ATY - 19. kapitola

Překlad: Peťa

Je to nelidské vyžadovat zápočet z obecné vědy po všech oborech. Během dvou let stejně zapomenu všechno, co se učím, a moje plány nezahrnují jít do podnikání pro nějakou farmaceutickou firmu. Kdy vůbec budu potřebovat vědět něco o mitóze? A jestli budu muset přečíst ještě jednu případovou studii o Drosophilách – fajnové slovo pro ovocné mušky – možná vážně uvážím, že přejdu na Fungi, Foes and Friends (pozn. Houby, nepřátelé a přátelé).

Ale důvtipně pojmenovaný cyklus přednášek má na RateMyProffessors.com (pozn. hodnotím své profesory) hrozné hodnocení. Student ve své kritice nazval učitele těžkým oslem, protože všechny nutil zapamatovat si vědecké názvy všech hub probíraných na přednášce. A můj mozek si sotva dokáže zapamatovat jména mých sousedů. Teď jsem uvízlá v dalším kruhu pekla: Biologie 1103 pro nebiologické obory, což znamená vědecky handicapované. To však nedělá přednášku o nic lehčí; jen to umožňuje sdílet utrpení většímu množství studentů.

Knihovna tlumeně svítí, jak čas odtikává a víčka mi cukají dolů a dolů a dolů. Zívnu, chystám se uplatnit Connorovu studijní techniku a koupit si Red Bull. Možná bych si měla udělat kartičky (pozn. na učení).

Zatím jsem byla rozptýlena jen jednou a ani to nebylo fantazírováním o roztomilém klukovi s brýlemi o dva stoly dál. Nějaký kluk mlátil k smrti do Fizzle automatu, když mu odmítl vydat jeho třešňový Fizz. Vzdal to poté, co si uvědomil, že ta velká plastová krabice je nezničitelná – minimálně párem Vans (pozn. tenisky).

Lo mi dvakrát poslal zprávu. Poprvé, aby se zeptal, jestli přijdu domů, abych mu dojela do obchodu s tvrdým alkoholem. Podruhé aby mi řekl, ať vyzvednu kondomy. Skoro jsem se s tímto vyjádřením přidusila mým dietním Fizzem, nikdy bych nevěřila, že budeme, co se toho týče, tak intimní a v pohodě.

Na konci mého dlouhého stolu se holka v tmavomodré mikině Penn nakloní, aby něco zašeptala své kamarádce.

„Vidíš ho?“ sykne. „Jde sem. Oh můj Bože.“

Drobná svalnatá blondýnka s mikinou Gymnastics natahuje krk, snaží se podívat za osm stop vysoké police knih.

„Nebuď tak nápadná, Katie,“ hyperventiluje holka.

Kdo sakra by mohl vypadat tak dobře, aby ji naváděla tak dramaticky? Teď jsem zvědavá. Koušu si konec tužky a rozhlížím se kolem, nevidím to, co ony. Zatraceně. Méně rafinovaně zvednu zadek z nepohodlné dřevěné židle a natočím své tělo, abych nakoukla za regál knih. Pokud není ten kluk duch, získal mou oblíbenou superschopnost a doslova mizí z řídkého vzduchu.

„Koho hledáš?“

Vyskočím, páteří se praštím do dřevěných tabulek s thunk. Uh… opřu se a vzhlédnu, jak se nade mnou tyčí. Nemohli mluvit o něm.

 Ryke alias Green Arrow má ruku na mém stole, domýšlivý výraz přilepený na tváři. Musí vědět, že jsem se ho pokoušela špehovat – ale to bylo předtím, než jsem věděla, že žhavý tajemný chlap je ten samý, který mi donesl přítele do bytu.

Atletické holky tisknou nosy k sešitům, pěkně nápadně se na něj dívají. Sleduje můj pohled a přemostí mezeru mezi našimi židlemi, ale otočí se k nim zády. Ony po mně střelí nejhorším možným pohledem.

 „Myslím, že tě chtějí tví přátelé,“ řeknu mu a zírám do své učebnice.

Aby mě uchlácholil, opravdu se otočí. „Katie, Heather.“

Katie se chová překvapeně. „Oh. Ahoj Ryke! Nevšimla jsem si tě tam.“

„Máte dneska trénink?“

„Jo, kondiční. Budeš v tělocvičně?“

Ah, ano, znají se přes atletiku; všechno to teď dává smysl. Protože nutně nepatřím do žádné skupiny na Pennu, zvláště té, která zahrnuje skákající míče nebo valení se vzduchem, Rykeovo kouzlo se vůči mně úplně vytrácí. Možná je oslňuje, když si protahuje svoje čtyřhlavé svaly (pozn. na stehnech, jen kdyby někdo tápal :)).

Pohlédnu na jeho svaly na lýtku, bohužel skryté pod džíny. Nepodvedu Lorena Halle, zvláště ne s ním. Fakt potřebuju přestat přemýšlet o jiných chlapech. Není to, jako by Lo nestačil. Stačí, zatím, ale když se tu zdržuje někdo jiný, moje mysl se začne toulat na hříšná místa.

„Dneska běhám venku.“

„To je taková škoda. No, pokud bys někdy chtěl cvičit společně, víš, kde jsme.“

Přikývne a pak se přesune zpátky ke mně. Ne. Jdi pryč. Přejde kolem na druhou stranu stolu a z nějakého důvodu si myslím, že možná uposlechl můj příkaz pronesený v duchu. Místo toho vrzne židlí a posadí se. Nakloní se, položí si lokty na dřevo.

