AY - 32. kapitola

Překlad: Tanulka

Pravda…

Cam

Jsem takový zasraný idiot.

Jak jsem nemohl vidět ty Ambeřiny kecy! Jak to, že jsem si nedal jednotlivé dílky dohromady?

Všechny ty věci, co Amber o Caře řekla, mi zněly v uších.

„Měla bych jí jít říct všechno, co si o ní opravdu myslím.“

„Protože jsi s ní byl! Mohl sis vybrat na celém světe jakoukoliv zkurvenou holku, ale ty sis musel vybrat právě jí.“

„To je pravda, Caro. Jdi! Vypadni! Budeš v pohodě. Viděla jsi, jak tě opouští už tolik lidí, že jsi vlastně profík. Nikdo s tebou nedokáže zůstat. Nejdříve tvůj otec, pak tvůj kluk ze střední a dokonce i tvé nenarozené dítě nemohlo vystát, že je v tobě.“

Sevřel jsem volant pevněji.

Všechno to začínalo dávat smysl, ale musel jsem to slyšet od ní. Musela to přiznat. Když jsem dojel do nemocnice, Cara mě prosila a prosila, abych to otočil, ale nemohl jsem. Byl jsem tak rozzlobený. Cara si myslela, že je ještě brzy, to udělat, ale věděl jsem, že když to neuděláme dneska, pravděpodobně už Amber nikdy neuvidíme. Je potřeba to udělat teď. Už to bylo před dvěma hodinami, co jsme s Carou skočili do auta a déle jsem čekat nemohl. Amber se musela kurva za to, co udělala omluvit.

Zaparkoval jsem auto a zamířili jsme do porodnice. Když jsem zatáčel k Ambeřinu pokoji, Cara mě odtáhla. „Came, nemohu to udělat. Já nejsem připravená,“ prosila, když mě držela za paži.

Vypadala vyděšeně a to mě za ni bolelo.

Neměl čas přemýšlet o tom, čím si Cara procházela. Zjistil jsem, že její nevlastní sestra se jí záměrně snaží zničit život a to pro mě bylo stěžejní. Nedokázal jsem si ani představit, co se dělo v její mysli. Nechtěl jsem, aby viděla Amber, pokud nechtěla, ale já jsem s ní mluvit musel.

Odtáhl jsem Caru ode mě, zvedl jsem jí bradu prstem. „Nemusíš jí čelit, pokud nejsi připravená, prskavko. Možná bys měla počkat tady venku, než si s ní promluvím.“

„Děkuji, Came.“ Zvedla se na špičky a políbila mě.

Přitiskl jsem si ji k sobě a pak ji nechal na chodbě před Ambeřinými dveřmi, když jsem vstoupil do místnosti. Připadalo mi to, jak vstup do dračího doupěte, když jsem otevíral velké vstupní dveře. Nevěděl jsem, co jsem chtěl najít, ale věděl jsem, že musím jít dál. Amber stála u nemocničního lůžka a balila si své věci, když jsem ji spatřil. Její oči se okamžitě zvedly ke mně a zúžily se, když mě uviděla. „Co tady sakra děláš?“ ušklíbla se. „Vypadni!“

„Já nikam nejdu, Amber.“ Šel jsem dál do místnosti a ona udělala krok zpátky, křížíc si ruce na prsou. „Ne, dokud mi nevyjasníš pár věcí.“

„Už jsem ti všechno řekla, Came.“

„Opravdu?“ Jednou rukou jsem se chytil za loket druhé ruky a tou si poklepal na rty. „No, proč mi neřekneš, jak jsi věděla o Cařině minulosti?“ Zeptal jsem se kousavě.

Otevřela ústa, ale já promluvil jako první. „Vol slova moudře a jednou zatraceně nelži, navrhuji ti říct pravdu,“ řekl jsem se zaťatou čelistí.

Brada jí poklesla na hruď a věděla, že je chycena. „Dobře. Chceš po mě, abych řekla pravdu? Řeknu ti tvoji zasranou pravdu.“ Na chvíli se odmlčela a podívala se na mě s odporem v očích.

„Cara je moje nevlastní sestra. A já ji kurva nenávidím. Jsi teď spokojený?“ řekla a pokračovala v balení věcí.

