Entice - 4. kapitola

Překlad: Mili

Komu se stýskalo po Nixonovi a Trace... :)

Nixon

„Vypadáš bledě.“ Dotkl jsem se tváře mé přítelkyně a všiml si, že má tmavé kruhy pod očima. Vím, že pár uplynulých týdnů nespala, od doby, co jsem zázračně oživl. Nebylo to pro ni jednoduché.

Ztratit Chase.

Získat Mil.

Ztratit Phoenixe.

Zatraceně, těch ztrát bylo hodně a teď se, když se Chase a Mil berou, tak má další důvod ke stresu. Nikdy to nepřiznala a neřekla - ale když jste šíleně posedlí láskou typu zemřel-bych-pro-tebe, poznáte to.

Všímám si všeho.

Způsobu, jak ťuká nohou, když jí lezu na nervy, nebo slabých stenů, které vydává, když ji líbám pod krkem, nebo toho, jak koulí očima, když si myslí, že se nedívám - nebo prostě způsobu, jak se jí změní dýchání v závislosti na její náladě.

„Je to prostě divné.“

Díky bohu, že aspoň mluví.

„A co?“ Dělal jsem hloupého. K čertu, vím moc dobře, co se honí tou její pěknou hlavou, sakra, a vůbec se mi to nelíbí. Zatraceně to nesnáším.

Pohledem těkala na své ruce, pokrčila rameny a řekla, „Chase.“

Slyšet jeho jméno z jejích rtů mě nutí chtít spáchat vraždu. Nenávidím přiznat, kolikrát jsem si za poslední týdny představoval jeho tvář na druhé straně mé zbraně. Pořád po ní touží. Dokonce jsem mu řekl, ať přestane dělat ty psí oči. Vím, že to nedělá schválně, ale je to strašně iritující. Než po něm Mil chtěla tu laskavost, tak plánoval, že odejde. Bylo by mnohem jednodušší, kdyby nebyl součástí našeho divného trojúhelníku. Ne, že by chtěl úplně odejít od rodiny, jenom by se přestěhoval na druhou stranu města, aby nemusel mě a Trace každou noc sledovat, jak odcházíme společně do ložnice, nebo sedět naproti nám u snídaně a vidět její tvář, jak svítí radostí.

Kdyby se pozice vyměnily, pravděpodobně bych byl teď ve svém autě někde na cestách.

Buď to nebo bych plul na cestě do Evropy a utopil svou bolest v dostatečném množství vína a zabil každého, kdo nebyl Sicilián.

„Co je s ním?“ Snažil jsem se ukrýt vztek ve svém hlase, protože zněl víc chraplavěji než kdy jindy. Pekelně jsem bojoval s tím, abych udržel své ruce od toho, abych z ní nevymáčkl život - byl jsem skvělý herec, když přijde na práci, ale když jde o Trace? S tím jsem bojoval. Byl jsem slabý. Její láska mě udělala slabého i silného zároveň.

„Žení se.“ Ze způsobu, jak Trace řekla slovo ‚žení‘, jsem ztuhl, bylo to, jako by se chystala stát se tím druhém psycha, který vystoupí uprostřed obřadu a zakřičí „Mám námitky!“

„Jo.“ Zakýval jsem. Rád bych řekl, že jsem podstoupil dlouhou cestu se vším tím ovládáním vlastního hněvu. Aspoň jsem už dokázal jednat slušně a uměl jsem klást otázky bez toho, abych vytáhl zbraň. „Rozrušuje tě to?“ Wow, s takovým druhem otázek jsem byl na nejlepší cestě stát se terapeutem. V duchu jsem zasténal.

„Víš, co?“ Traciny oči se zaplnily slzami. Zvedl jsem v obraně ruce.

„Trace, já - “

„Já miluju tebe!“ Zakřičela, až se lidé otočili naším směrem. Vím, že bych se neměl smát, ale nemohl jsem si pomoct; její výraz byl tak zmatený.

„Já tě taky miluju,“ řekl jsem pomalu a úsměv mi vyprchal, když se její oči protkaly větším smutkem. „Tak o čem to je?“

Nosní dírky se jí rozšířily, když zvedla levou ruku.

Přimhouřil jsem oči.

Ukázala na ruku.

Pořád jsem koukal. Řízla se nebo co? Sakra, věděla snad, že jsem se ozbrojil a je naštvaná, že mám zbraň pár centimetrů od kněze? Nebo ztratila kvůli Chasově svatbě rozum?

Ukázala na prsteníček.

A v tom jsem cítil jako naprostý idiot. „Ou!“

„Ššš!“ Štouchl mě Tex a potom mě kopnul do lýtka. Všichni jsme stáli stranou u vchodu k obřadu, ale Chase a Mil se už měli vracet.

„Myslíš tím, že jsi...“ Nemohl jsem najít slova. Stalo se mi to vůbec někdy? Narodil jsem se s uměním vykecat se z každé situace. Kdyby po mně prezident Spojených států chtěl, abych promluvil s teroristou, ani bych nemrkl, ale teď? Nic. Hra skončila.

„Není těhotná, ty pitomče.“ Zasyčela za mnou Mo. „Myslím, že to, co se snaží říct, no víš, bez toho, aniž by to vlastně říkala - “

„Díky, Mo,“ zabručela Trace.

„ - je, že se chce vdávat.“ Zakřenila se triumfálně Mo. „Takže... nech si narůst páreček koulí a nasaď jí prsten.“

Tex se za mnou chechtal.

Nadzvedl jsem zadní část svého saka a odhalil obě své zbraně.

Chechtání přestalo.

„Ještě pořád jsem šéf,“ řekl jsem.

„A pořád osel,“ zazpívala Mo.

„Nebo ďábel,“ dodal Tex. „Jak se to vezme.“

Trace se na mě drze usmála. „Snažila jsem se být inspirující.“

„Inspirující, eh?“ Olízl jsem si rty a podíval se na její hrudník. „Jsi si jistá, že je to to, co jsi měla na mysli?“

„Měla jsem plán.“ Zakřenila se. „Nejdřív inspirující, potom svůdná - “

„A jako třetí věc narafičit na našeho šéfíka neplánované těhotenství.“ Zakašlal Tex.

„Mrzí mě to,“ Mo pustila jeho paži. „Ale nemůžu projít uličkou vedle tohoto blbečka. Nechce někdo změnit partnera? Kdokoliv? Kdokoliv?“ Zavolala.

„Zařaď se.“ Šťouchl jsem do své sestry a podíval se za sebe zrovna, abych zahlédl Chase a Mil, jak jdou ruku v ruce dopředu.

„Miluju tě, zlato.“ Políbil jsem Trace na tvář. „Promluvíme si později, dobře?“

Zakývala a nechala mě odejít, abych si mohl stoupnout vedle Chase v přední části kostela. Byl jsem jeho svědek. Díky bohu se neženil s Trace. To bych musel být úplně na šrot, abych ten mimořádný slib ustál.