ATY - 16. kapitola

Překlad: Peťa

Connorův řidič Gillian zdaleka nevypadá jako slavná televizní postava. Mohutné tělo, plešatý a spíš vhodný jako bodyguard než jako osobní šofér, nás pasivně vozí po Philly a nic moc neříká.

Connor odzátkuje druhou láhev šampaňského a dolije mi skleničku. Pokaždé, když si srknu, udeří mě moje plastová čepel do nosu. Lo zažívá mnohem pohodovější chvíle, jak svírá placatku, která je naplněná míň bublinkovým tvrdým alkoholem.

Narozeninový dárek, který jsem mu dala, nejde dohromady s jeho kostýmem Helliona. I tak má Lo náhrdelník, který vypadá téměř jako růženec ozdobený korálky, až na to že místo kříže je na konci hrot šípu. Je to něco, co jsem našla, když jsme jeli na výlet do Irska, v té době nám bylo jen dvanáct.

Lo se náhrdelníku podvědomě dotýká, jak se kodrcáme ulicí. Usměju se, jsem ráda, že to pro něj něco znamená, stejně jako pro mě.

Podívám se zpátky na Connora. „Vždycky jezdíš okolo v prodloužené limuzíně?“ Přejedu rukama přes sedadlo v naleštěné černé kůži.

„Ty ne?“

Lo mě drží kolem pasu, dotýká se mě na nahém boku, když si mě přitahuje ke svému tělu. Vloží se do toho: „Oh, jo, hodně si bereme limuzínu na vyjížďky kolem parkoviště Wal-Martu, jen abychom normálním lidem ukázali, jak vypadají peníze. Že, drahá?“

Vykulím oči nad Loovým sarkasmem. „Máme Escalade,“ snažím se vzpamatovat a odmotám jeho ruku z mého boku, i když mě to zabíjí. Jeho hravost – kdy je neuvěřitelně sexy – bude určitě nutit Connora, aby se cítil nepříjemně. Je to náš první skutečný kamarád a Lo se chystá nechat nás vyhodit na ulici.

Connor si položí ruku přes horní část protaženého sedadla, má na sobě plášť, látkovou masku přes oči a plastový meč. Zorro. „Většina lidí odsuzuje limuzínu, ale to nejsou ti lidé, na které se snažím zapůsobit. Vidíte, kolik lidí to může pojmout? Plus, jsem k vám čelem. Ani nemusím natahovat krk, abych si popovídal. Tyhle věci pro mě mají cenu.“

„Mohl bych jít ještě dál.“ Lo na mě upře své uličnické oči. „Co ty, lásko?“ Myslela jsem si, že škádlení přestane poté, co jsme upevnili náš vztah. Tento druh dobírání se mi líbí až moc a on to ví. Vklouzne mi rukou na koleno, vyjede mi po noze nahoru, příliš nenuceně aby to bylo bráno jako něco otevřeně sexuálního. Pokud jde o mě, mohl by stejně tak podruhé klesnout na kolena.

Pusou naznačím: Přestaň.

On vysloví: Proč? A úžasně se usměje. Lo se podívá na Connora, ale sevře mi prsty na stehně. „Chceš slyšet historku?“ Kam tohle míří?

Connor zvedne svou skleničku. „Jsem jedno ucho.“

Loovy oči přelítnou ke mně, příliš krátce, aby to ozřejmilo jeho úmysly. „Fizzle má v jednom kuse prohlídky společnosti, víš, ty, kde ukazují historii limonády a pak tě nechají vyzkoušet si všechny dovážené příchutě.“

„Jistě, prošel jsem si továrnu s devítkou.“

„To není skutečně to místo. To není opravdu to, kde vyrábějí nápoje.“

Connor přikývne. „Předpokládal jsem to.“

„No, Lily a mně bylo dvanáct a její otec nás nechal v prostoru muzea.“

Ta vzpomínka vyplave na povrch. Usměju se a dodám: „Myslel si, že budeme zaměstnaní ochutnáváním všech těch limonád.“

Lo se podívá na Connora. „Ale Lily měla lepší nápad. Řekla, že skutečná továrna je přes ulici.“

Connorovo obočí vystřelí nahoru. „Šli jste sami do skutečné továrny? Jak jste se dostali dovnitř?“

Lo nakloní hlavu ke mně. „Chceš to převzít, lásko?“ Jeho ruka klesne na vnitřek mého stehna.

Dech se mi zadrhne, nejsem schopná zformovat skutečná slova.

„Ne?“ zazubí se a dodává ke Connorovi: „Řekla jim své příjmení a řekla, že její otec chce, aby si udělala mini-prohlídku. Když jsme vešli dovnitř, rozběhli jsme se jiným směrem.“ Běžel tak rychle. Vždycky to tak je. Snažila jsem se s ním držet krok a on zpomalil, nebo kolem mě běžel ve smyčkách. Když nás ostraha začala dobíhat, zvedl si mě na záda. Držela jsem se ho pevně za krk a on uháněl k obrovské točící se nádrži s tmavou tekutinou. Na malou chvilku jsme se schovali, a když kroky odumřely v dálce, vymyslel mistrovský plán.

„Dostali jste se do problému?“

Lo zavrtí hlavou. „Ne, její táta má srdce ze zlata. Byl vlastně polichocený, že jsme chtěli vidět továrnu. Kdyby věděl, co jsem udělal, možná by nebyl tak milý. Našel jsem na místě nějaký alkohol.“ Oprava: Vyndal svoji placatku. „A vyklopil jsem ji do sirupu.“

„Nekecej,“ řekne Connor. „Ty jsi řízl recept na limonádu?“

„Pravděpodobně to nemohli cítit. Fakt tam toho nebylo tak moc ve srovnání s množstvím sirupu, ale jsem hrdý na to, že toho dne díky nám dostala hrstka lidí něco málo navíc.“

Otočí se na mě a já si myslím, že mě možná políbí. Má ten výraz ve svém pohledu, ten, kterým objíždí plnost mých rtů, ten, kterým by mě mohl přehnout přes sedadlo a sám se mi oddat. A pak mu pípne telefon, čímž přeruší to spojení.

Povzdechnu si, trochu splasknutá. Není to pouhá náhoda, že ten telefon z ničeho nic zazvoní. Moji rodiče a sestry se mu od dnešního rána pokouší popřát k narozeninám, ale Lo by radši poslouchal neustálé pípání, než aby jim čelil – nebo měl prodloužený rozhovor s Rose.

