RT - 15. kapitola

Překlad: Teza

Cade

Zastavím u hogofogo piano baru a zaparkuju za budovou na posledním parkovacím místě k dispozici, pak se rozhlédnu po rušném parkovišti. Klesnu hlavou dozadu a vypustím těžký dech. Co tu kurva dělám? Neměl bych tady být.

Když tohle ráno přišel Evans do posilky a řekl mi, že dnes večer jdu do piano baru, zabručel jsem a řekl: „Oh jo? A proč bych to dělal?“

„Protože to je na Faithiny narozeniny a ještě nezná tolik lidí. A protože pokud nepůjdeš, tak ti dám ránu do posranýho ksichtu.“ Potom se otočil a odešel, ani se neobtěžoval počkat na mou odpověď. Pravděpodobně protože věděl, co bych řekl.

Celý den jsem si říkal, že bych neměl chodit a že si okolo ní nemůžu věřit, ale moje potřeba ji vidět vyhrála nad selským rozumem. Potřebuji vědět, že je v pořádku, protože mě ta bolest, která byla na jejím obličeji, když mě včera opustila, od té doby pronásledovala. Nebyl jsem schopen na to přestat myslet… Od jejího panického záchvatu z pohledu na mé jizvy k její vině, když si myslela, že jsem ji vinil… Ježíši, stále nemůžu uvěřit, že si to zasraně myslela. Jo, no, kdybys nebyl pitomec a řekl jí důvod od samého začátku, tak by si to nemyslela.

Pak přemýšlím o tom, co přišlo potom – vzpomínka na její sladkou chuť, na kterou jsem nikdy nezapomněl, nebo zvuk jejího potřebného skuhrání mého jména, způsob, jakým její tělo oživlo pod mým dotykem, moje ruce, které si pamatovaly každou krásnou křivku. Všechno to bylo zasraně perfektní, i když to bylo hloupé, dokud moje prsty klouzly přes její hladké, mokré kalhotky a ona zamrzla strachem. Ten pohled studu a ponížení, který zatemnil její výraz, stále stahuje můj hrudník vztekem. Tohle jí zasraně udělali, zostudili a vystrašili krásnou, nevinou ženu, která by měla znát pouze ohromující potěšení…

Náhlé zaznění textovky mě vytáhne z rozzuřených myšlenek. Vydoluju mobil z kapsy a vidím, že je od Sawyera.

Osina v zadku: Kde kurva seš? Myslím to vážně. Dostaň sem svou prdel nebo tě zmrším.

Zabručím. Jo, chtěl bych vidět, jak se to o pokoušíš, kreténe. Od druhé třídy, když jsem zachránil jeho bohatou prdel od nakládačky a krádeže bot, nebyl ten kluk nic jiného než osinou v mém zadku. Dobře, někdy je na pohodu, ale většinou je osina v zadku. A proto pro něj to jméno v kontaktech.

Zavrtím hlavou, neodpovím, jelikož jsem tady, a vystoupím z trucku. Když se dostanu ke vchodu, vyhazovač se snadno uhne na stranu a nechce po mně občanku, očividně si uvědomuje, že jsem starší jednadvaceti let. Jsem vděčný, že mě nepožádal, abych si sundal čepici. Vzhledem k tomu, že to je podnik vyšší vrstvy, jsem to očekával, ale jsem kurva rád, že mě nežádal.

Hlasitá melodie piana a dunící hlas někoho, kdo zpívá Journey, zaútočí na mé uši, když vstoupím. Skenuji přeplněný, tlumeně osvětlený, luxusní bar s červenými zdmi a černým koženým posezením a hledám známé tváře. Narazí do mě nějaká rozesmátá holka, pak se smát přestane, aby mě ošukala očima. Otočím se bez dalšího pohledu na ni. Ježíši, zasraně nesnáším davy.

Rychle spatřím Sawyera se zvednutou rukou a mává na mě k místu, kde sedí, což je přímo před pódiem. Zatímco si k nim razím cestu, moje oči zběžně prolétnou stůl a rychle zahlédnu její tmavě zrzavé vlasy. Srdce mi zrychlí v očekávání a můj pták bolestivě ztvrdne. Stupidní zasranej čurák!

Jsem rád, že vidím náš stůl plný všech, které znám. Cooper, Jaxson a Sawyer mě všichni vezmou na vědomí kývnutím. Zatímco Kayla, Julia a Grace se na mě usmějí a mávnou. Katelyn mi dá svůj obvyklý smrtící pohled, což ignoruju, a Zrzka se zatím neotočila.  Sednu si na volné místo vedle Sawyera, což je přímo naproti ní.

„Jak se máš, Cade?“

Nad zvukem Kayliny otázky Faithina hlava luskne ke mně a její krásné zelené oči se rozšíří šokem. Rychle se vzpamatuje a nepatrně se na mě usměje.  A je to nejsmutnější úsměv, který jsem na ní viděl.

Okamžitě vím, že je něco špatně. Víc spatně než, co se mezi námi stalo včera. Protože i s jejím make-upem a načesanými vlasy je její sladký, nevinný obličej ztrhaný a bledý a její oči jsou unavené a ztrápené. Vypadá, jako by týden nespala. Ale i tak je stále nejkrásnější ženou, kterou jsem kdy viděl.

„Ahoj,“ přivítá mě tlumeně. Tak tlumeně, že to sotva slyším.

„Ahoj, Zrzko. Všechno nejlepší.“

Znovu se usměje. „Ach, díky. Je to až za dva týdny. Slavíme to trochu dřív.“

Cítím, jak na nás všichni zírají, ale moje oči ty její neopustí. Když na ni upřeně koukám s otázkami, tak nervózně pohlédne jinam a znovu se podívá na pódium. Jo, něco se určitě děje.

Sawyer mě praští pěstí do ruky a dá mi svůj obvyklý kreténský úšklebek. „Dostal ses sem pěkně rychle po mý textovce. Sral si ze mě strachy, že jo?“ zírám na něho, což ho jenom rozesměje.

Grace ho hravě šťouchne loktem. „Přestaň si ho nepřátelit.“

„Poslechni svou ženu, než tě před ní budu muset ztrapnit.“

Ušklíbne se a zavrtí hlavou. „To se nestane, Walkere. Už nejsme ve druhý třídě.“

Zamručím. „Na tom nesejde. Pořád ti můžu nakopat prdel a víš to.“

Grace protočí oči nad naší čurací soutěží. „Oba přestaňte. Nikdo nenakope nikomu prdel. Jste nejlepší kámoši a milujete se.“

Evans a Jaxson vybuchnou smíchy. Nepřijde mi to tak vtipné a chystám se jí říct, že nemiluju tohohle pablba, ale než mohu odpovědět, píseň skončí a podnik vybuchne v aplaus.

„Díky všem, nikdy neuděláte chybu s Journey,“ řekne chlap u piana do mikrofonu. „Okay, další. Bylo mi řečeno mou dobrou kámoškou, že tu dneska večer někdo slaví narozeniny a že ten někdo umí zpívat líp než nejlíp.“

Zrzka ihned ztuhne a otočí se Katelyn. „Prosím, řekni mi, že jsi to neudělala.“

„Promiň,“ odpoví s lišáckým úsměvem, vůbec nevypadá omluvně.

„Faith Williamsová,“ zvolá ten chlap a ukáže rovnou na ni, „pojď sem nahoru a ukaž nám, co v sobě máš. Katelyn říká, že jsi lepší jak já a já to potřebuju slyšet na vlastní uši.“

Zamručím. Je o moc zasraně lepší jako on. Sleduji, jak v jejích smaragdových očích zajiskří úzkost a viditelně si všimnu, že se začne třást. Ale jelikož na ni všichni upřeně koukají, přilepí si na obličej falešný úsměv a postaví se.

Když zahlédnu oblečení, co má na sobě, znovu mi pták zaburácí životem. Krémové, krajkové šaty bez ramínek těsně padnou okolo jejích prsou, pak volně splývají k vrchu jejích hladkých, štíhlých stehen. Silný, hnědý pásek pevně stahuje vrch jejího pasu těsně pod prsy a blýská se šperky, pasuje ke kovbojským botám. Ježíši Kriste, je krásná. Jediná věc, která je špatně na jejím outfitu, je velký třpytivý stříbrný kříž, který jí visí nízko na hrudníku. Nemůžu uvěřit, že stále nosí tu sračku potom všem, co se stalo. Jsem si jistý, že to má co dělat s jejím otcem…

Všichni zatleskají, což mě vytáhne z myšlenek, a povzbuzují ji, když kráčí k pódiu, zvláště holky u našeho stolu. Kayla a Katelyn pískají na prsty tak nahlas, že přísahám, že mi prasknou ušní bubínky.