A já zvednu svou učebnici, abych zablokovala jeho výhled.

Uběhnou sekundy a on na ni položí ruku, hřbet žuchne na stůl. „Potřebuju s tebou mluvit.“

„A já s tebou mluvit nechci.“ Znovu se chystám zvednout knihu jako klapky na oči, ale posune si ji k tělu a bere si mou učebnici jako zajatce.

„Musím se učit,“ říkám tím pištivým tónem.

„Vždycky kňouráš?“

Zlostně na něj pohlédnu. „Vždycky urážíš lidi, když něco chceš?“ Přála bych si, aby tu byl Lo. Bez problému by byl schopný tohoto kluka odehnat. Proč nemají moje slova stejný efekt?

„Jen tebe,“ uvažuje, prolistuje mou knihu a zavře ji. „Biologie? Jsi prvák nebo tak něco?“

Zrudnu. „Přesunula jsem si některé z mých hlavních zápočtů. Natáhnu se, abych sebrala knihu, ale znovu s ní ode mě ucukne.

„Dám ti to zpátky po tom, co mě vyslechneš.“

„Týká se to alkoholu?“

„Ne.“

„Týká se to Lo?“

„Ne tak úplně.“

„Chystáš se být zlý?“

Opře se dozadu, jeho židle zaskřípe a on vydá krátký smích. „Nevím. Mohl bych být, záleží na směru tohoto rozhovoru. Jak to zní?“

Dost dobře. „Fajn.“ Kývnu na něj, aby pokračoval, a pak si překřížím ruce na hrudi.

Zachytí ten povýšený pohyb a zvládne potlačit chytráckou poznámku, jde přímo k věci. „Když jsem byl ve vašem bytě, viděl jsem vaše plakáty z Comic-Con. Jsem spisovatel na volné noze pro The Philadelphia Chronicle a oni mi zaplatí, abych šel na ten sjezd. Jde o to, že nemám představu, co očekávat nebo co to znamená nebo dokonce co dělat.“

Domyslím si zbytek. „A myslel sis, že my možná víme?“ Nečekala jsem, že mě požádá o tohle.

„Doufal jsem, že bych o tom mohl mluvit s Lo.“

Obočí mi vystřelí nahoru. „Chceš mluvit s mým přítelem? O Comic-Con?“ Není to divné. „Je to opravdu o komiksech, Ryke?“

„Myslíš si, že lžu?“

„Tak nějak, jo.“

Protočí oči. „Podívej, jsem na novinářském oboru. Radši bych mluvil o Comic-Con s hlavním zdrojem, než citoval z Wikipedie a blogů.“

„Myslela jsem, že jsi říkal, že potřebuješ pomoct s dozvěděním se, co s sebou nese Comic-Con, ne citovat.“ Ha! Přichytila jsem ho při lži.

Ryke sebou ani necukne. „To taky.“ V zamyšlení si tře rty. „Podívej, možná si můžu aspoň půjčit některé z jeho komiksů a on mi může dát nějaká upozornění na charaktery a konflikty.“

Zírám na něj, pořád skeptická. „Říkal jsi, že to není o Loově problému, že?“

„Myslíš jeho závislosti na alkoholu.“

Zlostně na něj hledím. Tlačí na to. Chystám se vstát a odejít. Srát na knihu biologie – může ji mít. Ryke rychle natáhne ruce, aby mě zastavil.

„Omlouvám se. Umím být někdy necitlivý.“

Zůstanu na místě a čekám.

„Není to o alkoholu.“

„Jsi do něj zamilovaný nebo tak něco?“

Ryke sebou v překvapení trhne a ztuhne. „Co? Proč by sis to sakra myslela?“

„Nevím,“ předstírám zmatení. „Pořád se vyptáváš na jeho komiksy. Jeho radu ohledně Comic-Con. Určitě si uvědomuješ, že já mám taky komiksy a já jsem byla na Comic-Con s ním.“

Zaúpí. „Proč to musíš tak komplikovat? Žádám o pomoc. Od tebe, od Lo, od kohokoli, kdo zná rozdíl mezi jakýmkoli kostýmem, který jsi měla na sobě, a Wolverinem.“

„Je hodně jiných lidí, kteří ti můžou pomoct.“ Snažím se přimět k tomu, abych pokračovala v nedůvěře k Ryke. Jeho odpovědi mi jdou doslova na každý nerv v těle. Je nemožné, aby mě přitahoval někdo, kdo scvrkává mé vnitřnosti.

„Nechci jejich pomoc. Chci vaši.“

Než tomu dám smysl, zabzučí mi na stole telefon. Ryke pohlédne na jméno v textovém poli. „Lo,“ řekne. „Možná se ho můžeš zeptat, jestli je to v poho.“

„Řekne ne,“ střelím zpátky.

„Nevíš to.“

„Ty neznáš Lo,“ odseknu a kliknu na text.

Můžu s tebou dnes večer sledovat porno? Trávíš víc času se svým dálkovým ovladačem než se mnou. Žárlím. –Lo

Přitisknu si telefon k hrudi, doufám, že to Ryke nezahlédl. Lokty mi stejně zrudnou.

