Elect - 55. kapitola

Překlad: Mili

POSLEDNÍ KAPITOLA JE TU, HOLKY!

Nejprve jsem si říkala, jestli to nenechám až na zítřek, abyste mohly být napnuté a natěšené, ale když už to mám přeložené... - nejsem zastánce toho, abych syslila něco sama pro sebe, když se můžu rozdělit a způsobit v Česku a na Slovensku trochu radosti :), navíc byste mohly být nervózní a ohryzat si nějaký kus nehtu, což bych nerada, takže tady máte závěrečnou kapitolu :).

Chase

Bylo to oficiální.

Nenávidím pohřby.

Kremace. To je moje budoucnost. Není do pekla žádná šance, že bych nechal své kamarády a rodinu projít hodinami mučení, aby si znovu prožili své vzpomínky a potom byli zahrabaní pod zem.

Upravil jsem si černou kravatu a potom si nasadil sluneční brýle, abych zakryl krví podlité oči. Jsem na pokraji od chvíle, co jsem se vzbudil a pamatuju si Mil a slovo, které řekla. Návrh. Zatraceně, to nemůže být nic dobrého. Od kdy vůbec ta holka potřebuje od kohokoliv laskavost?

Ceremonie netrvala dlouho.

Nixon a já jsme byli první, kteří položili květinu na rakev, následovali Tex, Frank, Luca a potom děvčata.

Nikdo ve skutečnosti nebrečel.

Břicho se mi sevřelo, když rakev sjížděla do země. Potom začalo pršet.

Wow, jako by si byl bůh vědom mé nálady a rozhodl se, že ji ještě zhorší. Zpívali jsme v sicilštině a kněz potom zamumlal požehnání.

Uslyšel jsem nedaleko od sebe fňuknutí a ohlédl se zrovna, když si Trace ukrývala obličej do Nixonova kabátu.

Deset sekund. Zíral jsem celých deset sekund. Dokonce jsem vykročil směrem k nim. Byl jsem tak zatraceně zvyklý na to, že ji utěšuju, že vidět ji plakat ve mně způsobovalo reflexivní reakci. Chtěl jsem být ten, co bude utírat její slzy.

Sundala si tmavé sluneční brýle a utřela si oči, potom se podívala mým směrem.

Měl jsem se odvrátit.

Ale nemohl jsem.

Ztuhl jsem.

Během deseti kroků stála přede mnou.

Zatnul jsem čelist, když mi pomalu přišla do náruče a objala mě. Položil jsem bradu na její hlavu a omotal paže kolem jejího těla.

Nixon se podíval naším směrem, krátce na mě zakýval a poodešel.

Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli. Několik minut? Hodin? Lidé si začali povídat. Někteří odjeli rovnou po pohřbu; další zůstali a potřásli si s Nixonem rukou.

Ale já? Já objímal dívku, kterou miluju.

„Omlouvám se, že jsem se na tebe zlobila,“ zašeptala Trace. „Já jen.. nevím, nechci, aby to bylo divný, ale asi bude, že?“

„Jo.“ Zvládl jsem říct. „Bude to na houby, ale...“ Podíval jsem se na díru, do které byl před chvilkou spuštěn Phoenix. „Musíš něco vědět.“ Políbil jsem ji na špičku nosu. „Vždycky tady budu pro tebe. Vždycky. Slibuju, že se budu snažit pohnout dál, když ty slíbíš něco mně.“

„Co?“ Zazářily jí oči.

Kývnul jsem směrem k Nixonovi. „Udělej mu ze života peklo.“

Její tvář se změnila ve veselý úšklebek. Cítím se, jak se můj výraz změnil v to samé a potom jsme se oba dva zasmáli. Naposledy mě objala a potom utekla do Nixonovy náruče.

Díky, značil jsem mu pusou.

Zakýval a odešel s ní.

„Ahoj, Šípková Růženko. Zdálo se ti o mně?“ Řekla Mil za mnou.

Aha, tak to nemám čas na to, abych se rmoutil nad svým zlomeným srdcem, když musím jednat s ďáblem a s bolestí hlavy, kterou mám od rána. „Díky za tvou, eh, pomoc, Mil.“

Zkřížila paže na prsou a šaty se jí přilepily na její drobné tělo. Zatraceně, ale byla fakt roztomilý malý vzteklý balíček. Přes její tmavé vlasy až po její fakt pěkné dlouhé nohy a jasné modré oči. Kdyby nebyla tak protivná, tak by mi ani nevadilo, že by mě přitahovala.

Ale byla jak zatracený tygr.

A já jsem měl rád každou část svého těla, děkuji vřele.

„Takže?“ Opatrně jsem jí položil paži kolem ramen. „Co máš za návrh?“

Mil pode mnou ztuhla. „Ale nesměj se nebo přísahám, že tě zastřelím. Nemysli si, že bych to neudělala. Konec konců, jsme na hřbitově.“

„Už jsem ti někdy řekl, jak jsi roztomilá?“ Naklonil jsem hlavu na stranu. „Ne?“

„Pitomče. Chceš to slyšet nebo ne?“

„Okej, máš mou pozornost.“ Zastavil jsem se. „Co potřebuješ?“

Vydechla a podívala se mi do očí. „Potřebuju, aby ses se mnou oženil.“

*KONEC*

Jsem šťastná, že jste se mnou prošly dalším dílem této skvělé série! Myslím, že překlad šel celkem dobře a kupodivu i rychle. I když jste některé byly místy nervózní z toho N+T+Ch trojúhelníku, tak si můžeme všechny oddechnout, že jsou spolu ti, co spolu mají být, a můžeme se vesele posunout v příběhu dál (a že bude na co se těšit, snad ani nemusím dodávat) :).

Moc VÁM VŠEM ze srdce děkuju za děkovné a povzbuzující komentáře, u mnohých se kolikrát i zasměju :D.

Budu se těšit na brzké setkání u 3. dílu ENTICE, který bude (překvapivě :D ) o Chasovi a Mil. Těšit se můžete hlavně na pohledy Chase a Mil, občas na Nixonův a Texův.

Kdo by chtěl poslat knihu, tak jako obvykle zanechte v komentu email :). Paaa. Mili.

P.S. Na Phoenixe  se mě, holky, neptejte, nesmím o tom mluvit, někdy v budoucnu se dozvíte, co a jak, ale jen tak hned to bohužel nebude...