Faith si sedne vedle kluka u piana a všem nervózně mávne, její ruka se viditelně třese. Znovu si všimnu, jak ztrápeně její oči vypadají. Co se to s ní kurva děje?

„Beru to tak, že nerada zpívá před davy?“ zeptá se Jaxson s náznakem pobavení.

„Ne, ani ne. Ale bude v pohodě, jak začne. I když se dneska zdá, že je víc mimo než obvykle.“ Katelyn pošle kousavý pohled mým směrem; očividně si myslí, že to je moje vina. Kruci, třeba se mýlím a je to moje vina, ale zdá se, že jí je hůř než, když jsem ji naposledy viděl.

Kayla prolomí náhlé napětí. „No, nemůžu se dočkat, až ji uslyším, hlavně, jestli je tak dobrá, jak říkáš.“ Nemají tušení, co uslyší.

Zrzka se nervózně usměje a nakloní se k mikrofonu. „No, po tomhle hodlám zabít sestřenku.“ Všichni si zasmějí a Katelyn jí pošle pusu. Koukne na kluka vedle sebe. „Nejsem si moc jistá, co zpívat.“

„Zpívej, cokoli chceš, drahoušku. Po čemkoli tvoje malé srdce touží.“ Jeho poznámka o drahouškovi mě nutí jít tam nahoru a dát mu pěstí do ksichtu.

Pozoruji, jak něco přejde přes její obličej, když se rozhodne. „Dobrá. Písnička, kterou budu zpívat, je pravděpodobně jiná než, co se tu obvykle hraje, ale je přesně tím, co moje srdce v tuhle chvíli cítí. Je za ní příběh, ale zkrátím to,“ krátce zastaví a odkašle si. „Před dvěma roky jsem jela do Iráku na misionářskou výpravu se svou církví.“ Srdce se mi pozastaví v hrudníku a cítím, jak se vedle mě Sawyer napne. „Během doby strávené tam jsem měla dost štěstí a poznala několik nejvíce ctihodných, odvážných a statečných mužů svého života.“ Její oči navážou krátký kontakt s mými a citové pohnutí, které září v jejím pohledu, mě zasáhne jako rána do hrdla. „Jeden z nich byl osmiletý irácký chlapec, který jak jsem si docela jistá, miloval hudbu stejně moc jako já. Jeden večer na mě narazil, jak hraju na kytaru a zpívám na širém poli. Byl tak užaslý z této písně, že od toho momentu se mnou scházel každý večer a já ho učila, jak ji zahrát.“

Její úsměv sklouzne a sleduji, jak ztěžka polkne. „Byl to skvělý chlapec, který se mi vkradl do srdce, a taky chlapec, který zemřel ve snaze zachránit můj život.“ Ze způsobu, jakým se její slova vytratí se smutným zašeptáním, mi bolest trhá hrudník. Kolektivní zalapání po dechu je slyšet celým barem a cítím, jak se na mě oba Jaxson a Sawyer podívají, ale nevezmu je na vědomí. Nemůžu z ní spustit oči.

„Takže ta písnička, co budu zpívat, je ta, kterou jsem ho učila. Byla jeho oblíbená… tohle je pro tebe Aadile.“ Nakloní se ke klukovi a poví mu tu písničku. Kývne a trochu pro ni přizpůsobí mikrofon. Pak její prsty začnou plynout po klávesách, jak začne hrát melodii písně, kterou si pamatuji, že zpívali.

„Ach můj bože, miluju tuhle písničku,“ zašeptá Grace, dojetí v jejím hlase evidentní.

Faithin hlas je něco, na co jsem nikdy nezapomněl; je to hlas, který nikdy nezapomenete, když už ho jednou uslyšíte. Ale jakmile první slova padnou jejími rty ven a proudí přes mikrofon, nic by mě nemohlo připravit na to, že ho uslyším znovu. Bylo to kompletně srdce zastavující. Po místnosti se ozve další jednohlasné zalapání, když jsou všichni unešení krásou jejího hlasu.

Slyšel jsem, že existuje tajný akord

Který David hrál a to potěšilo Pána

Ale hudba tě moc nezajímá, viď?

Bylo to takhle

Kvarta, kvinta

Snížení v mollu, durové stoupnutí

Popletený král skládá Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah 

Hallelujah, Halleluuuuujah

„Do prdele! Je neuvěřitelná,“ vyhrkne v šoku Evans a nahlas vyjádří to, co jsem užvěděl.

„Já vím,“ odpoví Katelyn tiše s pyšným úsměvem.

„Co dělá tady a ne v Hollywoodu?“

Nakonec oba s Katelyn odpovíme ve stejnou chvíli. „Nemyslí si, že by to tak milovala, kdyby se tím živila.“

Katelynina hlava vystřelí ke mně a navážeme oční kontakt. Něco jí krátce problikne v očích, nejsem si jistý, co to bylo, ale nebyl to smrtící pohled, tak to beru.

Kouknu zpátky na Faith a všimnu si změny v jejím tónu a výrazu. Vždy můžete říct, že zpívá ze srdce, ale tohle jí začne jít z duše. Mohli byste vidět ten přesný moment, kdy její myslí začaly proudit vzpomínky na ni a kluka.

Možná tam nahoře je Bůh

Ale vše, co jsem se naučil od lásky

Bylo jak zastřelit někoho, kdo zbraň vytasil dřív

To Není pláč, co slyšíš v noci

Není to někdo, kdo uviděl světlo

Je to chladné a zlomené Halleluuuujaaah

Haaaalleluuujah, Haaaalleluuujah

Haaaalleluuujah, Haaaalleluuuuuujaaaah

Když nechá svůj hlas opravdu jít a ukáže všem, co v sobě má, všichni víme, že v tento mement zažíváme hlas, který nikdy nezapomeneme a kterému se žádný jiný nevyrovná. Zvrátí hlavu a sleduji, jak jí zaplaví obličejbolest ze vzpomínek. Je to bolest, která mě hluboko zasáhne a stáhne mi hrudník tak pevně, že se nemohu nadechnout.  Slzy jí začnou proudit dolů po tvářích, ale ani jednou nenechá krásu svého hlasu zakolísatnebose zlomit.

Risknu pohled na dav a vidím, že jsou všichni omráčení. Skoro každá dívka v podniku má slzy proudící po obličeji, zatímco jsou svědky bolesti, kterou má tato krásná žena uvnitř sebe.

Navážu oční kontakt s Jaxsonem a Sawyerem a jejich výrazy přesně znázorňují, co já cítím. Obě Julie a Grace mají ruce okolo jejich krků a slzy jim padají po tvářích, jako každé jiné holce.

Potom, co Faith dokončí píseň, je na dlouhý moment kompletní ticho po celém baru, než jí všichni dají ovaci ve stoje. Narovná hlavu a koukne přes dav, ale nikomu se nepodívá do očí. Setře si slzy a vlípne si na obličej malý úsměv, než všem mávne v poděkování. Nakloní se a něco zašeptá tomu klukovi, než se postaví a rychle unikne na toalety.

Oba se s Katelyn postavíme ve stejnou chvíli, abychom ji následovali, ale naštěstí ji Julie popadne za ruku. „Nech ho za ní jít, Katelyn.“ Nečekám, až uslyším její odpověď. Začnu si razit cestu masivním davem a nezajímám se, že narážím do lidí. Zajímám se jedině o to, abych se k ní dostal.

Když dojdu k dívčím toaletám, neváhám a vejdu. Faith stojí u umyvadla s rukama zapřenýma o pult a skloněnou hlavou. Jakmile zaregistruju, že tu není nikdo další, tak zamknu za sebou dveře, abychom nebyli vyrušeni.

