Nerd - 22. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj moje milé čtenářky,

děkuji za Vaše úzasné komentáře, které je radost číst, protože podle nich usuzuji, že se Vám kniha opravdu líbí a mě se hned lépe překládá.

Byl tu dotaz ohledně pokračování - 2. díl (#Hater) a 3. díl (#Player) je o nynější ústřední dvojici - Rimmel a Romeovi, takže určitě mám v plánu tyto díly přeložit. 4. - 6. díl jsou o novém páru a o jejich přeložení budu uvažovat podle toho, jestli budete chtít v překladu pokračovat.

Užijte si další kapitolu. Už jsme za půlkou. Do konce knihy nám zbývá 15 kapitol.

Lucie 

Chcete dostávat informace?
Pamatujte, že #BuzzBoss všechno ví.
Kontaktujte mě přes #AlphaAplikaci

                …Alpha BuzzFeed

Romeo

Byly skoro tři hodiny ráno, když jsem otočil klíčem ve dveřích od mého domu. Byl jsem utahaný jako pes. Mezi vyčerpávajícími tréninky, školou, útokem na děkanovu kancelář a vším tím, co se stalo s Rimmel, jsem chtěl na týden odpadnout.

Vstoupil jsem dovnitř a neobtěžoval jsem se ani rozsvítit. Hodil jsem batoh na zem a klíče jsem položil někde poblíž pohovky. Chystal jsem se vynechat svůj ranní trénink. To poslední, co jsem chtěl, bylo, abych byl příliš opotřebovaný na sobotní zápas.

Přešel jsem do kuchyně a zamířil rovnou do mého pokoje. Najednou mě zaskočil pocit neklidu, který se vyšplhal po zadní straně krku, což způsobilo, že jsem se zastavil.

Ve chvíli, kdy jsem se chystal otočit, do mě něco narazilo a já spadl na zem. Ani mě to nebolelo, protože jsem díky fotbalovým tréninkům věděl, jak spadnout.

Okamžitě jsem omotal ruce kolem pasu svého útočníka, objal ho a hodil s ním na zem, takže jsem byl nahoře. Asi jsem ho zaskočil, protože ten chlap pode mnou překvapeně vzhlédl. Praštil jsem ho pěstí, dal jsem do toho všechno a chytil ho za čelist.

Zasténal a snažil se mě shodit. Znovu jsem zvedl ruku, andrenalin a vztek mě dělaly šíleným. Když jsem seskočil, něco mě zastavilo. Ruka mě chytla za zápěstí a zkroutila mi ji za zády.

"Klídek!" Vykřikl někdo. "Mysli na sobotu!"

Co to sakra...?

Ruka, která mě popadla, povolila, ale najednou jsem byl sevřený ze všech stran. Začal jsem bojovat, ale byli v přesile. Strčili mě dolů na zem, ruce jsem měl spoutané a pytel mi byl přehozen přes hlavu.

"Co to, sakra, je!" Dožadoval jsem se, zatímco jsem bojoval, když mě vytáhli na nohy. Vykopl jsem a s něčím se setkal. Naplnilo mě uspokojení, že jsem někoho zranil.

Chtěl jsem, aby tihle hajzlové krváceli.

"Co ti vlezlo do zadku a umřelo?" Zeptal se někdo.

Všichni se zasmáli.

Byli to zkurvené Omegy.

Něco z mé bojovnosti mě opustilo, ale ne všechno. Jací debilové skočí na někoho v jeho vlastním domě?

Zach je do toho pravděpodobně nastrčil.

"Prohledejte ho," nařídil někdo. Drželi své hlasy tiché a tlumené. Nemohl jsem viděl, ale opravdu jsem si myslel, že to byl Zach.

Ruce mě poplácaly a zkontrolovaly mé kapsy. Hledali štítek. Ušklíbl jsem se, protože ho nenajdou.

"Není to tady," řekl někdo jiný.

"Zkontrolujte batoh," nařídil hlas, který jsem si myslel, že patří Zachovi.

Slyšel jsem, jak se všechny moje sračky rozkutálely kolem, a ruce za mými zády se sevřely. Po několika minutách prohledávání mého domu usoudili, že to tady není.

