IYC - 13. kapitola

Překlad: Verča

Tak už jsme zhruba v polovině knihy, a v této kapitole se dozvíme trošku něco o Jakeovi a hlavně se snad už dají dohromady ne? :D

Užijte si jí a děkuji za komentáře J

Verča 

TYGR. TYGR. TYGR.

Můj dech se zasekne a moje krev se ochladí. „Chceš abych šla domů?“

„Chci tě píchat.“ Jeho čelist se zatne a olízne si rty. „Chci tě položit na podložku, roztrhnout tvoje oblečení a pohřbít se v tobě tak hluboko, že bys nemohla říct, kde končím a kde začínám. Chci lízat tvojí kundičku, dokud nebudeš křičet, vzít si tě tvrdě a přinutit tě znovu křičet. Ale to se nestane. Půjdeš domů a vlezeš si do tvé nabírané malé postele a budeš snít tvé malé sladké sny. Chystám se vstoupit do klece s Carnagem a vybít si na něm svou frustraci.“

Moje spodní polovina se promění v kapalinu a vklouznu mu rukama kolem krku a přitáhnu si ho ke rtům. „Co když neodejdu?“

Skousne můj spodní ret a pošle proud tepla přímo do mého nitra. „Musíš jít, bejby. Nebudu schopen ovládnout se. Chci tě tak špatně moc dlouho, a poté, co jsem byl v kleci, nemůžu myslet. A teď…“ Hrdelně zasténá a jeho ruka stoupá po mém boku.

Primitivní. Původní. Jeho potřeba mluvit na mě. Utáhnu sevření kolem jeho krku a políbím ho, kloužu mým jazykem podél jeho rtů dřív, než má šanci protestovat. Na krátký okamžik mi dovolí řídit polibek, pak to ale převezme. Jeho polibek je tvrdý a náročný. Podebere mou čelist, když vrazí jeho jazyk hluboko do mých úst.

„Moje.“ Jeho hlas je drsný, divoký a poprvé pevně věřím, že může ztratit kontrolu.

Zvuk píšťalky nás přivede zpět do reality. Boje jsou u konce a je čas na úklid. Jake se vykroutí pryč a bez ohlédnutí jde ke kleci. Musím se několikrát zhluboka nadechnout, abych zklidnila tlukot mého srdce, a pak se připojím k Rampageovi.

„Vše-“ začne Rampage, ale utnu ho.

„Drž hubu, Rampage.“

Dalších patnáct minut se mi daří držet si odstup od Jakea tím, že pomáhám uklidit bojovou zónu. Rampage vyžene všechny ven a pak mi dá mrknutí a mávnutí, když zavře dveře. S bušícím srdcem se vrátím ke kleci, kde je Jake a dezinfikuje rohože. Nejdřív mě zajímalo jestli mě viděl, ale pak se podívá nahoru a jeho oči září jako žhavé uhlíky v noci.

„Už jsi někdy byla v MMA kleci?“ Vrátí se ke své práci. Ale něco v jeho hlase mě zachytí nepřipravenou. Hrana, která dělá mé smysly brnící.

„Um…ne.“

„Pojď a zkus to. Budeš muset dřív nebo později učinit rozhodnutí, zda budeš chtít bojovat v kleci.“

Můj pulz stoupne, když se na mě podívá a já zachytím divoký záblesk v jeho očích. Jeho pružné tělo hoří energií. Svaly se hýbají. Násilí vře pod jeho kůží. Nebezpečí šeptá kolem něj.

„Jsem v pohodě. Počkám tady.“

Studuje mě tu nejdelší chvíli a pak jeho hlas klesne na nízký rachot. „Pojď sem, bejby. Nekoušu.“ Nakloní hlavu na stranu a usměje se. Známé gesto, které uvolní mou těsnost v mé hrudi. Zhluboka se nadechnu, jdu nahoru po schodech do klece.

Bang. Bang. Bang. Mé srdce varovně bije proti mým žebrům.

Jako kdyby mohl vycítit mou úzkost, Jake pokračuje v mytí zády ke mně, jeho pevný zadek je dokonale vyrýsovaný pod jeho oranžovými šortkami.

Tygr. Tygr. Tygr. Instinkt se varovně připojí k mému srdci. Moje kůže začíná brnět a jsem téměř přemožena nutkáním uprchnout.

