MUF - 43. kapitola

Překlad: Arey

Harrison

Je ‚opačný‘ den, jeden z mých nejoblíbenějších dnů v měsíci. Je to čas, kdy se ze mně stává holčičí muž a trávím čas s mými holkami. Nechávám Peyton a Elle, aby mi dělaly účesy a lakovaly nehty, ale jen v případě, že Katelyn bere  Quinna do kina a já s holkama se rozhodneme zůstat doma, sledovat Disney filmy.

Stojím a sleduju Katelyn, která dává pozor na děti. Včera večer jsem s nimi spal venku na trampolíně. Doufal jsem, že Katelyn změní názor a připojí se k nám, ale neudělala to. Jak řekla Peyton, je až moc holčičí. Já mám holky rád, takže mi to nevadí.

Říct, že můj život sleduje mé sny by nebylo přesné. Nikdy jsem o tomhle nesnil. Nikdy za milion let bych neřekl, že budu stát ve vlastním domě s láskou mého života, obklopen dětmi, které se celé dny smějí.

Pro mě je to dokonalé.

Otevřu posuvné dveře a stoupnu si za Katelyn. Nemůžu odolat a nedotknout se jí. Má kůže touží po spojení, které máme. Zavrtám prsty do jejíchboků, jak na ni mé tělo reaguje. Nic mou touhu nemůže umlčet, spíše každým dnem sílí.

Přejedu jí rty z krku na rameno.

Miluju teplé počasí, které teď je. Čím je tepleji, tím méně oblečení na sobě má. Právě teď se pohupuje v těchto malinkých šortkách, které odhalují opálené nohy a tílko, které mě prosí, abych ho sundal. Je chodící hřích a já chci být ten, komu se později vyzpovídá.

„Co děláš?“ zeptám se, když ji přesunu ruce na břicho. Sevřu ji v náručí, držím ji u sebe. Zakloní hlavu a i když se snaží být zdrženlivá, vím, že mě cítí. Usměju se.

„Jen se na ně dívám a snažím se přesvědčit Elly, že ji unese pták, pokud bude skákat moc vysoko.“

Zasměju se nad představou Elly letící s křikem po obloze. „To by musel být velký pták.“

Katelyn pokrčí rameny. „Mohlo by se to stát.“

„Pustil by ji po minutě, hned jak by si uvědomil, jak moc mluví a bojí se o své vlasy.“

Katelyn kolem mě sevře ruce pevněji. „Už jdete?“

Přikývnu a nechám ji jít, zapískám na děti. Je šílené je vidět, jak ke mně utíkají, jako by jim za patami hořelo.

„Jsem,“ řeknu a políbím ji na rozloučenou. Dvojčata mě obě popadnou za jednu ruku a táhnou mě od jejich mámy. Myslím, že žárlí.

Dnes jdeme do parku, obchoďáku a na zmrzlinu. Potřebuju Quinnovi koupit dárek k narozeninám. Je to těžký úkol pro dítě, které má vše, a proto se spoléhám na holky. Ty tři vědí, co chce.

Neochotně nechám Katelyn na verandě a odejdu s Peyton a Elle. Obě jsou nadšené na jejich den. Mé pravidlo je, že plán je tajemstvím, dokud nedorazíme na místo a i když obchoďák není moje oblíbené místo, miluju jejich obličeje, když se projíždíme na kolotočích. Z nějakého důvodu můjkůň nikdy nedožene jejich. Myslím, že je to zmanipulované.

Holky se nalodí do našeho nového ‚rodiného auta‘ a samy se připoutají. Vyměnili jsme obě naše auta za SUV a luxusní sedan. Nevadí mi řídit SUV; je celý vybavený. Tyhle auta ušly velkou cestu od označení ‚vozidlo pro mámy‘. Peyton a Elly zapnou DVD přehrávač a začnou se dívat na film. To je jedna věc, na kterou si musím zvyknout, nepořádek. Katelyn není nepořádná, ale holky nechávají věci všude. Když nestoupnu na Barbie, je to baret nebo stuha. Miluju ty dvě jako své vlastní, ale musí po sobě uklízet.

„Za jak dlouho tam budem?“ zeptá se Elly. Od té doby, co jsme se k sobě přestěhovali, její řeč se začala horšit. Nevím, jestli je to kvůli Quinnovi a mně nebo se prostě jen nesoustředí. Katelyn a Mason udělali skvělou práci, když dohlíželi, aby holky mluvily pořádně. Nesnáším, že má teď takový problém.

„Elly, řekni ‚budeme‘. Můžeš to zopakovat?“

„Budeme,“ zašeptá.

„Děkuju,“ řeknu a podívám se na ni zpětným zrcátkem. Usměje se, ale neodpoví. Upřímně, to mi stačí. Vztah, který s dvojčaty mám, je dobrý, pokud ne skvělý, a obě ví, že se nesnažím nahradit jejich tátu. Jen je chci milovat a být tu pro ně, když mě budou potřebovat. A jestli to znamená vytřást duši z jakéhokoliv kluka, který s nima bude chtít randit, udělám to. Protože si myslím, že to by udělal Mason.