„Prostě jim to vem,“ naléhám na něj.

Lo pohlédne na obrazovku a já mu nakouknu přes rameno, přičemž vidím fotku jeho otce.

Jeho tvář se zostří. Na rozdíl od mé rodiny hovory svého otce nikdy neodmítá. Někdy si myslím, že je v tom víc než strach z hněvu Jonathana Hale. Vím, že někde v hloubi má svého otce rád. Jen neví, jaký druh lásky to je nebo dokonce jak to zpracovat. Lo si přiloží telefon k uchu. „Ahoj.“

V tichu limuzíny slyším přes reproduktor Jonathanův hrubý hlas. „Šťastné narozeniny. Dostal jsi můj dárek? Anderson říkal, že to nechal personálu v hale.“

„Jo. Chtěl jsem ti zavolat.“ Lo na mě ostražitě pohlédne a sundá mi ruku z nohy. „Pamatuju si, že jsi to pil, když jsem byl mladší. Je to skvělé.“ Jeho otec mu dal láhev padesátileté skotské Decanter nebo Dalmore nebo tak něco. Lo se mi snažil vysvětlit její hodnotu, ale prosvištělo mi to hned hlavou. Nemohla jsem přestat přemýšlet o tom, jak perfektní a špatný ten dárek je a jestli to věděl i jeho otec.

„Příště, až se zastavíš, to můžeme otevřít,“ řekne mu. „Mám tady taky pár doutníků.“

„To zní dobře.“ Lo posune rameno, čímž mě odřízne.

„Jaký jsi měl den zatím?“

„V pohodě. Zaválel jsem při zkoušce z ekonomiky.“

Jedno z Connorových obočí se nevěřícně povytáhne.

„Ano?“ I jeho otec zní nepřesvědčeně. Musela jsem být jediná, kdo měl nějakou důvěru v Loovy známky. Teď si myslím, že možná byla zcela nemístná. 

„Vážně teď nemůžu mluvit,“ řekne mu Lo. „Jsem s Lily. Míříme na Halloweenskou párty.“

„Okay. Buďte opatrní…“ Odmlčí se, jako by měl něco dalšího na jazyku. Po dlouhé chvíli dodává: „Skvělé jednadvacetiny, synu.“

„Díky.“

Jeho otec zavěsí a Lo se chová bezstarostně, když si dává mobil do kapsy. Upevní mi ruku kolem ramen, přitahuje si mě blíž. Ale jeho svaly zůstanou napjaté, sotva patrný rozdíl, který propíchne i veselost v jeho hlase. „Možná bys měla prostě říct svým sestrám, že jsem jim poděkoval. Rozeslat hromadnou zprávu nebo tak něco.“

„Proč to nemůžeš udělat na svém vlastním telefonu?“

„Protože odpoví zpátky a já pak budu muset odpovědět na to, což zní namáhavě.“

„Má pravdu,“ řekne mi Connor.

Uh, neměl by být na mé straně? Je to můj doučující. „Neříkej mi, že ty shledáváš malý rozhovor vyčerpávajícím. To je tvoje záležitost.“

Connor si vezme do dlaně svou skleničku šampaňského. „Zní to namáhavě pro něj. Já bych si užil pokec s tvými sestrami.“

„Mimochodem,“ řeknu. „Jaká byla tvoje konverzace s Rose? Pořád jsi v jednom kuse, takže předpokládám, že to šlo dobře.“

Lo se dusí lokem čehokoli z jeho placatky a já ho poplácám po zádech. „Cože,“ řekne Lo. „Ty jsi mluvil s Rose? Jako měl konverzaci v plné formě?“

Connor přikývne. „Dokonce jsem ji pozval na dnes večer.“

Lo zasténá. „Nepozval jsi sem ledovou královnu.“

„Hej,“ odpálkuju ho. „Je to moje sestra. Má dobré srdce.“ Odmlčím se. „Jen musíš být nejdřív její oblíbenec.“

„Nebo příbuzný,“ poukáže Lo. Pravda.

„Takže přijde?“ zajímám se, tak nějak nervózní. Raději bych jí nevysvětlovala Loovu opilost, zvláště protože je ze svého chlastání, lehkomyslných dní, údajně napravený. Jsou to jeho narozeniny a ona to přidá na seznam jeho negativních vlastností a důvodů, proč pro mě není dobrý.

Connor řekne: „Nepřijde.“ Je to zklamání to v jeho hlase? „Řekla, že by radši stáhla mou kočku z kůže.“ Usměje se. Jako opravdu se nad tím usměje. Oh můj Bože, flirtovali spolu přes telefon?

Lo se uvolní a zamumlá: „Díky Bohu.“

Connor na mě kývne. „Mimochodem, co máš být?“

Budou se mě na to ptát celou noc? Hádám, že bych se na to měla připravit. Rychle ukážu své plastové drápy. „X-23.“

Zmateně přimhouří oči.

„Holčičí verze Wolverina, technicky jeho ženský klon.“

„Oh. Okay, skvělé. Tak trošku vypadáš jako šlapka ale s noži.“ Co?! Tohle nepomáhá mojí sebedůvěře. „Lo, potřebuješ se na tuhle párty připravit. Tolik kluků po ní vyjede.“

Právě když jsem si myslela, že moje sebedůvěra vyhasla.

Lo mi věnuje povzbudivé sevření ramene. Myšlenka na chlapy všude bývala vzrušující – oblíbené místo pro mé potřeby – ale teď bych nemohla být víc vyděšená. Možná je párty špatný nápad.

Lo řekne Connorovi: „Dobře, poskytne jí to trénink v používání slova ne.“ Oh, to bylo zlé. Odstrčím ho a rozmotávám jeho ruce z mých. Soustředí se na vyklopení bourbonu do maličkého otvoru své placatky, tak jako tak se nestará. Staral by se před tím, než mluvil se svým otcem. Asi by mi oplácel škádlení a zašeptal mi do ucha něco neslušného. Teď jeho mysl přepnula dráhy.

„Dokážu říct ne,“ bráním se nepřesvědčivým mumláním. Netestovala jsem tuhle teorii od té doby, co jsme spolu začali chodit.

Lo zavíčkuje svou placatku a podívá se na Connora. „Pokud ji s někým uvidíš flirtovat, prostě ji od něj odtrhni.“

„Lo,“ varuju ho s rozzuřenýma očima. Co si sakra Connor bude myslet? Že skutečně jsem šlapka s drápy?! Celé moje tělo hoří a snažím se nepohřbít obličej do rukou.