Když uslyší zaklapnutí zámku, rychle si začne otírat obličej a předstírá, že se upravuje před zrcadlem. Otočí se k odchodu a prudce se zastaví, jakmile mě uvidí opřeného o dveře. Zabere jí minutu najít hlas. „Co tu děláš?“

„Potřeboval jsem tě vidět,“ povím jí pravdivě. Dech se jí zadrhne, zatímco sleduji, jak se snaží zadržet bolest. Nejsem schopen se udržet dál o sekundu déle, tak k ní dojdu a vezmu do hrstí každou stranu jejího smutného, drobného obličeje. Pak se skloním a táhnu rty přes její vlhkou tvář, chutnám slanost jejích slz, dokud moje pusa nedosáhne jejího ucha. „Mluv se mnou, Zrzko.“

Sevře mé triko do pěstí a zaboří mi obličej do hrudníku a konečně se pustí. „Tak moc mi chybí a nemůžu ho prostě nechat jít. Dokázala jsem překonat tolik věcí, co se tam stalo, ale nemyslím si, že sedostanu z toho, co se stalo jemu.“

 Z jejího trýznivého vzlyku mám pocit v krku, jako bych spolkl žiletky. Přitáhnu si ji blízko k sobě a držím ji, nevím co říct a přeji si, aby tu bylo něco, co bych mohl udělat, abych to zlepšil. Ale vím, že není.

„Nemělo se to stát, Cade. Neměl kvůli mně zemřít.“

Krev se mi rychle rozpálí z viny v jejím hlase. Udělám krok dozadu, abych se na ni podíval, ale ona stále drží obličej na mém hrudníku. „Podívej se na mě, Faith.“ Když se nepodívá, tak znovu vezmu její obličej a přivedu její sklíčený pohled k mému. „Neumřel kvůli tobě. Umřel kvůli svýmu otci na hovno! Nic z toho se nemělo stát, kluk se neměl narodit tomu zmrdovi a neměli tě vzít… všechno. Nic z toho se zasraně nemělo stát. Ale to je druh světa, ve kterém žijeme, baby. Stojí to za hovno, vím, ale nemůžeš se vinit.“

Už se nemůžu déle udržet, kdyžna mě upřeně kouká se svýma ztrápenýma, zelenýma očima. Skloním se a pomalu a něžně přitisknu rty k těm jejím, nechci na to tlačit potom, co se stalo minule. Zalapá po dechu a nejsem si jistý, jestli to je dobře nebo špatně, tak se už chystám odtáhnout, když vplete prsty do mých vlasů pod čapkou a zaútočí na mou pusu se zoufalstvím, které taky cítím.

Se zasténáním se sehnu a vyzdvihnu ji nahoru, její kotníky se rychle uzamknou za mými zády. Přišpendlím ji ke dveřím a sakramentsky se snažím na to jít pomalu, ale ona nebere nic pomalu. Pták mi bolestivě tvrdne nad každým pohlazením jejího jazyka. Její chuť mi vybuchne v ústech a pádí mi tělem jako zasraná droga. To smíchejte s její krásnou vůní a je to zatraceně návykové. Její vůně mi připomíná deštný prales. Svěží, přesto s náznakem něčeho sladkého, přesně jako ona žena sama.

Je proti mně více horečná a začíná být kurevsky těžké se zadržet. Když ostře zkousne můj ret, už více nevzdoruji. Se zasténáním šukám její pusu, jako chci ošukat její tělo, a když se mi začne třít o břicho, vklouznu rukou pod její šaty a vezmu do dlaní její malý, perfektní zadek, abych ji dostal blíž. Zavrtí se, aby byla níž, dokud není na mém ptákovi. Zasténám z pocitu tepla její kundičky přes mé džíny, a pokud s tím nepřestane, zasraně se udělám do kalhot. Všimnu se, že se její dýchání začne měnit, a vím, že je už blízko k orgasmu, ale než ho může mít, někdo najednou zabuší na dveře.

Do prdele! Do prdele! Do prdele! Se zklamaným zasténáním se neochotně odtáhnu.

„Ne. Prosím nepřestávej,“ prosí s fňukáním a snaží se mě přitáhnout zpátky k sobě.

„Někdo potřebuje dovnitř, Zrzko.“

„Cože?“ když se znova ozve bušení, začne jí to docházet, „ach…“

Kouknu se na její zarudlou tvář, nateklé rty a lesklé oči, které teď září víc chtíčem než bolestí, a nechci nic víc než říct té osobě za dveřmi, ať táhne. „Co chceš, baby. Řekni mi to a já ti to dám.“ A taky dám. Neexistuje nic, co bych jí právě teď nedal, pokud by to pomohlo zmírnit její bolest.

Na moment se na mě dívá, než mi vezme do dlaně stranu obličeje. „Chci, abys mě vzal domů. Nemůžu tu teď být a chci být jenom s tebou.“

Nerozmýšlím se. „Dobře, pak jdeme.“

„Mám dojem, že bych se měla rozloučit s ostatními a vzít si svoje věci.“

Poznám, že ve skutečnosti to nechce udělat, ale myslí si, že to je slušnost, takže zavrtím hlavou. „Ne. Půjdeme ven zadem a napíšu Sawyerovi, aby to řekl Katelyn. Může ti vzít kabelku sebou domů spolu s čímkoli, co tam necháš. Nemusíš se teď s nikým vidět, Zrzko.“

„Dobře,“ zašeptá a kývnutím.

Místo toho, abych ji dal dolů, odemknu dveře a vyjdu s ní stále v náruči. Schová si obličej do mého krku a vím, že to je kvůli tomu, že je v rozpacích. Je tu pár opravdu nasraných holek, ale podívám se na ně pohledem, který je vyzývá něco říct. Když si uvědomí, že holka v mých rukou je ta, co zpívala předtím, nepodotknou nic sprostého a uhnou se mi z cesty.

Naštěstí zadní východ vede přímo k mému autu, protože lije jako prase. Rychle položím Faith na sedačku spolujezdce, pak zavřu dveře. Zatímco kráčím na svou stranu, snažím se odstrčit nimrání pochyb, které se snaží prodrat dovnitř a které říká, že bych tohle dělat neměl.

Vím, že cokoliv se stane ve zbytku noci, tak to změní náš vztah a nebude existovat cesty zpět. Jenom se kurva modlím, že bez ohledu na to, co se stane, vyjdeme oba bez újmy.

*

Faith

Pozoruji Cadea nasedat a nastartovat. Podá mi svou bundu, která byla nechaná na sedačce a já si ji ráda vezmu. Přikryju se s ní a dám si ji blízko k obličeji, miluji její vůni. Jako další zapne topení a ujistí se, že jsou průduchy namířené na mě. „Cítíš to?“ usměji se a kývnu.

Stále nemohu uvěřit, že je tady, že přišel na mé narozeniny. A jsem tak ráda, že přišel, protože je přesně ten, koho potřebuji po mé hrozné noční můře o Aadilovi z minulé noci. Moje srdce je stále ještě těžké, přesto je moje tělo oživlé a v ohni z Cadeova dotyku. Nevím, co pro nás dnešní večer má v rukávu. Vše, co vím, je, že potřebuji být s ním, pouze s ním. Potřebuji se cítit v bezpečí a být s někým, kdo rozumí mé bolesti. A vím, že on rozumí.

Potom, co pošle Sawyerovi rychlou textovku, rozjede auto a zamíříme k mému domu. Pár prvních minut je ticho, zatímco vstřebávám všechno, co se dnes večer stalo.

„Děkuji, že mě bereš domů. Cítím se provinile, že jsme tam všechny nechali. Hlavně když to Katelyn plánovala na moje narozeniny. Nezamýšlela jsem, aby se to všechno stalo.“

Moje poslední slova se vytratí do šepotu a Cade mě překvapí, když se natáhne a stiskne mou ruku v něžném sevření. „Jsou v pohodě. Musíš se přestat cítit provinile za tolik sraček, Zrzko.“

Hmmm, moudrá slova, která by si měl vzít k srdci, ale to neřeknu. Místo toho se na něho usměji, pak propletu svoje prsty s jeho teplou rukou, miluji sílu a klid, které z ní cítím. Z pocitu únavy opřu hlavu o okno a poslouchám silný rytmus deště. Jedem v příjemném tichu, a jakmile sjedeme na vedlejší silnici, když se dostáváme blíže k městu, ucítím, jak truck začne zpomalovat.

