SD - 13. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

I přesto, že jsem ve firemním sídle Townsend – North Holdings už byla, jsem opět velkolepostí haly zastrašená. Townsend – North je mateřská společnost, která vlastní „Cukřenku“. Nejsem si jistá, co jiného vlastní, protože jsem s Beckem o jeho podnikání nemluvila, ale bez ohledu na to, co jeho impérium obsahuje, vydělává tolik peněz, že můžou mít všude mramorovou podlahu.

Byla jsem tu proto, abych se setkala se svým „přítelem“ Karlem Gouldem na oběd. Byl to den, kdy jsem nahlédla do kanceláře JTho a představovala si, jak vrážím otvírák na dopisy do jeho mozku. Zajímalo by mě, kdyby tam seděl, jestli bych utekla, protože moje fantazie byla tak živá. Jen pomyšlení na to teď mi vyvolávalo záchvěv vzrušení na mé páteři. Není to to samé vzrušení, co mám z Becka. Ani náhodou, ve skutečnosti, je to příjemný, svrbivý pocit, který mě s největší pravděpodobností neodpuzuje.

Jdu na recepci, která vypadá jako ručně vyřezávaná ze světlého dřeva, která je vyleštěná do vysokého lesku jako stříbro. Pult je z černé žuly se stříbrnými skvrnkami odpovídající černé mramorové podlaze, že po ní moje tenisky vržou. Když se podívám dolů na hlučné podrážky a na pár vteřin si myslím, že jsem se měla převléknout, než se s Beckem setkám v jeho kanceláři.

Ale pak jsem hned od toho ustoupila. Nepotřebuji na něho zapůsobit, a kromě toho…, když mi před hodinou napsal a pozval mě na oběd, zrovna jsem dokončila svou zkoušku a neměla jsem už čas běžet do domů převléknout. Bude mě muset akceptovat, tak jak jsem, i když jsem si dnes ráno dala trochu make-upu. Přistihla jsem se, že to dělám stále častěji a to jen proto, že chci vypadat pěkně pro Becka.

Opravdu hanebné.

Upozornit na sebe.

Dnes mám 16. narozeniny.

Myslím si, že si to zasloužím.

Protéká mnou zachvění, když přemýšlím o tom záznamu v deníku a já jsem uvnitř mrtvá. Zatímco si moc nepamatuji z toho, co se mi na tom večírku stalo – paměť mi bliká a samozřejmě lékařské záznamy dokumentují mé zranění – vzpomínám si, co vedlo k večírku. Ponížení je dnes tak silné, ačkoliv je to už deset let, kdy jsem si uvědomila, že vezmu všechno na sebe a budu se snažit hrát jako velká holka v drsném mužském světě.

Ztěžka jsem polkla, abych se přestala chvět, dala se dohromady a usmála se na recepční, která je překrásná s červenými vlasy uspořádanými v elegantním drdolu a se zelenýma očima, které děsivě září a konečně mě kontaktují.

„Mohu Vám nějak pomoci?“ Ptá se rázně.

„Jsem tady na schůzku s Beckem Northem.“

Clarista – vidím její jméno na jmenovce – klouže očima po mém těle, hodnotíc mé ležérní oblečení a krčí na mě noc. „Dovolte mi to ověřit s jeho sekretářkou, než Vás pošlu nahoru. Vaše jméno?“

„Sela Halstead,“ říkám jí a snažím se sebrat trochu sebedůvěry. Běhá mi mráz po zádech, hodím ramena dozadu, aby mi byla vidět moje fantastická prsa, jak říká Beck – a na rozdíl od ní, přírodní.

Otočí se ke mně zády a mluví tiše do telefonu. Předpokládám, že mluví s Beckovou sekretářkou. Vím, že její jméno je Linda, protože mi včera večer řekl, že ona je jediná osoba, kromě jeho sestry, která uznává jeho narozeniny. Řekl, že je jako jeho náhradní babička nebo tak něco a já jsem zjistila, že je fascinující, že pracuje pro muže, který se v podstatě zabývá malichernostmi – samozřejmě legálním způsobem.

