jak se mi sevře čelist. „Jsi si jistý?“ Raději by si se mnou neměl hrát.

„Jsem si jistý. Je zalezlý na statku asi hodinu cesty od města.“

„Jak víš, že je to on?“ chci si být na sto procent jistý předtím, než si dovolím být touto zprávou nadšený.

„Protože se na něj zrovna teď dívám přes svůj dalekohled,“ zavrčí. „Nevolal bych ti, dokud bych si nebyla stoprocentně jistý, Slade,“ říká tiše.

Polknu. „Jaký je tvůj plán?“

Slyším šustění v jeho autě. „No, ještě jsem nezavolal policii. Myslel jsem si, že bych ti dal pár minut s ním o samotě.“

„Mohl bys to pro mě udělat?“ Parker už udělal pro mě a pro Anděla mnohem víc, než bych kdy mohl žádat.

„Samozřejmě, že bych mohl. Zaslouží si vědět, jaké to je cítit bolest.“

Dovolím si usmát se do zrcadla. „Pošli mi adresu. Jsem na cestě.“

Vyjdu z koupelny poté, co Parkerovi zavěsím a přejdu ke straně postele, kde spí Anděl. Usměju se, když vidím, jak se drží obrovského polštáře, který jí koupila moje máma. On zcela převzal mou příležitost být k ní namáčknutý. Zamračím se, když vidím, jak se Broskvička pohodlně uvelebila na mém polštáři. Ten pes jí nikdy na dlouho neopustí.

Skloním se a dám jí měkký polibek na tvář, než si na sebe hodím nějaké oblečení a vycházím ze dveří.

*****************

„Teď pro mě udělej jednu věc.“ Říká Parker, když mě sjíždí pohledem, zatímco stojíme na boku nějaké staré farmy uprostřed zkurveného ničeho.

„Co?“ ptám se netrpělivě.

Povzdechne si. „Jen ho nezabíjej. Můžu vysvětlit hodně věcí, ale smrt – “ Zavrtí hlavou.

„Nemůžu ti nic slíbit,“ říkám po pravdě.

„Napadlo mě, že tohle řekneš. Ale musel jsem to zkusit.“ Přikývne hlavou a přejde ke svému autu, zatímco se otočím k přední části domu.

Jdu až ke dveřím a zkusím otočit klikou. Zamčeno. Vím, že sedí vpředu v obýváku, takže jdu dozadu. Sehnu se, zvednu kámen a rozbiju okno doufajíc, že to neslyšel. A i kdyby to slyšel, Parker ho zastaví, když vběhne předními dveřmi.

Procházejíc domem, zamračím se, když cítím cigarety a levný alkohol. Potichu jdu chodbou k přední části domu. Přijdu do obýváku a zůstanu jen stát, když se dívám na zadek jeho plešatící hlavy. Sedí v křesle a směje se, zatímco sleduje opakování Family Feud.

„Bylo od vás hezké, že jste mě pozval,“ promluvím rozhlížejíc se okolo, abych se ujistil, že tady není nic, co by mohl použít, aby mě zabil.

Vyskočí ze svého křesla a otočí se. Zírá na mě s očima dokořán několik vteřin a pak vybuchne smíchy. Moje ruce se zatnou do pěstí na bocích.

„Slade. Jaké nepříjemné překvapení. Neočekával jsem společnost,“ říká teď s vážnou tváří.

„To je ale náhoda,“ říkám a zkřížím si ruce na prsou. „Já jsem zas neočekával, že byste se snažil zabít mou ženu,“ zavrčím.

Usměje se. Ten zkurvysyn se vážně usmívá. „To nebylo nic proti ní.“ Olízne si rty. „Ona je vážně něco speciálního. Ale vy nepotřebujete, abych vám to říkal že?“

„Drž kurva hubu,“ varuju ho.

Ustoupí o několik kroků od křesla a zamíří do kuchyně. Hádám, že se pokusí dostat nůž nebo zbraň.

