Entice - 16. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

„Obleč se,“ vyštěkl jsem a vstoupil jsem do ložnice, kde spala Trace.

Uslyšel jsem cvaknutí zbraně, mé staré pistole. Do hajzlu, znovu už ne. Otočil jsem se, uviděl ji namířenou na můj obličej a za ní byla pekelně naštvaná Trace. „Nejsem jeden z tvých poskoků, nejsem součást tvojí rodiny a rozhodně nejsem Tex ani Chase. Požádej mě znovu... trochu líp.“

„Promiň, Trace.“ Mému jazyku zněly omluvy vždycky tak cize. Jako bych snědl hořkou pilulku, když jsem spolkl svou pýchu a zkusil to znovu. „Mohla bys prosím tě zvednout ten svůj úžasně krásný zadek, najít něco, čím zakryješ své rozkošné tělo a udělat to v takové rychlosti, že nestihnu dostat chuť někoho zavraždit k snídani?“

Položila zbraň na noční stolek a zazívala. „Nebyla to úplně omluva, ale bylo to lepší než ječení.“

„Neječel - “

„Ječel.“

Nazlobeně jsem se na ni podíval a odešel do šatny, odkud jsem vytáhl menší z jejich kufrů. „Sbal se do teplého počasí.“

„Někam jedeme?“

„Do Vegas.“

„Nixone!“ Trace vyskočila z postele a obskočila moje tělo jako koala. „Nemůžu tomu uvěřit! Ty si mě tam chceš vzít! Ach můj bože, jsi ten nejlepší - “

Neměl bych sebou cuknout ani znervóznět, když řekla vzít.

„Ne tak docela.“ Odkašlal jsem si, když se ode mě odtáhla. „Je to spíš pracovní záležitost.“

Trace mhouřila oči, až dokud nebyly malé štěrbinky.

„Do háje, chystáš se znovu popadnout tu zbraň?“ Poškrábal jsem se na zadní straně hlavy a očima pátral po pistoli.

„Vyklop to.“ Trace se sedla na postel se zkříženýma nohama. „Nebo se nepůjdu převléct a nebudu se ani balit.“

„Chase nás potřebuje.“

Její vztek zmizel. Prostě jen tak. Řeknu jeho jméno a najednou je připravená vrhnout se do všeho po hlavě? Jak to mohlo být fér? Naštvaný jsem málem něco řekl, ale pomyslel jsem na to, že mi před chvílí mířila zbraní do tváře.

„Jedeme všichni?“ Trace se zvedla z postele a nakráčela do šatny. „Nebo jenom my?“

„Všichni.“ Nakukoval jsem do dveří od šatny a sledoval jsem, jak si sundává tričko. Přelítlo mi kolem hlavy spolu s několika sicilskými nadávkami, o kterých jsem tušil, že se pravděpodobně naučila od Texe, do háje s ním.

„Chase už má problémy? Mimochodem, ani jsi mi neřekl, jak to včera probíhalo, ne, že bych ti nevěřila - no, vlastně...“ Odmlčela se. „Pracuju na tom, abych ti věřila, však víš, po celé té rádoby mrtvé epizodě.“

Cukl jsem sebou znovu. „Zasloužím si to.“

„A víc.“ Trace se dívala ode dveří. „Uvědomuješ si, že přítomnost Texe a Mo ve stejném letadle může vyústit ve válku?“

„Na to je už pozdě,“ zamumlal jsem.

Trace ztuhla. Vykročila ke mně a objala mě. „O co jde?“

Odpověděl jsem jí na otázku otázkou. „Co je nejhorší možnost, která by se nám mohla stát?“

„Jiná než smrt?“ Sevřela paže kolem mého krku.

„Jo.“

„Jít do vězení? Být zrazení - “

Olízl jsem si rty.

„Ale nic špatného jsme neudělali. Naše obchody jsou legální, zatraceně!“ Trace dupla svou rozkošnou nožkou a odtáhla se. „V žádném případě na nás nikdo nemá nic nelegálního.“

Ticho bylo asi to nejlepší, co jsem mohl udělat, když uvážíme, že jsem jí nemohl lhát do obličeje.

„Nixone.“ Její hlas se změnil do prosebného tónu. „Řekni mi, že tvoje rodina nedělá nic nelegálního.“

„Okej.“ Zakýval jsem. „Naše rodina nedělá nic nelegálního.“ Bylo to jiné, když po mně chtěla, abych jí lhal, ne?

„Mizero.“

Zakřenil jsem se a plácl ji po zadku. „Prostě se připrav a neměj strach o něco, co nemůžeš napravit... jo, a nesmíš vypadat moc vyzývavě. Objeví se tvůj děda.“

Zasmála se hodila mi do obličeje další tričko. „Děda, hm? Tři mafiánští šéfové v jednom letadle? Raději doufej, že se nezřítí.“

„Tak vyskočíme padákem nebo necháme Texe pilotovat,“ škádlil jsem ji.

„Přestaň být vůči všemu tak klidný.“

„To je součástí mé práce,“ řekl jsem vážně. „Teď si pospěš.“

Traciny nosní dírky se rozšířily.

„Pospěš si, prosím.“

Poslala mi vzdušnou pusu a odešla zpátky do šatny. Pořád jsem měl úsměv na tváři, když jsem vešel do Texovi ložnice - až dokud jsem tam neuviděl nějakou holku, s ním v posteli, rozvalenou přes něho a se rtěnkou rozmazanou na tváři. Prostě skvělý.

