Chase#2 - 4. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Dean

Před devíti lety

Na tváři jsem měl zmražený úsměv po celou dobu jedné hodiny letu ze San Francisca do Los Angeles. Byl Den díkůvzdání, víkend a já úzkostlivě čekal a tento víkend plánoval několik posledních měsíců.

Usmál jsem se při pomyšlení, že konečně budu držet Katherine v náručí a políbím ji. Byl to pro ni rušný letní semestr, a já jsem ji neviděl od začátku podzimního semestru před třemi měsíci. Říkala, že bude zaplavena přípravou na finále v průběhu tohoto víkendu, takže jsme neměli v plánu se o tomto volnu vidět.

Ale měl jsem pro ni překvapení. Velký překvapení.

V těch posledních třech měsících co jsme byli od sebe, jsem si uvědomil, že jsme si spolu už více než čtyři roky, a to byla správná věc, abych v našem vztahu udělal další krok.

 Ona byla můj první vážný vztah, moje první láska, a moje první milenka. Bylo jen správné, že by měla být budoucí paní Chase.

Dotkl jsem se náprsní kapsy svého saka, kde byla krabička, a snažil se dýchat, jak úzkost skrze mne projela. Slyšel jsem o tom, jak nervy drásající je žádost o ruku, ale nikdy mě nenapadlo, že se budu cítit takhle. Byl jsem nadšeně nervózní, ale také jsem cítil jak mi je špatně od žaludku.

„Je to přirozený krok v našem vztahu. To je pravděpodobně to, co ona čeká.“ Dál jsem uklidňoval sám sebe, když jsem vystoupil z letadla.

Když jsem vyzvedl zavazadla při výdeji zavazadel, zavolal jsem jí na mobil, abych ji překvapil a zjistil, kde byla, abych mohl říct taxikáři kam jet. Ale po několika zvonění jsem se dostal jen do její hlasové schránky.

Zkusil jsem to znovu. Nic.

Pak jsem jí napsal, aby mi co nejdříve, jak jen bude moct, zavolala zpět.

Po patnácti minutách stále ještě nezavolala ani nenapsala zpět.

„Do prdele, musí někde studovat.“ Byla často k nedostižení, když studovala v knihovně a měla její telefon na tichý režim.

Přecházel jsem sem a tam, jak jsem čekal, až mi zavolá zpátky.

O chvíli později jsem si vzpomněl, že mám její číslo na pevnou linku v jejím bytě. Našel jsem toto číslo a vytočil ho.

Po dvou zazvonění, jsem slyšel cvaknutí a na druhém konci odpověděl ženský hlas.

Ale nebyl to Katherinin hlas.

„Je tam Katherine?“

„Katherine?“ Slyšel jsem zmatek v její otázce a ihned jsem zkontroloval svůj telefon, abych se ujistil, že jsem vytočil správné číslo.

„Ano. Katherine Fox. Nejsi její spolubydlící?“

„Hm, byla jsem její spolubydlící, ale teď už nejsem.“

„Co? Co tím myslíš teď už ne? Odstěhovala ses?“

„Já? O čem to mluvíš? Ne, já se ani nehnula. To udělala Katherine, když odešla.

Na začátku semestru, když přestoupila na jinou školu.“

Moje mysl se po jejích slovech otočila.

„Co tím myslíš, přestoupila na jinou školu? Proč mi to neřekla? Kam šla?“

„Ona přešla, do San Francisco State University v SF, aby mohla být blíže ke svému příteli, který je na UC Berkeley.“

„Co?! Co že udělala?“ Úzkost se začala šířit skrze mě, jak jsem se snažil pochopit, co by to všechno mohlo znamenat.

Nastala dlouhá pauza, než konečně promluvila. „Kdo že to jsi?“

„Tady Dean. Katherinin přítel.“

„Hm. Je mi líto, ale možná máš špatné číslo.“ Nastalo zaváhání v jejím hlase, což zvyšovalo mou úzkost.

„Ne, nemám špatné číslo. To je, nebo bylo – Katherinino číslo. Proč by sis sakra myslela, že mám špatné číslo?“ Cítil jsem mé nervy, jak ze mně vybublávají.

„Protože jméno jejího přítele není Dean,“ odpověděla věcně.