"Hledáte něco konkrétního?" Řekl jsem s pytlem na hlavě.

"Přiveďte ho a jdeme," nařídil Zach.

"Kurva, neubliž mu," řekl někdo drsně. "V sobotu má zápas."

"Nenaser si do kalhot, Trente," někdo za mnou zamumlal.

"Držte huby," dožadoval se Zach.

Mohl jsem jen předpokládat, že mě vezli na stejné místo, kde jsme byli v tu noc při přijímání. Neobtěžoval jsem se s nimi bojovat. Chtěl jsem vědět, o co tady jde. Když jsme dorazili tam, kam mě přivezli, někdo mi strhl pytel z hlavy a já zamrkal, abych se porozhlédl po okolí.

Všichni ostatní nováčci už byli tady. Trochu jsem se uvolnil, protože mě nevzali někam, kde bych musel skákat. Byli jsme ve stejně vypadajícím sklepním prostoru jako předtím, s vyjímkou, že tu nebyla tuna zapálených svíček. Lampy a světla visela nad několika kulečníkovými stoly v zadní části místnosti.

"Kolegové Alphy," řekl Zach, rozpřátl ruce, když přejel pohledem nad členy bratrstva. Pak se podíval na nováčky. "Ubožáci. Přivedli jsme vás sem, abychom si vás trochu zkontrolovali. A některé z vás, abychom vyhodili." Podíval se na pár kluků a ušklíbl se. "Jsme za polovinou s letošním přijímáním a jak jsme předpokládali, někteří z vás jsou pro nás stvořeni a někteří... no, stojí za hovno!" Zařva poslední slovo a všichni členové se zasmáli.

Ten kluk byl takový debil. Jak se mohl stát prezidentem? Rozhlédl jsem se po členech bratrstva a mé oči se zastavily na Trentovi. Podíval se na mě a já v jeho očích uviděl podráždění. Očividně ho napadlo totéž.

"Všichni jste dostali výzvy a většina z vás je splnila. Brannemane!" Zařval a podíval se na konec řady, kde tento tmavovlasý kluk stál.

"Ano?" Odpověděl.

"Nedokončil jsi poslední vůzvu, kterou jsme ti dali. Jsi venku."

Jeho tělo s sebou trhlo a jeho čelist se zaťala. "Já-" Začal, ale Zach ho přerušil.

"Žádné výmluvy!" Pokynul několika členům a ti mu přehodili pytel přes hlavu a vyprovodili ho ven.

Zachovy oči se setkaly s mými. Držel jsem jeho pohled a odmítal se odtrhnout. "Cox, taky!" Vyštěkl Zach.

Klukovi pár metrů ode mě nacpali pytel přes hlavu s překvapeným výzarem a vyvedli ho.

"Max byl odtud vyveden minulý týden," dodal Zach a pak se podíval na nás ostatní. "Vy ostatní zůstáváte."

Že by se konečně dostal k jádru věci? Byl jsem vyčerpaný a až se vrátím domů, bude už světlo.

"Vím, že někteří  vás už dostali přidělenou holku do postele. Doufám, že máte fotografie, zkrachovalci, protože pokud ne, čeká vás stejný osud jako tamty kluky."

Moje ramena ztuhla nad připomenutím tohoto "úkolu". Chtěl jsem dostat Rimmel do postele víc, než jsem kdy chtěl nějakou jinou holku, ale ne takhle. Nikdy jsem nebyl typ chlapa, kterému by vadili jednorázovky, příležitostný sex nebo opilecké líbačky. Ale muset se vyspat se ženou, abych se dostal do exkluzivního klubu, se ženou, která byla pro mě vybraná, se ženou, kterou jsem musel využít, mi zanechalo pachuť v puse.

Nevím, proč mě to neobtěžovalo předtím, ale najednou mi to vadilo.

Počkat.

Ano, vím proč.

Rimmel.

"Zvedněte ruce," zavolal Zach. "Kdo dokončil tuto výzvu?"

Několik rukou šlo nahoru. Všichni se rozhlédli. Mnoho pohledů přistálo na mě. Ani jsem se nehnul. Sakra, ani mi nebylo trapně z toho, že jsem nebyl první.