Zastavím na parkovišti u obchodního domu a zaslechnu ‚jupí‘ hned, jak vypnu motor. Ještě před několika měsíci by Peyton skřížila ruce a odmítla vyjít z auta. Ušli jsme dlouhou cestu a vím, že je za to Katelyn vděčná. Přejdu k holkám a vezmu je za ruku.

Když jdeme po obchodním domě, ženy na nás čumí. Posledně, když jsme tu byli, jsem na to přišel. Katelyn říká, že flirtují, protože ví, kdo jsem. Odporoval jsem, že mě vidí jako oddaného muže s dvojčaty a to je to, co chtějí. Protočila oči, ale věděla, že mám pravdu. Dal bych za to ruku od té doby, co se mě jedna z těch žen zeptala, jestli jde o opatrovnictví a jaký je můj rozvrh návštěv.

„Chcete jít nejdřív na oběd?“

„Ano! Ano! Ano!“ křičí jednohlasně, když je zatáhnu do Johnny Rockets na cheeseburger a mléčnýkoktejl. Posadíme se dozadu, což mám nejradši.

Jakmile si holky objednají, vyklopím to.

„Dobře, potřebuju vaši pomoc. Jak víte, blíží se Quinnovi narozeniny a vaše máma a já nevíme, co mu dát. Takže možná by ste nám mohli pomoct?“

Peyton strčí Elly loktem do boku a kývne směrem ke mně.

„Quinn řekl, ať to neříkáme,“ zašeptá Elle.

„Já vím, ale myslím, že bychom měly. Taky to chci.“  - odporuje Peyton.

„Já nevím, co když řekne ne?“ zeptá se Elly.

„Co když řeknu ne na co?“ Konečně přeruším jejich výměnu.

Dvojčata se otočí a podívají se na mě. Peytiny oči jsou plné neplechy a Ellyny plné obav. Jedna z nich to chce říct, zatímco ta druhá udržet Quinnovo tajemství, které mě nejspíš nějak naštve.

„Neměly bychom  to říkat,“ řekne Peyton.

„Není dobré držet tajemství. Co když potřebuje mou pomoc?“

„Nemá potíže,“ řekne Elly.

Opřu si lokty o stůl a lehce se nahnu dopředu tak, aby se mi podívaly do očí. „Co Quinn chce?“

Peyton si povzdechne a podívá se na svou sestru, než se podívá na mě. „Chce, aby naše máma byla jeho máma a já chci, abys ty byl náš táta, ale Elly si myslí, že to ty nechceš.“

Rychle se narovnám, šokovaný tím, co akorát Peyton vyhrkla a řeknu první věc, která mi přijde na mysl. „Peyton, Mason je tvůj táta.“

Zafuní a zavrtí hlavou. „Stýská se mi po tátovi, ale ty jsi teď jako můj táta, a Quinn chce mámu, která má jeho příjmení, abychom byli jedna skutečná rodina, jakou má Noah.“

Říct, že jsem ohromený, by bylo málo a že rozumím tomu, co říká, je zázrak. „Jak Quinn myslí, že se to stane?“

Peyton pokrčí rameny, což způsobí, že Elly protočí oči.

„Quinn řekl, že se tomu říká badopce a protože nemá mámu a chce, aby ho naše máma badoptovala, aby jí mohl říkat mami, jako my dvě.“

„A ty to samé,“ dodá Peyton.

Opřu se o židli a skousnu spodní ret. Kolečka v mé hlavě se točí, ale měl bych si o tom nejdřív promluvit s Katelyn. Říct jí, že od prvního dne jsem nechtěl nahradit Masona a nikdy bych ji do ničeho netlačil, ale jsem téhle rodině oddaný. Nikam nepůjdu a ať se propadnu, že bych ji nechal žít ve strachu, že bych ji někdy opustil.

„Chcete, abych byl váš táta?“ zeptám se, skoro ze mně ty slova nevyjdou.

Obě přikývnou. „Opravdu chceme skutečnou rodinu, jako Noah,“ řekne Peyton.

„To znamená, že by vaše příjmení bylo James.“

„A všichni budeme mít stejné,“ dodá Elly.

„Chci mít stejné,“ řekne Peyton.

„Chcete ještě bratříčka nebo sestřičku?“ Katelyn a já jsme nemluvili o tom mít vlastní dítě, ale také jsme to nevyloučili.

„Tak daleko ještě nejsme,“ řekne Elly a protočí oči.

Nemůžu se nesmát. Chápu, jak to je; dokud budou jen ti tři, budou šťastní.

Až doteď jsem myslel, že je můj život dokonalý, ale vědět, že mě tyhle dvě holky milují dost na to, aby si vzaly mé jméno, pozvedají slovo dokonalost na jinou úroveň.