„To by se stalo každé ženě, kterou bys miloval,“ říká chladně, snažíc se získat mou pozornost od jeho pohybů.

„Proč?“ dožaduju se, připraven po něm jít. „Ty hajzle,“ vyštěknu.

Jeho tvář ztvrdne a nasaje dech. „Protože ty jsi pankáčský sráč, který si nezaslouží všechnu tu chválu, kterou jsi kurva dostal,“ vykřikne ztrácejíc taky nervy. „Víš ty vůbec, jak dlouho jsem pracoval na tom, dostat ty špinavé parchanty jako je Jeremy a Jax za mříže? Dvacet let. A ty se ukážeš a zničíš každý případ, který jsem kurva měl. Měl jsem být náčelníkem policie.“ Ukáže na mě prstem. „Ale je to trochu těžké, když nedokážeš udržet zločince za mřížemi.“ Povzdechne si snažíc se zklidnit svůj vztek. „Moji ženu unavilo, že jsem se snažil získat práci, která mi bránila v jejím dosažení. Vzala moje děti. Přišel jsem o všechno jen kvůli tobě. Takže jsem si přidal na druhou stranu. Uvědomil jsem si, že je mnohem jednodušší pracovat v systému zevnitř.“ Usměje se. „A ejhle, Jax za mnou přišel s dluhem, co mi dlužil. Hádej, jak nadšený jsem byl, když se zmínil o tom, že Samantha je jeho ex-přítelkyně. Nabídl jsem mu ji výměnou za tebe.“

Zavrtím hlavou. „O čem to mluvíš?“ vyštěknu.

„Tu noc setkání. Tu, kdy ses neukázal? Jeremy ti volal, aby to setkání naplánoval. Já jsem tě chtěl zabít a pak by si jí Jax nechal.“

„On jí kurva zdrogoval,“ vykřiknu.

On jen pokrčí nedbale rameny. „Zůstala by s ním snad jinak?“

Roztřeseně se nadechnu. Jak dlouho by jí tam držel tímto způsobem, kdybych jí nenašel? Jak dlouho by to přežila?

„A Jeremy?“ ptám se, zatímco se mi hlas třese zlostí.

„Ach, Jeremy.“ Povzdechne si. „Byl to idiot. Nejprve se vloupal do jejího auta, aby jí tam dal sledovací zařízení, i když to mohl dát jen pod auto.“ Zavrtí hlavou, jako by přemýšlel o synovi, který selhal. „Zasloužil si zemřít při té nehodě. Předpokládalo se, že jen udeří a ujede. Víš? A předpokládalo se, že tvůj Anděl zemře. Legrační, jak věci někdy fungují,“ říká s úšklebkem na tváři.

Vrhnu se na něj, když křičím. Narazím do něj zezadu a oba narazíme na stěnu, než spadneme na podlahu. Přistane na mě a praští mě do čelisti. Dokonce ani necítím bolest. Praštím ho zpátky, navážu kontakt s jeho žebry, což mi dá výhodu v tom, abych ho ze sebe shodil.

„Teď si užiju to, že z tebe vytřískám ty sračky,“ říkám skrz zaťaté zuby, když vstanu a dívám se na něj dolů. „Měl jsi prsty v tom, jak na ni Jeremy zaútočil venku u Larryho?“ dožaduju se. Tohle je jediná část skládačky, kterou nejsme schopni dát na místo.

Nasaje vzduch a podívá se na mě. „Ne.“ Zavrtí hlavou. „Jeremy z ní chtěl jen kousek a já mu dal zelenou.“ Ušklíbne se. „Víš poté, co sledoval to, jak miluje být ošukaná….“

Natáhnu se a popadnu ho za kotník a škubni jím dřív, než ho kopnu přímo mezi nohy, setkávajíc se s jeho koulemi. „Ty hajzle,“ vykřiknu a tělo mi vibruje.