"No, no, no..." Řekl Zach a přecházel před místem, kde jsem stál.

"Vypadá to, že Romeo možná ztratil svůj šarm."

Dal jsem mu pohled, který říkal, že se nudím.

"Co se děje, Romeo?" Posmíval se Zach. "Je šprtka příliš velká výzva?"

Cítil jsem, jak se mi zvlnily rty, když zmínil Rimmel.

"Hodiny tikají." Zach se mi zadíval přímo do obličeje. "Máš méně než dva týdny na splnění výzvy."

Neřekl jsem ani slovo. Jen jsem na něj zíral.

"Musím ti říct," chvástal se, poodstoupil ode mě, aby to mohl adresovat všem ostatním. "Nemyslím si, že to dokážeš. Je pravděpodobně studená jako led."

Ještě. Jedno.

Všechno, co musel říct, bylo ještě jedno zasraný slovo o Rimmel, a já ho praštím.

Pár nováčků se zasmálo. Pravděpodobně ne, protože by to bylo vtipné, ale protože chtěli líbat Zachův zadek.

"Zítra večer budeme mít párty v domě Omegy. Buďte tam. Uvidíte, jaký budete mít život, když se stanete jedním z nás." Zach se znovu podíval na mě. "Dostal jsi to, co jsi měl?"

"Jistě," odpověděl jsem.

"Kde to je?"

"Někde, kde to nikdy nenajdeš," řekl jsem klidně.

"Měl jsi to přinést," vyzýval mě Zach.

"Zítra na párty. Ne sem. Ne teď."

"Máš to mít, když řeknu, že to máš mít!" Vyštěkl Zach.

Ten chlap potřeboval pivo.

Potřeboval vychladnout.

"No tak, Zachu. Všichni jsme viděli textovku. Říkal jsi na párty." Jeden z členů, který nebyl Trent, promluvil.

Zach po něm hodil zlostný pohled, ale nic neřekl.

"Noc před zasvěcením do Omegy, sem budete přivedeni naposledy. Přineste důkaz, že jste spali s vybranou holkou. Když to uděláte. Jste uvnitř." Podíval se na mě. "A jestli ne? Jste venku."

Pytle nám byly znovu přehozeny přes hlavy. Ruce mě popadly a pobídly mě dopředu.

"Ricku," řekl Zach za námi.

Ruce, které mě vedly, se zastavily. Pytel mi byl znovu stržen z hlavy a můj pohled se zastavil na Zachových očích. "Přiveď tu holku zítra večer," řekl.

Poslední věc, kterou bych chtěl udělat, byla přivést Rimmel do místnosti plné těchto kreténů. "Proč, kurva?"

Usmál se. Vypadalo to spíš jako úklebek. "Rád bych tu šprtku poznal. Slyšel jsem, že prohráváš."

Čím víc o ní mluvil a čím víc ji chtěl poznat, tím naštvanější jsem byl. Vrhl jsem se dopředu a strčil jsem svůj obličej až těsně před ten jeho. Prošlo mnou zadostiučinění, když se jeho pohled na zlomek rozšířil. Nebyl tak tvrdý, jak si o sobě myslel.

"No, protože to vypadá, že všechno víš," řekl jsem chladně, "tak musíš také vědět, že se starám o to, co je moje. Možná jsi prezident bratrstva, ale já vlastním kampus. Tak. Mě. Do. Ničeho. Netlač."

Paže, ovinuté kolem mě zezadu, mě vlekly zpátky. "Řekl jsi, co jsi potřeboval, chlape," řekl Trent. "Pojďme."

"Přiveď ji," zavolal za námi Zach. "Myslím to vážně."

Pytel mi nacpali zpátky na hlavu a já ztuhl. "Klídek," zamumlal vedle m Trent a vedl mě ven z budovy.

Jakmile mě zasáhl studený vzduch, vytrhl jsem se, stáhl si pytel z hlavy a otočil se. Trent a další tři Omegy tam stáli a zírali na mě.

"Ten kluk je totální debil," odplivl jsem.

Nikdo nesouhlasil.

"Tohle by sis měl nechat," řekl Trent.

Ignoroval jsem ho. "Chová se jako kterén ke každému, nebo jen ke mně?"