Ale jsem pánem sama sebe. Vždy pod kontrolou.

Vypnu tělo a otevřu dvířka klece. Jakeovo hlava sebou hodí kolem. Zachvění prochází jeho tělem. Upustí hadr a posadí se na bobek, kouká, posuzuje.

Tygr. Tygr. Tygr. Zamrznu v půli kroku a můj dech se zasekne v krku.

„Pojď.“ Jeho hlas je měkký, chlácholivý. „Je to jen bojová klec.“

Instinkt a má racionální mysl válčí s tím, co mám dělat. Moje svaly se uzamknou. Přinutím se vstoupit do klece. Pot kape na mé obočí. Setřu ho. Krev šílí v mých žilách. Projdu dvířky a ty zařinčí. Adrenalin se žene skrz mé tělo. Ústa mám suchá.

Jake si stoupne a putuje na druhou stranu klece. Jeho nohy tiše klesají na podložku, když jde podél stopy krve. Můj dech přichází v krátkých nádechách, když ke mně kráčí blíž a blíž.

Tygr. Tygr. Tygr. Slepě sáhnu za sebe na západku.

„Co se děje?“ Jakeovo ruka sklouzne na mou a odtáhne mé prsty od západky. „Bojíš se klece?“

„Tebe.“ Ztěžka polknu a nutím vyjít slova přes bušení v mé hrudi. „V kleci nejsi pod kontrolou.“

„Jsem vždy pod kontrolou.“ Jeho ruce vklouznou do mých vlasů, podebere mou hlavu a přitáhne si mě k němu. Adrenalin se pomalu stává chtíčem.

„Ty….ty.. teď nejsi pod kontrolou.“

Přejede jeho rty před mé ucho a zašeptá: „Kdybych nebyl pod kontrolou, byla bys nahá, na všech čtyřech ve středu klece a byla bys šukaná tak tvrdě, že by sis nemohla vzpomenout na tvé jméno.“

Mé srdce buší na plné obrátky a teplo se šíří skrze mé tělo a spaluje mou kůži. „To je dobrá věc, pak že nejsme jen kamarádi.“

Jake zavrčí. Ve dvou krocích mě zažene na kraj žíněnky a pak bouchne rukou proti oplocení vedle mé hlavy, což pošle chlad do mých žil. „Říkal jsem ti už předtím, že nechci být tvůj kamarád:“

„Dobře.“ Rozhodně není pod kontrolou.

Nadechnu se a snažím se dostat pryč, ale jeho ruka se obtočí kolem mého krku a přidrží mě. „Chci být tvoje všechno.“ Jeho dech je měkký na mé tváři. „Chci z tebe všechno, bejby. Když tě udělám svou, opravdu mou, nebude tu žádná tvoje část, kterou se nedotknu mými rty, mýma rukama a mým čurákem. A když tě budu šukat, nebude tu žádný strach, žádné váhání a žádné litování. Můj čurák bude v tobě tak hluboko, že nebudeš znát nic jiného, než mě. Budeš má; já budu tvůj a bude to tak správné, že to pocítíme tady.“ Bouchne se do hrudi, jeho srdce, a něco uvnitř mě praskne.

 Tolik touhy. Tolik potřeby. Strach. Zmatek. Frustrace. A hněv. „Tak to udělej.“ Strčím ho do hrudi oběma rukama. „Dala jsem ti jasně najevo, že tě chci. Dávám ti vše, co ti můžu dát. Ale přesto mě jen dráždíš a utíkáš. Blízko ale ne dost blízko – je to hra?“

Otočím se od něj, můj hněv přilévá palivo do jeho ohně. Popadne mé zápěstí, zvedne je nahoru a bouchne s nimi o oplocení. Mé tělo narazí, ale necítím žádnou bolest, jen ohromující fyzické a emocionální potřeby.