On vykřikne a přitiskne si ruce mezi svoje nohy. Skloním se a popadnu ho za tričko a vytáhnu ho na nohy předtím, než ho shodím na TV a domácí kino. Ty sračky padají na podlahu spolu s ním a on si chrání hlavu, aby se pokusil ochránit před padajícími předměty a rozbitými kusy skla.

Udělám k němu krok a on zvedne ruce vzhůru. „Počkej, můžu ti pomoct,“ říká zoufale.

Sehnu se a praštím ho do čelisti a jeho hlava vystřelí na stranu. „Jsi mi k ničemu. Unesl jsi mou ženu. Pokusili jste se jí zabít i s mým dítětem,“ říkám těžce dýchajíc, zatímco se na něj dívám dolů.

„Vím nějaké věci,“ říká a chytá se stébla.

„Jaké věci?“ dožaduju se. Když neodpovídá, sehnu se a popadnu ho za límec košile. „Co kurva víš ty zmrde?“

Nakloní hlavu nalevo a vyplivne krev na pastelový koberec. Pak si olízne své krvavé rty a dává mi domýšlivý úsměv. „Vím, že miluje prošení, aby s ní bylo zacházeno jako s nějakou zkurvenou děvkou.“

Odstrčím ho a znovu ho praštím, tentokrát do hrudi. Ustoupím, když spadne znovu na podlahu a kašle.

„Jak jsem řekl.“ Chytne se za krk. „Vím nějaké věci. To, jak jsi jí šukal, nebyla jediná věc, kterou jsem viděl, nebo slyšel.“

Dám si pauzu od udeření ho do jeho obličeje a skloním se dolů na úroveň očí tohoto zmrda. „Zasvětíš mě do toho?“ vyštěknu.

Zavrtí svou hlavou, zatímco ze sebe vydá přidušený smích. „Měl bys to už docela brzy zjistit.“

Zabalím svou ruku okolo jeho krku a postavím se, berouc ho sebou, zatímco on se mě snaží podrápat na tváři a uvolnit svou košili. Sevřu čelist, když mě jeho nehty poškrábou na tváři a utáhnu sevření. Tenhle zkurvysyn si se mnou pořád jen zahrává. Skončil jsem s těma sračkama okolo.

Slyším, jak se přední dveře třísknutím otevřou a pak slyším Parkerův hlas. „Slade, nech ho být,“ říká klidně.

Zavrtím hlavou. „To nemůžu udělat,“ vychrlím, když sleduju, jak Whitův obličej začíná rudnout a jeho pokus o vysvobození se je zoufalejší. „Ten bastard si zaslouží zemřít.“

„Věř mi, když ti řeknu, že vězení může být mnohem brutálnější, než to, že ho udusíš k smrti,“ dopoví. „A teď ho nech jít.“

Nakloním hlavu a nozdry se mi rozšíří. Musím ho zabít. Moje žena a dítě si zaslouží spravedlnost za to, čím si kvůli němu prošli.

Ale pak si vzpomenu na pohled v Andělově tváři, když jsem jí řekl, že jsem osvobodil muže vinného z vraždy. Stojí tomuto muži jít do vězení na zbytek svého života? Chybět při tom, až bude mít naše dítě? Nechal jsem své kariéry, abych se stal lepším. A tohle není lepší.

Pustím ho a on spadne na svá kolena přede mě, zatímco přerývaně dýchá.

„Zasloužíš si strávit zbytek svého života být něčí děvka,“ vyplivnu.

Parker k nám přejde s vytaženou pistolí a ukáže dolů na Whita. „Obličej dolů a ruce za záda,“ dožaduje se.

Ten rychle zavrtí hlavou s rukama na kolenou, stále se snažíc popadnout dech. „Nepůjdu do vězení.“ Jeho hlas je surový. „Policajti ve vězení nepřežijí.“

„Možná jsi o tom měl přemýšlet dřív,“ vykřikne Parker, zatímco na něj dál míří zbraní.