„Vy dva jste tak divní,“ řekne Connor velmi bezstarostně.

Být Connorem nazván divným je, jako by jednorožec nazval koně kouzelným. Nedává to sakra vůbec smysl, což je důvod, proč Lo a já propukneme v úsměv, i když se Loova nálada od toho telefonního hovoru trochu změnila.

Náhle auto s trhnutím zastaví. Gillian zamumlá „jsme tu“ a odemkne dveře. Přitisknu nos k oknu, nóbl předměstí přímo ve výhledu. Zářící honosné sídlo stojí na vrcholu prudkého kopce, rozsvěcuje tmavé nebe. Connor řekl, že ze všech večírků vybral ten, který bude mít nejlepší jídlo. Ve stejné větě zmínil, že vypadám, jako bych dobré jídlo potřebovala.

Na kruhovou příjezdovou cestu pomalu jedou další auta a my vylezeme, abychom čelili frmolu. Na vrcholu je fontána a z kamene tryská červená krvavá voda. Na zeleném trávníku jsou přivázaní Zombie a vypadají tak živě, že jsem si myslela, že krvavé končetiny a svěšené pusy umožnili placení modelové. Po bližší prohlídce nejsou nic než silikon, umělé části a barva.

Následujeme Connora nahoru po kamenných vstupních schodištích a on zabouchá bronzovým klepadlem. Zatímco čekáme na odpověď, za námi se shromáždí další lidi.

Dveře se rychle otevřou, zevnitř duní hlasitá hudba. George Washington, nebo možná Mozart, stojí v klenutém průchodu a drží sklenici šampaňského. Na dně zlaté tekutiny šumí bílá pilulka.

„Connor Cobalt!“ Zakření se a zhoupne se na nohách, bílá paruka trochu vypadne z rovnováhy.

„Ahoj.“ Pustí se do bratrského objetí. „Kdo sakra máš být?“

„Thomas zkurvený Jefferson.“

„Jasně,“ říká Connor se sarkastickým úsměvem. Thomas Jefferson si toho nevšimne a před poflakováním se kolem Connora, přemýšlím, jestli já bych si toho všimla. Connor kývne na Lo a na mě a já sevřu Loovy boky, čímž skryju mé vystavené břicho za polovinou jeho těla. „Tohle jsou mí přátelé. Lily a Lo.“

Thomas Jefferson zúží oči na Lo a já zapadnu dál za jeho záda. „Co jsi?“ zajímá se. „Pan Spandex?“

„Chytrý,“ řekne Lo se zlostným pohledem.

„Jsou X-Meni,“ vysvětlí Connor.

S tímto mě Lo popadne za zápěstí a vytáhne mě na dohled. Pevně mi položí ruku na pas, jako by tento chlap měl poznat nový mutantní pár.

Thomas Jefferson zírá na mé dlouhé drápy. „Správně!“ Poznáním tleskne rukama. „Wolverine Holka.“

„Taková věc není,“ opravím ho. Věnuje mi pobavený pohled a Connor si povzdechne, mírná netrpělivost vytvoří prasklinu v jeho srovnaném exteriéru.

„Můžeme prostě být pozváni dovnitř, pokud jsi pochopil naše kostýmy?“ zeptá se Connor. Natáhne krk, aby se podíval za rameno hostitele. „Protože myslím, že jsem uvnitř zahlédl Sweeney Todd a na sto procent vím, že jsi o něm nikdy neslyšel.“

„Huh. Connor Cobalt. Vždycky musí mít pravdu.“ Máchnul dveřmi a posměšně nám pokynul dovnitř. Jeho personál musel být kvůli téhle vysokoškolské párty evakuován, neboť nechtěli být smeteni hurikánem zvratků a sladké kukuřice.

 Connor, nevyveden z konceptu, vstoupí do masivního velkolepého foyer, kde se ze stropu třpytí křišťálový lustr. Účastníci párty chodí nahoru a dolů po mramorovém schodišti a dál do zářících místností, kde rámy dveří pokrývají pavučiny. Lidi klopýtají kolem a houpou se do hypnotické hudby.

Projdu dveřmi a pak Thomas Jefferson zablokuje vstup, než může projít někdo další.

„Neznám tě,“ říká lidem za námi. „Ani tebe.“ Dveře se zabouchnou. Vleče se zpátky dovnitř a mine Connora. „Vyžírky,“ slyším ho říct, jako by Connor měl přikývnout souhlasem. Neudělá nic, ale vytrhne kouřící se hrnek z podnosu skřeta. Takže to zarostlé cosi jsou modelové kolébající se sem a tam s bradavičnatými tvářemi.

Na rozdíl od highlighter párty jsou Solo kelímky nahrazeny skleničkami na šampaňské a dýňovými hrnky. Z dlaně do dlaně jsou tajně předávány malé sáčky pilulek a prášku. Na těchto žranicích jsem vyrostla – bohatí teenageři, kteří potřebují drogy, aby nasytili nekonečný prostor času. Jako by znovu oživli přímo ze stránek Less than Zero (pozn. Míň než nula) Breta Eastona Ellise (pozn. kniha tohoto amerického spisovatele je o drogách a citové vyprahlosti dětí hollywoodských celebrit).

Drogy nikdy nebyly můj problém a možná bych měla cítit vděčnost, že moje potřeba je méně nebezpečná, než si šlehat do žil tekutý oheň. Sex je součástí života každého, závislého nebo ne. Drogy nejsou. Alkohol není. Můžete bez obojího strávit roky, ale většina lidí se nikdy nestane celoživotně sexuálně abstinujícími. Pokaždé, když nachytám holku, jak si do podprsenky zastrkuje balíček trávy, oči prázdné a vyřízené, cítím záchvat žárlivosti. Proč nemůžu mít závislost, kterou lidi chápou? Ačkoli je to odporné – přát si závislost, na kterou mnoho lidí umírá. Radši bych neměla vůbec žádnou, ale z nějakého důvodu jsem si tuto možnost nikdy nedovolila.