„Co kurva někdo dělá a chodí na vedlejší silnici pozdě v noci v zatracený bouřce?“

Vzpřímím se a podívám se ven z čelního okna a zabere mi minutku uvidět tu osobu v lijáku. Netuším, jak byl Cade schopný ji tak rychle uvidět. Zpomalí o trochu více a ujistí se, že je obezřetný k té osobě. Vykouknu z mého okýnka právě, když k té osobě dojedeme a zalapám po dechu. „Ach můj bože. Zastav auto!“

„Co? Proč?“

„Prostě zastav auto, prosím. Znám ho!“

Zastaví a já sotva čekám, až kompletně stojí, než vyskočím a běžím.

„Ježíši Kriste, Faith, vrať se sakra zpátky.“

Ignoruji jeho naštvaný příkaz a pospíchám k chlapci, který je přede mnou, jak vím. Nevidím ho přes ten silný déšť, dokud není přímo přede mnou. „Christophere, jsi v pořádku? Co tu děláš?“

„Do prdele!“ zakleje a rychle ode mě odvrátí pohled. Nemá žádnou bundu a je promočený skrz naskrz. „Jsem v pohodě. Jdu se jenom projít.“ Pokud bych už nevěděla, že je něco spatně, poznala bych to podle tónu v jeho hlase, je skřípavý a slabý.

Žaludek se mi začne kroutit, když si všimnu, že je trochu nahrbený a že nestojí rovně. „Co? Co tím myslíš, že se jdeš projít?“

Cade s k nám přiřítí a vypadá, že je na mě naštvaný jako blázen. Prozatím to ignoruji a soustředím se jenom na Christophera, který stále odmítá se na mě podívat.

„Christophere, podívej se na mě.“ Když se nepodívá, dojdu blíž a chňapnu ho za čelist. Unikne mi ostré zalapání po dechu, když uvidím, že jeho obličej není nic víc než nateklý, krvavý chaos. „Ach můj bože. Co se stalo? Kdo ti tohle udělal?“

Otočí se pryč. „Nic, jsem v pohodě.“

Popadnu ho za triko ve snaze ho donutit se na mě podívat a on sebou v bolesti trhne. „Nejsi v pohodě. Mluv se mnou, Christophere, prosím. Můžu ti pomoct.“

Naštvaně se mi vytrhne. „Co to s tebou kurva je, dámo? Proč mě sakra nemůžeš nechat prostě na pokoji? Nepotřebuji tvou zasranou pomoc.“

Cítím, jak Cade udělá krok blíž. „Hlídej si, jak s ní mluvíš, chlapče.“

Christopher se na něho prudce podívá. „Naser si. Kdo k sakru seš?“

„Někdo, koho nechceš nasrat.“ Cadeův hlas je zabarvený varováním a dám mu ruku na hrudník, říkajíc mu, aby couvnul, vím, že to nepomůže situaci.

Přistoupím blíže a dám ruce jemně Christopherovi na ramena, ubezpečím se, abych mu neublížila, a postavím se přímo před něho. Rozčileně na mě kouká, ale jeho bolest plápolá zářivěji. „Mluv se mnou, prosím. Nech mě ti pomoct.“

Sevře čelist a jeho hrudník se začne zdvihat, jak usiluje o zadržení svých emocí. „Nemůžeš mi pomoct,“ odpoví trýznivým šepotem. „Nikdo nemůže. Budu u něho vězet, dokud mi nebude dost na to, abych se odtud s Ruth Jean zatraceně dostal.“

Sleduji naprostou sklíčenost pokroutit jeho výraz, než unikne jeho první vzlyk. Začne v zoufalství klesat k zemi. Uzamknu okolo něho ruce a spadnu spolu s ním. Moje srdce se zlomí a začnou se mi vylívat vlastní slzy, když cítím, jak se proti mně třese. Nic neříkám ani nedělám, ale držím ho.

Zůstaneme takhle dobrou minutu, dokud Cade nevyruší. „Zrzko, přesuňme to do auta. Není bezpečné tu takhle sedět a nemáš na sobě bundu.“

Dám obličej blízko k Christopherovi, aby mě mohl přes déšť slyšet. „Pojď se mnou. Věř mi, že ti pomůžu. Neudělám nic, co ti bude nepříjemné, slibuju.“

Na pár chvil je potichu, než ho ucítím přikývnout. Zápasí se vstáním a zacházel jemně se svým levým bokem. Jdeme pomalu a Cade pro nás otevře zadní dveře jeho trucku. Vlezu vedle něho a popadnu pro něho Cadeovu bundu, ale on ji odstrčí. „Ne, to je dobrý, vem si ji ty.“ Nehádám se o tom, jelikož vím, že je to marné.

Jakmile Cade nastoupí, podívá se na mě do zpětného zrcátka pro instrukce. „Měli bychom jet do nemocnice,“ navrhnu tiše.

„Ne! Žádná nemocnice.“

„Christophere, jsi opravdu zraněný a potřebuješ, aby tě viděl doktor.“

„Ne, myslím to vážně, Faith. Žádní doktoři a žádná nemocnice, nebo padám.“

Vypustím poražený vzdech a netlačím. „Dobře, pojedeme ke mně.“

Zbytek cesty domů je v tichu. Třu jeho záda a zůstávám blízko, chci ho utišit, jak jen je možné, než budu muset pokládat otázky. Nemám v mysli pochyb, že ten, kdo mu to udělal, je jeho otec potom, co mi řekla Ruth Jean a po jeho komentáři, který zrovna řekl. Což mi absolutně láme srdce, ale ještě víc jsem rozzuřená.

Přijedeme o pár minut později a Cade rychle přijde pomoci Christopherovi dolů, což se mu nelíbí. „Jsem v pohodě, zvládnu to sám.“

Cade neustoupí. „Zapomeň na svou pýchu na vteřinu, chlapče, nebo se budeš cítit jako idiot, až spadneš na prdel.“

Christopher ho neochotně nechá vzít jeho ruku a pomoct mu dolů. Cade se ujistí, že ho rychle pustí, pak se přesune ke mně. Když jdu seskočit, popadne mě za boky a pomalu mě spustí, moje tělo klouže po jeho tvrdém těle a to nakopne moje srdce na rychloběh. Oba jsme promočeni od hlavy k patě a sleduji kapky deště běžet dolů po jeho krásné, silné tváři, zatímco on na mě zírá s hladem a taky náznakem rozčilení. „Už mi takhle nikdy neutíkej.“

Místo hádání přikývnu, protože teď není čas se dostat do hádky. Pustí mě a už mi chybí jeho blízkost, ale setřesu to a soustředím se pouze na Christophera. Vezmu jeho paži a vedu ho do domu, kde ho umístím na gauč. Snažím se ho položit na záda, ale tvrdohlavý kluk odmítne. Jdu vzít ručníky a podám po jednom jemu a Cadeovi.

„Nech mě se na tebe podívat,“ řeknu a kleknu si před něho.

„Jsem v pořádku. Ale hodil by se mi led a aspirin, pokud nějakej máš.“

Už ho nenechám mě odpálkovat. „Christophere, buď mě necháš se na tebe podívat, nebo pojedeme do nemocnice.“

Rozmrzelost zajiskří v jeho očích a v tu chvíli do toho vstoupí Cade. „Zrzko, proč se nejdeš převlíct a nevezmeš lékárničku s aspirinem.“

Kouknu na něho a on v ujištění přikývne, abych odešla. Neochotně odejdu a slyším je mumlat, zatímco se převlékám do černých tříčtvrtečních legín a lehkého, smetanového svetříku s dlouhými rukávy a spadeným ramenem. Pak si nasadím chundelaté bačkory a zamířím do koupelny pro lékárničku a aspirin.

Jdu zpátky dolů po schodek do obýváku a ostře se nadechnu, když zahlédnu Christophera bez trička. Jeho trup není o moc lepší jak jeho obličej. Celá jeho levá strana žeber je černá a modrá s velkými, ošklivými, červenými šrámy přes horní paže a hrudník, s obtiskem kovové spony od pásku hluboce vrytým do jeho kůže.

