IYC - 12. kapitola

Překlad: Verča

Tak tu máme konečně trochu toho vyříkání.

Pěkné čtení J

ŘEKNI TO ZNOVU

Další den nic nedělám. Žádné vypravovávání dokumentů. Žádná kontrola e-mailů. Žádný účtující čas. Jen sedím a dívám se na stěnu a přemýšlím, jak jsem do této věci tak špatně zavrtaná. Proč muž nechce mít sex s ochotnou partnerkou? A pokud to chce brát pomalu, proč mě přivádí k šílenství? Platonickost, můžu dělat. Sex, můžu dělat. Co nemůžu zvládnout, je limbo (nejistá doba čekání na rozhodnutí nebo usnesení; přechodný stav).

Na konci dne se vrací Penny s mailem. Obsáhlý dokument je neuvěřitelně brutální a tak detailní, že na to musel mít celou stáj spolupracovníků, kteří na tom pracovali ve dne v noci. Mé srdce padá skrz podlahu. Ale to nejhorší teprve přijde.

„Viděla jsi to?“

Penny zvedne průvodní dopis a poukáže na podpis na konci. Moje čelist se připojí k mému srdci.

„Ach. Můj. Bože. Pracuje na tom Evil Reid. Jsem zahubená.“ Hodím dokumenty na Pennyin stůl a popadnu můj kabát. „Myslím, že půjdu.“

„Mám lepší nápad.“ Penny mě chytne za ruku a přitáhne k ní. „Je pátek večer. Proč nejdeme ven a trochu se nepobavíme?“

„Zábava?“

„Ano.“ Zazáří. „Zábava. Pamatuješ si co to je?“

Klesnu na můj stůl. „Měli jsme zábavu na koncertě Slugs. A nemám náladu se bavit. Jsem unavená a mám kocovinu. Myslím, že jsem ztratila Jakea. A teď jsem jedním z nejsilnějších advokátních partnerů na západním pobřeží zatažena do deseti-milionovo-dolarového procesu, protože tvrdí, že jsem mu navrhovala nemravnosti a pak nevratně poškodila jeho pověst tím, že šířím falešné pomluvy.“

„O důvod víc jít ven.“ Penny bouchne jejím šuplíkem a vypne svůj počítač. „A neberu ne, jako odpověď.“

Penny mávne na taxík, neboť ani jedna z nás nechce jít sedm bloků na jehlových podpatcích. O deset minut později jsme ve frontě před Death´s Dungeon, malým death metalovým barem v Lower Haight. Každý je vhodně oblečený do černé, na rozdíl ode mě a Penny – my jsme v pracovním oblečení.

Zatímco čekáme ve frontě, svléknu si sako a vyhrnu rukávy, udělám si culík a rozepnu si několik knoflíčků na mé halence. „Mohla jsi mi říct, o jaký druh baru jde. Mám death věci v kanceláři.“

Penny se zasměje. „Kdybych ti dala víc času na přemýšlení, nešla by si. A podívej se na mě.“ Ukáže na svojí smetanovou halenku, růžovou sukni a podpatky. „Nejsem znepokojená.“

„To protože to vypadá, že tě tu znají,“ zamumlám když nás vyhazovač pustí přes sametové VIP lano, abychom jsme mohly projít.

Vůně vodky, potu a kdo ví ještě čehosi mě zasáhne, jak jdeme hlouběji do šera. Barmani bez triček míchají koktejly na baru a skupina metalových hlav hraje v rohu beer pong. Plakáty death metalových kapel jsou nalepené po stěnách. Koktejly se jmenují třeba Slizká cesta, Rozbitý obličej, Červí mozek a Moření ďábla. Objednám si Špinavou dívku, zatímco Penny upíjí jejího Krvavého masakru.

Strašně miluju kult death metalu.

Cuknu, když uslyším další výbuch kytary přes reproduktory. Penny mě ujišťuje, že to DJ hlídá a udržuje dobrou atmosféru a střídá žánry.

Se špinavou dívkou v ruce jí následuji k místu, kde se usadíme. Máme tu dobrý výhled a blízko taneční parket. „Nic než death metal muzika člověka nepotěší.“ Vklouznu do boxu vedle ní.

