Ricochet - 24. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

Nebylo správné jít do té koupelny. Chtěl jsem ji nechat na pokoji a dát jí čas pro sebe. Naneštěstí nebyla jiná možnost, jak zjistit velikost jejího oblečení.

Plán byl jednoduchý-vklouznout dovnitř, podívat se na její velikost, pak vyklouznout ven a jen to. Tma v místnosti mně překvapila, ale tak nějak jsem to chápal. Taky jsem se vždy cítil ve tmě klidněji.

Protahující se úzkou škvírou, zavřel jsem za sebou dveře, doufající, že světlo z okna jí zabrání všimnout si náhlého jasu.

Předtím jsem se choval jako čurák a chtěl jsem udělat něco pěkného, ale tady jsem stál, držící její šaty, zatímco jsem zíral na její perfektní křivky přes matné sklo.

Co se stalo se vší tou nenávistí a odporem, který ve mně ta žena vyvolávala? Odkdy mi z pohledu na ni vyrašil pot, tělem mi pulsovalo horko a všechna krev mi proudila do penisu?

Někde na její rozmazané postavě bylo slovo DĚVKA navždy vyryto do její kůže. Přinutilo mně ji to vidět jinak, protože ta jizva na jejích zádech se nijak nelišila od té na mojí hlavě. Způsobená stejným mužem, stejnou nenávistí.

Její jemné vzdechy se nesly místností a já zamrzl, zůstal jsem jako přikovaný k podlaze, když její ruce hladily její tělo za svitu měsíce. Ruce jí klouzaly přes paže, prsa, nohy. Prohlubiny a vyvýšeniny v perfektních proporcích, od jejích velkých zakulacených prsou, přes úzký pas až po pevný, oblý zadeček. Když se prohnula dozadu, pod proud vody, projela mnou vlna touhy.

Drž se od ní dál, ozval se v mé hlavě Alecův hlas, jenomže tentokrát to znělo spíš jako prosba než varování.

Nemohl jsem se s ním hádat. V minulosti, podléhat mým touhám, s jinými ženami, nedopadalo dobře a to poslední, co potřebovala bylo, aby trpěla tím, co se dělo pokaždé, když mi zhaslo v hlavě.

Ale kurva, její tělo mně volalo jako siréna. Cítil jsem se jako  zvrácený sráč za to, co jsme jí chtěl udělat. Strašně moc jsem ji chtěl vidět svíjet se slastí, zatímco bych do ní bušil a její křik by se ozýval uvnitř toho malého sprchového kouta.

Odejdi. Hned.

Hodil jsem šaty zpátky na zem, vycouval z koupelny, zavřel za sebou dveře a napsal Lauren její velikost.

Uběhlo třicet minut, než Aubree vyšla ven, utopená v mém triku a teplácích, s dlouhými, vlhkými prameny vlasů, padající na její ramena. Do prdele.

Povědomá vůně mého šamponu a mýdla se uvolnila do pokoje, ale smíchaná s její přirozenou vůní vytvářela opojné aroma, ze kterého mi tekly sliny, jako šelmě, která se chystá skočit na nevinného králíčka.

Vypadala, že je jí v mém oblečení nepohodlně a hrála si s okrajem mého trika. „Nechtěla jsem se ti hrabat ve věcech, ale neviděla jsem kartáč...nebo cokoliv jiného.“ Její hlas byl najednou víc ostýchavý, než před chvílí. Stydlivý.

Vstal jsem z postele, protáhl se kolem ní a vzal hřeben z vrchního šuplíku pod dřezem a držel jsem ho před sebou, když jsem se k ní vrátil. „Tohle by šlo?“

„Jo, díky.“ Natáhla se po hřebenu a když její jemné prsty přejely po mých, upustil jsem ho. Když jsme se oba sehnuli, abychom ho zvedli, stiskl jsem jí rameno, abychom se nepraštili hlavami a mé prsty přejely přes její hebký krk. Ztuhl jsem a přejížděl palcem pořád přes to samé místo, pozorující ji.

