Ricochet - 22. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

Oblékající si kabát, sáhl jsem do vnitřní kapsy a na cestě ke schodům hodil Bluovi pamlsek. Zatímco jsem scházel schody, vytočil jsem Laurenino číslo, přející si, abych ji nemusel požádat o laskavost. Ale musel jsem udělat něco správně. Něco, co jsem měl udělat hned první noc.

Jel jsem po východním Grand bulváru, dokud jsem nepřijel ke starému opuštěnému kostelu, který byl přeměněn na ubytovnu. Vždy mi vadilo, že Lauren žije v takové díře v chudé části města, ale tvrdila, že se jí to líbí, že si užívá být mezi dalšími děckami v jejím věku a pokaždé mi nezapomněla připomenout, že to bylo lepší, než žít na ulici. Mým záměrem nebylo mně poučovat, nebo se ji snažit kontrolovat-sakra, v devatenácti měla věci vyjasněné víc něž já v osma dvaceti. Jenom jsem nechtěl, aby se z ní stalo další číslo ve statistikách a některá děcka, se kterýma se poflakovala se k tomu blížily.

Zaklepal jsem na dveře, ztuhl jsem, když jsem na druhé straně uslyšel smích. Lauren otevřela dveře, s rozcuchanými vlasy, oblečená v kalhotách od pyžama a tenkém tílku. Za ní stála o něco starší Asiatka v podobném oblečení, kouřící cigaretu a prohlížející si mně.

„Nicku!“ Laurenin obličej se rozzářil s úsměvem a pak se mi vrhla do náruče. Kriste, nechtěl jsem za ní přijít po tom, co jsem s ní zpřetrhal pouta, ale možná to mohla být ta slibovaná návštěva- i když jsem ji plánoval požádat o laskavost.

„Mm, kdo je to?“ Asiatka vyfoukla na stranu kouř.

„Zrovna jsem se chtěl zeptat na to samé.“ Ušklíbl jsem se, překřižující paže, když se Lauren odtáhla.

„Jade, tohle je Nick, můj bratr od druhé matky. Nicku, tohle je má přítelkyně, Jade.“

„Přítelkyně.“ Něco na té ženě mi vadilo. Vypadala, že je toho v ní pod povrchem víc a já se stal na tohle expertem.

Lauren se usmála a protočila oči. „Pro pána Boha, Nicku, nejsi můj otec. Pojď dál, půjdu si obléct kalhoty. Posaď se. Jade, na minutku ho zabav.“ Dala jí vřelý polibek na rty a já obrátil pozornost k oknu, podíval jsem se zpátky jen, když zamířila do koupelny.

Její byt vypadal jako teenagerské doupě. Malý a přeplněný. Klaustrofobický. Posadil jsem se na jediný osamocený futon posazený před televizí-dva kusy nábytku, které jsem jí vybral.

Opírající se o zeď, Jade na mně pořád zírala, kouřící cigaretu. „Jsi štír, že ano?“

„Proč si to myslíš?“

„Intenzivní, inteligentní oči. Silný, tvrdohlavý. Temný a záhadný. V posteli jsi asi pán. Dominantní. Neustále mající kontrolu. „ Olízla si rty a s cigaretou v ruce se poškrábala na bradě. „Neskutečně sexy.“

Můj pohled přeskočil k zavřeným dveřím koupelny a zpátky. „Nejsi lesbička?“

„Bisexuálka.“ Úsměv se jí roztáhl na tváří, než si znovu popotáhla. „Muži mně poslední dobou nudili. Lauren je šelma-“

Vztáhl jsem ruku. „Nepotřebuji...tohle to slyšet.“ Opírající se na gauči, podařilo se mi vytvořit ten hrozivý otcovský pohled. Ne, že bych chtěl dělat Lauren otce, ale rozhodně rozhodně jsem byl obezřetný vůči každému, kvůli komu by Lauren mohla být smutná. „Co děláš, Jade? Jsi studentka?“

„Ano. Jako hlavní zaměření mám umění a vedlejší studie žen, sexuality a genderové studie.“

„Drogy?“

„Ne.“

„Alkohol?“ Posunul jsem se dopředu, pokládající si lokty na stehna.

