MFY - 17. kapitola

Překlad: Clarissa

Hodně smutná kapitola. Není třeba cokoliv jiného k tomu říkat.....:(
Clariss

Jack vzal tu informaci o tom, že jeho otec mluvil s mou matkou lépe, než jsem čekala. Pořád mlčel, ale zdálo se, že ho uklidnilo, že to, co mě rozčílilo, nebylo ještě něco horšího. Zbytek toho pohřbu byl klidný. Moji rodiče a Sienna druhý den znovu přišli a i přesto, že jsem byla na svou matku naštvaná, byla jsem šťastná, že přišla Jacka podpořit. 

Jenna přišla druhý den také. Musela být znechucena ze svého konzervatiního oblečení, protože její oblečení druhý den bylo pro pohřební oblečení velmi netypické. Viděla jsem, jak se hlava každého muže otáčela za ní, když pomalu vcházela dovnitř, dokonce i hlava mého otce, což mě znechutilo. Z té ženy vyzařoval sex, ale tím laciným a nevkusným způsobem, který, zdálo se, přitahoval muže v houfech, zatímco ženy odpuzoval. 

Nenáviděla jsem, jak si užívala to, když byla ve fyzickém kontaktu s Jackem. Jack byl ten typ muže, který zastrašoval lidi; nežádoucí doteky ho obtěžovaly. Zatímco Jenna se ho dotýkala způsobem, se kterým byl obeznámen a pokaždé, když jsem viděla, jak se ho dotýká, mi to připomínalo, že Jack s ní kdysi chodil. Věděla jsem, že bylo otřepané a dětinské žárlit na ženu, která vyjadřuje svou soustrast na pohřbu Jackova otce, ale ohledně té ženské jsem si prostě nemohla pomoct.

*****

Nestíhala jsem se připojit zpět k turné hned den po pohřbu, ale Sienna byla skvělá a ihned promluvila s manažérem turné a vyjednala mi pár dní navíc. Hodlala otevírat show Double Strife sama a s jednou z vokalistek, když písničku byla třeba zpívat ve dvou. 

Zdálo se, že Jacka uklidnilo, že jsem nemusela odjet tak brzy, i když mi řekl, že byl v pohodě a já mohla jet, kdyby to měl být nějaký problém. Skutečně jsem si ani netroufala pomyslet na to, co bych dělala, kdyby mi manažer turné nedal těch pár dní navíc, protože jsem si byla jistá, že jsem nebyla připravená vrátit se k turné tak hodně brzy.

Po pohřbu se věci uklidnily, i když Jack musel jednou odejít do kanceláře na neodkladnou schůzi správní rady. Zřejmě proto, že museli zvolit prozatimního finančního ředitele, aby zaujal místo Jackova otce. Nedokázala jsem si představit, že by neměli už tolik přeplacených manažerů, kteří by to nedokázali pár dní řídit sami, aby dali Jackovi nějaký čas pokoj. Ale skutečně jsem toho moc o správní radě nebo vedení mezinárodní společnosti nevěděla. 

Snažila jsem se Jacka přemluvit k tomu, aby mi řekl, jak se cítil, ale stále mi odpovídal, že je v pořádku. Člověku, který ho neznal, se mohl zdát být v pořádku, ale pořád to nebyl on. Dala bych ruku do ohně za to, že něco bylo jinak. Byl tišší než obvykle a rozhodně ztratil zájem o sex. Ani jsem nečekala, že by zpátky skočil do svého normálního života, po tom všem, co se stalo. Ale doufala jsem, že alespoň dá najevo, jak se cítí. Ale to ne, on prostě jde dál, pevný a čilý, aniž uronil jedinou slzu. To mi dělalo starosti. 

Možná pokud bych cítila, že Jack udělal nějaký pokrok k normálnímu projevu smutku, cítila bych se určitě lépe ohledně návratu zpět k turné. Ale pár dní po pohřbu, jsem se ještě více obávala svého odjezdu. Přemýšlela jsem nad tím, že bych se k turné nevrátila, ale to jsem nemohla Sienně udělat. Byla nadšená z toho, že se vrátím zpátky a ještě navíc uznala, že hrát sama před tak velkým davem, který měla zabavit, bylo o moc těžší než si myslela. 

Jack mě ve večer mého odletu odvezl na letiště a já brečela v jeho náručí předtím, než jsem odešla. Bylo to úplně nejvíc nejblíž tomu, kdy jsem Jacka viděla, že by se také rozbrečel, když se na mě podíval a uviděl mě tak smutnou. Jeho oči se zalily slzami a vypadal rozrušeně, ale ustál to. Turné mělo trvat ještě skoro šest týdnů a harmonogram mezi koncerty byl napjatý. Než Jackův otec zemřel, myslela jsem si, že bylo dost hrozné, že se spolu dlouhých šest týdnů neuvidíme, ale po tom všem, čím si Jack prošel, nemít možnost ho vidět, bude mučení. Dotknout se ho. Držet ho. Utěšit ho, až ten den konečně nastane a bude to potřebovat. Smutek byl proces, takže jsem věděla, že ten den nakonec přijde. Jen jsem neměla tušení, kdy.