„Myslíš si, že to bylo snadné?“ Natlačí se proti mně. „Myslíš si, že jsem tě nechtěl každou minutu každého dne, od té doby co jsem tě znovu uviděl? Ale já tohle nezkurvím, tak jako jsem zkurvil všechno v mém životě. Chci aby to byla jedna věc, kterou udělám dobře. Byli jsme dobří v posteli, bejby, ale nikdy si mě nepustila blíž. Tentokrát tě chci poznat zevnitř i zvenku a chci, abys ty znala mě, takže až budeme konečně spolu, bude to něco víc než jen dobrý čas. Takže ano, když mám pocit, že ztrácím kontrolu, utíkám.“

„Znám tě.“ Zatřesu se v jeho sevření. „Nepřestala jsem na tebe myslet ode dne, co jsme se rozešli. Jsi velkorysý a zamyšlený. Jen málo lidí by se obětovalo tak, jak ses ty obětoval tvé rodině. Jsi úžasný učitel. Můžeš lidem ukázat věci, které by je nikdy nenapadli, že by je mohli dělat. Jsi zkušený tesař a nadaný bojovník. Miluju na tobě tyto věci. Co víc chceš?“ Bojuji proti jeho sevření, svíjím se mezi oplocením a jeho tělem.

„Chci abys mě chtěla, do bolesti.“ Zasténá, ale stále mě neuvolní. „Chci abys mě potřebovala s každým nádechem ve tvém těle. Chci se otočit a vědět, že tě vždy uvidím ve svém rohu. Chci, abys mě chtěla tak, jako tě chci já. Tělem, srdcem a duší.“

Chce mě.

Chce mě.

Bzučím chtíčem, můj mozek sotva pobere víc než tři slova. Mé tělo bolí touhou. Pokud udělá jediný krok vzad, necítila bych jeho pevný hrudník proti mým prsům, nebo bych nevdechovala jeho vůni sexu a potu, nebo neslyšela hluboké záchvěvy jeho hlasu, které prozrazují jeho vzrušení.

„Chci tě,“ zašeptám. Udělám cokoliv, řeknu cokoli.

S povzdechem se k němu pohnu, otírám se a brousím mými boky proti jeho. Může mi držet ruce, ale pořád mám sílu, a pokud jsem se něco v průběhu let naučila, je to, jak ji používat.

„Přestaň, Amando.“ Zasténá. „Kurva, beby. „Ne…Chci tě tak špatně. Nebudu schopný…přestat.“

Ale já nemůžu přestat. Jsem bezmocná. Potřebuju ho příliš moc a dám mu to vědět každým nádechem mého těla a každým stenem, který vyjde z mých úst. To je to, jak mluvím.

Jeho ruka se bolestivě utáhne kolem mého zápěstí. Nakloní se blíž, tak blízko, že můžu cítit každý drát oplocení proti mému tělu. Můžu dýchat každý nádech s ním. Moje kůže je jeho kůže. Mé srdce je jeho srdce. Má hlava padne dozadu a zasténám a brousím se proti němu.

„Do prdele.“ A pak znovu zakřičí „Do prdele.“ Stále držící zápěstí jednou rukou, mi druhou rukou jedním rychlým škubnutím roztrhne mou halenku. Knoflíky padají v krupobití na rohože.

Vypustila jsem tygra.

S nízkým zavrčením rozepne přední zapínání mé podprsenky. Moje prsa se mu vylijí do dlaní. Není tu žádný jemný dotek, žádné měkké laskání, žádné mazlení. Drsné, mozolnaté prsty drtí mé měkké maso a dráždí mé již napjaté bradavky. Kouše mě, cucá mi rty, brousí po kůži. Ale všechna jeho tvrdost mě zapaluje ještě více.

„Kriste. Nechtěl jsem aby to bylo takhle.“ Zamumlá si pod vousy, když mi vyhrne sukni až k pasu. „Chtěl jsem počkat. Chtěl jsem, aby to bylo dokonalé. Chtěl jsem za zdi, které jsi postavila okolo tvého srdce. Ale je zkurveně těžké odolat. Tak zatraceně žhavá. Zatraceně sexy. Chtěl jsem tě už tak dlouho. A ty mě do toho tak zkurveně moc tlačíš.“

Škubnutí. Roztrhnutá látka. Moje kalhotky vlají na zem jako odhozený kapesník.

Nízké zavrčení mu uniká ze rtů a kopne mi do nohou. „Otevři.“

Nasaji dech a na jeho žádost rozevřu nohy.

A pak je jeho ruka na jeho pasu, rozvazující jeho šortky. Hedvábí šeptá přes jeho kůži.