Mé tělo ztuhlo a žaludek se stáhl, když jsem se snažil strávit její slova.

„Halo? Jsi tam ještě?“ Zeptala se po několika vteřinách ticha.

„Jak se jmenuje její přítel, pokud to není Dean?“

„To opravdu není tvoje věc, ale pokud to opravdu musíš vědět, je to Gibson.“

Gibson? Můj bratr z bratrství? Mohl by to být stejný Gibson?

„A ty jsi říkala, že odjela do Berkeley?“

„To jo. Oni spolu chodili na dlouhou vzdálenost asi šest měsíců, než se přesunula. Řekla, že nemohla vydržet vidět ho jen dvakrát za měsíc.“

„Viděli navzájem dvakrát za měsíc?“ V tomto okamžiku, zběsilost předběhla šok, a sžírala každé vlákno v mém těle.

„Jo.“ Zachichotala, zcela lhostejná k mému šoku.

„Jsou jeden do druhého tak zamilovaní, je to docela roztomilé. Oni střídali své návštěvy, navzájem tak, aby se mohli vídat jednou za dva týdny.“

Zhluboka jsem se nadechl a snažil se zůstat v klidu, takže jsem si mohl promyslet, co všechno řekla.

„Takže ses s ním setkala?“

„Jo samozřejmě. Do značné míry jednou za měsíc, když byla moje spolubydlící. To je důvod, proč jsem si jistá, že máš špatné číslo, protože jméno jejího přítele není Dean. Je to určitě Gibson.“

„Přesně tak.“ To bylo vše, co jsem mohl pronést bez toho, abych si svůj vztek vylil na ní.

„Dobře, no musím jít. Doufám, že najdeš to správný číslo-“

„Počkej!“ Zastavil jsem ji dřív, než zavěsila, potřeboval jsem se jí zeptat ještě na jednu otázku.

„Je ten Gibson asi tak 190 s blond vlasy a zelené oči?“

„Jo! Jak to víš?“

„Šťastný odhad. Díky za tvou pomoc. Čau.“ Zavěsil jsem dřív, než se ona stačila zeptat mě na nějaké otázky.

Stál jsem bez hnutí mimo příletový prostor letiště dalších patnáct minut, omráčen tímto novým odhalením. Krabička uvnitř náprsní kapsy byla těžká a bolestivě horká proti mé hrudi.

Vztek a bolest dostihli každou mou myšlenku.

Randila s mým bratrem z bratrství a blízkým přítelem přímo pod nosem. Ona žije posledních šest měsíců v San Francisku, aniž by mi to řekla.

V tu chvíli mi začal vyzvánět telefon. Byla to Katherine.

Ztuhlo mi tělo, když jsem zvedl telefon.

„Ahoj?“

„Ahoj, bejby. Viděla jsem, že jsem zmeškala tvůj hovor. Co se děje?“

Zhluboka jsem se nadechl a uklidnil se, před něž jsem zareagoval.

„Nic moc. Jen jsem chtěl zavolat a říct ahoj a zjistit co děláš.“

„Ach. Jen studují. Jako obvykle, to víš?“

„Kde jsi?“

„Jen v knihovně?“

„Oh ano?“

„Jo.“ Chvíli bylo ticho a pak jsem si myslel, že jsem zaslechl tlumený smích. „Tak co děláš ty?“

„Jsem na cestě do knihovny, abych tě viděl,“ lhal jsem.

Na jejím konci nastalo ticho.

„Budu tam za pět minut,“ dodal jsem.

„Počkej, ty jsi v LA?“ Zeptala se nakonec.

„Jo, jsem tady. Chtěl jsem tě překvapit.“ Cítil jsem, jak se mi vaří krev z toho, že jsem si ničeho nevšiml.

„P-proč, mám na mysli to, co děláš v LA?“

„Chtěl jsem tě vidět. Není to dostatečný důvod?“ Zeptal jsem se útočně.

„Uh. Jo, samozřejmě, ale…“

„Ale co?“

„Já… já nejsem v LA.“

Čelisti se mi stáhly, když jsem uslyšel pravdu vyjít z jejích úst.

„Kde sakra teda jsi?“ Slyšel jsem, jak se prudce nadechla, když zaslechla ostrý tón v mém hlase.

„Co tím myslíš?“

Její falešná nevinnost strouhala proti mé ubývající trpělivosti.