„Jak můžeš nenávidět někoho, koho jsi nikdy nepoznala?“ Slyšel jsem Cařin hlas za mnou. Otočil jsem se a ona vstupovala do místnosti, oči zalité slzami.

***

Cara

Podívala jsem se na Amber, když jsem vstoupila do místnosti – její tvář byla bledá strachy, když se na mě podívala. „Co ty tady děláš?“

Zastavila jsem se vedle Cama a přehodila přes něho ruku. „Přišla jsem se podívat na moji sestru,“ řekla škodolibým hlasem, když jsem se na ni podívala. Z Camova hrdla unikl jemný smích a já ho dloubla do žeber.

„Můžu se nyní zeptat na něco já? Myslím, že mi to dlužíš, co říkáš?“

„Já ti nedlužím vůbec nic! Ty jsi ta šťastná,“ řekla uštěpačně.

„Já jsem ta šťastná? Ty jsi ta, s kým náš otec vyrůstal. Odešel od mé matky a mě a nikdy se neukázal…opustil nás kvůli tobě!“ Celé mé tělo se třáslo s adrenalinem a musela jsem se nutit, abych se na ni nevrhla.

„Přeju si, aby zůstal s tebou!“ Křikla na mě zpět a já jsem v jejích očích viděla slzy.

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se s nejistým tónem.

Posadila se na postel a zhluboka se nadechla, zamrkala před přívalem slz. „Jakmile otec opustil tvou rodinu, nikdy už nebyl stejný. Začal pít…hodně. Litoval, že od tebe odešel. Všude kam šel, nosil se sebou tvojí fotku.“ Mé srdce mi spadlo až do žaludku, když jsem jí to slyšela říkat. „Někdy, když usnul opilý, tak volal ze spaní tvé jméno. Snažila jsem se, aby mě miloval, tak jako tebe, ale bez ohledu na to, co jsem udělala, nefungovalo to. Dokonce i moje máma od nás odešla, protože z tebe měla komplexy.“

„Proč jsi tam byla tu noc mé nehody?“ Zeptala jsem se jí, zkameněle čekajíc na odpověď. Začala vrtět s dekou na posteli. „Tu noc, tvoje máma zpanikařila. Plakala a volala tátovi. Myslela si, že umíráš a tak chtěla, aby se rozloučil se svou dcerou. Ale když jsme se tam dostali, lékaři jí řekli, že to zvládneš. Byla jsem z toho tak naštvaná. Chtěla jsem, abys zemřela. Myslela jsem, že možná, když zemřeš, bude schopen znovu začít žít a přestane se cítit tak provinile.“

„Takže v podstatě mě nenávidíš za to, co udělal náš otec?“ Zeptala jsem se otráveně. Nemohla jsem uvěřit, jak to kurva zpackala. Zřejmě zdědila geny svého otce.

„Ano! Když jsem tě na tom večírku uviděla s Camem, vybuchla jsem. Chtěla jsem ti vzít něco, co máš ráda, aby ses cítila stejně špatně, jako já celé ty roky. Vždycky jsem byla ve tvém zkurveném stínu a už jsem to dál nesnesla. Tvoje jméno a tvář mě pronásledovala po mnoho let. Neměla jsem otce kvůli tobě!“ Křičela na mě a slzy jí začaly téct po tváři.

Cítila jsem, že i ten malý smutek u ní zmizel. „Jo, a já jsem neměla otce kvůli tobě, ale jak vidíš, neobviňuju tě z toho. Není to tvoje vina, že byl podvodník a lhář. Myslím si, že by sis měla uvědomit, že nejsi zodpovědná za jeho chyby.“

Otočila jsem se na patě a zamířila ke dveřím. Nemohla jsem se už déle na ni dívat. Mám všechny odpovědi, které jsem potřebovala mít, a byl čas jít.

„Utíkáš ode mě tak brzy?“ Amber se ušklíbla, jak jsem se blížila ke dveřím.

Otočila jsem se zpátky a sladce se na ni usmála. „Neutíkám od tebe. Prostě se posouvám dál.“

Cam přišel ke mně a stiskl mi rameno, když se podíval zpátky na Amber. „Budu potřebovat, aby sis do zítřka odstěhovala tvoje zasrané věci. Klíč nech v kuchyni na lince.“