Všichni kluci se rozhlédli kolem. Trent si povzdechl. "Vezmu ho domů," řekl ostatním.

Všichni přikývli a odešli.

"Tohle hovno nestojí za hádku," řekl jsem Trentovi, když jsem se rozhlédl. Omega dům se tyčil před námi. Byli jsme na zahradě v blízkosti něčeho, co vypadalo jako stará bouda. Na jedné straně byly dveře, které se zvedaly ze země. Připomnělo mi to Čaroděje ze země Oz a přístřešek, do kterého utekli během tornáda.

To musí být to, odkud jsme přišli. To musí být společenská místnost.

"No tak," řekl Trent a já jsem se s ním snažil udržet krok, když jsme šli směrem k černému SUV zaparkovanému poblíž.

Když jsme byli v autě, Trent přivedl motor k životu a řekl: "Nikdy jsem ho neviděl někoho tak moc nenávidět."

"Jo, ten pocit je vzájemný."

Trent zavrtěl hlavou. "S tebou na to tlačí. Všichni jsme ho varovali. Nenechá si to vymluvit a začíná překračovat hranice."

"Nikdo nic neřekne," odpověděl jsem. A já jsem taky nebyl typ, který by utíkal a klevetil o tom. Mohl bych zvládnout Zacha. Mohl bych si poradit s jakýmkoliv rozhodnutím, co mi naservíruje. Co jsem nemohl zvládnout byl on, jak si zahrává s Rimmel, protože věděl, že se mě to dotkne.

"Byl bys překvapený," řekl Trent a podíval se na mě.

"Co tím myslíš?"

"MYslím tím, že Omegy už nějakou chvíli nejsou spokojené se svým vedením."

Zavrčel jsem. "To je ale překvapení."

"Podívej, všichni vidíme, co dělá, aby ti to ztížil. Máš tu víc kamarádů, než má Zach. Jenom si to neuvědomuje."

"Nechci, aby si s ní zahrával," řekl jsem. Neměl jsem to říkat.

Cítil jsem, jak se na mě úkosem podíval, když jsme mlčky jeli několik minut. Pak si povzdechl. "Jo. Myslel jsem si, že by to mohl být tento případ."

Zanedlouho jsme zastavili před mým domem. Oblohu brzy prosvítí vycházející slunce.

Trent se na mě podíval. "Podívej, prostě projdi přijímáním. Jakmile budeš uveden, postaráme se o Zacha."

"Co tím myslíš?"

"Myslím tím, že důvod, proč tě nechtěl přijmout minulý rok je, protože věděl, že jakmile budeš uvnitř, vezmeme mu funkci prezidenta."

Podíval jsem se na něj. "Chcete mě za prezidenta?"

"Ty vole, jsi nejpopulárnější kluk v kampusu. Párty tě následuje. A to nezmiňuju, že jsi quarterback a kdyby jsi byl ještě prezident, Omegy by měli stálého vůdce na několik příštích let."

V podstatě mi říkal, že jestli se stanu prezidentem u Alpha Omegy, tak tohle bratrstvo bude ještě více exkluzivnější než předtím.

Možná vycítil mé zaváhání. A nebo prostě věděl, že jsem byl opravdu naštvaný, protože řekl: "Víš, že Omegy mají spojení s NFL. Pár našich absolventů, bývalé Omegy, jsou v NFL."

To jsem věděl. To byl hlavní důvod, proč jsem chtěl k nim. NFL byl můj konečný cíl a tohle byla cesta, jak se tam dostat.

"Dobře," řekl jsem a otevřel dveře. "Uvidíme se zítra na párty."

"Budu tam."

Otočil jsem se, než jsem zavřel dveře. "Díky, že mi hlídáš záda. Nezapomenu ti to."

"Já vím," odpověděl.

Odjel z příjezdové cesty a šel jsem dovnitř. Prošel jsem nepořádkem, co mi udělali v domě, skopl jsem si boty a padl do postele.

Přednáška, na které jsem musel být, mi začínala za pár hodin. Trenér nebyl příliš shovívavý k hráčům, kteří vynechávali školu během sezóny.

Ale poslední myšlenka, která mi prošla hlavou, než jsem usnul, patřila Rimmel.