Začnu cítit, jak se mi formují slzy, ale rychle je rozmrkám, vím, že teď pro něho musím být silná. Cade posuzuje jeho žebra, zatímco před ním klečí, a to mě donutí přemýšlet, proč ho to nechal udělat, ale mě ne.  I když by se mohl příliš bát říct Cadeovi ne, většina lidí by byla.

Přejdu k nim a položím lékárničku vedle Cadea, pak podám skleničku vody a aspirin Christopherovi, když si k němu sednu na gauč.

„Díky,“ zamumlá a nepodívá se mi do očí. Neberu si to osobně, protože vím, že je v rozpacích.

Potom, co dá prázdnou sklenici na zem, ho začnu něžně hladit po zádech, ubezpečím se, že jsem dbalá jeho zraněních. Napne se, ale nepřestanu a nepodívám se na něho, nechci, aby se cítil ještě víc nepohodlně. Nakonec se uvolní a přijme mou náklonnost.

O moment později Cade prolomí ticho. „No, nemyslím si, že jsou zlomený, myslím, že jsou jenom pohmožděný, ale taky nejsem doktor. Vyčistím ty řezné rány a obmotám je, což by aspoň mělo zmírnit trochu bolest.“

„Nejsou zlomený. Věděl bych to – měl jsem je už zlomený předtím.“

Nad jeho doznáním se mi zkroutí žaludek, a jak na něm Cade začne pracovat, rozhodnu se, že teď je správný čas, aby mluvil. „Dělá ti to otec často?“ zeptám se potichu. Ne že by záleželo na tom kolikrát, jednou je příliš, ale chci se ujistit, že je moje domněnka o jeho otci správná.

Pokrčí rameny. „Dost, ale radši já než Ruth Jean.“

Vědět, že to snáší, abych ochránil svou sestru, mi láme srdce ještě víc. „Řekl jsi to už někomu?“

Zavrtí hlavou. „Nemůžu.“

„Musíš, Christophere. Myslím, že bychom měli zavolat Cooperovi.“

Jeho očima probleskne poplach. „Ne! Řekl jsem ti, Faith, nikdo to nemůže vědět. To proto nechci jet do nemocnice.“

„Proč? Proč nechceš, aby ti někdo pomohl?“

„Protože nás s Ruth Jean dají do zasranýhopěstounskýho domova a vím, že nás rozdělí. To nemůžu dopustit. Nikdy je nechám mi vzít sestru.“

„Copak nemáš žádnou další rodinu, kterou bys mohl kontaktovat, aby ti pomohli?“

Znovu zavrtí hlavou. „Ne, moji prarodiče zemřeli před dávnem a máma nás opustila, když byly Ruth Jean dva roky.“ Zlost stáhne jeho výraz, když zmíní mámu.

Která matka by opustila svoje děti, zvláště s někým tak hrozným?“

„Musím se s touhle sračkou vypořádávat už jen pár let. Pak až mi bude osmnáct, vezmu Ruth Jean a zatraceně odtud vypadnu. Půjdu někam, kde nás táta nenajde.“

„Christophere, nemusíš těch pár let přežít. Podívej se na sebe!“

Pokrčí rameny. „Budu v pohodě. Věděl jsem, že dnešek bude špatný. Pokaždé je tenhle den v roce špatný.“

„Co tím myslíš?“

Bolest a vztek znovu vznítí v jeho očích. „Před pěti lety na dnešek odešla moje máma. Táta je vždycky ožralej kretén, ale každý rok, v tento den, to je nejhorší. Ani sem tam neměl být, jenom jsem si šel do baráku něco rychle vzít. Měl být venku se svýma ztroskotanýma kamarádama, ale místo toho s nima byl u nás.“

„Byli tam další lidi a nepomohli ti?“ zeptám se v nevíře a rozhořčení.

Znechuceně zamručí. „Ne, nepomohli. Jeden si dokonce taky párkrát vrazil. Táta se nepotlouká s úžasnými lidmi. Někteří jsou horší jak on.“

Cade zůstal potichu po celou dobu, ale potom, co tohle Christopher přizná, sleduji, jak sevře čelist a kamenně studený vztek převládne v jeho výraze. Cítím se stejně. Jsem rozčilená, že mu tohle udělal jeho otec, a mám zlomené srdce, že tím musel procházet tak dlouho a nikdo si toho nepovšimnul. Ale hlavně se bojím. Bojím se toho, co se mu stane, pokud se mu nedostane pomoci.

Zasáhne mě náhlá představa Aadila. Rychle zavrtím hlavou a zbavím se té vzpomínky, než mě může bolest stáhnout pod hladinu. Ne! Nedopustím, aby se mu tohle stalo. Ne Christopherovi ani Ruth Jean. V srdci vím, co musím udělat.

Cade dokončí omotávání Christopherových žeber, pak složí zpátky lékárničku a postaví se.

„Kde je teď Ruth Jean?“ došlo mi, že není v domě, jelikož vím, že by ji tam Christopher nenechal.

„Je doma u paní Jenkinsové. Je to starší dáma, která žije na konci naší cesty. Někdy ji požádám, aby si vzala Ruth Jean místo mě, když vím, že je na tom táta špatně, pak pro ni za pár hodin přijdu, jakmile se ta sračka uklidní. Je senilní, ale spolehlivá. Mám jí brzo vyzvednout, ale nemůžu dnes vzít Ruth Jean zpátky domů, pokud táta neodešel.“

Kývnu, pak se k němu otočím a podívám se mu přímo do očí. „Věříš mi?“

Unaveně mě sleduje, nejistý tím, kam to povede. Také na sobě cítím Cadeovy oči, ale neprolomím pohled s Christopherem. O minutku později konečně odpoví. „Věřím ti víc než komukoli jinému, myslím, proč?“

„Protože chci zavolat Cooperovi.“ V protestu vyskočí nahoru, ale než to špatně pochopí, popadnu ho za zápěstí a rychle vysvětlím. „Jen se uklidni a vyslechni mě. Slíbila jsem ti, že neudělám nic, co neodsouhlasíš, a myslela jsem to vážně.“

Vyloučí frustrovaný vzdech, ale zpátky si sedne ke mně. „Chci zavolat Cooperovi ne jako policajtovi, ale jako kamarádovi. Chci se ho zeptat, jaké máme možnosti. Potřebuji vědět, co musím udělat, abych vám pomohla.“

Podezřívavě se na mě dívá. „Co tím myslíš? Říkám ti, že nás dají k pěstounům a rozdělí nás. Nemůžeš nám pomoct!“

„Ano, můžu. Chci vědět, co musím udělat, abyste s Ruth Jean mohli zůstat tady se mnou.“

Naprosté ticho naplní místnost, zatímco jeho výraz se stane kompletním šokem. Cítím těžkou váhu Cadeova neschvalujícího zírání, ale ignoruji to.

„Proč bys to dělala? Ani nás neznáš,“ zeptá se v nevíře.

Natáhnu se a vezmu jeho ruku. „Nemusím vás znát dlouhou dobu, abych věděla, že mi záleží na tobě a tvé sestře. Potřebujete místo kde zůstat a já jedno mám.“

„Faith, můžu s tebou na minutku mluvit v kuchyni?“ zeptá se Cade a vmísí se do hovoru. Drží si vyrovnaný tón a někdo, kdo ho nezná, by si myslel, že i je, ale já vím, že není.

Pohlédnu na něho. „Za minutku, ano.“ Otočím se zpátky ke Christopherovi a lehce mu stisknu ruku. „Tohle je nejlepší scénář pro tebe a Ruth Jean a víš to. Prosím. Nech mě vám pomoct.“

Zabere mu minutku odpovědět a začnu si myslet, že mě odmítne, dokud nepřikývne.

Úlevně vydechnu a dám mu nepatrný úsměv. „Dobře, zavolej paní Jenkinsové. Pokud si jsi jistý, že jí můžeš věřit, zeptej se, jestli by tam nemohla Ruth Jean zůstat na noc.“ Nakloním se a natáhnu pro mobil, pak mu ho podám. „Půjdu do kuchyně a zavolám Cooperovi, abych zjistila, co musíme udělat.“

Znovu kývne, stále v šoku, ale taky můžu v jeho výraze vidět strach. Něžně ho poplácám po rameni, když se postavím. „Všechno bude v pořádku, Christophere. Vymyslíme to, slibuju.“

Jdu do kuchyně a cítím Cadea, že mě rychle následuje. Zrovna když dojdu k dřezu, popadne mě za ruku a otočí mě, abych mu čelila. „Na co kurva myslíš?“ zeptá se v drsném šepotu.