„Červenáš se.“

„Je tady horko,“ zamumlám a odkašlu si. „Nevím, co víc ti říct.“

„Řekni „ano Ryke, teď ti jednou pomůžu, protože jsi zabránil Mattovi, aby vymlátil duši z mého přítele.“

Zúžím oči. „Jak dlouho mi to budeš držet nad hlavou?“

„Navždy.“

Těžce si povzdychnu, uvědomuju si, že to neskončí tak, jak bych chtěla. „Lo na tebe bude možná křičet. Možná ti bude sprostě nadávat, dokud neodejdeš.“

Ryke vydá další krátký smích. „Jo, myslím, že ho dokážu zvládnout.“ Nakloní hlavu. „Myslíš, že on dokáže zvládnout mě?“

„Určitě si uvědomuješ, že to zní sexuálně,“ vyhrknu a oči se mi rozšíří lítostí. Proč jsem právě řekla tohle?!

„A možná máš perverzní myšlenky.“

Nemůžu se hádat, ale oficiálně jsem se opražila do nového odstínu červené. Abych ignorovala své rozpaky, chystám se vrátit k problému, který je po ruce. „Nedovolíš si zmínit se o alkoholu. Jestli to uděláš, jsi mrtvý.“

Přikývne. „Dost fér.“

Možná Lo najde způsob, jak Ryke odradit. Pokud někdo dokáže šikovně někoho vykopnout z našeho bytu, je to on.

Roluju kalendářem v mém telefonu. „Který den jsi myslel?“

Vstane a strčí si mou knihu biologie do svého batohu. „Hned teď.“

Zírám. „Učím se, Ryke.“

„Fakt. Tohle jsi dělala?“ Tře si čelist. „Mohl bych přísahat, že jsi sledovala lidi a jedla konec své tužky.“

Zlostně na něj pohlédnu. „Špehoval jsi mě?“

Hodí si batoh přes rameno. „Pozoroval jsem tě. Nebuď kvůli tomu tak nasraná. Potřeboval jsem se jen ujistit, že jsi v dost dobré náladě, aby sis vyslechla mou žádost.“ Kývne k východu. „Tak jdeme?“

Se zafuněním se postavím, shromáždím své poznámkové bloky a strčím si je do batohu. „Nechápu, proč to musíme udělat hned teď.“

Přišoupne židli ke stolu. „Protože, Lily Calloway, zdáš se jako typ holky, která se mi nikdy neozve zpátky.“ Kývne na mě svými prsty, abych ho následovala, jako bych byla pes. „Pojďme.“

Napjatě se nadechnu a beze slova vrhám šipky do obličeje Ryke Meadowse. Otravuje mě svým sebejistým vykračováním. Radši bych totiž, aby mě neotravoval vůbec. Aspoň Lo bude vědět, co s ním dělat. Toho se držím.

* * *

Dohodneme se, že se setkáme ve vestibulu Drake, protože jsme jeli dvěma auty. Když vstoupím, nejsem překvapená, že ho vidím, jak čeká u zlatých výtahů. Moje knížka biologie spočívá pod jeho rukou a poprvé si dovolím pořádný pohled na Ryke. Bez kostýmu Green Arrowa se zdá trochu starší, zvlášť s neoholenou čelistí a opálenou pokožkou. Jsem si jistá, že pod jeho bílým tričkem se nacházejí velmi zpevněné a velmi štíhlé svaly. Má obličej, který by mohl dotlačit holky do kolen, ale stejně tak Lo.

Neumím si představit, že bych je dva měla sladit. Led versus Kámen. Ostrost versus Tvrdost. Chlad versus Horko. Jsou jiní, ale stejně tak nějak podobní.

Ryke stiskne tlačítko, když mě vidí blížit se. „Vypadáš, jako by ses chystala zvracet.“

„Nechystám,“ zamumlám stupidní odpověď, vděčná, že se dveře výtahu rozletí a rozkrájí trapnost. Vklouznu dovnitř a praštím do tlačítka na vrchní podlaží. Když se zavřou, Ryke se otočí a je čelem ke mně, přičemž zaujme pozici přede dveřmi, jako by doufal, že nevezmu do zaječích v sekundě, kdy se dveře oddělí.

„Lhal jsem,“ začne.

Má čelist vysadí. „Co…“ Tohle byl špatný nápad.

„Vlastně se nechystám na Comic-Con“-

„Já to věděla!“ Měla jsem poslouchat svůj instinkt. „Odejdi.“

Při mém idiotském příkazu se zamračením nakloní hlavu. „Jsme ve zkurveném výtahu. Totiž…“ Stiskne pohotovostní stop a rachotí to k zastavení. Oh můj Bože. Chystá se mě zavraždit! Skočím k tlačítkům, abych restartovala výtah, ale zaštítí mi cestu tím, že natáhne ruce a pak mě jemně zatlačí dozadu.