„Je tu něco, co potřebuješ vědět.“

Předtím, než moje zběsilá mysl může vykouzlit všechny druhy hrozných věcí, vezme mojí ruku do své a vede jí k jeho čurákovi. Držím ho pevně, libuji si v pocitu držení jeho horké, těžké a pulzující erekce v mé ruce.

„Pokračuj.“

Jedu nahoru. Hedvábně jemná pokožka se vlní přes ocel, erotický pocit. Ale když dosáhnu na špičku zastavím se.

Ocel.

Opravdu.

Moje ruce sebou trhnou pryč tak silně, že se udeří o oplocení.

Jake uchopí mou ruku a přinutí mě se ho znovu dotknout. Zabalím prsty kolem jeho erekce a běžím jimi přes kovové kuličky. Když se podívám dolů, moje mysl konečně dokáže zpracovat, co cítí moje prsty.

„Ach Bože, Jakeu. Jsi propíchnutý.“

„Je to apadravya piercing (piercing, který prochází vertikálně žaludem) a pokud se mě takhle budeš dotýkat, nevydržím moc dlouho. Máš nějaké kondomy?“

„Moje kabelka.“ Poukážu na mou černou koženou kabelku.

Odtáhne se a nechá mě na chvíli o samotě. Během minuty se vrátí, již s nataženým kondomem. Jeho čurák trčí mým směrem z jeho hnízda zlatých kudrlin. Pak se mnou bouchne o klec.

„Není to tak, jak jsem chtěl, aby ses to dozvěděla.“ Jeho hluboký hlas projíždí skrze mne. „Chtěl jsem to pomalé. Chtěl jsem to snadné. Ale kurva, bejby, budu tě píchat tak tvrdě, že zapomeneš, kde začínám a kde končím.“

Chvějící rukou sleduji jeho pulzující erekci. „Bolí to?“ Zašeptám. „Když jsi tvrdý?“

Jake zabalí jeho ruce do mých vlasů a zatahá mou hlavou dozadu. „Čím tvrdší jsem, tím líp je to cítit a můžu ti říct, že jsem se nikdy necítil tak zkurveně dobře, jako právě teď.“

Zasune mi ruce po zadek a zvedne mě na jeho boky. „Prsty do oplocení,“ přikáže. „Nechci abys dělala něco jiného, kromě toho, že budeš přemýšlet, jaké to je cítit mě uvnitř sebe.“

Třesoucí, zaháknu prsty za drát. Moje záda se prohnou a má prsa se otírají o jeho hruď.

„Taková krásná prsa. Chci si s nimi hrát celou noc.“

„Prosím…ne.“

Dá mi zlý úsměv a vsaje jednu napjatou bradavku do jeho úst. Tak teplé. Tak mokré. Jazykem krouží, zuby kouše, rty saje. Znovu a znovu, jeho jazyk škádlí mou bradavku dokud nejsou moje prsa bolavá, oteklá a nesvíjím se proti němu. Když obrátí jeho pozornost na druhou, uchýlím se k žebrání.

„Potřebuju tě uvnitř, Jakeu. Prosím. Teď. Nevydržím to.“

Držíc mou váhu jednou rukou, vklouzne prsty druhé ruky mezi mé mokré záhyby a pak nahoru přes můj oteklý klitoris. Mé tělo ztuhne a když strčí dovnitř dva prsty, nasaji dech a zakňučím.

„Kristepane, ty jsi mokrá.“ Jeho rty jsou horké na mém uchu. „Tak zatraceně mokrá. Bál jsem se, že nebudeš připravena, ale moje bejby mě tak moc potřebuje.“

„Anooo. Bože, ano.“

Jeho vrčení spokojenosti mě rozněcuje. Zabalím nohy kolem jeho pasu a utáhnu svá stehna, dostávajíc se tak blíž k piercingu, o který se třu klitorisem a celé mé tělo se násilně otřásá.

„Žádný Bůh, malá minx. (rozpustilá dívko, používal to i Max :D) Dostaneš mě uvnitř tebe.“ A bez varování mě zvedne a vrazí do mě jeho čuráka.

