Entice - 13. kapitola

Překlad: Mili

Mil

Sevřela jsem pult a všemi prsty jsem tiskla porcelánové umyvadlo, když jsem se snažila dostat svůj dech pod kontrolu.

Co jsem si do háje myslela?

Jediný okamžik slabosti. To bylo jediné, co se stalo. Vlastně, je to lež. Byl to okamžik slabosti při pohledu do Chasových zelených očí, při jeho doteku a jeho schopností cítit se utěšeně a v jenom mysli-otupujícím nádechu chtít všechno z toho.

Okamžik čirého šílenství, které se mi převalilo přes hlavu. Když jsem si sundala tričko. Nepřemýšlela jsem - chtěla jsem, aby ze mě viděl všechno, aby to všechno akceptoval, odsunul naši minulost stranou a chtěl projít dál jakýmkoliv peklem, které pro mě moje rodina naplánovala.

Zpanikařila jsem, když se neotočil.

Musel mě vidět. Vedle dveří bylo zrcadlo. Vzhlédl nahoru, přímo na mě, nebo tak aspoň vypadal. A jeho tvář, bože, nebyla jsem si jistá, jestli se přes ten jeho pohled někdy dostanu.

Nebyl to chtíč.

Ani láska.

Bylo to absolutní mučení. Vrásky kolem jeho očí byly najednou víc zřetelnější, než jsem si uvědomovala. Vypadal starší. Nevypadal bezstarostně - vypadal prostě naštvaně.

A díval se přímo na mě.

Rozzlobeně jsem vtrhla do koupelny. Může řvát moje jméno, dokud neztratí hlas; v žádném případě se tam nevrátím, dokud nebudu zase oblečená a připravená mu čelit tváří v tvář.

„Mil!“ Chase bouchal na dveře. „Otevři ty zatracený dveře!“

„Jdu se jenom vysprchovat,“ řekla jsem lhostejným hlasem. „Jak jsi řekl.“

„Mil...“ Zavrčel a znovu zabušil na dveře. „Chci s tebou mluvit.“

„Tak mluv.“ Chvěla jsem se, když jsem pouštěla vodu ve sprše a čekala na jeho omluvu.

Ta nepřicházela.

Voda se začala ohřívat. Místnosti naplňovala pára a zrcadlo se zamlžilo.

„Chasi?“ Zavolala jsem.

S netrpělivým povzdechnutím jsem prudce otevřela dveře. Což bylo očividně to, co ten mizera potřeboval, aby vsunul nohu do úzkého prostoru otevřených dveří.

„Vždycky jsi byla svým způsobem až moc zvědavá.“ Zakřenil se, vešel do koupelny a zavřel za sebou.

Odcouvala jsem od něho, dokud jsem se zády nedotkla chladného sprchového koutu. Byla jsem lapená. K sakru, klidně bych mohla být v Rusku a pořád bych byla lapená do jeho magnetických sítí.

„Mil.“ Chase zaměřil svůj pohled na můj obličej, což bylo docela působivé vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla jen podprsenku a kalhotky.

„Chasi, potřebovals něco? Jsem tak trochu zaneprázdněná.“ Popoháněla jsem ho a snažila se vypadat nezaujatě, když se mu roztrhaná košile lepila na svalnatý hrudník.

„Jo.“ Zakřenil se. „Potřeboval. Potřebuju.“

„No?“ Přála bych si říct, že můj hlas vůbec nezněl udýchaně - netrpělivě, vzrušeně. Do háje.

„Nebudeš ode mě utíkat.“

Vykulila jsem oči. „Jsi naštvaný, protože jsem - “

„Dostala bláznivý záchvat vzteku,“ dokončil Chase. „Na tohle nemám čas. Nemám čas uklidňovat tvoje křehké ženské cítění. Myslím, že bysme si měli v našem vztahu stanovit nějaký pravidla.“

Byla jsem asi pět sekund od toho, abych ho nenapadla holýma rukama.

„Pravidla?“ Olízla jsem si rty. „Jaký pravidla? Férová hra? Žádný lži? Žádné podvádění? Nejít do postele naštvaný? Takovýhle věci?“

„Ne.“ Chase mezi námi zkrátil vzdálenost. Cítila jsem jeho kolínskou, která se smísila s těžkou párou v koupelně. Kolena mi zeslábla.

Rukama mě vzal za paže a držel mě před sebou. „Pravidla, Mil.“

„Pravidla,“ zopakovala jsem a snažila se znít absolutně přirozeně - za což bych vážně měla dostat body. Chase Winter byl bůh. Po spánku mu začala stékat kapička potu a přísahám, že jediné, co jsem chtěla, bylo praštit do jeho nádherného obličeje a potom tu kapičku olíznout jazykem. Zachvěla jsem se.