„Pusť mě ven!“

„Potřebuju, abys mě poslouchala,“ začne Ryke. „Jsem na novinářském oboru. Opravdu píšu pro The Philadelphia Chronicle. Ale nemám žádný zájem jít na Comic-Con.“

„Pak proč“-

„Protože chci pomoct tvému příteli a potřeboval jsem, abys mě dostala aspoň takhle daleko, abych mohl vysvětlit zbytek.“

Moje obranné bariéry se začnou zvedat desetinásobně. „Nepotřebujeme tvoji pomoc! Dokážu se o něj postarat.“ Ukážu si na hruď. „Starám se o něj celý svůj život.“

„Jo?“ Oči Ryke se rozčileně zúží. „Kolikrát jsi ho sledovala ztratit vědomí? To, že mu hodíš několik aspirinů, není pomáhání, Lily. Má kurevský problém.“

Tváře mi hoří a velmi důkladně nasávám jeho slova. Bolí to, vidět Lo, jak tak nadměrně pije. Bolí to, sledovat ho, jak je závislý na jednom drinku za druhým a neustále se bojím dne, kdy se to stane příliš. Ale vždycky pohřbím ty starosti tělesnými rozkošemi a přirozenými výšinami. Můj hlas se zjemní. „Proč ho tak naléhavě chceš napravit?“

Ryke na mě zírá s empatií větší, než jaké jsem si myslela, že je schopný. „Můj otec je alkoholik a nechci, aby Lo skončil jako on. Nepřál bych to nikomu.“

Položím otázku, která mě už nějakou dobu trápí. „Jak můžeš vědět, že Lo je alkoholik? Neznáš ho. Viděl jsi ho jednou na jeho dvacáté první narozeniny a byl v bezvědomí více, než byl vzhůru.“

Ryke pokrčí rameny. „Prostě to dokážu poznat, zvlášť s tím, jak ses stala posedlou jeho placatkou. Byl by opravdu nasraný, pokud by někdo mrhal jeho drahým alkoholem, že?“

Byl. Koušu si nehty. „Nevím, co chceš, abych udělala.“

Ryke se posune vpřed. „Nech mě, abych mu zkusil pomoct.“

Zavrtím hlavou. „Lo tě nenechá.“

„To jsem si myslel, a proto můžu začít tím, že se s vámi budu poflakovat a poznávat ho.“

Kousky začínají zapadat do sebe. „Comic-Con. Chceš udržovat tu lež, aby ses přiblížil Lo, tak aby ses mohl pokusit ovlivnit ho. Chceš po mně, abych lhala?“ Nejsem si jistá, že to bude fungovat. Už jsme vpustili do našich životů Connora; další osoba může narušit už tak nevyváženou rovnováhu.

„Jo,“ řekne Ryke. „Chci po tobě, abys lhala svému příteli kvůli tomu, aby měl šanci se uzdravit. Myslíš, že to můžeš udělat, Lily? Nebo se chystáš být sobecká a nechat ho pokračovat touhle destruktivní cestou? Jednoho dne se možná vůbec neprobudí. Jednoho dne jeho tělo možná vypne. A ty se budeš v myšlenkách vracet k tomuto momentu a přemýšlet, proč jsi nesouhlasila s tímto návrhem – proč jsi nezkusila něco jiného, abys pomohla svému příteli.“

Klopýtnu dozadu, udeřená do vnitřností. „Nechci, aby umřel,“ zamumlám.

„Pak s tím něco udělej.“

Impulsivně přikývnu, ale nezpracovala jsem, co to znamená z dlouhodobého hlediska. Že budu muset Lo lhát. Dokážu to? Obočí se mi skrčí v zamyšlení. Myslím, že dokážu. Lo má víc co ztratit, pokud se o to nepokusím. Přežití dalšího debaklu jako na Halloween zní méně a méně pravděpodobně a snažím se pomoct Lo kvůli našemu vztahu a mojí neřesti. Nikdo z druhé strany nikdy předtím pomoc nenabídl. A kdyby Lo byla poskytnuta stejná dohoda, aby mi pomohl, přijal by to?

Vím, že přijal.

Podívám se zpátky na Ryke. „Pořád tě nemám ráda.“

„Ani já tě zrovna nemiluju,“ připustí a podá mi moji knihu biologie.

„Co jsem ti udělala?“ zamračím se. Proč mě nemá rád?

Stiskne tlačítko a výtah zasténá ke startu. Zvedáme se. „Jsi příliš vyhublá. Hrozně kňouráš. A umožňuješ alkoholismus.“

Našpulím rty. „Už teď toho lituju.“ Ale budu trpět Rykeovy zlé poznámky, pokud to Lo poskytne šanci uzdravit se.

„Varoval jsem tě, že mě se jen tak nezbavíš.“

Myslela jsem si, že přehání. Dveře výtahu se otevřou a já ho vedu k mému bytu i přesto, že zná cestu. Ta myšlenka je tak znepokojující, jako rýsující se situace. Naposledy, když tu byl, si Lo byl nevědomý světa. Před chvílemi jsem doufala, že Lo najde způsob, jak ho vykopnout a teď musím bránit Ryke, který se ukázal být otravnou silou v mém životě.

Odemknu dveře a hodím cinkající klíče do košíku.

Lo na mě volá z ložnice. „Lil, budeme se dívat na Blow Hard (pozn. něco jako Kuř tvrdě) a budu tě píchat líp než…“ Odmlčí se, aby si přečetl štítek na zadní straně DVD, zatímco vykulím oči a nepřiměju se, abych se podívala na Ryke po mém boku. „… skupina propíchnutých grázlů. Huh…“

„Lo!“ vykřiknu.

„Tohle se mi taky nelíbí,“ řekne. Slyším zvuk DVD obalů, jak spolu rachotí.    

Ryke vedle mě si odkašle a já na něj na milisekundu pohlédnu, přičemž zachytím pohled zvednutého obočí na mě. Může to být ještě trapnější?

„Nebo bys radši, abych sál každou tvou část, lásko?“

Oh můj Bože.

