Elect - 49. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Zaslechl jsem za sebou dívčí zakňučení, když Nixon vcházel do místnosti se zbraní namířenou přímo na Tonyho hlavu. Následoval ho Luca, který tleskal.

„Nádherné představení,“ řekl Luca. „Myslíš, že máme všechno, co potřebujeme, Nixone? Nebo ho máme nechat trpět?“

„Můžu hlasovat?“ Zeptal jsem se ze země, pořád naštvaný.

Nixon se ohlédl mým směrem a zakroutil očima. Aspoň vypadá, že má svůj starý dobrý humor.

Tony přeskočil mé tělo a přistál před holkama u pohovky.

Sakra.

„Jak to, že jsi naživu, Nixone?“ Tony mířil zbraní na Trace. „Hmm? Jak je to možné?“

Nixon pokrčil rameny. „Jsem jako kočka. Mám devět životů. Kromě toho, bůh se rozhodl, že mě nechce.“

Tony se zasmál. „Tak co bude teď? Zabiješ mě?“

Luca zakýval. „Vskutku působivý nápad.“

„Jak můžeš vědět, že budeš schopný to udělat?“ Zeptal se Tony. „Mám všechna tvá krásná děvčata na mušce. Jedno stisknutí spouště a Tracey zemře nebo co třeba Mil? Phoenixi, vždycky jsi nenáviděl svou sestru. Proč mi nepomůžeš? Jak to tak vidím, jsou jenom tři proti dvěma.“

„Jasně.“ Phoenix se přesunul k Tonyho boku, ten mizera.

Luca zakýval a promnul si bradu. „Myslím, Nixone, že už mám dost.“ Zvedl zbraň Tonyho směrem a vypálil zrovna v ten samý okamžik, kdy vypálil Tony na Lucu.

Luca padl k zemi a nepřestával střílet. Tony se skrčil a držel si paži.

Pohnul jsem se, abych popadl holky a přišpendlil je k sobě na zem zrovna, když mě kulka trefila do ramene.

Se zafuněním jsem spadl. No, to nasere. Aspoň to vypadalo, že prošla skrz. Střely lítaly všude kolem, dokud nebylo ticho.

Vzhlédl jsem a zahlédl Tonyho, jak se opírá o zeď a drží si paži. Phoenix byl kousek od něj v předklonu. Nixon a Luca kráčeli přes místnosti, oba nezranění.

„Budeš mít na svých rukou moji krev, Nixone,“ odplivl Tony. „Oba dva budete obvinění za to, že jste nechali padnout celou rodinu!“

Nixon zakroutil hlavou. „Nemůžeš obvinit ducha, že, Luco?“

„Správně.“ Zakýval směrem k Nixonovi, který namířil zbraň na Tonyho.

Vyšel výstřel, ale ne z Nixonovy zbraně.

V panice jsem vzhlédl nahoru a viděl Tonyho na zemi a Phoenixe s namířenou zbraní, která se mu třásla v ruce.

„Omlouvám se,“ řekl Phoenix. „Po tom všem, Nixone. Nemůžu... nemůžu dovolit, abys měl jeho krev na svých rukou. To já. Já si to zasloužím.“

„Phoenixi - “ Nixon se pohnul, aby ho zachytil, ale Phoenix padl k zemi a krev mu prýštila z rány na břiše. „To se nemělo stát. Měl jsi nechat mě, ať ho zabiju. Zatraceně, Phoenixi! Proč neumíš poslouchat!“

Phoenix kašlal krev a usmíval se. „Mělo se to stát přesně takhle. Možná mou smrtí...“ Znovu zakašlal. „Možná mi bůh odpustí. Možná...“ S námahou oddechoval. „Teď jste všichni očištění. Každý z vás. A já můžu umřít - v míru.“

Nixonovy oči se začaly plnit slzami. „Aspoň to není Michiganské jezero, že, kámo?“ Vzal Phoenixe za ruku a stiskl ji.

Phoenix se slabě pousmál. „Jo, aspoň to není Michiganské jezero. Nixone, řekni modlitbu, řekni...“

Nixon poklekl vedle Phoenixe a udělal kříž, potom řekl v sicilštině, „Náš kodex cti byl splněn. Bože, vezmi si jeho duši, odpusť mu hříchy, které spáchal proti tobě, proti lidskosti - přijmi Phoenixe - ať může umřít v míru. Amen.“

Phoenixovy oči se s mihotáním zavřely, když naposledy vydechl.

Už jsem ve svém životě viděl smrt.

Ale do teď jsem nikdy necítil, že zadržuju slzy.

Musel jsem se odvrátit pohled.

Cítil jsem se, jako bych měl zvracet, opřel jsem se o gauč a zavřel oči.

„Stalo se,“ řekl Luca smutným hlasem. „Žehnej mu otec, syn a duch svatý.“

„Amen,“ vyslovili všichni zároveň.