Škubl jsem jí za vlasy a odtáhl od Texe. „Ven.“

„Hej!“ Ta holka se snažila po mně natáhnout. Oh, do hajzlu, ne. To by pro ni nedopadlo dobře.

„Prostě odejdi,“ řekl Tex tlumeným hlasem. „Zavolám ti.“

Holka uraženě popadla svoje věci a odběhla do chodby.

„Přísahám, že nebudu váhat ti hlavou prohnat kulku, jestli nepřestaneš tahat děvky do mého domu.“ Kopl jsem do jeho postele. Otočil se a zíral na mě; dva cucfleky na jeho krku se mi vysmívaly.

Fakt jsem neměl jinou možnost - praštil jsem ho do čelisti. Zavrávoral s celým řetězcem nadávek a málem padl na druhou stranu postele.

„Sbal si svoje sračky. Jedeme do Vegas.“

„Fakt?“ Rozjařil se.

„Texi...“ Varoval jsem ho.

Zamračil se a jeho červenohnědé vlasy mu padly do tváře. Odsunul si je pryč a otočil se. Do prdele s ním.

„A to svinstvo si něčím zakryj.“ Ukázal jsem na cucfleky zářící mu na krku.

„Jako by se o to Mo starala,“ zavrčel.

„Já se starám. Já. Tvůj šéf. Tvůj nejlepší přítel.“ Přešel jsem k posteli a žertovně jsem mu dal dvě facky. „Teď přestaň litovat svou ubohou prdel a dej se dohromady nebo tě pošlu na Sicílii.“

„Ty bys mě poslal k nepřátelům?“ Tex měl tu drzost vypadat uraženě.

„Abych se vyvaroval toho, že tě střelím? Nebo hůř, že Mo otráví tvoje Captain Crunch cereálie? Jo, poslal. Tak mě nenuť ti to říkat dvakrát. Nebo jinak, nechtěj mě nasrat ještě víc, než už jsem. Moje nervy za chvíli prasknou, jestli v tom budeš pokračovat.“

„Fajn, fajn.“ Promnul si čelist a vypotácel se z postele. Zavřel jsem za sebou dveře a šel do dalšího pokoje. Proč mít děti, když mám Texe?

„Mo.“ Zaklepal jsem lehce na dveře a otevřel je.

„To si ze mě děláš prdel,“ zamumlal jsem. Spala s protihlučnými sluchátky na uších. Make-up měla rozteklý po tváři v černých liniích.

„Mo.“ Řekl jsem nahlas a sedl jsem si na postel, abych s ní zatřásl. Prudce otevřela oči a namířila mi na hlavu zbraň. Odstrčil jsem ji pryč a zanadával. „Co je to do prdele s váma, ženský?“

„Promiň.“ Sundala si sluchátka. „Myslela jsem, že jsi Tex.“

„Jsem rád, že jsi počkala, aby ses ujistila, než vystřelíš.“

Zakřenila se, i když měla oči oteklé pláčem.

„Mo... chceš, abych si s ním promluvil? Mám na něho někoho poslat? Donutit ho strávit nějaký čas s Alferovými? Jenom mi řekni, jak ti můžu pomoct.“

„Nemůžeš.“ Pokrčila rameny. „Budu v pohodě. Vypořádám se s tím svým vlastním způsobem.“

„Jasně.“ Ukázal jsem na zbraň. „Tvoje způsoby jsou krvavější než moje.“

„Hmm. To je základ,“ řekla mrzutě.

Ignoroval jsem ji a přešel k šatně, odkud jsem vzal její oblíbenou cestovní tašku Louis Vuitton. „Sbal se. Jdeme do Vegas.“

„No teda!“ Mo vyskočila  z postele a objala mě svými pažemi. „Chceš se oženit s Trace! Konečně. Ach ne! Má vůbec nějaké šaty?“ Zaječela a spráskla ruce. „A musí si vzít boty své babičky a, ach bože, ví to Frank? Víš, že nenávidí překvapení a - “ Její tvář opadla, když zjistila, že se vůbec neusmívám. „Ty se nebudeš ženit?“

„Jsi si jistá, že ty a Trace jste nebyly rozdělené při porodu?“

„Nelíbí se mi, že tohle říkáš o dívce, kterou miluješ.“ Zkřížila paže na prsou. „Proč Vegas?“

„To není informace, kterou potřebuješ vědět.“ Zakřenil jsem se. „Teď se sbal. A pro lásku boží, nechej svou zbraň doma.“

„Jak se můžu bránit, když nechám zbraň doma?“ Zavolala na mě, když jsem otvíral dveře.

„Od toho jsem tady já.“ Otočil jsem se. „Pospěš si, Mo.“

Spokojený s tím, jak jsem každého zařídil, jsem zamířil do kuchyně, abych sbalil nějaké jídlo. Sedělo tam pár mých mužů a pili kafe. Potřebuju všechny, kromě dvou, aby zůstali doma. „Vino.“ Nalil jsem si šálek kávy. „Ty a Marco půjdete se mnou - letadlo odlítá za pět hodin. Sbalte se na poušť a vezměte hotovost.“

Dlouze upil kávy a zakýval. „Ano, pane.“

Zbytek mužů netrpělivě čekal. „Nic, čeho byste se měli obávat,“ zalhal jsem. „Jen hlídejte dům a zvedejte telefony.“