ATY - 26. kapitola

Překlad: Peťa

Některé dny nejsou dobré. Hodiny předtím, než musíme jet do hotelu na Vánoční charitativní slavnost, mám podezření, že tohle bude jeden hodně špatný.

Lo spal minulou noc možná tak třicet minut a přechází po pokoji, dokud nezavolá Rykeovi a pár hodin si s ním nepovídá. Zdá se, že ho nic neuklidní a myslím, že by to mohlo být kvůli rozhovoru, který chce mít se svým otcem – tomu, kde se přizná, že se pokouší být střízlivý. Ale taky se bojím, že je to kvůli něčemu jinému.

Než jde do kuchyně, dvakrát mi odsekne, když nadhodím vysokou. Zeptala jsem se ho, co dostal z manažerské ekonomiky – ve které jsem okamžitě selhala. A on mi řekl, abych si dělala starosti o to, že ji musím na jaře opakovat a přestala být tak hrozně zvědavá. Nebyl by tak zlý, kdyby něco nebylo špatně.

Rose mi na mém toaletním stolku nanáší make-up. Už mám na sobě svoje švestkové šaty s dlouhými krajkovými rukávy. Rose si skutečně koupila sametové safírově modré šaty i přesto, že jich pak zkoušela ještě deset. Slavnost probíhá ve dvou částech. Jedna, večeře, kde všichni sedíme kolem kulatého stolu, a je servírováno pět chodů. Pak půjdou jednotlivé typy podniků na pódium a poděkují všem za jejich štědrost za tento večer. Po čemž bude recepce, kde lidi budou pít koktejly a procházet se po velkém tanečním sále, aby si pokecali a družili se.  

Když jdu s Lo, obvykle postáváme u baru a zkoušíme se ptát obsluhujícího na nejnepříjemnější otázky, abychom viděli, co se bude dít. Je to hnusné a pravděpodobně sprosté, ale zabíjí to čas. Letos plánuju bezcílně bloumat. Což nezní o moc líp.

Na podnět na způsob Connora Cobalta, přijedeme o celou hodinu dřív. Ryke si rovná kravatu a nervózně se dívá po prázdné místnosti, převážně zaplněné obsluhujícími, kteří upravují výzdobu stolu v podobě červených růží a dokončují rozvěšování světel ve tvaru rampouchů.

„Byl už jsi na takové události?“ zeptám se.

„Jo,“ přizná. „Ale ne takového společenského kruhu.“

Lo se vrtí víc než obvykle. Projíždí si roztřesenou rukou vlasy. „Potřebuju drink.“ Tře si oči a zasténá.

„Jsi v pohodě,“ ujišťuje ho Ryke. „Hej, co tě štve?“

„Nic,“ řekne Lo v mrzutosti. „Opravdu si teď nechci povídat. Bez urážky, ale celý den to nepomohlo. Právě mám bušící migrénu.“

Natáhnu se pro jeho ruku a jeho oči se setkají s mýma. Něco špatného se ve mně pohne. „Chceš…?“

„Ne,“ říká Ryke nám oběma. „Ne.“

Zlostně na něj hledím. „Ne že by to byla tvoje věc – byla jsem celý den bez sledování porna.“ Opominu část, kde jsem strávila celé odpoledne s Lo v posteli. A nespali jsme.

„Gratuluju,“ řekne Ryke suše. Věnuje Loovi pohled studený jako kámen. „Vyhýbáš se.“

„Pomáhám jí.“

„Víš, že ne.“

Pomáhám mu, chci to vyvrátit. Ale Lo už se rozhodl. Jeho ruka mi sklouzne ke kříži a vede mě ven z místnosti a k hotelové hale.

Vytáhne z kapsy svou peněženku. „Jeden pokoj,“ řekne recepční. Houpu se na ploškách nohou. Ano. 

* * *

Teď když moje výšina zmizela, je celé moje tělo rozbolavělé. Vzal si mě zezadu, mnohem tvrději než obvykle a líbilo se mi to. Když se to dělo. Lituju toho místa, jeho ostrosti a na prvním místě vnuknutí mu nápadu být tady.

„Kolik je hodin?“ zeptá se Lo a popadne hodiny na nočním stolku. „Kurva.“ Spěchá z postele, pokrývka na podlaze, prostěradla zkroucená neobvyklými způsoby. „Vstávej, Lil.“

Ležím s hlavou na polštáři, nehybná. Možná se můžu rozložit do prostěradel.

Lo se nakloní přes postel a nakloní hlavu, takže zírá přímo na mě. „Vstávej.“ Hodí mi šaty do obličeje.

Držím látku a narovnám se do sedu. Snažím se přetáhnout si materiál přes hlavu, ale moje rozbolavělé paže mi sotva poskytují sílu.

Lo hopsne do kalhot a pak najde svou bílou košili na knoflíčky.

Přála bych si, abychom tu mohli zůstat, ale to by byli staří Lily a Lo. Teď jsme se zlepšili. Zápasím s látkou a konečně prostrčím hlavu přes otvor šatů. A pak uvidím otevřenou mini-ledničku. Možná až tak nezlepšili.

„Lo…“ Můj hlas zní tiše.

Dává si do kapsy mini-flaštičku tequily. Proč to dělá? Všechno bylo v pohodě. Ne? Kromě tohoto rána a tohoto odpoledne a této chvíle…

„Lo, napil ses?“

Nesetká se s mým upřeným pohledem. „Je to v pohodě. Zítra nebudu pít vůbec. Jen potřebuju něco“-

„Lo!“ vykřiknu a bez spodního prádla vyskočím z postele. Snažím se mu ukrást tvrdý alkohol z kapsy a on mi pevně sevře zápěstí.