„Mluvil jsem s tvou bývalou spolubydlící v LA. Pověděla mi všechno.“

Nastal dlouhý úsek ticha a slyšel jsem vzdálený tlumený hovor v pozadí.

„Nech těch zasraných keců, Katharine! Řekni mi pravdu!“ Cítil jsem, jak mě pohltil vztek.

„Opravdu chceš znát pravdu?“ Její klid a neformální tón poháněl můj hněv.

„Ano, já bych chtěl znát zasranou pravdu,“ vyštěkl jsem se na ni.

„No konečně. Nakonec umíš být hajzl.“

„O čem to sakra mluvíš?“

Povzdechla si, jako bych byl poslední člověk na zemi, který nepochopil vtip. „Vždycky jsi byl příliš milý. Příliš vstřícný. Příliš blah! Nikdy jsme se nedohadovali, a nikdy ses na mě nenaštval, i když jsem dělala věci, nebo jednala způsobem, že bys měl.“

„To proto, že tě miluju-miloval jsem!“

Odfrkla. „Z koho si děláme legraci? Ty mě pořád miluješ, ale právě teď tě to jen zasraně bolelo to přiznat. Je mi líto, Deane. Já vím, že jsem právě teď mega čubka, ale opravdu už jsem nemohla zadržet své pocity pro ostatní muže – muže, kteří měli nějaké koule, kteří vykazují určité mužné emoce. To, co jsem čekala a po čem celý náš vztah toužila, bylo, abys mě přitlačil ke zdi, ignoroval můj odpor, a vyšukal mi mozek z hlavy. Chci silného, agresivního muže, který může převzít kontrolu. Chci vášeň! A přiznejme si to, to je jediná věc, která ti chybí.“

„Takže ses rozhodla šukat mého přítele? Mého bratra z bratrství? „Odplivl jsem.

„Není to jen o šukání! Milujeme se. To snad můžeš přijmout ne?“

„Ne, samozřejmě, že to nemůžu zasraně akceptovat! Myslíš to vážně?“

Slyšel jsem její povzdech, jako bych byl nerozumný.

„Podívej se, Deane. Mohu být upřímná?“

„No, to by byla osvěžující změna. Jistě, proč mi neřekneš, jak se doopravdy cítíš.“ Cítil jsem hořkost a pomstychtivost za to, jak se ke mně zachovala.

„Deane, myslím, že v hloubi duše víš, že pro sebe nejsme ti praví. Chceme různé věci, a naše osobnosti jsou rozdílné. Vím, že jsme spolu byli dlouhou dobu, a na začátku, jsme se navzájem milovali. Ale v posledním roce nebo tak nějak na vysoké škole, už jsem cítila, že jsme se rozešli. Myslím, že jsme oba vyrostli a změnili se, a nakonec chceme různé věci. Podívej, je mi líto, že jsem ti ublížila. Je mi líto, že Gibson je tvůj bratr z bratrství. Ale nelituju, že jsem se do něj zamilovala.“

„Vážně si myslíš, že to mě nutí cítit se lépe?“

Znovu si povzdechla.

„Podívej, přes to všechno jsem se naučila jednu věc. Deane, někdy ty nejdůležitější věci v životě se stanou, když to nejméně čekáš. Takže kdo ví, možná jednoho dne potkáš nejdůležitější člověka ve svém životě v nějakém zdánlivě obyčejném dni, aniž bys to věděl. Myslím, že to to, co se mi stalo, když jsem potkala Gibsona. Nehledala jsem ho, nebo nehledala jiný vztah. Ale prostě se to stalo.“

Její slova mě pálila víc, než jsem mohl snést. „Drž hubu, Katherine! Drž hubu.“

„No tak, Deane. Stále můžeme být přátelé.“

„K čertu můžeme! Už tě nikdy nechci vidět, ty zasraná děvko!“

Než mohla odpovědět, zavěsil jsem a vypnul telefon.

Hněv a zuřivost do mě narazily, jak jsem pevně sevřel ruku kolem telefonu, až mi zbělely klouby. Sáhl jsem po krabičce, které mé pálila na kůži.

Podíval jsem se na krabičku a poprvé v životě jsem viděl sám sebe, za koho jsem byl: největší zasraný blbec co kdy byl.