„Slyšel jsi o Jaxovi, že?“ ptá se White dívajíc se na mě, zhluboka se nadechujíc. „Slyšel jsem, že měl nehodu ve své cele. Je to opravdu hrozné.“ Zasměje se a to se změní v kašel. „Ale slyšel jsem, že se ještě jednou viděl se Samanthou.“

Sevřu ruce do pěstí po bocích. Slyšel jsem, že Jax byl napaden ve své cele poté, co ho Anděl navštívila. Nikdy jsem jí to neřekl. Vážně si nemyslím, že by na tom v tom sledu událostí záleželo. Měla nehodu a trvalo týdny, než se plně zotavila. Poté byla opravdu spokojena se svým životem, takže jsem si nemyslel, že by záleželo na tom, co se mu kurva stalo. On byl minulost ve více než jednom případě.

Pak se White podívá na Parkera. „Měl bys poslouchat Tatea častěji.“ Díky jeho slovům mi přeběhne mráz po zádech. „Jsou tam zkorumpovaní policajti při síle a slibuju vám, že nikdy nezjistíte, kteří z nich jsou ti dobří.“

„Lžeš.“ Parker zavrtí hlavou. „Jen se s námi snaží vyjebat,“ říká mi Parker. „Teď to přestaň oddalovat, lehni si a dej si ruce za záda,“ říká znovu.

„Fajn.“ Povzdechne si, zvedajíc ruce, když k němu Parker začne přicházet. Jakmile Parker vytáhne pouta, White udělá prudký výpad proti němu. Parkerova zbraň a pouta letí vzduchem, zatímco oni dopadnou na podlahu.

Běžím k nim. Jakmile se sehnu a zvednu zbraň, někdo mi narazí do zad a oba nás posílá skrz otevřené dveře, díky čemuž opět upustím zbraň. Padáme a zakopneme o schody. Cítím, jak si vykloubím rameno a zatnu zuby tak pevně, až mě bolí čelist. Jakmile dopadnu na trávu, zastavím se a vzhlédnu právě včas, abych viděl Whitovu pěst přibližovat se k mému obličeji.

Schytám to a moje vědomí dočasně zmizí. Jakmile se vzpamatuju, cítím, jak se mi tentokrát jeho ruka omotává okolo krku. „Škoda, že už nikdy nebudeš tu píču znovu šukat,“ zavrčí. „Neměj obavy,“ Olízne si své krvavé rty. „Já se o ni postarám,“ ušklíbne se.

Jen přes mojí mrtvolu. Zvednu svou jedinou ruku, kterou můžu použít předtím, než ho prásknu loktem do obličeje, srážejíc ho tak ze sebe. Přetočím se na kolena a kašlu, zatímco moje hrdlo hoří z jeho sevření.

Rychle se posadím, když uslyším hlasitou ránu, následovanou bouchnutím, jak Whiteovo tělo dopadne tvrdě na trávu vedle mě. Teď už mrtvé. Právě to Parker nechtěl, aby se stalo.

No, kurva!

Podívám se nahoru k předním dveřím, kde Parker stojí se stále napřaženou pistolí v ruce směrem k Whitovi. „Jsi v pořádku?“ ptá se mě.

„Jo,“ podaří se mi říct skrz zaťaté zuby, zatímco se držím za rameno. To mě poser! „Myslel jsem si, že ho chceš živého?“ říkám a snažím se postavit.

„Jo no,“ přijde ke mně a pomůže mi pomalu se postavit, „neměl jsem jinou možnost.“ Ukáže na kapesní nůž, který leží vedle Whita na zemi. „Nechtěl jsem ho nechat zabít mého nejlepšího přítele.“

„Měl jsem jednat,“ povzdechnu si a znovu se chytím za rameno.

Dává mi ‚děláš si prdel‘ pohled. „Tvoje žena by mě zabila, kdyby věděla, že já jsem ten, kdo tě nechal zabíjet.“ Zamračí se. „Takže jsem zachránil oba naše zadky.“

„Díky za ohleduplnost,“ říkám ostře dýchajíc kvůli bolesti.

„To nestojí za řeč.“ Směje se.