Předtím, než mi moje nutkání dávala smysl, trávila jsem hodiny ležením v posteli emocionálně vyčerpaná ze svých ping-pongových myšlenek. Jednu minutu jsem v hlavě své chování vehementně obhajovala. Bylo to mé tělo. Sex mě nutil cítit se líp, a přestat s ním, by způsobilo víc problémů, než po té destruktivní cestě pokračovat. Další minutu jsem celé hodiny brečela a přesvědčovala se, abych přestala. Řekla jsem si, že nemám problém. Byla jsem jen děvka, která hledá způsob, jak ospravedlnit své neustálé sexuální myšlenky. Někdy jsem se snažila přestat. Vyhodila jsem své porno a mému tělu odepřela luxus orgasmu.

Ale nemohla jsem snést absťáky a tyto marné cíle rychle skončily. Vždycky jsem našla důvod, abych začala znovu. Možná, že to je můj největší strach – že najdu nějakou omluvu pro to, abych přešla od Lo. A budu nucena to přijmout.

Lo přede mnou pádí a já běžím, abych s ním udržela krok a skryla se za jeho zády. Stádo hipísaček v květovaných mini-šatech bombarduje Connora. Přikývne a povrchně se usměje a to vyvolá vlnu hihňání.

Bude se muset postarat sám o sebe. Sleduju Lo do kuchyně, kde se tlačí těla blízko stříbrného sporáku. Zapnou plyn a pomocí plamenů zapálí cigarety. Posuvné skleněné dveře jsou pootevřené a kouř vane ven do chladné noci. Pár holek v bikinách křičí a hlasitě se směje, když závodí do domu, jsou mokré a mají husí kůži.

Lo zalomcuje kulovými kličkami skleněné skříňky. Křišťálové lahve naplněné jantarovou tekutinou lemují asi sedm polic. Každá okázalá párty začíná stejně. Lo si to namíří přímo pro nejdražší alkohol v domě a impulzivně se dožaduje ochutnávání různých značek.

„Je to zamčené,“ řeknu mu. „Můžeš se dnes v noci držet svého vlastního bourbonu?“ Jeho placatka zůstává u pasu za jeho opaskem, který je sladěný s jeho červeným a černým oblekem.

„Vydrž.“ Na sekundu odejde, zmizí za rohem a já předstírám, že jsem zaujatá zátiším na stěně. Radši vypadat fascinovaná jablky a hruškami, než jako opuštěný ztroskotanec.

Lo se vrátí o chvíli později se spínacím špendlíkem.

„Lo,“ varuju ho, když tím začne kroutit v klíčové dírce. „Zrovna jsme se sem dostali. Nechci, aby nás vykopli.“

„Vyrušuješ mě,“ řekne.

Vplují do mě představy středoškolských párty. Lo plížící se sklepem v domě děcka – děcka, které pozvalo každého ve své třídě. Tyhle párty se děly až příliš často. Lo pil archivní vína a dovážené skotské a rozčílil hostitele, který ho vlekl za tričko ven. Lo klopítající, aby zůstal vzpřímený. Já opouštějící koupelnu s červenajícími se tvářemi, jen abych spěchala za svým jediným kamarádem.

Nemám ráda opakování chyb, ale někdy si myslím, že jsme oba navždy zaseknutí na gramofonu.

I s klábosením kuřáků u sporáku, slyším klik zámku. Skleněná dvířka se otevřou a Loovi se rozzáří oči. Když ho sleduju, jak se jemně s hladovým očekáváním dotýká lahví, připomene mi to moje touhy.

Což je důvod, proč vyhrknu: „Chceš to jít dělat do koupelny?“ Můj hlas zůstává tichý a nesmělý, zatím ne sebejistá, sexy holka, která, jsem si jistá, plní Loovy sny. Je těžké jí být, když Lo není úlovek, se kterým se vyspím a pak ho odkopnu.

„Huh?“ Roztěkaně si sbírá nejlepší likéry do náručí a pokládá je na žulový pult vedle mě.

„Až se napiješ, chceš jít do koupelny...“ Můj hlas se vytratí, bojím se smrtelné rány odmítnutí.

S prasknutím otevře křišťálový píst na láhvi a vylije tekutinu do sklenice. „Myslel jsem, že jsem otřásl tvým světem,“ řekne. „Pokud jsem si nepředstavoval, jak to říkáš. Dělala jsi všechny možné zvuky, takže těžko říct.“

Lokty mi zčervenají, když si vzpomenu na skandální chování, než jsme odešli. „Slyšel jsi špatně. Nemyslím, že bylo možné zformovat skutečná slova.“

Usměje se a pak si dá slabý lok likéru.

 „Ale,“ pokračuju, „dělali jsme to jen v bytě nebo na jachtě.“

Podívá se zpět do hlubin svého pití. „Je to něco, co musíš mít?“ zeptá se. „Nemyslel jsem si, že místo je velká zkurvená věc.“ Zašklebí se nad svým kousavým tónem a pak si hodí zbytek likéru dozadu do krku. Rychle si doplní sklenici.

Otevřu pusu, ale skončím tím, že vypadám jako ryba, která se snaží vdechnout vzduch. Na tom, kde máme sex, by nemělo záležet, ale je nějaké kouzlo na tom dělat to na nějakém nenormálním místě. Vždycky bylo. „Okay.“ To jedno slovo patřičně neodpovídá na jeho otázku nebo na jeho hrubost.

Stiskne čelist a prsty sevře skleničku. „Stejně jsem uvízlý v tomhle obleku. Pokud nechceš vyřezat díru pro můj“-

„Ne.“ Zvednu ruce. „Máš pravdu.“

„A pro případ, že jsi zapomněla, Lauro,“ zdůrazní pravé jméno X-23. „Jsou to moje zkurvené narozeniny.“ Zvedne svou skleničku. „Což znamená, že tohle trumfne tamto.“ Dívá se na mou spodní oblast.

„Jsi tolik jako Julian, že je to děsivé.“ Použiju pravé jméno jeho superhrdiny. Oba umí být náladoví, podráždění pitomci a pak přepnout a být nejsladší chlapi vůbec. Musíte je jen zastihnout ve správném čase, v pravou chvíli.

„Špatně. Já mám obě ruce.“ Hellion přišel o ruce, když bojoval se Sentinely v X-Men: Second Coming (pozn. Druhý příchod). Madison Jefferies vytvořil pro Helliona kovové ruce, teď nový charakteristický rys jeho šatníku, ale Lo je zahodil, protože mu to překáželo ve schopnosti držet placatku.

Moje oči nervózně těkají po kuchyni, napůl očekávám, že se objeví Thomas Jefferson a vynadá Lo.

„Jestli tu nechceš stát, jdi se poflakovat s Connorem.“

„Ty mi věříš?“ zajímám se.