Bez dalšího přemýšlení, hodil jsem krabičku do nedalekého odpadkového koše.

Jak jsem šel zpátky na letiště, dal jsem sám sobě slib. Nevyhodil jsem prostě jen ten prsten uvnitř té krabičky. Ne, vyhodil jsem mnohem víc než to. Spolu s tou krabičkou jsem zahodil poslední čtyři roky mého života a moje já, s nadějí, kterou jsem do budoucna měl, a všechny emoce, které mě přivedly k tomuto bodu.

Od této chvíle nenechám žádnou ženu, aby ze mě znovu udělala blázna. Od této chvíle nevěřím v lásku. Od této chvíle, budu jiný člověk.

***

Současnost

Musím být jediný člověk na světě, který nenáviděl díkůvzdání. Pro všechny ostatní, to byla doba lásky, setkání a vděčnosti. Ale pro mě to byla doba temnoty, zrady a lítosti.

Takže jsem nebyl v největší náladě ve středu den před Dnem díkůvzdání, když mě Damian přesvědčil na večeři s ním a Alexis. Jak jsem seděl u baru v restauraci a čekal na ně, moje mysl putovala k jediné osobě, která, poslední měsíc nebo tak nějak, sžírala mou mysl. Blair.

Nebyl jsem si jistý, jak se mi dostala pod kůži, ale dostala. Ale nemohl jsem si dovolit akceptovat pocity, které jsem pro ni měl. Nemohl jsem si dovolit být zranitelný, tak jak jsem byl s tou blonďatou mrchou. Nemohl jsem si dovolit, abych se stal opět slabým, slepým hlupákem.

„Hej kámo!“

Otočil jsem se, viděl Damiana, jak přichází s Alexis, která nesla Isabellu v náručí.

„Už je to příliš dlouho, kámo.“ Obejmul jsem Damiana a Alexis, než nás uvedli k našemu stolu.

„Tak jak se máš?“ Zeptal se Damian poté, co jsme si u číšníka objednali.

Pokrčil jsem rameny. „Eh. Nic moc co by stálo za řeč.“

Damian zvedl obočí a odfrkl si. „Znám ten pohled, a to není nic. Co je za problém? Potíže s holkou?“

Přinutil jsem se zasmát. „Víš, že potíže s holkama nedělám.“

„Jsi si jistý, Deane?“ Alexis se na mě podívala s pochybností v očích. Pak se podívala na Damiana a usmála se.

„Damian tvrdí, že neměl žádné holčičí problémy, dokud nepotkal mě, a podívej se na něj teď.“ Naklonila se k němu a Damian ji políbil.

„Bože, vy dva jste příliš. Neničte mi mou chuť k jídlu.“

Damian se zasmál. „No tak, kámo. Je ti třicet let. Znám ten Katherine –“

„Neříkej ani její jméno. Ona je pro mně blonďatá mrcha.“

„Jazyk, Deane.“ Alexis pokynula k Isabelle, která měla pastelku v ruce a dělala kruhy na tom, co vypadalo jako Frozen omalovánky.

„Jejda. Promiňte.“

„Dobře, vím, že ta blonďatá čarodějnice se k tobě na vysoké škole zachovala opravdu hnusně, zvláště když ten druhý byl Gibson. Pořád nemůžu uvěřit, že ti to oba udělali. Ale vole, to bylo téměř před deseti lety. Je opravdu čas, aby ses přes to přenesl.“

„Baví mě být svobodný.“ Sledoval jsem, jak Damian a Alexis se na sebe podívali a bylo to skoro, jako kdyby vzájemně komunikovali očima.

„Tak kdo je ta dívka?“ Zeptal se nakonec Damian. „Nám to můžeš říct, chlape. Jsme dobří přátelé více než deset let.“

„Je to klientka.“

„Oh,“ řekli Damian a Alexis najednou.

„Není to velký problém,“ řekl jsem rychle. „Já ani nevím, jestli mám opravdový zájem.“

Damian se zasmál. „Určitě zájem máš, když o tom mluvíš.“

Zasténal jsem. „Tak jo. Možná máš pravdu.“

„Tak v čem je problém?“ Zeptala se Alexis.

„Já o ní nechci mít zájem.“

„Proč ne?“ Alexis vypadala zmateně.