Clarista se otočí zpátky ke mně a září napjatým úsměvem, když vstává zpoza stolu. „Následujte mě.“

Jdu za ní do zavřených dveří s bezpečnostním panelem připojeným ke stěně vedle nich.

Zatáhne za dveře a na bezpečností panem položí identifikační kartu, kterou má připojenou na výsuvném řetízku. Malé červené světlo jednou blikne a pak se změní na zelenou. Otevře dveře a dívá se dolů na mě a říká: „Můžete jít rovně halou. Linda Vám jde naproti.“

„Znám cestu,“ říkám a odvrátím se od ní, cítíc se trochu vzrušení se setkání s Beckem. Připadá mi to zvláštní a fascinující, jak podle všeho zaujal mou pozornost tím pozváním.

Nikdy před tím jsem nebyla tak nadšená z muže. Ještě nikdy jsem si neužívala sex, tak jako nyní.

A sakra…minulou noc…jen seděl na gauči a smál se, když jsme jeden druhému četli jednoduché otázky a bylo to téměř neskutečné. Bylo to tak intimní, a tak skutečně normální vztah s mužem, cítila jsem se svobodně a konverzace plynula bez námahy.

Pomineme-li skutečnost, že mi zaplatil spoustu peněz za sezení na této pohovce s ním samozřejmě. Žena okolo šedesáti schází po schodech do hlavního sálu ke mně a já předpokládám, že je to Linda. Má na sobě elegantní kalhotový kostým z námořnické modři s modro, červeno, zlatým šátkem okolo krku. Vlasy má sněhově bílé a oči světle hnědé. Mile se na mě usměje, jak se blíží a podává mi ruku. „Vy musíte být Sela. Beck mi řekl, že s ním dnes jdete na oběd.“

Jsem okamžitě přijata v její náklonnosti pro svého šéfa, potřásla jsem jí rukou a řekla: „Ráda Vás poznávám.“ Tiskne mi ruku a pak jí pohled sklouzne po mém těle a znovu zpět, a je tu náznak povýšenosti nebo rozhodnutí. Brilantně se na mě usměje a říká: „Jsi nejen to nejkrásnější stvoření, ale Beck s tebou měl opravdu kliku.“

Můj obličej zčervená, protože nevím, jak skutečnou poklonu vrátit a jsem víc než trochu zahanbená, že kdyby věděla o mém postranním motivu, s tou klikou by si to rozmyslela.

Následuji Lindu zpátky halou, zatáčíme a já si prohlížím oblast. Vede mě do rohové kanceláře, která je na konci dlouhé chodby, která vede skrz celou budovu. Na konci vidím Karlin pracovní stůl a hned vedle je JTho kancelář.

Linda otevře dveře a naznačuje mi, abych vstoupila. „Beck je momentálně na setkání s programátory. Přijde o několik minut později, ale bude tu brzy. Jen si udělejte pohodlí.“

„Děkuji,“ zamumlám a vstoupím do kanceláře Becka. Je stejně nedotčená, moderní a minimalistická jako jeho domov. Nemá tu žádné osobní fotografie nebo drobnosti.  Interiér je v černé, bílé a šedé barvě s moderními uměleckými díly na stěnách, které vypadají jako postříkané žlutou, oranžovou a červenou barvou.

Zajímalo by mě, jestli neosobní styl jeho domova a pracovny má něco společného s tím, že vyrůstal ve sterilním rodinném prostředí. Moje rodina neměla moc peněz, ale určitě jsme svůj domov milovali. I když jsem měla k mé matce nejblíže, která mě měla velmi mladá, mám emocionální pouto i s mým tátou, s kterým pouto zesílilo ještě více před třemi lety, kdy maminka umřela. Je pravda, že nedávno zase vychladlo a to potom, co začal znovu randit. Nyní byl už skoro rok s Marií a očekávám, že se brzy vezmou. Neupírám mu, že je Marie velmi pěkná, ale poté, co zemřela maminka, byl táta pro mě všechno a teď se o něho musím dělit. A to se mi moc nelíbí.