Slyším sirény v dálce a podívám se na něj se zdviženým obočím. „Volal jsem Bradovi,“ říká předtím, než sundá zbraň. „A tvoje žena, společně s Tatem jsou s ním.“

„Cože? Proč?“ sednu si na schod a několikrát se zhluboka nadechnu.

„Vzbudila se a tys byl pryč. Volala Tateovi. Tate volal mi.“ Pokrčí rameny, jako by tomu nerozuměl.

Sedíme na schodech, když slyšíme, jak se sirény přibližují. Sleduju, jako moje těhotná žena vyskočí z policejního auta a žene se ke mně s tvrdým pohledem na její nádherné tváři, jakmile mě spatří, a já si nemůžu pomoct a usmívám se. Je konečně kurva po všem!

****************

Andělův sen je teď otevřen už tři měsíce a vede si lépe, než mohla doufat, nebo tak nějak to říká. Věděl jsem, že to bude kurevsky úžasné.

Parker miloval fakt, že Anděl chtěla udělat pro svou mámu. Měl pocit, že má moc jí s tím pomoct. A proti svému přesvědčení, zavolal svému otci o laskavost. On a jeho táta si nebyli takhle blízcí. Richardův životní cíl bylo vždy stát se starostou tohoto města a díky synovi, který šukal kolem s náhodnými dívkami a byl přistižený opilý na párty nezletilých, zatímco jeho kalhoty byly dole u jeho kotníků, to na Richarda nevrhalo dobré světlo. Braxton byl vždycky Zlaté dítě. Viděl, jakým peklem ho Parker protáhl, takže kráčel v jeho šlépějích. Stále je jeho oblíbenec, i když se stal obhájcem.

Richard byl dobrým přítelem mého otce už od střední školy. Na veřejnosti se moc neobjevují, vzhledem k jejich kariérám, ale stále zůstávají v kontaktu a snaží se setkávat často v soukromí.

Jakmile si Richard vyslechl Parkera, zamiloval si Anděla stejně, jako my všichni a chtěl jí pomoct.

Bylo skvělé pro její podnikání získat noviny při otvíračce. Od té doby byla místních zprávách a to nedělalo nic jiného, než že šla vzhůru. Drželo jí to zaměstnanou, ale je šťastná a to je všechno, na čem mi záleží.

Taky trávím veškerý svůj čas v pekárně, myslel jsem, že se zblázní z toho mít mě tam po celý den, ale je příliš zaměstnaná na to, aby si všimla, že jí ujídám její úžasné muffiny, které udělala. I když si přeju, aby si toho všimla a zastavila mě, už jsem přibral 4,5 kila. Josh řekl, že je to normální zvlášť, když vaše žena čeká dítě. Samozřejmě to říkal, když si strkal nějaký koláček do pusy.

Parker, Tate a já jsme dokonce umístili tabuli vzadu v kuchyni vedle její kanceláře, kde jsme všichni zavření, zatímco holky pečou. Věrná svému slovu, Holly nechala práce u Larryho; Micah taky nenáviděl, že tam pracovala, ale nikdy by jí tohle neřekl. To mě nutí cítit se jako úplný hlupák. Hádám, že jsem jediný chlap, který tak tvrdě trval na tom, aby opustila svou práci. Ale jsem si jistý, že kdyby byla Holly napadena, zbláznil by se z toho a požadoval, aby taky opustila místo.

Courtney taky nechala místa v bance a pomáhá s přední a marketingovou částí. Říká, že není moc na pečení, ale vždycky v kuchyni něco sní, svádějíc to na ty dva rostoucí chlapce, které má teď v břichu.

Ano, budou mít dvojčata kluky.

Plakala a říkala, že nebude moct žít v domě plném mužů. K mému překvapení Josh řekl, že se pokusí o holčičku. Rychlostí, jakou jedou očekávám, že budou mít během následujících čtyř let pět dětí.