„Protože mě baví být svobodný. Není to složité a nemusíš se starat o pocity někoho jiného.“

Damian zavrtěl hlavou. „Ty vole, já vím, že to bude znít vyšinutě – zejména když to vzejde od takového kreténa, jako jsem já.“

„Damiáne!“ Alexis vykřikla svého manžela a zírala na něj, když ukázala na Isabellu.

„Oh pravda. Omlouvám se bejby. Ale ona je malinká. Ona neví, co to znamená.“

Obrátila oči v sloup. „No tak, slíbil jsi mi to. Musíme dostat zvyk pod kontrolu a nepoužívat už teď taková slova, nebo nebudeme připraveni.“

„Ano, mami.“ Damian ji hravě šťouchl paží.

Viděl jsem záblesk bolesti v jejích očích. A zdá se, že Damian to viděl taky.

„Hej,“ jeho hlas jemněji než předtím,

„Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak. Máš pravdu.“ Natáhl ruku a konejšivě stiskl její.

Podívala se mu do očí a bolest a nepříjemnost, které měla na tváři, se okamžitě rozplynuly, jako by tam ani nikdy nebyly.

Na jejich místě byl úsměv na rtech. Jak jsem sledoval Damiana naklonit se, aby ji políbil na čelo, zjistil jsem, že část mě touží po blízkosti a lásce, jako měli oni.

Jako kdyby slyšel mé myšlenky, Damian se ke mně obrátil.

„Každopádně vím, že to může znít šíleně, když to přichází ode mě, ale myslím, že bys do toho s tou ženou měl jít. Koho zajímá, jestli je tvoje klientka. Neviděl jsem, že bys zůstal u jedné až do této. Kdo ví? Ona může být ta pravá.“

Odfrkl jsem a protočil oči. „To je prostě šílené.“

„Deane, vážně. Víš, že jsem byl jako ty. Vím, jak přemýšlíš. Tím teď chci říct, že se mýlíš, stejně jako jsem se mýlil já. Myslíš, že láska je slabost, břemeno, které musíš nést. Ale to si myslíš špatně.“

Otočil se na Alexis a potom na Isabellu. „Láska je síla. Je to pravděpodobně nejsilnější věc, která by mohla existovat. To tě může zformovat, změnil, a být pomoct být lepší verzí sám sebe. A být milován těmi, které miluješ ty… nic podobného neexistuje. Je to neuvěřitelný pocit.“

Sledoval jsem Damian, jak se dívá na dvě lásky svého života, a viděl jsem něco, co jsem na něm nikdy před tím než Alexis přišla do jeho života, neviděl.

Měl jiskru v očích, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Zdálo se, že šťastnější, než jsem ho kdy viděl.

Chci to?

***

Po večeři s Damiánem a Alexis, jsem se cítil ještě zmatenější než kdy jindy. Myslel jsem si, že vím, co chci. Myslel jsem, že vím, co jsem nebyl ochoten dát žádné ženě. Myslel jsem, že poté, co mi blonďatá mrcha vyrvala srdce, neměl jsem co dát jiné ženě.

Ale když jsem se díval na to, co mají Damian a Alexis, a když jsem si vyslechl, co mi řekl, něco se uvnitř mě se zlomilo. Nebyl jsem si jistý, co to všechno znamená, ale věděl jsem, že musím vidět Blair osobně a přijít na to.

Jel jsem k ní a zaparkoval. Podíval jsem se na moje Rolexky. Bylo 20:35. Napadlo mě, jestli je vůbec doma, když jsem zaklepal na dveře.

Stáhl se mi žaludek, když jsem uvnitř uslyšel kroky jdoucí směrem ke dveřím.

Zadrhl se mi dech, když jsem ji uviděl, jak stojí v přední části dveří v jednoduchém bílém tričku a šortkách. Vlasy měla ve vysokém culíku a vypadalo to, jako by se právě vrátila domů po večerního běhu. Vypadala nádherně, a měl jsem pocit, že to ani neví.

„Deane? Co tady děláš?“

Její otázka mě zaskočila, protože to byla stejná otázka, na kterou jsem se ptal sám sebe. Nevěděl jsem, proč tam jsem. Nevěděl jsem, proč jsem ji potřeboval vidět. Jediné, co jsem věděl, bylo, že jsem musel.