„Upřímně si myslím, že Connor je asexuální. Jako houba. Pravděpodobně by si ani nevšiml, kdybys po něm vyjela.“

Chci zmínit svou teorii o Connorově zamilovanosti do Rose, ale Lo o ní pravděpodobně udělá jízlivou poznámku. Radši bych nezačínala hádku tím, že bych musela bránit svou sestru, zatímco tu není.

„Co takhle jiní lidé? Věříš mi s nimi?“

Věnuje mi ostrý zlostný pohled. „Nevím. Teď mě nutíš si myslet, že bych si měl dělat zkurvené starosti.“ Je v mizerné náladě. Nejsem si jistá, co ho tam dostalo. Známá atmosféra možná přivodila špatné vzpomínky a on si přeje, abychom zůstali doma. Nebo by možná radši pil se svým otcem a kouřil doutník, než být tady a oslavovat v cizím domě s cizími lidmi, kteří pro něj nic neznamenají.

„Iracionálně vyšiluju,“ řeknu mu. „Stejně jako ty jsi tak trochu kretén.“

Lo si nalije pití do krku, spořádá ostrý alkohol na jeden velký lok. Utře si ústa hřbetem ruky. Skryje veškerý výraz a kývne na mě svými prsty. Zaváhám a pak přistoupím k jeho boku. Než se k němu natáhnu, umístí mi polibek přímo na nos. A pak na tvář. Na krk.

Usmívám se nad něžnými rychlými polibky. Rukama se rychle vrhne kolem mě, kompletně si mě přitáhne k tělu, jeho pohyby lehčí než vzduch, zatímco se houpeme na našich nohách, jako bychom neměli žádnou skutečnou rovnováhu. Jeho rty konečně najdou ty moje a polibek trvá déle a je sladčí. Po dlouhé závrať působící chvíli se stáhne a položí palec na můj spodní ret. „Co tohle?“ Jeho chraplavý tichý hlas mi bere dech. „Jen si zopakuj tuhle frázi, kdykoli ucítíš nutkání skočit na kosti jinýho chlapa.“ Ústy se mi otře o ucho. „Loren Hale píchá líp.“

Zírám.

„Dobrý, huh?“ Mrkne a ustoupí. Okamžitě ho chci popadnout zpátky, držet jeho ruku a strhnout ho na můj hrudník. Místo toho si najde svou skleničku.

Nemůžu uvěřit, že závidím nádobí. Odkašlu si a sbírám své myšlenky. „To bude fungovat, ale přicházím s jinou mantrou.“

„A jakou?“ Jeho ret sebou škubne, ale lahve ho volají. A jeho oči ze mě přelítnou pryč.

„Nepodvedu Lorena Hale.“

Lo prozkoumává skříňku. „Moje se mi líbí víc,“ říká nepřítomně. Vytrhne z police láhev trojúhelníkového tvaru a navzdory mému chtíči po něm a mým starostem o jeho psychický stav, ho zanechám holdování.

Postupně se odhodlám do přeplněného obýváku, kde svítí tlumené světlo, a blikají barvy Halloweenu. Zahlédnu Connora vedle praskajícího krbu, obklopeného velkou skupinkou lidí, kteří klábosí jeden přes druhého, jako by on byl ústředním bodem párty. Párkrát něco poznamená, ale víc mluví lidi k němu, než potřebuje on mluvit k nim. Všechny plány mi vysviští z hlavy a i nápad, že bych soupeřila o něčí pozornost, zní únavně i děsivě.

Než můžu odvrátit pohled, Connor si mého pohledu všimne a mávne na mě. Můj pohled přejede hipíky, kteří se potácí, dokonce s bosými chodidly, a zavrtím hlavou. Já patřím do stínů a pavučin. Connor zřetelně žije v reflektorech.

Zamračení mu na čele vytvoří vrásky a něco svým přátelům rychle zamumlá, než se překvapivě oddělí od davu a zamíří ke mně. Plášť se za ním vzdouvá, ale masku si posunul nahoru na husté vlnité hnědé vlasy.

„Víš,“ řekne Connor, „nekoušou. Příšerná společnost ale relativně neškodná.“

„Já vím,“ řeknu. „Jen nemám ráda velké skupiny. Obvykle jen… tancuju, když jdu na párty.“ Jaká velká tlustá lež, ale radši k vyjádření nedodám a mám sex.

„Nikdy nevíš, jeden z těch pirátů může být budoucí investor, kterého potřebuješ v zadní kapse.“

„Nenech se mnou zastavit.“ Kývnu k upovídaným skupinám. „Jdi najít budoucího milionáře.“

Jeho chodidla zůstanou jako z cementu. „Kde je Lo? Znovu jsi ho ztratila?“

„Je v kuchyni a pravděpodobně nás nechává vykopnout. Myslela jsem, že si radši před tím udělám prohlídku domu.“ Doufám, že zním tak hořce, jak se cítím.

„Proč by nás nechával vykopnout?“

Zavrtím hlavou, smetu náhlý soud. „Nic. Je to v pořádku.“

Hasič bez trička se šourá kolem nás, na jeho nahé hrudi se leskne pot, jako by někoho zachránil z hořící budovy. Nepodvedu Lorena Hale. Nee, ani se sexy hasičem.

„Ahoj Connore,“ projde Batman a nese si pivo, které je na tomto místě vzácnost. „Nemyslel jsem si, že se tu ukážeš. Na párty Darrena Greenberga mají být lety helikoptérou zdarma.“

„Létání ve zvratkách nezní přitažlivě a myslel jsem si, že tu bude jídlo.“

„Jo, Michael letos zlevnil. Myslel jsem, že vpředu na dvorku obnoví scénu z Evil Dead (pozn. horor Lesní duch). Místo toho, šel do zombie, kteří jsou na D-seznamu (pozn. D od Do not = nedělej).“ Batman pohlédne na mě. „Vypadáš povědomě. Znám tě?“

Tentokrát se na něj opravdu podívám, ale objeví se okno. Obvykle jediní lidé, kteří mě poznají, a já je nemůžu zařadit, jsou ti, se kterými jsem spala.

„Ne, nemyslím si, že jsme se už setkali,“ řeknu mu.

„Tohle je Lily,“ představí mě Connor. „Je to kamarádka.“

Batman plácne Connora po rameni. „Dobrá práce, chlape.“ Co to jako znamená? Vrhne hladový pohled na moje nahé břicho. Oh. Překřížím si ruce. Pak si všimne mého kostýmu. „Hej, Wolverine!“

Ani se ho nepokouším opravit.