Pokud je to Rykeovi nepříjemné, nedá to najevo. Mezi námi dvěma, já jsem ta scvrklá do sebe. Za pouhou sekundu se Lo vynoří z ložnice. Nemá na sobě nic než džíny, nad lemem mu kouká proužek boxerek. Za normálního dne bych se dívala na hrboly jeho břišáků, křivku jeho svalů, která zdá se, vede k něčemu mnohem níž a k něčemu mnohem hříšnějšímu. Bleskl by těma lascivníma očima a třicet minut by mě provokoval. Pak by si mě zvedl do náručí a odnesl mě na svoji matraci. Protahoval by každý pohyb, každý pohled, všechno, aby vzrušil mé tělo a zelektrizoval moje nervy.

Místo toho zamrzne v prostoru mezi chodbou a kuchyní. Jeho tvář se zostří a jeho svaly se vybrousí do pevných linií.

Otevřu pusu, abych představila Ryke, ale Lo mě ignoruje a upře ledově studený pohled na něj. „Kdo kurva jsi?“

Ryke vezme slova s lehkostí. „Green Arrow.“

Loova tvář se zkřiví zmatením.

Nepamatuje si, co se stalo. Udělám krok vpřed a jdu k jeho boku. „Je z Halloweenské párty,“ řeknu. „Pomohl zabránit rvačce.“ A odnesl tě domů.

Lo přikývne. „Pak díky.“ Přesune se ke mně, drží se zády k Rykeovi. Jeho hlas se ztiší, takže to Ryke nemůže slyšet. „Máme program, Lil. Neměla jsi ho brát do bytu.“

Zamračím se. „Nezeptáš se mě, proč je tady?“

Očima váhavě přelítne k Rykeovi. „Právě teď,“ zašeptá, „se spíš starám o to, abych tě uspokojil.“

„Jsem v pohodě,“ řeknu mu. „Dnes ráno to bylo dost dobré.“

„Jsi si jistá?“ Jeho obočí se svraští. „Dostal jsem se do tebe jen dvakrát.“

Polknu, citlivá místečka pulzují. No, teď si nejsem tak jistá. Ale musím se pokusit počkat. „Můžu vydržet.“

Dá mi dva prsty pod bradu a zvedne mi hlavu. „Nevím, jestli ti věřím.“ Udělá krok vpřed, čímž způsobí, že udělám jeden vzad, opakujeme pohyby, dokud moje páteř nenarazí do barové stoličky. Sevřu ji za sebou a on mě přišpendlí proti ní oběma rukama na pultu.

„Máme společnost,“ připomenu mu.

„Jako by mi to nebylo u prdele,“ šeptá Lo. Tvrdě mě políbí, ukradne mi dech a moje záda se vyklenou, abych se setkala s jeho pánví. Rukou vklouzne do kapsy mých džínů.

Ryke řekne: „Lily.“

Okamžitě oddělím své rty od Loových a opřu se dozadu o stoličku, abych se pokusila uniknout jeho doteku.

Lo zatne zuby a jeho hlava šlehne k Rykeovi. „Jasně se snažím opíchat svou přítelkyni. Tak odejdi.“

„Podívej, můžeš jí dělat, cokoli chceš později.“ Upře tvrdý pohled na mě pro posilu navíc. Tohle je chvíle, kde bych měla souhlasit a odloupnout se od Lo, ale jeho prsty mi vklouznou za pásek džínů, zajedou mi vzadu pod kalhotky. Má ruku pevně položenou na mém zadku.

„Lo,“ varuju ho. „Požádal nás o pomoc a dlužíme mu laskavost…“

Stiskne a skoro se mi ohnou kolena. Udržuje mě ve stoji tím, že mě přišpendluje svou vahou. „Opravdu si chceš pozvat tohoto chlapa?“

Jasně ne, ale je to správná věc. Předtím, než bychom ho vyhnali ze dveří a sami se vzdálili všem z dohledu. Být sami, spolu, to je naše věc. Přidat novou osobu do tohoto mixu – to je něco, co jsme ještě úplně nevykoumali.

Druhou rukou mi rozepne džíny.

„Lo!“ vykřiknu. Pokouší se to Rykeovi tak znepříjemnit, že uteče, ale co jsem ohledně tohoto chlapa pochopila, je, že je nepřekonatelný mezi všemi urážkami. Nějak rozmotám Lo ze svého těla a zapnu si džíny, zatímco mi hoří krk, když mezi námi vytvářím vzdálenost.

Stojím mezi Lo u kuchyně a Ryke ve vstupní hale a přemýšlím, co mám teď sakra dělat.

Lo natočí tělo tak, že má dobrý výhled na Ryke. „Ty jsi pořád tady.“

Ryke si prohlíží Lo, snaží se ho pochopit z dálky. „Lily říkala, že mi oba pomůžete s výzkumem o Comic-Con.“

Lo to pobere. „Souhlasila s tím?“ Shlédne na mě. „To nezní jako ty.“

„Dlužím mu to.“

Loova čelist se zatne, když jeho oči přelítnou k Rykeovi. „A ty se nemůžeš vrátit později?“

„Jsem tady teď. Je to velký problém?“

Lo se na něj zamračí, jako by říkal, že je kretén. „Jsi kazišuk, to je velký zkurvený problém.“

Chci zmizet. Jako hned teď.