„Občas.“ Pokrčila rameny a vyfoukla obláček kouře. „Mám alergii na hnusná piva.“

„Takže, co piješ?“

„Většinou Slovenské. Občas Guinness.“

„Co z toho máš?“ Ruce rozhozené po stranách, kývl jsem hlavou směrem ke dveřím koupelny. „Co od ní chceš?“

Zaklonila hlavu, spojila obočí, jakoby ji ta otázka zmátla. „Lásku. Co jiného?“

Lauren vyšla z koupelny, její divoké vlny stáhnuté do ohonu, oblečená v triku Wayne State (univerzita), které bezpochyby patřilo Jade. „Dnes mám hrozné vlasy,“ řekla, přejíždějící si přes lesklý obličej, který vypadal, jako by si na něj právě dala krém. „Dobře, takže pro koho mám jít nakupovat? Pro tvou přítelkyni?“ Na tváři jí tančil poťouchlý úsměv. „Poznám ji?“

„Není to má přítelkyně. Je to...někdo, koho znám, kdo se nemůže moc pohybovat.“ Vyskočil jsem z gauče, vytahující ze zadní kapsy peněženku a vzal jsem pět stovek v hotovosti, které jsem podal Lauren. Nelíbilo se mi, že ji o to musím požádat, ale o ženském oblečení nevím nic a jí jsem věřil, že to udělá bez zbytečných otázek. „Pokus se vybrat alespoň troje nebo čtvery outfity. Něco stylového, ale ne moc přehnaného. Praktického. Nějaké boty. Spodní prádlo. Šampón. Kondicionér. Potřeby na holení pro ženy. Zbytek si nech.“

„Počkat. Chceš, abych vybírala spodní prádlo?“ Vtáhne rty do úst, když se usměje. „Uvidíš ji v tom spodním prádle?“

„Můžeš jí vybrat Hello Kitty pro dospělé. Mně je to jedno. Řekl jsem ti, že to není má přítelkyně.“

„Nemravné, nemravné.“ Lauren naklonila hlavu na stranu a podívala se na tu druhou ženu. „Připadá ti nemravný, Jade?“

Jade vyfoukla do vzduchu další obláček kouře. „Nemravný.“

Frustrovaně jsem zavřel oči. „Během pár dní je vyzvednu.“

„Nebo bych ti je mohla přinést. Žádná věda.“

„Vyzvednu je.“ Ukázal jsem na ni prstem. „Pamatuj. Praktické.“

„Jo, jo, chápu. Asi se podívám do nějakého vintage obchodu v centru. Jsi si jistý, že nechceš, abych se zastavila ve Victoria's Secret?“

Kýve obočím a já mručím a přeji si, abych ji o tuhle laskavost nepožádal. „Mohla bych koupit ty pouta s kožíškem. Bič.“

„Ó, do prdele s Hello Kitty. Jedlé kalhotky.“ Vložila se do toho Jade.

„To stačí.“ Narval jsem si peněženku zpátky do kapsy a promnul si bradu. „“Podívej, pokud to nechceš udělat-“

„Ááá, jenom žertuji. Uklidni se. Sakra, jsi moc citlivý, když přijde na ženy.“ Zavrtí hlavou. „Hej, jakou velikost mám koupit?“

Kurva. Na to jsem zapomněl. „Velikost ti napíšu.“

„Nenech mně čekat.“

Rozejdu se ke dveřím a všimnu si fotky Jade nahoře bez, jenom v černých krajkových kalhotkách, připevněné na stěně. Podíval jsem se zpátky, ukázal jsem na ni palcem, ale výbuch smíchu mně odradil od kladení otázek. Zavrtěl jsem hlavou. „Jdu.“

„Sakra, ráda si z něj dělám srandu,“ slyšel jsem říct Lauren, když jsem vyšel na chodbu.

Najednou mi v mysli vyvstanula Aubree- konkrétně její černé krajkové kalhotky visící v koupelně. Přejel jsem si dlaní přes obličej, při myšlence na ni, sedící na kraji postele, naostro pod šaty.

Drž se dál, řekl mi v hlavě hlas rozumu.