Missy tady byla taky hodně. Vždycky pomáhá Andělovi bez ohledu na to, co to je. Vozí jí na schůzky. Zůstává déle v pekárně. Vylepuje plakáty. Ta dívka pořád pracuje a já vím, že jí je Anděl za to vděčná.

Ona a Tate spolu pořád nemluví. No, on se snaží mluvit, ale ona ho naprosto ignoruje. Přichytil jsem jí, jak ho pozoruje mluvit s jinými dívkami a má smutek ve svých modrých očích. Ale jakmile se podívá pryč, nasadí si na tvář úsměv. Vím, že je falešný. Nikdo jiný to nedělá, protože oba jsou hrozně zaneprázdněni děláním něčeho. Ale já vím, že ji to stále bolí. Může být zraněná po zbytek svého života. Vím, že kdyby se Anděl otočila a odešla ode mě, nikdy bych už nebyl tím samým. Už nikdy bych k nikomu jinému necítil takovou lásku.

Taky zachytím, jak jí stejně pozoruje Tate. Vím, jak jeho tělo ztuhne, když jí Braxton políbí na tvář na rozloučenou. Pokud se mě ptáte, tak je to smutné. Proč ztrácet čas s jednorázovkami, když má lásku svého života přímo před sebou?

„Máš štěstí, že nebudeš mít dvě holky.“ Dloubne Parker Joshe do boku, když promluví.

Courtney má méně než dva měsíce před porodem. A pokud se mě ptáte, tak vypadá, jako by se chystala vyplivnout právě teď. Všichni jsme se sešli v domě Courtney a Joshe kvůli dětské oslavě před narozením, kterou zorganizovaly holky.

Jsem si jistý, že taková oslava narození je jen pro ženy, ale Josh chtěl být její součástí. Musel přesvědčit Parkerka, aby se ukázal s jídlem a pak, když se ukázalo, že toho nebylo dost, vytasil se s několika pivy a flaškou rumu. To byla hotová věc.

„Dokážeš si to představit?“ Zavrtí Josh hlavou. „Vím, jak špatní jsme byli na střední škole.“ Ukáže na Tatea a pak na Parkera. „Zabil bych kluka, pokud by zacházel s mou dcerou tak, jak jsme s nimi zacházeli my.“

Přikývnu.

„A co ty, Slade? V co ty doufáš, že to bude?“ ptá se Parker, když se napije piva.

„Doufám, že to bude kluk.“ Usměju se. S Andělem jsme se rozhodli, že si necháme pohlaví jako překvapení. Nechceme to vědět. Držím se těch šílených snů, že je to kluk.

„To je to, co bych chtěl,“ říká Parker a my všichni na něj hledíme s očima dokořán. Pokrčí rameny. „Však víte, kdybych chtěl někdy děti – což nechci. Jen říkám.“

„Nikdy nebudu chtít děti,“ konstatuje Tate věcně. „Ani kluka. Ani holku.“

Rychle zavrtí hlavou.

„Proč ne?“ ptám se zvědavě.

Povzdechne si. „Prostě je nechci,“ říká nedbale.

Usměju se. „Courtney mi jednou řekla něco podobného a pak se to obrátilo do těhotenství.“

Tate zavrtí hlavou. „Vždycky jsem opatrný.  Nechci být zodpovědný ve vztahu, natož být zodpovědný za to být otcem. Plus když máte děti s někým, s kým nejste fyzicky ve vztahu, ty ženy používají své děti jako páku. A to není fér,“ dokončí předtím, než se napije svého piva.

Parker přikývne. „Viděl jsem tohle v mnoha případech, ke kterým jsem byl přivolán. K sakru, někteří byli dokonce ženatí a stále používali své děti jako páku.“

Opřu se a podívám se na Tatea. Zajímalo by mě, jaké bylo jeho dětství. Vím, že nebylo slunečné a duhové, jaké dostala většina dětí. Jeho bylo temné a fyzické a dělá se mi špatně při pomyšlení, že kvůli jednomu z těchto důvodů nechce mít vlastní dítě.

