Entice - 10. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Okamžitě jsem se uvolnil, když Nixon snížil zbraň. Jestli jsem si myslel, že by ji fakt zastřelil? Jo. To jsem si teda myslel. Protože vím, že to není jen o jeho rodině, ale taky o Trace. Sakra, zabil by i mě, kdyby ji to mělo udržet v bezpečí. A já bych ho za to nevinil. Pravděpodobně bych se na něho podíval s veselým pohledem a řekl mu, že dělá zatraceně správnou věc. Do háje, jsme taková zprasená banda.

„Všechno.“ Zopakoval Nixon a zakýval hlavou, když zase zajistil zbraň. „Co má být to všechno?“

Mil se podívala na mě. Proč zrovna na mě? Snažil jsem se na ni povzbudivě přikývnout.

Hlas měla tichý. Nenávidím, když se chová takhle poslušně a poddajně; je to naprosto proti její osobnosti, úplně mě to vytáčelo, až jsem měl sto chutí se s ní porvat, jen aby se vrátila ta její jiskra.

„Obchod s bílým masem.“ Polkla. „Můj otec byl zoufalý po penězích. Měl... ehm, tak trochu problém s drogami.“

„S jakými drogami?“

Podívala se na svoje ruce. „Myslím, že lepší otázka by byla, o které drogy zájem neměl?“

„Tak takhle,“ zamumlal Nixon. „Takže rodině rychle docházely peníze a bez naší pomoci to bylo čím dál horší, jak si tak dokážu představit... takže fušoval do prostituce?“

Takhle to znělo, jako by na všechno přišel, ale věděl jsem, že je to jenom špička ledovce. Mil by mu nikdy neřekla všechno naráz; takhle ona nefungovala. Nikdo z nás.

„To, s čím máme dočinění,“ pokračovala. „Je mnohem větší než jen naše rodina, je to - “

„Je to co?“ Zeptal se Nixon.

Když neodpověděla, pozvedl jejím směrem zbraň a palcem ji odjistil. Frustrovaně zakoulela očima.

„Je to co?“

„Phoenix se mě snažil ochránit,“ zašeptala Mil. „Neměla jsem tušení, že přijímáním jeho ochrany a chozením do školy, jsem ho vlastně vháněla do pekla. Byl v tom až příliš hluboko na to, aby našel cestu zpátky. Zjistil toho tak moc - objevil spojitosti, které můj otec vytvořil - a potom už bylo moc pozdě.“

„Jaké spojitosti?“

„To nemůžu říct.“ V očích se jí začaly hromadit slzy, když se dívala na každého z nás. „Prosím, nechtěj to po mně. Prosím.“

„Mil.“ Nixonův hlas byl chladný jak smrt. „Prosím tě, nechtěj, abych tě k tomu musel donutit před Chasem. Nechtěj ze mě udělat takového zlosyna.“

„Nemyslím si, že bych ho někdy slyšel říct prosím,“ zahudroval Tex.

Asi se snažil trochu odlehčit tuto zachmuřelou náladu, ale nepomáhalo to. V hlavě jsem rozmlouval o tom, jestli se mám nebo nemám snažit ho praštit do krku nebo prostě jenom dál čekat na to, až Mil dokončí svoji zpověď. Ne, že bych svýma skřípnutýma rukama mohl cokoliv zkusit, ale stejně.

„Nixone.“ Její hlas se chvěl. „Moje rodina porušila všechna pravidla sicilské mafie. Do posledního. Rozdupali je. Plivli na ně. Ale hlavně si usmyslili, že jediný způsob, jak se všem pomstít, je provést tu nejhorší možnou věc, jakou může člen mafie udělat.“

„Podívat se na ženskou jiného chlapa?“ Zabrblal Tex potichu.

„Odhalit nás.“ Nixon vychrlil v rychlém sledu několik nadávek a vstal. „Řekni mi, že tím nemyslíš odhalení. Řekni mi, že tvoje rodina není odhodlaná spláchnout každičkého člena našich rodin z této země. Řekni mi, že se nedohodli na tomto.“

Mil naklonila hlavu a vyzývavě zvedla bradu. „To je právě to. Nemůžu říct, že ne.“

Tex mě sevřel silněji. Snažil jsem se s nadávkama vytrhnout, když se nikdo nehýbal.

To byla jejich nejhorší můra. A byla i moje.

Náš životní styl, náš odkaz, naše peníze - aby se staly majetkem vlády Spojených států, pozdravení od všech našich rodin.

Kam vás dostane žárlivost. Do zářivého místečka ve vězení, kde bude sedět zbytek členů naší rodiny, se kterými jsme vtipkovali při rodinných večeřích. A jenom De Langeovi by z toho vyšli jako voňavé růžičky, zatímco by všichni ostatní hnili v pekle.