„Měli bychom jít najít všechny zdejší superhrdiny a pokusit se všichni dohromady bojovat s nějakým zkurveným zlem.“

„Její přítel je tu někde kolem. Je taky součást X-Menů.“

Batman vypadá trochu sklíčeně. „Přítel, huh?“ Jeho oči se zúží do štěrbin. „Myslím… myslím, že tě opravdu znám. Šla jsi někdy do The Cloud? Je to klub v centru.“

Než můžu říct jediné slovo, vidím ho formulovat odpověď. Přes jeho rysy se mihne pobavení. Okamžitě mi naskočí instinktivní reakce a vyrazím pryč od obou, zatímco doufám, že mě Connor bude následovat. Jeden chlap, který si mě všimne a tvrdí, že jsme měli sex, je divná náhoda. Dva chlapi – Connor si bude myslet, že se mnou něco je.

Zastavím se ve vstupní hale, zablokovaná bandou lidí, kteří sledují Freda Flinstone klouzat se po točitém zábradlí.

Connor se dotkne mého ramene a já se k němu otočím tváří, ráda, že po jeho boku nevidím Batmana. „Převzal bych tvoje metody, jak uniknout debilům, ale hádám, že utíkání pryč nezíská mnoho přátel.“

Uvolním se. Myslí si, že utíkám, abych unikla pitomcům jako Kevin z bratrstva a Batman. Popravdě, ani si nejsem jistá, jestli v této situaci jsou ti kluci kreténi. Vyspala jsem se s nimi, chovala se přesně tak, jak na mě pohlíželi. Jako odpad.

„Nemám zájem o získání mnoha přátel,“ řeknu mu.

„Myslel jsem si to. Měli bychom najít tvého přítele? Ujistit se, že na nikoho nezvrací.“

„Zvrací výjimečně.“

„To je dobře. Zbavuje se tě hodně na večírcích?“

„Nezbavil se mě. Nechala jsem ho v kuchyni.“

Zvedne ruce, na znamení míru. Pak nás vedu, a když dorazíme ke skleněné skříňce, kluk v ničem až na bílou košili s knoflíčky a ponožky s naštvaným zamračením přerovnává lahve.

Uh-oh.

„Co se stalo?“ zeptá se Connor, přestože jsem si jistá, že si vydedukoval očividné.

Tom Cruise z Risky Business (pozn. Riskantní podnik) vyndá univerzální klíč. „Našel jsem nějakého kreténa, jak pije likér mého strýce. Ta sračka stála víc než auto.“ Strýc. Musí být bratrancem Thomase Jeffersona.

„Vykopl jsi ho?“ Connor zachová klid, zatímco mně prudce vzroste puls. Co když odtáhli Lo ven, aby ho zmlátili nebo ho ponížili… nebo něco horšího?

„Nee, mí bratři nejdřív chtěli získat jeho jméno. Jsou všichni venku vzadu.“ Tom Cruise zvedne láhev se zbytkem jantarové tekutiny. „Překvapivě je schopný jasně se vyjadřovat. Mně by to položilo, kdybych vypil tak moc jako tohle děcko.“

Nečekám na nic dalšího. Vrhnu se k zadním dveřím a modlím se, aby Lo držel rty pevně zavřené. Má zvyk říkat přesně ty špatné věci, které vyvolají rvačku. Většinou to dělá úmyslně.

Neměla jsem trvat na tom, abychom se zúčastnili párty. Když jsem si všimla změny v jeho náladě, měla jsem nabídnout, že se vrátíme domů. Nechtěl tu být.

Moje vysoké boty zapadávají do mokré trávy a minu bazén, který svítí tmavě oranžově. Napůl nahé holky poskakují do a ven z vody. Lo není součástí houfů, které se seskupují opodál do malých shluků s pitím pevně uhnízděným v rukách.

Connor se dotkne mého ramene a kývne ke straně domu. „Sem.“ Už ho viděl? Nebo ví, kde vyslýchají neukázněné hosty? Odstrčím pavoučí sítě a černé konfety a jdu blíž k východní straně honosného sídla.

Lidi tu jsou prořídlí a noční obloha hvízdá, zatímco tichý hukot hudby je překrytý řevem.

„Kurva, posté, skříňka byla otevřená! Možná byste si měli zkontrolovat zámky, než uspořádáte párty.“ Lo. Našli jsme ho, ale jeho podněcující slova mi do srdce přivádí jen strach.

„Tvoje výmluvy jsou nám u prdele!“

Jiný kluk dodá: „Kdo sakra jsi a který bastard tě sem pozval?“

„Ten bastard budu já,“ řekne Connor, když přijdeme na dohled.

V hrdle mi uvízne balvan. Lo je zahnaný do rohu proti kamennému obložení domu. Čtyři kluci oblečení v tmavě zelených těsně přiléhajících košilích s dlouhým rukávem a světle zelených tílkách nesou rozhořčená zamračení – stejně jako tvrdé krunýře na zádech, oblečení jako Želvy Ninja.

I v oranžově zářícím světle rozeznám červený oblak rozrůstající se na Loově tváři.

Někdo ho uhodil.

Běžím k Lo, všechna vnímavost mi z mozku vyletí.

Jeden z Želv Ninjů, bratranců Thomase Jeffersona, mě popadne kolem pasu, než se dostanu ke svému příteli.

„Hej!“ zařvou Lo a Connor unisono.

„Proč bys sakra přiváděl tenhle odpad do domu našeho strýce?“ Zeptá se Donatello s fialovým šátkem, když se snažím uniknout z jeho sevření. Kopu, nohama mlátím do vzduchu, ale drží pevně, jako bych byla jen pytel kostí.

Connor postoupí dopředu. „Co jsi, násilník v zadní uličce? Pusť ji, Matte. Pak si můžeme promluvit.“

Začíná to sledovat několik dalších skupinek lidí na dvoře. Přes můj boj si všimnu Tinkerbell (pozn. Zvonilka), Peter Pana, zeleně oděného superhrdiny a Dobbyho, domácího elfa (pozn. z Harryho Pottera). Zeleně oděný superhrdina postoupí dopředu a právě když si myslím, že přichází na mou záchranu, Matt uvolní své sevření a já dokončím vzdálenost k Lo.

Rychle mi položí obě ruce na tváře, prozkoumává délku mého těla svým upřeným pohledem.