Žádné úlevy. Žádné pomalu. Nedá mi šanci zvyknout si na piercing. Místo toho mě probodne a můj dech se zadrhne v krku, když můj mozek zaplavuje senzace. Tak velký. Tak silný. Tak tvrdý. On je všechno, co si pamatuji…ale víc.

Ale není to moc hluboko. V jeho tazích není násilí. Je to nádherné, elektrizující škrábání jeho piercingu mé nejcitlivější vnitřní tkáně mě nutí křičet.

Nejsem jedna z těch žen, které zajímá, jestli skutečně existují G-body. Nebo jestli má G-bod. Nebo dokonce kde jejich G-bod může být. Můj G-bod a já jsme důvěrně obeznámeni. Mám speciální sadu hraček pro G-bodové potěšení. Mohu nasměrovat mužské prsty nebo čuráka – nebo dokonce i jazyk – na dané místečko potěšení. Vím kde, když, proč a jak chci, aby bylo dotýkáno se mého G-bodu. Ale nic se nevyrovná pocitu chladné, tvrdé oceli.

Skoro ze mě vyjde a pak se zastrčí dovnitř, hlouběji. Tentokrát vysílá šokové vlny rozkoše do mého těla. Pak do mě tluče, rukama pevně drží můj zadek. Každý tah je nový výbuch mysli – senzace, když jeho piercing zasáhne mou nejcitlivější oblast, jsem připravená k explozi.

Téměř.

„Připravena pro mě, bejby?“Sklouzne rukou mezi nás a prsty přejede přes můj oteklý poštěváček, když moje tělo bouchá proti oplocení znovu a znovu. I když jsem odnesena do nových výšin rozkoše, neznámá tíha se kroutí v mém břiše, ale skoro hned je pryč.

Sevřu prsty. Můj svět exploduje. Výkřik se mi vydere z krku, když dosáhnu zemí otřásající orgasmus. Potěšení projíždí skrze mé tělo, vysílá vlnu po vlně potěšení do mých prstů na rukou a nohou. S posledním tahem se Jake připojí. A když pulzuje proti mé rozvodněné tkáni, hluboko ve mně cítím druhý záchvěv, který mě nutí křičet.

Jake zasténá a opře se o mně, stále držící mojí váhu. Cítím, jak mu tluče srdce. Cítím rychlý vzestup a pád jeho hrudi. Cítím tekutinu stékající po mých nohách z mého G-bodového uvolnění. Nyní, to bylo poprvé.

„Kurva, bejby. Vždy jsme byli dobří, ale nikdy ne takto.“

Držíme se navzájem několik okamžiků a pak mě Jake pustí a sundá si kondom a jde ho vyhodit. Když se vrátí, má s sebou deku a podá mi láhev s vodou.

„Vždy je dobré zůstat v kleci hydratovaná.“ Rozloží deku na podložku a pak mě stáhne k němu dolů na jeho hruď. Citově i fyzicky vyčerpaná poslouchám ustálený tlukot jeho srdce a jeho dýchání. Mé prsty přejíždění přes měkké chloupky vedoucí dolů z hrudi k piercingu, který se leskne díky stropním světlům.

„Bolelo to?“

Hořce se zasměje. „Udělalo mě to lepším bojovníkem. Po bolesti jaká byla tato, nic jiného necítím.“

„Ale…proč?“

Jeho čelist se sevře. „Poté, co jsme se rozešli, to bylo něco, co jsem chtěl prostě udělat. Možná to byl rebel ve mně. Nebo možná nějakým způsobem jsem chtěl potrestat sám sebe za to, že jsem ztratil tu nejlepší věc, která se mi v mém životě stala.“

Mé srdce se utáhne. „To ne ty, Jakeu. To já.“

„Zkoušela jsi to dát do pořádku,“ řekne tiše. „Málem jsem ztratil mou mysl tu noc, kdy jsem tě šel hledat, když tě s Makaylou unesli. A jindy ses snažila se mnou mluvit…Věděl jsem, že je ti to opravdu líto. Mohl jsem poslouchat. Jen jsem nikdy nebyl dobrý s odpouštěním. Nepocházím z odpouštějící rodiny.“