Vytrhnu ruku z jeho sevření. „Myslím na to, že dvě děti potřebují pomoct a já jim pomoct můžu.“

Nevěřícně na mě zírá. „Zrzko. Je ti zasraně dvacet čtyři. Jsi stará na to, abys byla sestra toho dítěte, ne matka.“

„No a? Nesnažím se být jejich matkou. Snažím se být někým, na koho se mohou spolehnout, zatímco jim poskytnu bezpečné prostředí.“

„Děje se ti teď dost vlastních sraček. Neměla bys přebírat ještě sračky někoho jinýho!“

Předpokládala jsem, že tohle uslyším. Abych byla upřímná, očekávám, že to uslyším i od dalších lidí, ale nezajímám se. Vím, že dělám správné rozhodnutí. „Co čekáš, že udělám, Cade? Nechám ho se tam vrátit?“ vím, že si tohle nemyslí.

„Samozřejmě, že ne. Ale nech Coopera si s tím poradit, nech stát, ať se o ně postará.“

„Slyšel jsi, co říkal, a oba víme, že má pravdu. Budou víc než pravděpodobně rozděleni a buďme na moment v realitě, pěstounské domovy nejsou vždy bezpečným místem. Kdyžto tady, v mém domově, víme, že to je místo pro ně bezpečné.“

„Možná nebudou rozděleni, pokud udělají, no… jo, je to na hovno, ale tím se z toho nestává tvůj problém, Faith!“

„Já z toho dělám svůj problém!“ zírá dolů na mě a rozhodnu se pro jinou taktiku. „Co kdybys byl ty v jeho pozici? Risknul bys šanci, že by ti někdo vzal sestru?“

Cítím se hrozně hned, jak ta slova opustí má ústa, především z hrůzné bolesti, která probleskne v jeho pohledu, ale potřebuju, aby rozuměl, proč tohle nevzdám.

Jeho výraz se znovu změní v rozzlobený, ale než může odpovědět, Christopher vrazí dovnitř s mokrým tričkem v ruce. „Musíme jít, hned!“

„Co se děje?“ zeptám se a pospíchám k němu.

„Táta vyzvedl Ruth Jean u paní Jenkinsové před hodinou.“ Stejný strach a panika, která je vryta na Christopherově obličeji, se začne hnát i mnou.

Okay, přemýšlej, Faith, přemýšlej.

Christopher vystartuje k předním dveřím, ale popadnu ho za ruku, abych ho zastavila. „Prvně zavoláme Cooperovi.“

„Ne! Nemůžeme čekat tak dlouho. Nerozumíš, jak špatně na tom dneska večer je. Není s ním v bezpečí. Hlavně pokud tam jsou pořád jeho kamarádi.“

„Pojďme. Můžeme zavolat Cooperovi po cestě.“ Než to můžu vůbec zaregistrovat, oba Cade a Christopher pryč ze dveří. Pohnu zadkem a rychle následuji. Jakmile nasedneme do Cadeova trucku, vytáhne mobil a stiskne jedno číslo, než mi ho předá. Vezmu ho a Cooper to ihned zvedne.

Snažím se zůstat v klidu a krátce ho informovat o událostech dnešního večera od té doby, co jsme odešli z baru. Rozčileně zakleje, ale nezdá se až tak překvapený. Řekne mi, že se s Kaylou zrovna dostali domů a že tam se s námi sejde, co nejdřív bude moci. Taky mě instruuje, abychom zůstali v autě, dokud se tam nedostane. V době, kdy mu zavěsím, už jedeme po stejné vedlejší silnici, na které jsmednes večernašli Christophera, a právě teď si všimnu, že Cade jede rychle. Opravdu rychle.

„Další odbočka je naše příjezdovka.“

Rychle odbočí a pádí po dlouhé příjezdové cestě, která vede k opravdu malému, sešlému domu, který má vepředu dvě zaparkované motorky, a dupne na brzdy.

„Do prdele! Spike je pořád tady.“

Spike? Předpokládám, že to je jeden z kamarádů jeho otce a že to není dobře. Prosím, bože, nechť je Ruth Jean v pořádku.

„Cooper nám řekl, ať počkáme v autě.“ Oba mě ignorují a beztak vystoupí. Ach sakra! Ach sakra! Rychle je následuji a snažím se uklidnit burácející tlukot srdce.

Christopher vyběhne přední schody před námi, ale Cade ho popadne zezadu za triko, než se dostane moc daleko. „Uklidni se, chlapče. Dostaneme ji ven. Nezhoršuj situaci víc, než musí být.“

Christopher vyhoví s kývnutím a pozoruji, jak se zhluboka nadechne, než otevře dveře a vejde. Nesmírný pach alkoholu a zatuchlého cigaretového kouře rychle prorazí moje nosní dírky. Cade vejde jako další, a když začnu následovat, vymrští ruku a zastaví mě. „Zůstaň tady.“

Hodlám se hádat, ale hlasitý, rozčilený hlas vyštěkne do vzduchu. „Co tu znovu děláš, ty malej bastarde, a kdo je kurva tohle?“

Srdce se mi ve strachu zastaví z pohledu na dva umaštěné muže, kteří jsou vystrojení v kůži, drží pivo a vyhledávají rvačku. Jeden zírá na Christophera s takovou nenávistí, že mi z toho po pokožce vyskočí husí kůže. Předpokládám, že to je jeho otec, jelikož to bylo on, kdo položil tu otázku. Jeho kamarád přihlíží, pobavený, a když jeho oči spočinou na mně, chlípně mě okukuje způsobem, který mi nahání husinu. Cade se nenuceně pohne přede mě a zablokuje jeho výhled.

„Jsem tu pro Ruth Jean,“ Christopher pevně odpoví, nehrbí se strachy ani po tom, co mu udělali.

Teď se jeho otec povídá na nás všechny a uvědomění rychle rozbřeskne v jeho výrazu. Jeho krví podlité oči ztvrdnou ještě více. „Ale hovno. Vypadni odtud a vem sebou tyhle kretény, než tě zmrším ještě víc, než seš.“

„Twistiphwore,“ tenký, vyděšený hlásek prořízne husté napětí. Kouknu přes Cadea a vidím Ruth Jean, jak stojí ve vzdáleném roku místnosti, s plyšákem v třesoucích se rukou a slzami, které jí běží dolů po tváři. Okamžitě k ní vystartuji, ale Cade mě znovu zadrží.

„Ruth Jean, běž ihned do postele!“ zakřičí její otec.

„Ne, Ruth Jean, nechoď,“ řekne Christopher rychle. „Pojď sem ke mně. Všechno bude v pořádku, zůstaneme u Faith.“

Rozejde se dopředu, ale rychle se zastaví, když její otec zařve. „Ne, jdi do svého zasranýho pokoje, hned!“

„Twistiphwore, co mám dělat?“ zeptá se s vystrašeným vzlykem.

Cade zakleje, pak do toho vskočí. „Christophere. Jdi pro svou sestru.“

Jakmile Christopher udělá první krok, vypukne peklo na zemi. Jeho otec jde po něm, ale Cade je rychlejší. Bleskurychle popadne chlapa za ruku a rychlým, snadným pohybem ho složí k zemi obličejem popředu. Vypustím varující křik, když uvidím, jak na něho jde Spike s lahví od piva, ale Cade to už očekává. Vykopne mu lahev z ruky a popadne ho za krk. Zvedne ho ze země a hodí do kuchyně. Chlap přistane na stole takovou brutální silou, že se pod ním rozlomí. Christopherův otec už zase vrávorá na nohou a ve strachu pozoruji, jak vytáhne z kapsy nůž.

Ach Bože.

Právě když se snaží zasáhnout, ho Cade znovu popadne za ruku a zkroutí mu ji za záda. Uslyším odporné prasknutí, než chlap zavyje bolestí. Cade mu ruku drží v divném úhlu a přinutí ho na zem, znovu prvně obličejem, a klekne si mu na záda, aby ho tam udržel. Hlasitý sten prořízne vzduch, když se ten druhý chlap svalí ze stolu a začne vstávat.