„Netrucuj.“ Šťouchne mě Penny do boku. „Za prvé, věděla jsi co se stane, když podáš žalobu proti Farnsworthovi a jak znám Amandu, přijme výzvu. Pro většinu lidí by tohle bylo peklo. Pro tebe zábava. Tak si to užij.“

Hodím do sebe Špinavou dívku a mávnu na servírku. „Co za druhé?“

„Za druhé je poučení o křehkosti ega alfa-samce.“ Penny shrábne hrst Jiker. „Pokud muž cítí potřebu uškrtit nějakýho chlapa, který se dotkl tvého zadku, ustup a užívej si show. Neříkej mu, že máš situaci pod kontrolou, i když máš.“

Můj dech se zasekne a mám „aha“ moment o tom, co se stalo minulou noc mezi Jakem a mnou.

„Nepřemýšlela jsem o tom. Jsem zvyklá starat se sama o sebe.“

Penny finišuje s jejím Krvavým masakrem a kývá hlavou do rytmu. „To je důvod, proč potřebuješ někoho natolik silného, aby převzal kontrolu. Našla jsi ho, tvým problémem je nechat ho převzít ji.“

„Teď, kdo je ten našeptávač?“

DJ konečně opouští death metal a přejde do hip-hopu, který mě láká na taneční parket. Penny se ke mně připojí, běduje nad skončením death metalového setu.

Kroutím se do rytmu, odmítám nabídky na drogy a sex. Jemně několika chlapům oznámím, že ve skutečnosti pro ně nejsem nažhavená. A ne, nepřeju si dostat „vizuální balíček“ nebo „obličejovou párty“ mezi mýma „kozama.“

Tančím. Piju. Tančím ještě víc. Tak moc zábavy. Tak moc promarněného času. Jak jsem mohla zapomenout, jak moc se mi líbí tancovat? A proč tady Jake není se mnou?

Někdo se natlačí na Pennyin zadek. Tancuje s ním a jeho dalšími pěti kamarády, je neúnavná.

Poté, co protančíme několik dalších písní, Penny náhle zakňourá a začne na někoho mávat. Dívám se jak si razí cestu davem k baru, kde je skupina utvořená kolem Vetche. Vetch se usměje, když jí uvidí a natáhne se pro dlouhý, mokrý, jazyk-až-do-krku, nestarám-se-kdo-se-dívá polibek.

A…já se chystám odejít.

I když Penny neočekávala, že se ukáže Vetch a kapela po tom, co mu poslala textovku z kanceláře, je v pohodě s tím, že jí nechám samotnou s kapelou, zvláště když zachytí, jak se na mě špatně dívá basista. O několik okamžiků později jsem v klidném a pohodlném taxíku a pořád mi hučí v uších.

„Kam?“ Taxikář se podívá přes rameno, když zavřu dveře. S jeho modrýma očima a měkkou tváří mi připomíná otce Fuzzyho. Fuzzyho táta mi připomíná Fuzzyho, který mi připomíná Redemption, kde Jake dnes večer bojuje. Podívám se na hodiny. Dokonce i když je provoz špatný, mám ještě čas.

Měla bych tam jít?

Mé srdce vynechá úder. Někde hluboko uvnitř vím, že chce, abych tam byla. A já tam chci být taky. Přinejmenším budu v jeho rohu, ale víc než to, nechci zahodit naši druhou šanci. Ještě ne.

***

O hodinu později stojím před dveřmi do Redemption. Parkoviště je prázdné a skrz okna svítí slabá záře. Podzemní souboje jsou nepřípustné boje a musí se udržovat v tajnosti.

Taxikář trpělivě čeká, než vejdu dovnitř. I přesto, že každý ví, že Redemption je seriózní klub, v tuto noční dobu v Městě Duchů není moc dobré pobývat. Poslední šance změnit můj názor.

Po několika nadechnutí otevřu dveře a přejdu přes práh. Posilovna je spoře osvětlená nouzovými světly po stěnách a reflektory visícími nad klecí. Vdechnu svěží vůni dezinfekce a zatuchlého potu, když zahlédnu Blade Sawa, Obsidiana a Rampage mluvící v rohu.