„Nemusíš nosit mé oblečení, pokud nechceš.“

„Chci.“ Téměř se mi nedívala do tváře, zírala na místo na mé hrudi. „Ráda je nosím.“

„Vypadáš nepohodlně.“

„Není to oblečení, z čeho je mi nepohodlně, Nicku. Když se...na mně díváš tak, jak se na mně díváš teď...znervózňuješ mně. Nikdy nevím, jestli mně chceš uškrtit, nebo-“

Rychle jsem ji popadl za paži a zvedl ji na nohy, cítil jsem její kůži pod konečky prstů. Cítil jsem pod palcem jemné hedvábí, když jsem si ukradl příležitost dotknout se jí, husí kůži, která pod mým dotekem naskočila. „Jsou to tři roky, co jsem se někoho dotkl. Nechci ti ublížit. Jenom to chci cítit.“ Odstrčil jsem jí z obličeje pramen vlhkých vlasů a přejel jí prstem po tváři. „Jsi tak nádherná,“ zašeptal jsem.

Váhavě jsem se k ní sklonil, očima jsem pátral v jejích po známce odporu.

Rozdělil jsem její rty svými, jemněji, než při našem prvním střetnutí a zkoumal jsem její ústa. Hořely mi tváře, když se naše výdechy mísily dohromady v tom malém prostoru, který nás rozděloval. Přitiskl jsem rty na její v polibku tak hlubokém, tak pronikavém, že jsem při každém vzdechu málem ztratil kontrolu.

Když jsem se odtáhl, slza jí stékala po tváři a sráč ve mně se znovu dostal na ppovrch, když jsem ji pustil a ustoupil dozadu. „Proč brečíš?“

Zavrtěla hlavou. „Nenechám tě, abys mně zlomil, Nicku. Ne s tvými polibky. Ne s tvými doteky. Přežívala jsem příliš dlouho, abych tě nechala mně zničit. Tebe taky přežiji.“ Její smutné oči se na mně dívaly, než se otočila a vyšla z místnosti. Blue běžel za ní.

Nemohl jsem ji vinit. Bylo ode mě hloupé zahrávat si s něčím, s čím jsem nehodlal pokračovat. Měl jsem rozdělanou práci a Aubree byla způsob, jak ji dokončit. S pár chytrými tahy bude Michael Culling můj, budu ho mít na kolenou, prosícího o slitování. To byl můj hlavní cíl a nepotřeboval jsem rozptýlení. Mezitím bude mým cílem se něčím zaměstnat. Najít něco, co by ji zaměstnalo.

I když ve mně její dotek něco vyvolal-což potvrdil dotek dolů.

Přestože jsem se to snažil popřít, líbilo se mi vidět ji v mém oblečení.

Příliš moc. Vešel jsem do koupelny, zavřel za sebou dveře a jako nějaký perverzní lovecký pes jsem inhaloval její vůni.

Musel jsem to dostat ze systému. Musel jsem ji dostat z hlavy, a ojet prostitutku se pro mě nezdálo jako možnost.

Zapínající sprchu, rozhodl jsem se nechal světla vypnuté, tak jako ona a vstoupil jsem do zapařené sprchy.

Voda mi v zuřivých vibracích dopadala na záda. Jeden dotek a najednou bylo všechno jiné, víc citlivé. Nesnášel jsem, co mi dělala, hořko sladké mučení, které mně přivádělo k šílenství touhou, i když jsem celou dobu věděl, že bych takto Aubree Culling neměl chtít.

Manželka mého nepřítele. Jediná žena na planetě, které bych se měl vyhýbat, jako ďábel kostelu.

Dotýkat se její kůže. Líbat ji. Mokré vlasy. Pevný zadek. Perfektní prsa. Rozpadal jsem se, ztrácel jsem kontrolu.

Stala se z toho bitva mezi mou myslí a mým ptákem.

Jednou ochutnat, jednou se dotknout, jednou ji opíchat, dožadoval se můj pták.