Ryke pohlédne na mě a pak beze stínu nejistoty nakloní hlavu na Lo. „Měj s ní sex později. Nebráním ti.“ Sune se blíž. „Lily, chceš mi ukázat své komiksy nebo bych si je měl jít najít sám?“

Lo poznamená: „Hej, neznám tě. Není žádná zatracená možnost, že bys s ní byl sám.“

„Lo, to je v pohodě,“ řeknu mu. Opravdu, mám nulovou touhu dělat cokoli sexuálního s Ryke a jsem si pěkně jistá, že ten pocit je vzájemný.

Ryke si znovu prohlídne Lo a pak přikývne. „Kdybych byl na tvém místě, pravděpodobně bych se choval stejně. Nějaký cizí chlap se vloudí dovnitř s tvou přítelkyní – chápu to. Je to divné.“

„To je příliš slabé slovo,“ řekne Lo nekompromisně. „Muchluju se se svou přítelkyní, ty tam stojíš. Dám jí ruku do kalhot, ty tam stojíš. Řeknu ti, že se ji chystám opíchat, ty tam stojíš. Co si na základě toho mám myslet?“

Srdce mi divoce buší a ztratila jsem schopnost dýchat. Musím snít. Jo, je to sen. Brzo se vzbudím, ale zjevně ne dost brzo.

„Že jsem sebejistý chlap, který rád dostává, co chce a právě teď jsou to informace o Comic-Con. Pěkně jednoduché, že?“

Lo to pobírá.

Abych pošťouchla jeho myšlenky, řeknu: „Vezmu několik New X-Men komiksů. Zůstaň tady.“ Nedám Loovi možnost, aby vycouval. Zmizím do jeho pokoje, sprintuju po něm, abych to zkusila a shromáždila nějaké výtisky. Po tom, co jich nasbírám hrst, ženu se chodbou.

Lo se vplížil do kuchyně, kde otevírá skříň pro skleničku. Když minu Ryke u dřezu, ten chlap mi věnuje pohled, jako by říkal: pomoz mi.   

Snažím se, naznačím pusou.

Snaž se víc, naznačí zpátky.

Odpinknu ho trhnutím kolenem a on protočí oči. Položím komiksy na pult vedle něj a pak zaplním prostor v kuchyni mezi Lo a Ryke.

Lo zavře ledničku a hodí si kostku ledu do whisky. Když se loktem opře o pult, podívá se na mě, jako by říkal: pojď sem. Pravděpodobně mi ovine ruku kolem pasu a nechá mě zapadnout tělem do jeho.

Ne, Lily. Zavrtím na něj hlavou a prokoušu se do středu, nejistá a nesvá.

Jeho tvář se při tom odmítnutí zostří a směřuje svou zášť na Ryke. „Co potřebuješ vědět?“

Pokrčí rameny. „Cokoli.“

„Už jsi někdy slyšel o Google?“

„Myslíš to malé vyhledávací zařízení na té věci nazvané internet? Ne, nikdy předtím jsem o tom neslyšel. Můžeš mi vysvětlit i to?“ Bleskne suchým úsměvem.

Lo zatne zuby a podívá se na mě. „Znovu, proč tu je?“

„Píše článek o Comic-Con a dlužíme mu laskavost.“

Lo se ostře nadechne. „Fajn.“ Začne drmolit charaktery z X-Men, schopnosti mutantů a jak se přizpůsobili Zemi 616, příliš rychle na to, aby to pochopil kdokoli.

„Počkej, počkej.“ Ryke zvedne ruce. „Co sakra je Země 616?“

Lo už vypadá frustrovaně. Stáhne půlku svého pití a Rykeovo tělo se napne, jako by to pokaždé, co si Lo lokne, bylo kulkou do jeho hrudníku. Jeho reakce mě vlastně nutí, abych se k Lo přikradla a zkusila něco jiného.

Postavím se na špičky a zašeptám mu do ucha: „Drž mě.“

Lo ochotně položí pití a ovine mi obě ruce kolem boků, přičemž si mě opře o svou hruď. Veřejná show by mi měla působit rozpaky, ale Ryke ignoruje naše projevy citů, jako bychom jen postávali kolem.

Vmísím se do toho: „Země 616 je Marvelův svět.“

„To není tak těžké na pochopení,“ řekne Ryke.

Jedna z Loových rukou se mi vplíží pod košili a zůstane na mém břiše. Jsem strašná strašná osoba. Měla bych ho odstrčit a zůstat soustředěná na rozhovor, ale pokud ho to odrazuje od pití, pak je to možná okay.

Lo řekne: „Ne všechny Marvelovy komiksy probíhají na Zemi 616.“

Ryke nakloní hlavu. „Teď jsem zmatený.“

Pokusím se to vysvětlit. „Používá se to k označení Marvelovy primární kontinuity. Je série komiksů, které do sebe v postupném čase všechny zapadají…“ Níž na zádech ucítím něco studeného a potlačím zalapání po dechu.

Lo mi přejíždí kostkou ledu po kůži, provokuje … a pravděpodobně doufá, že Ryke pochopí náznak a odejde.

Soustřeď se, Lily.