„Pospěš, Christophere! Vezmi svou setru a jděte do trucku!“ Cadeův příkaz prolomí šok nás všech.

Christopher pospíchá k Ruth Jean a ona běží, aby ho v půlce potkala, její vyděšené vzlyky vyplňují vzduch. Koukám, že má potíže ji zvednout, tak k nim ženu, skáču přes nepořádek z plechovek a odpadků. Nechci vyděsit Ruth Jean, že ji prostě seberu, tak si první kleknu. „Ahoj, zlatíčko,“ pozdravím klidně a setřu ji slzy. „Všechno bude v pořádku, ale můžu tě vzít ven: tvému bratrovi na to není dobře.“ Přikývne a já neplýtvám časem a zvednu ji.

„Ta zasraná čubko. Ihned polož moje děcko!“

Cade udělá něco, co donutí chlapa znovu zaúpět bolestí, ale nezastavuju, abych se přesvědčila. Uháním z domu s Ruth Jean v náručí a Christopherem v patách za námi. Slyším další třískání a křiky z domu a vylítne mi strach o Cadea.

Právě když to zvládneme k autu, Cooper se zapištěním pneumatik zastaví, jeho sirény vřískají a další policejní vůz zastaví za ním. Podám Ruth Jean Christopherovi a potkám se s Cooperem, když vystoupí z auta. „Nemohli jsme zůstat v trucku.“ Pospíchám s vysvětlením a následuji ho, když zamíří do domu. „Je to opravdu špatné, Coopere. Šli po Christopherovi, takže musel Cade zasáhnout. Mám obě děti v trucku.“

Když se stane další vlna třískání, vytáhne svou zbraň, popadne mou ruku a zastaví mě, abych nechodila dál. „Jdi počkat s dětma.“

Cooper a policista vrazí do domu s vytaženými zbraněmi. Pospíchám zpátky k trucku a naskočím dozadu za dětmi, ale nechám otevřené dveře, abych mohla rychle vystoupit, když bych potřebovala.

Christopher drží vzlykající Ruth Jean. „Byla jsem tak vystlašená, když jsem tě nemohla najít. Moc mě mlzí, že tě znovu zlanil, Twistiphwore.“ Christopher upřeně kouká před sebe a neodpoví, ale hladí ji po zádech. Sleduji, jak se mu sevře čelist a jak se jeho oči zalesknou, když se snaží zadržet emoci.

Cítím, jak si mi tvoří vlastní slzy a začnu třít jeho záda, jelikož on hladí ty Ruth Jeanina. „Už to bude v pořádku, Ruth Jean,“ řeknu konejšivě, „dnes večer jsem mluvila s Christopherem a najdeme způsob, abyste mohli oba zůstat u mě. Co si o tom myslíš?“

Zvedne hlavu, aby se na mě podívala, a zlomí se mi drce nad jejím bledým, slzami pruhovaným obličejem. „Ten nápat se mi líbí. Bude to lepčíneš tady, co, Twistiphwore.“

Christopher se na ni nepatrně usměje a kývne. „Jo. Bude to s Faith lepší.“

„Máš dost míštností?“

„Ve skutečnosti mám. Mám jenom jednu postel navíc, ale jakmile všechno vymyslíme, koupíme ti tvou vlastní.“

Nadšeně se usměje a jsem vděčná, že to odvádí její pozornost. Naneštěstí to netrvá dlouho, Cooper a policista vyjdou s jejich otcem a Spikem v želízkách. Obličeje obou mužů vypadají o moc hůř než, když odešli. Jejich otec na mě zírá a z ledového opovržení mi strachem běhá mráz po zádech.

Odtrhnu pohled, když uvidím za nimi vyjít Cadea. Vyskočím z trucku, pospíchám k němu a vrhnu se na něho. V překvapení mě chytne a já se okolo něho pevně omotám. „Jsi v pořádku?“ zeptám se tlumeně.

„Jo, Zrzko, jsem v pohodě. Umím se o sebe postarat.“

Očividně.Opřu čelo o to jeho a sleduji, jak se v jeho výraze trochu zmírní vztek.

„Jsou děti v pořádku?“

„Ano. Jsou vystrašení, ale v pořádku. Díky tobě.“ Zatímco dál upřeně koukáme jeden na druhého, natáhnu se a obtáhnu prstem jeho rty, než se nakloním a dám mu malý polibek. „Děkuji, že jsi šel a pomohl,“ zašeptám proti jeho ústům. S nízkým stenem mi dá rychlou, tvrdou pusu, než mě nazpátek položí na zem.

Vidím, že se koukne na něco za mě a otočím se, abych viděla, jak k nám jde Cooper, který vypadá naštvaně a vystresovaně. „Sbalím je. Budu je schopen zadržet aspoň na osmačtyřicet hodin, jelikož je můžu obvinit za přechovávání a soudce nebude do pondělí, aby vystavil kauci.“

„Přechovávání?“ překvapeně zopakuji.

Kývne. „On i Tommy měli při sobě kokain, což mě nepřekvapuje. Tommy byl už zatčený předtím, za přechovávání kokainu.“

Tím se zvedne moje rozčilení. „Proč to někdo předtím už nezkontroloval? Pokud se jeho táta poflakuje a takovým druhem lidí, proč nikdo nezkontroloval děti?“

Provinilost zajiskří v Cooperových očích. „Věděl jsem, že FloydDennison je potížista, když se sem přistěhoval, zvlášť když jsem přišel na to, ke komu je přidružený. Dával jsem si na něho pozor a čekal, až přijde správný čas a já bych na něj něco dostal. Když jsem poprvé sebral Christophera za rvačku, ptal jsem se ho na jeho otce a život doma. Řekl jsem mu, že mu můžu pomoct. Odmítl mě a řekl, že všechno je fajn. Samozřejmě jsem věděl, že lhal, a pokud nemám důkaz, abych prokázal opak…“ vytratí se a pokrčí rameny.

Frustrovaně vydechnu, ale rozumím. „Bojí se, že budou s Ruth Jean dáni do pěstounské péče a budou rozděleni. To proto lhal.  Tady potřebuju tvou pomoc. Chci si je vzít domů, ale nevím, co musím udělat, aby se tak stalo.“

V očích se mu ukáže překvapení. „Jsi si jistá tímhle rozhodnutím?“ v jeho tónu není nic nesouhlasného, tak vím, že se jenom chce ujistit.

„Ano, jsem si stoprocentně jistá. Nemůže jít nikam jinam, Coopere, nebo vezme Ruth Jean a uteče.“

Na moment je potichu, než odpoví. „Okay. Vezmi si dneska děti domů. Ráno přijdu a přivedu sebou VickiJameson.Budu od vás všech potřebovat výpověď a od ní můžeme zjistit, jaké kroky musíš podstoupit. Dobře ji znám a zaručím se za vás. Upřímně řečeno by to nemělo být moc těžké. V současné době je opravdu těžké najít pěstounské domovy, které už nejsou na hranici kapacity s dětmi. Je ještě těžší najít nějaký domov, který má dost pokojů na sourozence, zvláště když je jeden považován za problémového náctiletého.“

Záda mi ztuhnou. „Není problémový. Je jenom nepochopený.“

Cooperův výraz se zjemní. „Souhlasím a jsem rád, že si je bereš. Jen jsem tím myslel, že takhle to uvidí ostatní.“

„Ach promiň,“ řeknu a cítím se provinile, že jsem udělala nesprávný závěr.

„V pohodě. Běžte a jeďte domů. Uvidíme se zítra ráno a o všem tě budu informovat.“

„Okay. Díky, Coopere.“

Odejde, ale zastaví se u trucku a mluví s Christopherem. Cade a já tam kráčíme a zahlédnu Coopera poplácat Christophera po rameni, než zavře zadní dveře. „Navštívil doktora?“ zeptá se a vypadá rozzuřeně.

Zavrtím hlavou. „Ne. Odmítl, ale Cade ho zkontroloval a já ho jistě vezmu k doktorovi potom, co zítra s tebou s končíme, jen pro jistotu.“

Kývne a zamíří ke svému policejnímu autu, zatímco já a Cade nasedneme do trucku. Naskočím dopředu, pak se kouknu dozadu na dětia uvidím Ruth Jean, jak zírá na Cadea s vykulenýma zvědavýma očima.