„Tak co to tu máme?“ Slyším za mnou a mojí kůži zalijí ledové obavy a nechuť. Otočím se a vidím Jonathona Townsenda, který stojí ve dveřích do Beckovi kanceláře. Ruce má nedbale zastrčené do kapes svých na míru šitých námořnických kalhot a oči má zaseknuté na mých prsou, které mi celkem slušně vyplňují moje Pepsi tričko s dlouhými rukávy.

Zjevně si mě nepamatuje z onoho večírku před dvěma týdny, kdy se mi představil. Způsob, jakým se na mě dívá, mi způsobuje husí kůži, a když udělá krok do kanceláře, musím odolat nutkání neskočit za Beckův stůl.

Vzchop se, Selo. Nemůžeš mít z tohoto muže strach. Máš v úmyslu ho zabít, po tom všem, takže budeš muset v jeho přítomnosti být v pohodě.

„Jsem Sela Halstead,“ říkám, hrdá na to, že můj hlas zní silně a není vratký jako moje vnitřnosti.

„Potkali jsme se na večírku minulý víkend.“

Nedbale pokrčí rameny, což znamená, že si mě nepamatuje a je mu to jedno, že si mě nepamatuje. To mě naplňuje hlubokou zuřivostí, protože tento muž mě znásilnil a přesto stojí pár kroků ode mě bez náznaku uznání. Moje prsty se zatínají v pěst v nutkání k útoku mu vyškrábat oči a moje nohy se dají do pohybu.

Townsend udělá další dva kroky ke mně, téměř plazivě a jeho oči se zvednou od mých prsou. Dává mi to, co já vím, že si myslí, že je okouzlující úsměv, a říká:

„Nemůžu uvěřit, že si Vás nepamatuju. Jsem skoro sám sebou zklamaný.“

Dívám se na něho vzpřímeně a odolávám nutkání se na něho vrhnout a nestarat se o nějaké moje plány. „No, naštěstí jsem se krátce nato setkala s Beckem, což bylo perfektní.“

Ty ubohý, zasraný, nemorální, nemocný ďábelský bastarde.

Tím, že má tak obrovské ego, si ani neuvědomuje, že to byla urážka pro něho, a tak natáhne ke mně ruku. Nejsem si jistá, zda se chce dotknout mého obličeje, vlasů nebo možná zmáčknout prsa, ale udělám krok vzad.

„Jsi plachá maličká,“ zamumlá a vidím, jak se mu blýskají oči.

V mém krku se objeví žluč a přecházím do bojového režimu. Připravuji svou nohu k výkopu, pokud se ke mně znovu natáhne a dokonce přemýšlím nad tím, zda je nůž na dopisy na Beckově stole, abych mohla dokončit svou práci. Ale pak se jako ochranná přikrývka vznese Beckův hlas. „Selo? Všechno v pořádku?“

Nakloním hlavu vpravo, podívám se kolem JTho a uvidím Becka přicházejícího s nepříliš šťastným pohledem, že vidí jeho partnera stát u mě. Míjím Townsenda a moje úleva je nyní evidentní v mém třesoucím se hlase: „Ahoj…jsi připravený jít na oběd?“

Zúží oči a je vidět, že ačkoliv jsem to chtěla schovat, je v mém hlase vše poznat. Strach, úzkost, úleva.

Jeho pohled se blýskne k JTmu a hodí po něm tvrdým pohledem. Zatímco jeho pohled se zaměřil na jeho partnera, jeho otázka je pro mě. „Co se tady děje?“

Napětí je silné a nemám ponětí, co na to říct. Rozhodně nechci dělat potíže, ale JT se jen zasměje a projde kolem nás. „Jen jsem se představoval.“

Beck a já ho sledujeme, jak míří ke dveřím. JT se zastaví těsně před nimi a otočí se ke mně. Jeho pohled je oplzlý a určený pouze mně, tichým hlasem říká: „Bylo mi potěšením se s Vámi setkat, Selo. Doufám, že Vás zase uvidím.“

Celé moje tělo se chvěje a vidím Becka, jak si mě k sobě přitáhl. Bez respektu k tomu, že je to Beckův obchodní partner a bez ohledu na to, zda to Becka urazí, říkám JTmu: „Kéž bych mohla říci to samé.“ Beckova hlava ke mně vystřelí, ale já sleduji JTho. Nemohu si dovolit, abych mu poskytla porážku nebo ukázala můj strach, vzhledem k tomu, jak nevyzpytatelný umí být, a já chci, aby věděl, že se ho nebojím.