Mé kroky se zpomalují, když jsem blízko skupiny. Proč jsem tady? Jak vůbec můžu přemýšlet o tom, dostat se blíž k člověku, kterého jsem jistě zklamala? A přesto, v krátkém čase jsme opět spolu, Jake je milý, pozorný a starostlivý. Nemůžu přestat věřit, že ke mně něco cítí. Že jeho vyčkávání není žádná hra. Že nejsem žádná zábava. Zavřu oči a dodám si odvahu. A udržuji chůzi.

Rampage mě uvidí jako první a kluše skrz místnost, aby mě přivítal. „´Mando! Neviděl jsem tě už…no hodně dlouho. Renegade je v šatně. Ví, že jsi tady?“

Jeho obočí se zvedne, když zavrtím hlavou, ale nestrká do toho nos. Místo toho mě zavede k Fistovi Furymu, malému, šlachovitému Irovi s hustými černými vlasy, který převzal Jakeovo třídu, zatímco mě hladil na rohožích a Minotaurovi, kusu chlapa s krkem tak krátkým a silným, že nemůže otočit jeho hlavu.

Blade Saw je jako první v kleci. Stojí proti obrovskému bojovníkovi z konkurenčního klubu. Vítězí jeho boj do třiceti sekund. Poté udělá šťastný taneček kolem ringu. Nemůžu si pomoct, ale musím se smát.

„Konečně, úsměv,“ řekne Rampage. „Renegade je další na řadě, takže mu dej nějaký ten úsměv. Bojuje s Axe Manem. Stejná váhová kategorie, ale zkušenější bojovník a submisivní expert.“

Jake vkročí na rohož ke kleci. Jeho oranžové bojové šortky obepínají jeho dokonalý zadek jako druhá kůže. Jeho prsní svaly se vlní, když otevře dveře do klece a vydechne. Nikdy se neunavím při pohledu na jeho dokonalé tělo.

„Ať ví, že jsi tady,“ řekne Rampage, tlačíc mě dopředu.

„Možná počkám dokud nebude po boji.“

„Hej…RENEGADE! ´MANDA je tady.“ Postrčí mě dopředu a klopýtnu ke kleci. Mé srdce divoce buší a přinutím se k úsměvu, ale Jakeovo tvář zůstává bez výrazu. Když se odvrátí k rozhodčímu, můj žaludek se zhoupne.

„Měla bych jít.“

Rampage se ze mě pohledem přesune na Jakea a zpět na mě. „Nemyslím si, že to chceš udělat.“

„Nevím co chci.“

Rampage se zasměje a položí mi ruku kolem ramen. „Pokud bys nevěděla co chceš, nebyla bys tady.“

Rozhodčí zapíská. Jake začne rychle, pohybuje se k Axe Manovi a zavaluje ho údery. Zasadí solidní úder a kop nohou, který přinutí Axe Mana klopýtnout ke kleci, ale jen se oklepe. Přichází zuřivě zpět s kombinací mocných kopů a úderů, díky kterým Jake zavrávorá a dostane se k oplocení. Axe Man ho chytí do pasti a sebere Jakeovo hlavu a zasadí mu několik ničivých háků. Jake se opře o oplocení a Axe Man pokračuje v jeho útoku.

„Ach Bože.“ Moje ruka vyletí k ústům a Rampage se zamračí. Rychle polykám svůj strach, křičím místo jásání. To zachytí Jakeovu pozornost. Jeho oči se zaměří jako laserové paprsky na má ramena a Rampage odsune jeho ruku pryč s řetězcem nadávek.

Axe Man využije jeho rozptýlení a dá mu další zničující rány. Jake se prohne k zemi a žluč stoupá do mého krku. Poprvé vůbec chápu Makaylinu nesnášenlivost k násilí.

Rozhodčí zvedá píšťalku ke rtům, ale Jake vyskočí na nohy a podrazí nohy Axe Mana. Během několika okamžiků má Axe Mana na podložce a rdousí ho. Buší do jeho hlavy, má obličej celý krvavý. Rozhodčí zastaví boj a oznámí Jakea jako vítěze.