„Já…“ Naše pohledy se setkaly a vše na co jsem mohl myslet, bylo, jak úžasné má oči. „Chtěl jsem tě vidět.“

Moje upřímnost jí musela překvapit.

„Myslela jsem, že o tobě už nikdy neuslyším poté, co jsi mě minulý týden odmítl.“

Z jejího sarkastické poznámky jsem věděl, že jsem ji tu noc ublížil. Nabídla se mi a já ji odmítl. Bolest jakou jsem nikdy necítil, projela mou hrudí, když jsem si uvědomil, že jsem způsobil bolest.

Uzavřel jsem vzdálenost mezi námi a přistoupil k rámu dveří. Obalil jsem ruce kolem jejího pasu a cítil, jak se její tělo v mých rukách napjalo. Naklonil jsem se a zašeptal: „Nejsem připraven to nechat jít.“

„Ale…“

Dal jsem ji prst na rty, abych ji utišit. „Pozvi mě na kafe.“

Její hruď se zvedala, když se zhluboka nadechla. Usmála jsem se nad tím, jak její tělo reagovalo na můj návrh.

„Ale ty jsi mě odmítl…“ pokračovala v odolávání. Šla zpět do domu a já šel za ní a zavřel za sebou dveře.

„Byl jsem idiot.“ Popadl jsem ji a přitáhl si ji zpátky do náručí. „Ale teď víš, jak jsem se cítil pokaždé, když ses mě snažila odmítnout.“ Ušklíbl jsem se, když jsem se jí díval do očí.

„Ale ty sis to zasloužil“ hodila zpátky, a vracela mi pohled, když si kousala rty.

Uchopení ji překvapilo, popadl jsem jí vlasy na šíji a přitáhl si ji ke mně. Olízl a okusovala jsem její ušní lalůček.

 „No, bejby. Ukážu ti přesně to, co si za to zasloužíš.“

Zalapala po dechu z mých žhavých slov a z toho jak jsem jí škádlil na uchu a krku. Když prohnula pánev proti tepajícímu růstu v mých džínech, sténala a přejela prsty po mých zádech.

Přesunul jsem nás do obývacího pokoje a spustil ji na pohovku, přičemž jsem ústy prozkoumával její. Ruce jsem ji vsunul pod košili a okamžitě jsem našel její ňadra. Vykřikla, když jsem ji prsty stiskl a zkroutil bradavky.

„Opravdu bychom neměli,“ znovu naléhala, když se pode mnou svíjela. „To není dobrý nápad ani pro jednu z našich kariér.“

„Možná bychom mohli něco vymyslet?“ Podíval jsem se na ni a uvažoval, jestli ve skutečnosti byla mnohem důležitější než moje kariéra. „Blair. Myslím, že je tu něco za co stojí bojovat.“

Oči se jí leskly, když slyšela moje slova.

„Já…“

„Pst,“ trval jsem na svém.

„Pro dnešek, pojďme být jen Dean a Blair. Budeme prostě jen dva cizinci, kteří se setkali bez jakýchkoli závazků nebo vazeb na sobě navzájem. Jen pro tuto noc zapomeňme na to, že jsi moje klientka a já tvůj právník.

Sundal jsem jí tričko a podprsenku, a vzal jedno její ňadro do úst. Slyšel jsem její sténání, když jsem kroužil jazykem, cucal, a stiskl její vztyčené bradavky.

V reakci na to mi rychle rozepnula košili a džíny, sáhla do mých boxerek a vytáhnout mýho skálo – tvrdýho ptáka, který prosil o osvobození. Hodil jsem hlavou dozadu, když její peří – podobající se dotek podél mojí hřídele, zapálilo ve mě syrovou touhu, jakou jsem nikdy necítil. Nikdy jsem nechtěl nikoho tolik, jako jsem chtěl v tu chvíli ji.

„Bože, bejby. Musím tě teď ochutnat.“

Sáhl jsem po šortkách a jedním rychlým trhnutím jsem je i s kalhotkami stáhl dolů.

„Kurva!“ Zaúpěl jsem, když sladká její vůně zasáhla mé smysly.

„Teď tě potřebuju,“ začala prosit, když mě chytila za ruku a vedla ji dolů po břiše směrem k její kundičce.