Odkašlu si. „Pak jsou další komiksy, které vezmou charaktery a pokřiví je. Tyto komiksy nezapadají na Zemi 616.“ Klouže kostkou nahoru na mé páteři, moje kůže studená a brnící. Oh Bože… „Jako třeba Ultimate X-Men… to…“

Kostka roztaje a Lo přejíždí prsty po té stejné mokré cestě. Zastrčím si pramen vlasů dozadu. „… nezapadá k žádnému z dalších X-Men komiksů. Stejně tak The Ultimates nejde dohromady s linií Avengers i přesto, že jsou o Avengers.“

Lo si dá malý lok pití a nejdřív si myslím, že moje úsilí nepomáhá, ale vyšoupne si z úst kostku ledu, ani před Ryke neskrývá, co dělá. Ruka mi letí k očím a vytvořím si klapky na oči proti jakémukoli souzení a trapnosti. Lo řekne Rykeovi: „Jsou to alternativní světy.“

„Co je lepší, hlavní linie nebo alternativní světy?“

„Jsou prostě jiné.“

Led mě vyleká a já ucuknu od Lo. Otočím se a položím mu ruce na hruď. Přestaň, naznačím pusou.

Rty najde moje ucho a mám pocit, že zlostně hledí na Ryke, když mi šeptá: „Vezmu si tě tak tvrdě, že se uděláš s každým přiražením. A až budeš napuchlá a mokrá, všechno co bude zapotřebí, budu já uvnitř tebe. Nebudu se muset ani pohnout, abys křičela.“ Ano.

Ne! Snažím se soustředit i přesto, že se mi nohy chvějí touhou. Držím ruce na jeho hrudi a tlačím ho dozadu k pultu, pryč ode mě.

Zaklapne mi zápěstí a hltá mě pohledem. V tuto chvíli bych mu položila ruku na rameno a zatlačila ho na kolena. A on by mě ochotně držel za stehna a roztahoval mi nohy. Soustřeď se.

Ryke jde k ledničce. „Který čtete, lidi?“

Lo mi naznačí ústy: Ignoruj ho.

Zavrtím hlavou a uvolním jeho držení na mých zápěstích. „Oba čteme Zemi 616.“

Právě když se Ryke vrací s dietním Fizzem, Lo znovu zvedne svou skleničku. Hádám, že teď když jsem opustila jeho náruč, má prostor k pití. Skvělé. Kdybych mu řekla, ať přestane, střelil by po mně jedním z těch pohledů, jako by říkal: možná bys měla ty přestat se sexem. Právě teď to zní jako blízko k utrpení.

„Můžeš si vzít tyhle komiksy,“ řeknu Ryke, když rychle vymyslím nové řešení. „A můžeš se zastavit a vrátit je, až je budeš mít prošlé.“

Ryke vlastně vypadá ohromeně, že jsem pro něj vymyslela slušnou lež, aby se vrátil.

Lo na mě zlostně pohlédne, jeho prsty se sevřou kolem skleničky. „Nemyslím si, že je nutné, aby si vzal naše komiksy. Může se přihlásit na online předplatné.“ Celý Rykeův mistrovský plán zahrnuje spřátelit se s Lo. Podle něj ten vztah nějak pomůže Lo, aby přestal pít. Tak úplně tomu nerozumím, ale pokud byl kolem alkoholismu, pak věřím, že o dobrých řešeních ví víc než já.

„Nebuď hrubý, Lo,“ řeknu.

Vypije zbytek svého pití. Ne, ne, ne. Než si může připravit další, popadnu ho za zápěstí.

Jeho obočí se pevně stáhne. „Lily…“ Nikdy jsem mu neřekla, jak se cítím ohledně jeho závislosti a můžu vidět kolečka, jak se mu otáčejí v hlavě, zatímco přemýšlí, jestli se chystám vyběhnout s naším dobře naolejovaným systémem.

Nechystám. Položím si jeho ruce na prsa a jeho rty se zdvihnou v křivém úsměvu. Posune obě ruce. Jednou jde pod mou košili, druhou mi zahákne kolem ramen a přitáhne si mě ke svému tělu. Zůstávám zády k Rykeovi a když mi Lo masíruje prsa, moje vůle frnkne do nicoty.

„Přinesu je zpátky zítra,“ řekne Ryke. „Příjemné píchání.“ Oh můj Bože.

Lo řekne: „Můžeš si je nechat. Ber to jako dárek za to, že jsi nám pomohl na té párty.“ Překlad: Jsme si kvit.

„Cítil bych se líp, kdybych je vrátil. Díky za pozvání, Lily.“ Způsob, jak mě hodit pod autobus. Dveře se zavřou a je pryč.

Během sekundy si uvědomím, že Lo mě možná provokoval před Ryke, jen aby ho vypakoval. A teď když odešel, možná půjde ke své neřesti a přestane sytit tu moji. Můj strach trvá jediný moment. Lo začne uskutečňovat svůj slib a přibouchne mě zády k ledničce. Chystá se vzít si mě tvrdě.

Přišpendlí mi zápěstí nad hlavu. Snažím se pohnout tělem, abych se setkala s tím jeho, ale udržuje mezi námi značnou vzdálenost.

„Lo,“ zakňučím a těžce dýchám.

„Chceš, abych tě píchal?“

„Ano,“ zasténám a snažím se získat ruce zpět. Dotkni se mě!

Posune se blíž, jeho tělo splyne s mým, ale natáhne mi ruce ještě dál nad hlavu.

„Lo.“ Chci mu rozepnout kalhoty. Chci, aby mi strhl košili. Místo toho mě dál provokuje v této uzamknuté pozici.

„Chápu, že jsi měla pocit, jako bys tomu chlapovi dlužila, ale po tomhle mu nic nedlužíme, jasný?“

Snažím se najít slova, abych to popřela, něco jako: je milý. Není. Je osamělý. Není. „Myslí to dobře.“ Skončím na pravdě a svíjím se pod ním. „Lo, prosím.“ Potřebuju ho. Hned.