„Jsem v pořádku,“ řeknu mu, víc se bojím o jeho stav. „Přestaň je podněcovat.“

Jeho oči ztvrdnou, lícní kosti se zostří, čímž se jeho rty promění v našpulení. „Jen se dostaň za mě.“

„Lo,“ panikařím, hrudník se mi stahuje.

„Pokud se něco stane,“ vydechne Lo, když mě tlačí dozadu. „Utíkej ke Connorově limuzíně. Nečekej na mě, okay?“

„Ne.“ Vykulím oči. „Lo, prosím“-

„Tohle děcko nám dluží čtyřicet táců,“ ušklíbá se Matt, otáčí reflektor zpátky na Lo a pryč od Connora. Proč by nám Connor vůbec pomáhal? Může mu to nenapravitelně poškodit reputaci.

„Nedám ti ani cent,“ vyplivne Lo. „Jak jsem měl sakra vědět, že ten likér je tabu? Nebyla tam cedulka.“

„Byl zamčený,“ říká bratranec s modrým šátkem.

Lo znovu otevře pusu a já ho štípnu do ruky a střelím po něm zlostným pohledem. Musíme odejít, pokud možno společně. Zatne čelist a naštěstí sklapne.

Matt směruje svůj nenávistný zlostný pohled zpátky na Connora. „Myslíš si, že to přehlédneme, protože jsi Connor Cobalt? Uvědom si, že kdokoli jiný by touto dobou byl na černé listině.“ Ooh, na černé listině. Lo a já jsme pravděpodobně vyškrtnuti na všech seznamech v kruhu boháčů ve Philly. Kdyby nebylo Connora, ani bychom neprošli dveřmi.

„Pak mě dej na černou listinu,“ řekne Connor. „Tohle je příšerná párty. Ani jste se neobtěžovali podávat jídlo.“

Mattova hlava v překvapení škubne dozadu. „Vybíráš si je před námi?“

Connor přikývne, jeho svaly napjaté. „Joo. Podívejme se, co tu máme. Čisté jmění možná“- přejede honosné sídlo za mnou – „celkově za dvacet pět milionů.“ Ukáže na Lo a na mě. „Calloway a Hale. To je každá zasraná plechovka limonády ve tvém domě a všechny plenky tvých malých synovců a neteří. Miliardy. Takže jo, budu na straně s těmito dvěma lidmi, kteří způsobují, že tvoje dědictví vypadá jako drobáky.“

Zírám, neočekávajíc nic z toho, hlavně proto, že Connor je naším kamarádem pár dní. Sbírá lidi a Lo a já jsme zlaté valouny v jeho sklenici. Je to tak dlouho, co nás někdo podržel, že se nestarám o povrchnost v jeho motivech. Mít spojence je pěkné. Zoufalého, ano, ale my s Lo taky nejsme perfektní.

Matt a ostatní Želvy Ninja vypadají omráčeně, snaží se zpracovat naše bohatství a naše příjmení. Pak se rozesměje krutým pobavením. „Dobře teda, předpokládám, že s tím co znamenáte, nebudeš mít žádný problém vytáhnout toho usmiřovatele z tvojí prdele a odškodnit nás za to, co jsi vypil.“

Výraz Lo potemní. Vložím ruku do jeho, doufám, že se nechystá být útočný a hádavý. Důvěřuju Lo, že se mnou tady odstoupí, ale jakmile odejdu, může se stát cokoli.

„Jdi do prdele,“ zakleje Lo.

Connor se do toho vmísí, než jeden z bratranců zvedne pěst, aby přinutil Lo platit. „Bude se tvůj strýc opravdu starat? Čtyřicet táců je nic.“

„Propil auto, Connore,“ řekne Matt nevěřícně. „To je víc než si někteří lidé vydělají za mizerný rok! Jo, bude ožralý a opruzení z plenek tamhle mu to může snadno dopřát. Vyrovnej dluh nebo si najdeme zástavu, dokud nepopadneš svou zkurvenou šekovou knížku.“ Podívají se na mě a já couvnu ke studenému kameni. Lo pohlédne přes rameno, všechny linie ostré a když cítí, že jsem v bezpečí, postoupí dopředu.

Ne! Vrhnu se vpřed a popadnu ho za zápěstí.

„Lily“-

„Nemůže zaplatit,“ bráním ho.

„Lily,“ varuje mě Lo. „Nedělej to.“

Zapečetím rty, nechystám se vyklopit osobní život Lo cizincům. Jeho otec mu dává přísné kapesné, blokuje mu bankovní účet a peníze mu dává měsíčně. Dohlíží na každou transakci, volá Loovi, když tam jsou nějaké velké nákupy. To šampaňské za čtyři tisíce dolarů v italské restauraci plus jeho další výdaje ho tento měsíc zedřely z kůže.

A jestli přečerpá, Jonathan Hale bude zuřit.

„Opravdu ode mě očekáváš, že ti to budu věřit, zlatíčko?“ řekne Matt. Ne, nebude.

Connor poprvé vypadá ustaraně. Drží se vzadu, rozhlíží se kolem, aby našel posily pro případ, že se to vyvine ošklivě.

„Já můžu – můžu to udělat. Ale moje šeková knížka je v autě s mou kabelkou,“ řeknu. Pokud musím snášet horko kvůli čtyřiceti tácovému poplatku, pak budu. Snadno to můžu svést na šaty na Vánoční charitativní slavnost, uvést, že jsem si zašpinila ty, co jsem si už koupila. Jediný problém: Nevzala jsem si žádné peníze. Bez kapes a takových věcí, kam by se daly hodit peněženky, jsem opustila dům s ničím kromě plastových čepelí a kožených bot ke kolenům.

„Matte!“ Běží k nám vysoký opálený kluk. Má na sobě zelenou koženou bundu a nese luk s toulcem na šípy zavěšený na zádech. Poznám ho jako zeleně oděného superhrdinu z povzdálí. Tmavě zelená barva tvoří proužek přes jeho oči jako maska a rozcuchané hnědé vlasy zdůrazňují tvrdé linie jeho čelisti. Vypadá mužně, mocně a nasraně. Jeho kostým pravděpodobně napomáhá, ale mám pocit, že sebejistota je jeho druhé jméno.

Zastaví se několik stop od našeho oboustranného vyčkávání s Želvami Ninja a soustředí se na bratrance s fialovým šátkem. Jsem připravená, že bude Mattovi hrozit pěstmi, vyhrožovat mu svou silnou postavou, něco, čemu se Lo vyhnul.