Oči se mi rozšířily divokou touhou v tu chvíli, když jsem dosáhla její horké vlhkosti. Déle už jsem to nedokázal vydržet.

Popadl jsem ji za nohy a roztáhl jí je, jak jsem mezi nimi sehnul. „Někteří říkají, že mám zasraně ostrý jazyk. Co kdybychom mu dali dobré využití?“

Zakňourala, když se její boky v souhlasu posunula směrem ke mně, zoufalá, abych ji ochutnal.

Nepotřeboval jsem další povzbuzení, začal jsem jí líbat na noze, směrem k její kundičce.

Cítil jsem, jak se její tělo napjalo a pohybovalo pod mým pevným sevření, když moje pěti hodinové strniště brousilo podél vnitřní straně stehna. Když jsem dorazil mému cíli, nijak jsem neotálel a začal hltat její kundičku ústy i jazykem. Usmál jsem se, když jsem ucítil v mých ústech její sladkost. Stejně jako tmel v mých rukou, pomyslel jsem si vítězoslavně. Když se jí kundička začala násilně utahovat proti mému jazyku, věděl jsem, že byla blízko k tomu, aby se udělala. Okamžitě jsem se zastavil, vynořujíc se z její kundičky s jejími šťávami po celém obličeji.

„Nejsem připraven dát ti, co chceš. Ještě nejsem připraven tě udělat, bejby.“ Můj pták sebou zacukal na souhlas. „Můj pták to chce mít všechno pro sebe.“

Zalapala po dechu, když její oči přistály na mojí mega erekci. „Může to mít všechno pro sebe,“ řekla bez dechu.

Sáhl jsem po kondom z džínů a nasadil si ho. „Jsi na mě připravená, bejby?“

„Ano!“ K mému překvapení mě popadla a táhl mě na pohovku. „Chci jezdit, dokud nebudeš sténat moje jméno.“

Při jejích slovech se mi zadrhl dech.

 „Je to slib?“

Přikývla a její rty se kroutily do nebezpečného úsměvu. Skočila na mě a s lehkostí se na mě usadila. „Bejby, když něco slíbím, měl bys věřit tomu, že se tak stane.“

Hodil jsem hlavu dozadu z intenzivního stahujícího tlaku, když na mě jezdila jako žádná žena předtím. Během několika minut jsem dosáhl svého vrcholu a cítil své tělo v nekontrolovatelné křeči. „Kurva jo, Blair! Už budu.“

„Ano, udělej se pro mě.“ Cítil jsem, jak záměrně kolem mě stáhla kundičku, když se pohybovala rychleji nahoru a dolů na mém penisu.

„Radši by ses měla udělat se mnou, bejby.“ Popadl jsem ji za boky, abych převzal kontrolu nad situací a začal pumpovat hlouběji do její kundičky v souladu s jejím pohybem boků.

A konečně, cítil jsem ji, jak se kolem mě stahuje, což mě povzbudilo k tomu, abych do ní pumpoval ještě tvrději a rychleji, dokud jsme se neudělali.

***

O půl hodiny později, jsem byl pořád vzhůru, když jsem poslouchal Blair, jak zlehka oddychuje proti mé kůži, jak její tělo bylo obalené kolem mého. Jak jsem ji pozoroval, jak mi klidně spí v náručí, věděl jsem, že mi teď věří. Věděl jsem, že to bylo přesně to, co Trent chtěl. Věděl jsem, že jsem musel učinit své rozhodnutí o tom, co dělat dál.

Sáhl jsem po telefonu ze stolku a poslal Trentovi e-mail.

Komu: Trent Parker

Od: Dean Chase

Re: Příležitost

Trente,

Musíme co nejdříve, jak jen to bude možné, promluvit.

Dean Chase, Esq.

Společník

William & Sutter LLP.

K mému překvapení Trent reagoval okamžitě.

Od: Trent Parker

Komu: Dean Chase, Esq.

Předmět: Příležitost

Deane,

Skvělé, že ses ozval tak brzy. Těším se na jednání o tvém pokroku. Zastav se u mě hned ráno.

Trent

Trent Parker

Acting CEO (pověřený generální ředitel)

San Francisco, CA

Když jsem položil telefon, zabalil jsem si ruce kolem Blair a uvažoval, jestli by bylo možné, abych žil, aniž bych jí měl ve svém životě.