Přejedu prstem lehce po špičce jeho penisu a lehce si pohrávám s jeho piercingem. Téměř okamžitě se mi postaví v ruce. „Takže děláš věci jako toto? Jsi opravdu renegade (odpadlík). Neumím si představit mnoho mužů, kteří by se nechali propíchnout. Muže, které znám si vybíjí svou frustraci v tělocvičně nebo při nějakém sportu, nebo u baru – ne na sobě.“

Vezme mou ruku, se kterou si s ním hraju a přitáhne si je ke rtům, a každý prst políbí. „Už když jsem byl malý kluk, nedodržoval jsem pravidla. Neustále jsem se dostával do potíží. Moji rodiče mě za všechno vinili, a to i za alkoholismus mého otce. Tak jsem se stal tím, co si mysleli, že jsem byl. Rebelem. Byl jsem se špatnou partou, dostal se do potíží se zákonem…celkový opak Petera.“

„Neumím si představit jaké to bylo.“

„Zkurvené. To je to, co to bylo.“ Přejíždí jeho rukou nahoru a dolů po mých zádech.

„Konečně jsem se rozhodl, že se musím dostat pryč. Přestěhoval jsem se sem, protože tu bylo teplo a mám tu kamaráda ze střední, který mi nabídl práci na jeho výstavbě. Bojoval v Redemption a pozval mě. Jedna noc a bylo to. Torment mi pomohl dostat můj život zpět dohromady, ukázal mi, jak využívat boj k vypořádání se se vztekem a požádal mě, abych učil některé třídy. Nikdy bych nezjistil, jak moc mě baví učení, kdyby nebylo jeho. Redemption mě zachránil více než jedním způsobem.“

„Mě taky,“ zašeptám, když si vzpomenu na stíny bojovníků z Redemption, kteří se seskupili venku v uličce Hellhole.

Jake se zasměje. „Všechno šlo tak dobře. Myslel jsem si, že jsem si to nějak uspořádal. Ale když si to přerušila…A pak, když jsem to přišel vyřešit a chytil tě s Drakem, to byl můj konec. Bylo to, jako kdybych zase selhal. Byl jsem pořád ten, za koho mě mí rodiče vždy považovali. Ale tentokrát jsem nemohl zranit sebe chlastem nebo drogami nebo něčím hloupým, nějakou malou kriminalitou. Mám bojovou kariéru a myslel jsem na moje učení. Tak jsem se nechal propíchnout. Bolestivé, ale očistné.“

Mé tělo ztuhne a vina se plazí po mé páteři. Snažím se odtáhnout, ale Jake utáhne jeho sevření a drží si mě blízko. „Když jsem tě znovu uviděl ve tvé firmě, celou chladnou a klidnou, jako kdybych byl nějaký jiný klient, myslel jsem, že se nic nezměnilo. Byla jsi zcela pod kontrolou, tvůj život, všechno. Šla jsi dál.“

„Pod kontrolou? Upustila jsem svoje věci.“ Zasměju se. „Sotva jsem dýchala. Říkala jsem hloupé a prázdné věci. Ty jsi ten, který byl celý v pohodě a v klidu. Zastrašil jsi mě.“

„Nepamatuju si to tak.“ Pak mi přitiskne polibek na čelo. „Ale rád to slyším.“

Posunu se v jeho náručí a nakloním hlavu tak, abych se na něj mohla podívat. „Takže co se změnilo?“

Jeho tělo se napne a nadechne se. „Vidět tě v té uličce….kurva. Byla jsi pokrytá krví a my jsme tě nemohli probudit. Myslel jsem, že umřeš a modlil jsem se k Bohu, aby mi dal ještě jednu šanci.“

Jeho paže se kolem mě utáhnou a odmrkám slzy, když si vzpomenu, jak zoufale jsem si přála dostat s ním taky ještě jednu šanci.

„Ale nebylo to jen to,“ řekne tiše. „V nemocnici s tvými rodiči, byli tak studení a lhostejní, a ty jsi… Pochopil jsem. Stejná věc, se kterou jsem zápasil celý můj život. Vypadala jsi poraženě. Jako bys potřebovala někoho ve tvém rohu. Tím se pro mě všechno změnilo.“ Jeho hlas se zlomí. „Myslel jsem, že mě možná skutečně potřebuješ způsobem, jakým potřebuju být potřebován. A možná mě tentokrát pustíš dovnitř.“