Zeleně oděný superhrdina říká: „Hej, zrovna jsem mluvil s nějakou holkou. Říkala, že Michael chce, abyste přišli do domu. Potřebuje, abyste ukončili rvačku v suterénu. Buší se na sračky.“

Pusa mi pomalu spadne. Takže… není tu, aby nám pomohl. Jsem idiot.

Matt si tře zadní část krku, jeho oči přelítnou k nám, než přikývne na další Želvy. „Jděte. Já se o to postarám“ Bratranci sprintují k bazénu.

„Ta holka říkala, že Michael vás chce všechny čtyři.“

Matt zafuní. „Můžeš mi udělat laskavost, Ryke? Tihle dva dluží mému strýci čtyřicet táců.“ Ukáže na mě. „Tahle holka říká, že má šekovou knížku v autě. Jdi s nimi a dostaň z ní peníze.“

„Jo, žádný problém.“

Můj žaludek poklesne níž. Teď budeme sledováni Mattovým kamarádem superhrdinou, který vypadá dost fyzicky zdatný, aby si to se mnou vyřídil a přišpendlil mě do trávy. Možná Lo ne. Mě rozhodně. Pravděpodobně Connora… Skvělé.

Zlá Želva zmizí za rohem a Ryke přesune svou pozornost na nás. „Kde je auto?“ Otočí hlavu a já zachytím jeho profil: neoholená čelist, útlý nos, hnědé oči, které tají do barvy medu. Je něco, čemu bych se normálně bez pochybností věnovala. Setřesu tu myšlenku, zvláště proto, že se přátelí s bratranci Thomase Jeffersona.

„Tudy.“ Connor nás vede ke své limuzíně.

Lo mi vklouzne rukou kolem pasu, přitáhne si mě blízko. Ryke jde v čele s Connorem a Lo tomuto superhrdinovi vpaluje díry do zad. Kromě faktu, že Ryke pracuje jako Mattův kluk na vyřizování, přemýšlím, jestli se Lo cítí ohrožený. Viděl mě, jak se na něj dívám? Nejsem si úplně jistá. Ryke taky měří o dobrý palec víc než Lo, pravděpodobně šest stop tři palce (pozn. kolem 190 cm) a nosí se s extra sebejistotou, vyzařuje silný pocit mužnosti. Lo taky, ale je tam malý rozdíl. Sotva to můžu zařadit. Kde Lo je samá ostrost, tenhle chlap je tvrdá linie. Jako led versus kámen.

Zamrkám, snažím se nezaměřovat na Rykeovu pohlednost. Ne ve chvíli, jako tahle.

Pět kroků a Lo si vytrhne z opasku placatku a znovu se napije.

„Je tohle vůbec tvůj chlast?“ zeptám se, nasraná, že utápí další situaci tvrdým alkoholem. Ale hádám, že jsem jen trochu mimo – jednu sekundu od představování si Rykeových břišáků. Takže nemůžu být příliš kritická.

Rukou si otře ústa. „Možná.“

Ryke se občas podívá přes rameno. Jeho oči těkají mezi námi, jeho výraz příliš tajemný, aby mu bylo rozumět. Pokud mu Matt důvěřuje, nemůže být o nic lepší než Želvy Ninja.

Možná můžu brečet místo toho, abych mu zaplatila. Není klukům opravdu nepříjemné, když holky začnou vzlykat?

„Takže co máš být? Robin Hood?“ zeptá se Connor.

„Green Arrow,“ (pozn. fiktivní postava komiksů, inspirován Robinem Hoodem) opravím ho, než může Ryke.

Ryke se ohlédne a prohlídne si můj kostým, jeho dotěrný pohled rozehřívá moje tělo. „Ty znáš Green Arrowa?“ zeptá se nakonec, když se setká s mýma očima.

„Trochu,“ zamumlám. „DC komiksy opravdu nejsou mojí záležitostí.“ Mám ráda příběhy psanců, ten druh, kde každá průměrná osoba může být superhrdinou. Peter Parker, mutanti – ti o tom něco málo vědí.

„Jen ztroskotanci čtou DC,“ přidává se Lo. Okay, nechodila bych až tak daleko.

„Nečtu komiksy,“ přiznává Ryke. „Jen jsem viděl Arrowa v televizi. Co to ze mě dělá?“

„Čuráka.“

Rykeovo obočí vystřelí nahoru, překvapený projevem nepřátelství. „Chápu.“

„Do záznamu,“ poznamenám, „nesouhlasím s Lo. Nejsem elitář komiksové knihy.“ Komiksy může číst kdokoli, a pokud ne, je to naprosto v pořádku užít si postavy v jiných médiích.

Lo si dá záležet, aby na mě protočil oči.

Ryke ignoruje můj komentář a obrací se ke Connorovi, který ztichl. „Proč jsi s těmahle dvěma? Nejsi obvykle obklopen bandou lidí, kteří se ti snaží políbit prdel?“

„Rozšiřuju svůj sociální dosah.“

Jak se blížíme k autu, uvědomím si, že potřebuju zformulovat plán. Ale můj mozek zkratuje s každým panickým nádechem. Vstoupíme na ulici a zvedne se vítr, rozfoukává mi vlasy. Connorova limuzína se drží blízko obrubníku.

„Kde sakra máte auto?“ zeptá se Ryke, přičemž očima ostražitě přelítne k domu.

„Přímo tady.“ Connor zaklepe na dveře a Gillian, jeho řidič, cvaknutím otevře zámek.

Kývnu Loovi, aby vlezl dovnitř přede mnou. Zhoupne se na nohách, nepotřebuje žádné další povzbuzení. Když je bezpečně na koženém sedadle, začnu se uvolňovat. Trochu.

„Kde máš kabelku?“ zeptá se Connor. A pak se jeho oči postupně rozšíří. „Počkej, ty sis s sebou nevzala kabelku, že?“

„Já-já…“ Vyhnu se Rykeovi. Bude mi hrozit? Praští mě? Jeho zřetelné svaly se napnou a já se ve strachu scvrknu.

„Co jsi to udělal?“ zděšeně se zeptá Connor.

Otevřu pusu, ale když vzhlédnu, uvědomím si, že to neříkal mně. Pohlédne z Ryke na trávník, kde ze dveří sprintují Želvy Ninja a vyhýbají se nehybným zombie a míří přímo k… nám.