„Hele, tyhle jsou moje oblíbené,“ říká Courtney vytahujíc mě z myšlenek, když mi sebere borůvkový muffin z ruky.

Podívám se na ni od jejich kuchyňského stolu. „Tenhle byl můj.“

„Je mi to líto.“ Položí si ruku na srdce a dramaticky si povzdechne. „Ještě ho chceš zpátky?“

„Ano,“ říkám snažíc se neusmívat, zatímco se Tate směje.

Přiloží si muffin ke rtům a olízne celý vršek, než mi ho strčí před obličej.

„Fůj. Teď už ho nechci.“ Odstrčím ho a Josh se směje.

„Ach, taková škoda.“ Otočí se a pochechtávajíc se se kolébá do jejich obýváku.

„Jsem jediný, kdo si myslí, že způsob, jakým ho olízla, byl dost žhavý?“ říká Parker, zatímco sleduje její zadek.

„Co je s tebou špatně?“ ptá se Josh, pokládajíc si lokty na stůl, zatímco vrtí hlavou.

Parker pokrčí rameny. „Nic, pokud vím. Nevím, jestli je to tady kvůli těm těhotným ženám nebo co, ale přišel jsem na to, že jsou těhotné ženy velmi atraktivní,“ říká se vší vážností.

„Jsi nemocný.“ Povzdechne si Tate.

Zasměju se.

„Ne vážně. Pořád se dotýkají svého břicha a jejich prsa jsou dvojnásobné velikosti.“ Zahýbe obočím. „A můžete mít jakýkoli sex s nimi chcete, protože nemohou otěhotnět,“ dodává vzrušeně.

„Drž se dál od mé ženy,“ pohrozím mu.

Rozhodí ruce do vzduchu. „Je celá jen tvoje.“ Směje se.

V tu chvíli sleduju, jak moje nádherná žena vejde do kuchyně se všemi těmi dívkami, které jí následují. Položí krabici na stůl a vykopne Parkera ze židle, ale si mohla Courtney sednout.

Usmívá se, když zvedne krabici z dortu, který udělala pro jejich dětskou oslavu a Courteny zaječí, díky čemuž Parker odskočí od stolu. Vstane, objímajíc Anděla a začne plakat.

„Nevadí.“ Povzdechne si Parker. „Bublina žhavosti těhotných žen právě praskla. Příliš mnoho pláče, nemůžu vidět plakat ženy.“ Otočí se a odchází z kuchyně.

„Opravdu se ti to líbí,“ ptá se Anděl.

„Miluju ho. Je perfektní.“

„Jsem ráda, že se ti líbí,“ říká a pak se otočí ke mně.

Opřu se do židle a dívám se na její nádhernou tvář. Ty jasně zelené oči září a úsměv se jí rozsvítí na její tváři. Její dlouhé tmavé vlasy má stažené do ohonu. Je tak kurevsky nádherná, až je těžké uvěřit, že je to moje žena.

Přistoupí a podívá se na mě s rukou na břiše. „Mám pro tebe překvapení.“

Moje oči klesnou až k jejímu břichu. „Taky mám pro tebe překvapení.“ Ušklíbnu se. Museli jsme čekat poměrně dlouho, než byla schopna mít znovu po nehodě sex. Teď to děláme víc, než jsme kdy předtím dělali.

„Hnus. Prosím přestaňte,“ zavrčí Tate s odporem.

„Chováš se, jako by ti bylo dvanáct,“ říkám dívajíc se na něj.

Zúží na mě své tmavě modré oči. „No, ty se chováš jako nadržený teenager.“

„Kluci,“ říká Anděl, získávajíc si naši pozornost. „Moje překvapení se netýká sexu.“ Povzdechnu si a Tate se ušklíbne.

„Přinesla jsem víc vašich oblíbených muffinů. Skrývají se tam v té červené krabičce.“ Ukáže na ni na kuchyňské lince. „Běžte a vezměte si, než je uvidí Courtney.“ Pak se otočí a směje se, když odchází.