JT se směje, otáčí se a jde pryč z kanceláře, zavírá za sebou. Ve chvíli, kdy je pryč z mého dohledu, uleví se mi a cítím, jak mi klesnou ramena. Beck proplétá prsty do mých vlasů, zasunujíc ruku kolem mé zadní části hlavy. Má starost v očích, ohýbá se ke mně a ptá se hrozivým hlasem: „Udělal ti něco?“

Vrtím hlavou. „Ne, je to jen… přišel ke mně a byl dost strašidelný.“

„Debil“ vrčí Beck.

Nervózně se na něho směji. „Musím říct, že…nemám tvého partnera moc ráda.“

„Tak to jsme dva,“ říká a já se rozzářím překvapením. Předtím jsme já a Beck o JT nemluvili, jen té noci, co mi řekl, že JT nemá rád sebevědomé ženy, a proto jsem o jeho pocitech nevěděla. Vše, co jsem věděla, bylo, že jsou nejužší a nejlepší přátelé. Přisunu se k Beckovi, položím čelo na jeho hruď a říkám: „No, jsem ráda, že jsi přišel. Chystala jsem se kopnout do koulí.“

„Zaplatil bych za to, to vidět.“ Říká se smíchem a pak mě zatáhne za vlasy a odtáhne hlavu od něho. Poté se ke mně skloní a políbí mě polibkem plným náklonnosti.

To je pěkné.

Velmi pěkné.

„Hladová?“ Ptá se s úsměvem.

„Hladová.“

„Dobrá, pojďme.“

Beck mě vezme za ruku, propleteme prsty.

Je to tak velmi pěkné a já mám skutečně hřejivý pocit uvnitř hrudi, když vycházíme z kanceláře. Linda se na nás okamžitě podívá, jak se držíme za ruce. Téměř se jí zamlží oči, když se na nás usměje.

„Ať ti nevypadnou oči, ženská,“ vrčí Beck, ale říká to s velkou láskou. Linda si položí ruku na ústa, podívá se na Becka s rozzářenýma očima a mírně zavrtí hlavou nad tím, co si zjevně myslí, a to, že to, co se děje, je zázrak. „Nemůžu si pomoci. Vy dva jste roztomilý.“

„Kristepane,“ mumlá Beck a táhne mě kolem jejího stolu. Já se přes rameno na Lindu usměji. Když dojdeme do haly, Beck pustí mou ruku, ale okamžitě mě chytne kolem ramen, přitáhne si mě, políbí mě na temeno a říká, „Budeš ležet na jazyku všem drbnám a tvoje dnešní návštěva.“

Mé oči řežou do krásné Claristy, která sleduje Becka a mě s otevřenými ústy. Nemůžu si pomoct a dávám mu ruku kolem pasu a ještě se k němu víc přitisknu, když procházíme kolem jejich stolu ještě se na ni sladce usměji. „Sbohem, Claristo. Ráda jsem Vás poznala.“

Beck pohlédne na Claristu a přimačkne mě. Clarista přesune pohled na Becka, téměř ho prosíc, aby jí řekl, že to není pravda. Beck North, nejvíc sexy mládenec v této budově, je v objetí s dívkou v tričku a converskách.

„Chystal jsem se jen na oběd, ale teď si myslím, že si vezmu na zbytek dne volno,“ říká Beck zpříma Claristě. „Můžete dát vědět Lindě?“

„Ano, pane Northe,“ říká zcela vyjeveným hlasem.

„Výborně,“ říká s úsměvem Beck a pak v těsném objetí vycházíme z budovy.