„Fantazírovala jsi o něm?“

Ztuhnu. „Co? Ne.“ Dělá si starosti, že se mi líbí? „Myslím, že každé slovo z jeho pusy mě dělá sušší a sušší.“ Jak to zní na odpor?

„Pak o co jde, Lily?“ Použije jednu ruku, aby mi udržel zápěstí u sebe nad hlavou, a pak mi druhou rozepne džíny.

„On… uh…“ Nemůžu se soustředit! „Požádal mě ohledně komiksů… a…“

Lo mi škubne džíny dolů a já z nich snadno vystoupím. Do těla mi udeří zima a bolestně zatoužím po Loově teple. „Je to opravdu o komiksech?“ zeptá se nevěřícně.

„Já… uh…zapomněla… kondomy,“ říkám, moje mysl se vrací k sexu.

„Pokud bereš prášky a nepíchala jsi nikoho jiného, měli bychom být v pohodě.“

Rychle přikývnu. „Můžu dostat své ruce zpátky?“

„Ne.“ Otírá se mi prsty vně kalhotek, nestrčí je dovnitř. Třesu se pod ním. „Takže až se vrátí,“ říká Lo, „vykopneš ho?“

„Co?“ Přestává s třením mezi mýma nohama. Ne, ne, ne. „Lo…“

„Chci vědět, jestli tu je opravdu kvůli komiksům, Lily. Je tohle naposledy, co ho uvidíme?“

Kousnu se do rtu a on vidí přímo do mě.

„Cos udělala?“ vydechne, jeho ruce se mi sevřou na zápěstích. Ten tlak vyvolává lepší pocit, než by měl.

Když řeknu pravdu, bude to prohra, které prostě nechci dosáhnout. Tak pohotově uvažuju. „Chce napsat článek o nás… o tom, jaké to je být dětmi spotřebitelských magnátů. A já řekla ano, protože jsem mu dlužila a věděla jsem… věděla jsem, že bys nesouhlasil, protože se nás musí držet. Takže jsem si myslela, že lež Comic-Con pomůže, aby ses s ním seznámil…“

Lo na mě zírá chladnýma zúženýma očima a pustí moje ruce, udělá čtyři kroky ode mě. „Musí se nás držet?“

Přikývnu. „Je mi to líto. Měla jsem se tě zeptat“-

„Víš, proč bych řekl ne?“ Ukáže si na hruď. „Nenávidím muset skrývat alkohol. Nechápeš to, protože sex je něco, co děláme v soukromí.“

Zamračím se. „Jako když ses na mě vrhl před Ryke? To bylo soukromé?“

Lo zavrtí hlavou. „Maximálně si bude myslet, že jsem nadržený chlap, Lil. Nespojí si to s tím, že jsi závislá na sexu. A nepotřebuju, aby kurva psal o našich problémech ve zveřejněném článku, aby to viděl můj otec.“

„Je to kvůli známce ve škole,“ lžu. Ten článek ani neexistuje! Ale je to nejlepší výmluva, kterou mám, abych prokázala smysluplnost Rykeova poflakování se s námi. „Nezveřejní to.“

„A ty jsi mu uvěřila, když ti tohle řekl? To je kravina.“

„Není!“ popřu to a z očí mi vytrysknou slzy. Nikdy jsem se tak tvrdě nesnažila navádět ho na správnou cestu a uvnitř mě to rozbíjí na kusy. „OmlouvámseOmlouvámseOmlouvámse,“ mumlám.

Jeho tvář se roztříští a uzavírá prostor mezi námi. „Hej…“ Jeho hlas se ztiší. Drží moje tváře a palcem mi otírá slzy. „Můžeme mu říct, že už nemáme zájem.“

Zavrtím hlavou a dusím se vzlykem. „Ne…“ Proč to nemůže být jednodušší? Chci být schopná říct Lo, aby přestal, ale on nepřestane. Nezáleží na tom, co říkám, bude pít dál. Tohle se zdá, jako by to byla moje jediná možnost.

„Proč ne?“

„Slíbila jsem to,“ řeknu. „Prosím… nech mě… nech mě v tom pokračovat.“ Tyhle emoce musí skončit. Začínám se v nich topit a tak se soustředím na věci, které mě vždycky přinutí cítit se líp. Jemně ho políbím na rty.

Oplatí mi polibek. A pak jeho rty opustí ty moje. Má ruku na zadní straně mé hlavy a zírá na mě, jako bychom si měli promluvit víc, ale já bych radši dělala jiné věci.

Rozepnu mu džíny.

„Lily…“ řekne velmi tiše.

Rozepnu mu zip a strhnu je dolů. „Nemluv.“ Chystám se klesnout na kolena, ale popadne mě za loket.

„Lily…“ Jeho jantarové oči skelné. Chystá se mi říct, ať přestanu?

Zmatením se zamračím. „Co?“

Po dlouhé chvíli zašeptá: „Nic.“ Uvolní sevření a já sleduju, jak se jeho tváře zostří jako led. Moje kolena dosáhnou prken podlahy a v systematické rutině mu stáhnu boxerky. Drží ruku na zadní straně mé hlavy a já se snažím zapomenout na smutek v jeho očích, ten, kterému lze říkat tiché slzy.

Snažím se vzpomenout si na vášeň, oheň a pro tuhle chvíli se ujistím, že ho utopím v rozkoši.