„Ruth Jean, pomatuješ si na Cada z pekárny, když jsme tam byly, že jo?“

Kývne a nic neřekne. Ani Cade, ale přistihnu ho, jak na ni koukne přes zpětné zrcátko.

Teď pohlédnu na Christophera. „Řekl ti Cooper, že nás zítra navštíví?“

Kývne a v jeho očích mohu vidět úzkost, tak se natáhnu přes sedačku a dám mu ruku na koleno. „Bude to v pořádku. Zná tu sociální pracovnici a říkal, že nám pomůže všechno vyřešit, abyste se mnou mohli zůstat.“ Trocha jeho napětí se zmírní a zbytek cesty domů je v tichosti.

Jakmile přijedeme k mému domu, usadím děti a zeptám se Ruth Jean, jestli by chtěla spát s Christopherem, nebo se mnou, jelikož mám jen dvě postele. Koukne na Christophera a vybere si, že bude spát s ním. Následuje mě, když jdu vzít polštáře navíc, pak mi tiše řekne, že si ho zvolila, protože se musí ujistit, jestli je v pořádku. Usměji se, když si uvědomím, že se bojí, že ranila moje city, tak ji ujistím tím, že řeknu, že si taky myslím, že to je dobrý nápad.

Jako další je vezmu dolů do náhradního pokojena dolním třetím podlaží a uložím je na noc. Sehnu se a políbím Ruth Jean na čelo. Omotá mi maličké ruce okolo krku a dá mi pusu na tvář, z čehož mě úplně zahřeje u srdce.

Když se podívám na Christophera, přimhouří oči. „Ani si nemysli, že mi dáš pusu na hlavu.“ Zasměju se a místo toho se rozhodnu mu ji poslat. Zvolá moje jméno, právě když zavírám dveře.  Zastavím se a znovu nakouknu hlavou. „Díky za všechno,“ zašeptá.

Usměji se, pak si uvědomím, že mě ve tmě nemůže vidět. „Nemáte zač. Jsem ráda, že tu se mnou oba jste.“

Zavřu dveře a zamířím zpátky nahoru, najednou se cítím vyčerpaně. Prudce zastavím, když uvidím Cada, jak sedí v obýváku. „Jsi stále tady,“ zašeptám v překvapení. I když nevím proč, měla jsem vědět, že by neodešel bez rozloučení.

Na moment mě v tichosti pozoruje, než se postaví a rozejde se ke mně. Srdce mi zrychlí a vyschne mi v puse, když moje oči cestují po jeho velkém, silném těle. Pane, je vážně sexy.

Nemohu rozluštit jeho výraz a doufám, že mi nebude kázat ohledně mého rozhodnutí, protože jsem příliš unavená na to, abych se s ním hádala. Ale naštěstí nekáže. Místo toho se natáhne a obtáhne mi palcem pod okem, které je pravděpodobně oteklé po tom emocionálním večeru, který jsme právě měli. Oči se mi zavřou z tepla a míru, které jeho dotyk přináší. „Dnes zůstanu.“

Moje oči se okamžitě otevřou. „Co?“

Jeho pohled je vřelý a soustředěný, když na mě dolů upřeně kouká. „Řekl jsem, že tu dnes zůstanu. Budu spát na gauči pro případ, že byste něco potřebovali. Tak tu budu zítra, až brzy ráno přijde Cooper pro naše výpovědi.“

„To nemusíš dělat,“ řeknu tiše bez přesvědčení, protože pravdou je, že zoufale chci, aby zůstal.

„Vím, že nemusím.“

Unaveně se na něho usměji. „Nemusíš spát na pohovce. Můžeš spát se mnou v posteli.“ Vím, že to zní nevhodně, ale nemyslím to tak a vím, že to i on ví.

„To není dobrej nápad, Zrzko.“

Snažím se, aby mě jeho odmítnutí nebodlo. „Ach. Dobře,“ odpovím chabě. „No, donesu ti polštář a deku.“

Otočím se a hodlám odejít, když uzamkne ruku okolo mého těla a přitáhne si mě zpět k sobě. Z pocitu jeho erekce na dolní části mých zad zalapám po dechu a srdce mi znovu zrychlí na rychloběh. Skloní se, a když jeho dech zašeptá do mého ucha, musím si skousnout ret, abych nezasténala.

„Není to tak, jak si myslíš. Říkám ne, protože si právě teď nemůžu věřit s tebouve stejné posteli. Můj pták toužil být zpátky v tvém teplém, těsném těle od doby, co na tobě znovu spočinuly moje oči. Ne, to škrtni, takhle to bylo poslední dva roky, ale dnešní večer není správnou dobou, aby se to stalo. Takže zůstanu na gauči a budu se snažit spát, i když budu myslet jenom na tebe. Dobře?“

Zůstanu zticha, neschopná vymyslet smysluplného slovav tom momentu, kdy je jeho tělo omotané okolo mého a kdy jeho vůně pohlcuje moje smysly.

„Rozumíš mi, Zrzko?“

Kývnu, jelikož se obávám, jak teď bude znít můj hlas, pokud promluvím. „Dobře.“ S lehkým mihnutím jeho jazyka mi olízne lalůček, než otře jemnou kůži mezi svými zuby a nepatrně zatahá.

Neúmyslně vypustím drobné zafňukání a přitlačím na jeho erekci. Zasténá a jeho ruka se okolo mě zpevní, zatímco ta druhá mě popadne za bok. „Dojdi mi pro ten polštář a deku, baby, než tady nakonec ztratím kontrolu a oba nás ošukám do bezvědomí.“

Ach bože.Snažím se pohnout. Opravdu ano, ale moje mysl je mlhou a tělo neodpovídá na nic kromě jeho dotyku. Vypustí další zavrčení a sám mě od sebe odtlačí a já místo ohlédnutí nazpátek vyrazím nahoru po schodech, abych mu shrábla polštář a deku.

Vidím, že čeká na úpatí schodů a rozhodnu se, že je nejlepší je prostě na něho hodit. „Dobrou noc, Cade Walkere. Sladké sny. Budu na tebe myslet.“ Zasměji se nad jeho napjatým výrazem, pak mu pošlu polibek, než zamířím do své ložnice. Nechám dveře lehce otevřené jenom pro případ, že by mě Ruth Jean a Christopher potřebovali.

Potom, co se převléknu a zalezu do postele, přemýšlím o všem, co se dneska večer stalo s dětmi. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem nervózní, že si je beru, ale v srdci vím, že dělám správné rozhodnutí. Zabere nám nějaký čas si zvyknoutjeden na druhého a najít dobrou rutinu, ale vím, že toho dosáhneme. Myslela jsem vážně, co jsem řekla Christopherovi, jsem ráda, že tu se mnou jsou.

Trochu se bojím, co řeknou moji rodiče a děda. Dokonce i Katelyn, když na to dojde. Vím, že budou v šoku a pravděpodobně budou mít i trochu starosti, ale taky si myslím, že budou nápomocní. Alespoň doufám.

A pak tu je Cade. Myslím na to, co se stalo před minutkou, moje tělo je stále v ohni z jeho dotyku. Není popírání, že se náš vztah pohnul od mé návštěvy v posilovně, nicméně také vím, žeho velice dobře může odradit to, že jsem si vzala Ruth Jean a Christophera, od toho, aby si se mnou něco začal.

Setřesu ze sebe myšlenky, když začnu cítit bolest hlavy, a zanedlouho odpadám do hluboké dřímoty.

***

Ahoj, doufám, že jste si užily tuhle “kratičkou“ kapitolu, další tu bude cobydup. Omluvám se za chyby, už jsem ani nevěděla, čí jsem. :D Čekaly jste, že to Faith vezme za takový konec?

Mám problém s překladem Ruth Jean, ve skutečnosti vyslovuje špatně v podstatě každé slovo a nevím, jak to přeložit do češtiny, aby to nebyl úplný nesmysl. Nemáte zkušenosti s dětmi, které říkají nějaké hlásky špatně? Dál mi došlo, jestli by pro vás nebylo příjemnější přeložit jméno Christophera (Kryštof), nebylo by to čtivější?

Děkuji za odpovědi!

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/buckley-jeff/hallelujah-17066

https://www.youtube.com/watch?v=y8AWFf7EAc4