Jake triumfálně sestupuje z klece, bojovníci kolem schodů si plácají, ale jeho pohled je jen na mě. Na jeho širokém hrudníku se leskne pot a jeho tvrdé břišní svaly se vlní, když ke mně kráčí. Suverénně. Jistě. Dravě.

Tak krásný. Dovnitř a ven.

Polykám mou úzkost, usmívám se, když konečně dojde ke mně. „Skvělý boj.“

„Co tady děláš?“ Jeho náhlý tón a jeho pohled způsobí, že se začnu třást, ale udržím se.

„Přišla jsem se na tebe podívat, jak bojuješ a…možná chtěla mluvit o té noci.“

Pokrčí rameny. „Není moc o čem mluvit. V zákulisí si dala celkem jasně najevo, že mě nepotřebuješ ve svém životě.“

Mračící se rychle podívám kolem sebe, abych zjistila, že jsme sami. „Nepotřebovala jsem vidět, jak dostáváš osm sekuriťáků, pak jak jsi zatčen a ničíš si tak svou bojovou kariéru. To je to, co jsem nepotřebovala.“

„Nevěříš mi.“ Uchopí mou bradu a nakloní mou hlavu dozadu. „Neměl jsem v plánu rvát se. Jen jsem chtěl poslat zprávu.“

Se zavrčením mu vytrhnu hlavu. „A ty nevěříš mě, že bych byla schopná se vypořádat s chlapem, jako je on. Myslíš si, že mi nikdy nikdo předtím nestiskl zadek? Nebo že jsem se nezabývala nafoukanými egy? Pokud byste se ty a Fuzzy neukázali, Shilla Killa a já bysme je zanechaly sténající na zemi.“

Zvedne obočí a usměje se. „Dokážu si to představit.“

Můj pohled klesne, sklouzne přes jeho prsní svaly a pak následuje tmavou cestičku chloupků k opasku jeho oranžových bojových šortek. Černí draci se mu točí dolů po stranách, chrlí oheň tak temně jako moje zoufalství.

„Podívej se na mě.“

Bez přemýšlení se na něj podívám. Jeho obličej je vyčerpaný ale jeho oči září surovým hladem, což způsobí, že moje bradavky ztvrdnou.

„Chápu tvůj problém s tím, co se stalo v zákulisí,“ řekne tiše. „Ale musíš pochopit mě. Zachytila jsi mě v momentě, kdy jsem se cítil obzvlášť majetnický vůči tvému zadku a když jsem viděl toho parchanta, vybuchl jsem.“

„Rozumím. To je důvod, proč jsem dnes večer přišla. Chci říct, že se omlouvám. Záleží mi na tobě. Nechtěla jsem tě vidět, jak přicházíš k úrazu. Ale měla jsem tě nechat dělat to, co umíš nejlépe. Líbí se mi, že jsi ochranný. Pokud by se věci staly ošklivé, není nikdo jiný, koho bych chtěla ve svém rohu.“

Jake udělá krok dopředu. Instinktivně udělám krok dozadu. I když vím, že by mi nikdy neublížil, je zastrašující s tou vší krví na hrudi. S bušícím srdcem, ustoupím.

Když moje záda narazí na zeď, Jake nakloní jedno předloktí vedle mé hlavy a dotkne se jeho čelem mého. „Řekni to znovu.“

„Omlouvám se?“

Jeho rty se chvějí s potlačovaným úsměvem. „To byla dobrá část, ale byla tam část, která se mi líbila ještě víc.“

„Záleží mi na tobě.“

„Záleží ti na mně.“ Jeho rty přejedou přes mé ucho, lehce jako motýlí křídla a klesne jednou rukou na můj bok a přitáhne si mě blíž. „Chceš mě.“

„Víc než cokoli jiného.“ Nejdříve váhavě a pak se silným tlakem mu přitisknu ruce proti jeho hrudi, vpíjím se do jeho hladké pokožky, do jeho tvrdých svalů. Obklopuje mě jeho vůně mýdla a potu a mužské esence. Kousnu se do rtu a zasténám.

„Kriste.“ Nadechne se a odtáhne pryč. „Jdi domů, Amando.“