Drž se plánu. Odplata. Žádné rozptýlení. Stejná slova, jaká by mi řekl Alec. Až na to, že Alec tady nebyl a nemohl jsem ho sehnat. Což znamenalo, že jsem v tom byl sám.

Opřel jsem si hlavu o kachličky a mlátil hlavou do tvrdé zdi. Bolest jsem cítil až v kostech. V hlavě jsem měl zmatek a to kvůli Aubree. Aubree bez make-upu. Bez drahých šatů a šperků. Aubree v mé mysli byla svlečená do svého přirozeného já, což ji činilo ještě úžasnější než jindy.

Pára mi naplnila plíce, teplota vody mi zanechávala na tváři tenkou vrstvu potu a já přitiskl čelo tvrději proti studeným kachličkám a pevně jsem stiskl svého tvrdého ptáka. Dlouhé, mučivé tahy splývaly s obrazy v mé hlavě-Aubree, oslepené a přivázané k mé posteli. Nechal jsem si tu scénu přehrávat, zatímco jsem pumpoval dlaní.

Má oblečenou mou košili, shrnutou do pasu a pomalu sebou kroutí proti provazům. Boky kroutí loudavě proti posteli, svádí mně, pokouší mé sebeovládání a já si představuji, jak do ní buším.

„Prosím.“ Její prosby zní zoufale. „Chci to.“

Být rozvázána? Ošukána? Nemám ponětí o co mně prosí.

„Nicku prosím.“ Její vzdechy jsou intenzivnější. Vystrčí prsa a její bradavky vykukují skrz tenkou bílou bavlnu, když se na posteli prohne. „Pomoz mi.“

Pozoruji ji z předku postele její boj-o svobodu, nebo o úlevu, nevím, ale oboje přináší nebezpečné myšlenky.

Spojí kolena a zadek tlačí do postele. Slabé vzdechy se změní na vrnění a hlavou nedočkavě vrtí na polštáři. Její prsty pumpují, jak jí to pouta dovolují, jako by se zběsile chtěla udělat, ale nemohla.

„Prosím!“ Její hrubý křik se odráží od zdí, konečně bortí tenkou hranici kontroly, na které jsem se krčil.

Vylezu na postel a rozevřu jí kolena a ona přirazí boky dopředu, nabízí mi svou kundičku jako hostinu. Svírající její zadek, zabořil jsem hlavu mezi její stehna a přejel jazykem po jejím jiskřivém vstupu, usmívající se, když vykřikne.

„Prosím, Nicku. Ošukej mně. Udělej mně. Bolí to.“

Vytahující se na kolena, postavil jsem se před její vstup a zajedu do ní. Sníží se na postel a vypustí bolestný vzdech, ve kterém je úleva i agonie. Vím to, protože to taky cítím, když zajíždím a vyjíždím z její těsné kundičky, s vědomím si toho, že nechci, aby to mučení přestalo. Chci zůstat v ní, s jejím teplým, hebkým tělem okolo mého ptáka a její slabý šepot, který mi hučí v hlavě a sděluje mi, jak dobré to je.

Nenávidím se za to, že ji chci, že po ní tolik toužím, a že bych zabíjel, abych ji slyšel křičet mé jméno.

Přidám na tempu a ona omotá prsty kolem pout. Skousne si ret, prohne záda a to 'Ó', co vzdychá, spolu s jejím třesem, mi říká, že je blízko.

Padající na ni, dovezu ji domů.

Její křik se mi odráží v uších a za očima mi exploduje světlo, když horké semeno pulsuje do stékající vody do výlevky.

Aubree. Vydýchával jsem zbytky orgasmu, čelo opřené o paži na kachličkách, dlaň sbalená do pěsti, elektrické šoky mi procházejí všemi svaly, oslabují je.

Otírající si rukou obličej, odstrčil jsem se, setřásající chvilkovou mdlost. Pro Krista. Zrovna jsem se udělal při fantazírování o Aubree Culling.