„Zima?“ Očima se mi vysmíval a koutky se mu zkroutily v samolibý úsměv.

„Ne, jen jsem vytočená,“ odpálila jsem.

„No, tak to jsme dva.“ Nepohnul rukama. Zachvěla jsem se znovu. Zatracené zrádné tělo.

„Nesmíš nic cítit,“ zašeptal Chase. „Žádný z nás si teď takový luxus nemůže dovolit. Jsou tu lidi, kteří s největší pravděpodobností nejdou jen po tobě, ale taky po mně. Nemůžeš se nasírat pokaždé, když jsi uražená nebo když něco není po tvým - “

„Já ne - “

„Ale jo,“ potvrdil Chase. „Žádné utíkání.“

„Nikdy bych od ničeho neutekla.“

„Chceš utéct kurva tak, že nemůžeš ani pořádně přemýšlet,“ zašeptal. „A nemůžu se bát, že utečeš, když jsem tady kvůli tomu, abych tě ochraňoval.“

Hořce jsem se zasmála.

„Tak vtipný?“ S namáhavým dechem se naklonil tak blízko k mým rtům, že jsem je skoro mohla ochutnat.

„Ty a bát se? Jo, to je zatraceně k popukání.“

Oči se mu zúžily do štěrbin. „Ještě jedno pravidlo...“

„Oh, ano?“

„Jsi moje.“

„P-pardon?“ Tohle můj mozek neočekával. Nejsem schopná formulovat slova. Nicméně moje tělo, evidentně plné svých vlastních představ, se prohnulo směrem k němu.

„Moje. Jsi... moje.“ Řekl prostě a pomalu, jako bych měla problém s porozuměním angličtiny. „A co je moje, to je moje. Nikdo na tebe nevztáhne ruku. Dokud nebude tomuhle celému fiasku konec - budem to jenom ty a já. Zabiju každého, kdo se tě dotkne, a jestli uvidím, že se podíváš na jiného chlapa způsobem, který budu považovat za míň než respektující směrem ke mně, tvému manželovi, tak nejen, že ukončím rovnou na místě jeho život, ale osobně za to budeš zodpovídat ty.“

Ztratila jsem schopnost dýchat.

„Toť vše.“ Odstoupil o krok, zatímco jsem bokem narazila do sprchového koutku a málem klopýtla do padající vody. Jsem si jistá, že ta dvě slova toť vše dávají všemu nový význam. Od něho to zní tak jednoduše.

„Fajn,“ zašeptala jsem. „Myslím, že tohle zvládnu.“

Trhavě přikývl a vykročil zpátky ke dveřím. Jeho ruka se vznášela nad klikou. Dobrý bože, prosím, prostě odejdi!

„Ještě jednu věc.“ Otočil se. „Kolik?“

„Eh, tři?“ Pokrčila jsem rameny. „Čtrnáct? Na co se do háje ptáš? Nečtu myšlenky.“

„Chlapů.“ Sval na Chasově čelisti se zatnul, když se svýma zelenýma očima zabodl do mých. „Kolik od té doby, co jsme ty a já byli spolu?“

„Dva.“

Zanadával a odešel z koupelny. Rozběhla jsem se ke dveřím a zamkla jsem je, jak nejrychleji jsem dokázala. S těžkým povzdechem jsem sklouzla po dveřích dolů a padla na chladné dlaždičky.

Lhala jsem.

Nebyli dva.

Nebyl to ani jeden.

Od Chase jsem nebyla s nikým - protože se nikdo nevyrovnal klukovi, který mi vzal mou nevinnost a moje srdce, které mi odmítl vrátit. Schovala jsem tohle malé tajemství hluboko v sobě, protože jak řekl Chase, nesmím nic cítit. Můj otec se o tom ujistil. Ujistil se o tom, že ani Phoenix, ani já, nebudeme cítit nic, co má co dočinění s ošklivostí tohoto světa. A konec konců mi to přineslo úlevu. Můj mizerný otec mi zachránil život - jen proto, že mě naučil, jak se uzavřít sama do sebe.

Podívala jsem se na jizvu na mé ruce, moje válečné zranění, moje trofej. Před čtyřmi lety jsem se bála.

Teď se cítím už jenom otupělá.

Chase vlastnil moje srdce, ale nikdy nedostane moji duši; tu mi vzali v den, kdy jsem získala tuhle jizvu, a už mi ji nikdo nevrátí.

V jedné věci měl pravdu. Odmítám cítit, protože odmítám padnout bez boje. Dokončím to, co De Langeovi začali, a každý z nich umře.