„Lily, přestaň!“

„Ty přestaň!“

Zápasíme ve stoje, dokud nespadneme na postel. Přišpendlí mi paže z každé strany těla.

„Lo!“ vykřiknu. „Nemůžeš se jen tak vzdát!“ Je to moje chyba. Hluboko v srdci vím, že já jsem ho sem zavedla. To všechno já. Propuknu v pláč, čímž přidám k dramatizování večera. A on mě jemně uvolní.

„Prosím, přestaň,“ vydusí. „Lily…“ Zlehka mě políbí na rty, tvář, nos, oko a bradu. „Prosím, je to v pořádku. Já jsem v pořádku.“

„Já jsem to způsobila,“ brečím.

Jeho rty se vrátí k mým a snaží se mě přimět, abych se zaměřila spíš na polibek než na svoje ztrápené myšlenky. Kdybych byla při smyslech, možná bych ho setřásla. Možná bych mu řekla, ať přestane. Možná bych udělala něco ku prospěchu nás obou, místo abych pokračovala v našem destruktivním koloběhu.

Jeho prsty do mě vklouznou a já sevřu prostěradlo a dám si ruku přes oči, které se střídají mezi něčím dobrým a něčím špatným.

Zajede dovnitř a já nad náhlou plností vydám ostrý vzdech. Jeho rty znovu najdou moje a políbí mě, když se pomalu houpe, jako by mi říkal, že všechno je v pořádku, všechno je v pohodě. On je tady. Já jsem tady.

To je všechno, co potřebujeme.

To je naše největší lež.

* * *

Strnule stojím ve výtahu, když klesá k prvnímu patru a velkému tanečnímu sálu. Prošvihli jsme část slavnosti s večeří a já jsem se skoro chtěla vykašlat na recepci a jet do Drake, abych se schoulila ve své posteli a utápěla se. Ale radši bych měla najít Rose. Potřebuju ji.

Lo si kolem krku ovine kravatu a zírá na čísla, jak klesáme. Odděluje nás široký prostor a stejně tak emocionální sex a jeho pití. Nedokázala jsem zabránit tomu, aby vypil tu malou lahvičku tequily ani aby si do kapsy dal další. Pokud ho alkohol uvolnil, není to vidět. Jeho svaly jsou napjaté a jeho krk se sotva pohne, uzamčený směrem dopředu.

„Kam půjdeš, až se dostaneme dolů?“ zeptám se.

„Musím mluvit se svým otcem.“ Jeho oči se zúží na svítící čísla.

„Možná bys měl prvně najít Ryke.“

„To není nutné.“

Těžce polknu a výtah cinkne, dveře se otevřou. Lo jde rázně k tanečnímu sálu a já se snažím držet krok s jeho dlouhýma nohama. Smykem zastavím u dveří, zasažena zářivými třpytícími se lustry a místností zcela pohlcenou lidmi, kteří se hemží snad všude. Vánoční strom se tyčí ve středu, pokrytý zlatým vánočním řetězem s ozdobami v podobě jablek. Dvě plátna na každé straně pódia každému připomínají sponzory této události. Hale Co. a Fizzle. Minu obsluhujícího, který nese tác růžového šampaňského.

Lo jedno vytrhne, vypije ho na ex a položí zpátky. Nemůžu ho opustit. Ne takhle. Proplétám se mezi těly a stokrát mumlám „promiňte,“ přičemž se snažím držet Lo. Kráčí k určitému místu s úmyslem a odhodláním, v jeho očích krystalizuje led.

„Lo,“ řeknu, snažím se ho popadnout, ale jeho ruka směřuje pryč ode mě.

Bojím se v davech hledat Rose nebo Ryke, protože bych mohla ztratit Lo z dohledu. Jen tím, že se dívám přes rameno, nabral značnou vzdálenost přede mnou. V tu chvíli, kdy ho doženu, stojí před svým otcem, který má smokink a tvrdý výraz.

Zůstanu na délku paže, dost blízko abych slyšela každé slovo.

„Vyhýbal ses mi?“ zeptá se Jonathan. „Obvykle se v pondělí zastavíš.“

„Procházel jsem si nějakými věcmi.“

Jonathan si prohlídne svého syna. „Vypadáš v pořádku.“

„Nejsem v pořádku,“ přizná Lo. Opakovaně vrtí hlavou a jeho oči zeskelnatí. „Nejsem v pořádku, tati.“

Jonathanovy oči přelítnou k okolí a říká: „Tohle není správné místo, Lorene. Promluvíme si později.“

„Něco se mnou je,“ řekne mu Lo. „Slyšíš mě? Říkám ti, že nejsem v pohodě.“

Jonathan vypije zbytek své whisky a položí ji na nedaleký vysoký stůl. Poté, co si otře rty, posune se blíž ke svému synovi. Zadrhne se mi dech a zůstanu zamrzlá na místě. „Snažíš se mě ztrapnit?“

Loovy ruce se třesou a stočí je do pěstí. „Víš, že piju a je ti to u prdele.“

„O tomhle to je?“ Jonathanova tvář se zkřiví. „Lo, jsi zkurvený jednadvacetiletý muž. Samozřejmě že piješ.“

„Do bezvědomí,“ řekne Lo. Proč je to pro Jonathana tak těžké, pochopit, že má Lo problém? A pak mi svitne. Možná proto, že se Jonathan nesmířil se svým vlastním.

„Tak jako mnoho lidí před tebou. Je to pro děcka tvého věku přirozené, že užívají alkohol.“

„Nemůžu prožít jediný den, aniž bych pil.“

Jonathanův ret se zkroutí. „Přestaň se snažit najít výmluvu pro své chyby a přiznej se k nim jako zatracený muž.“ Je rozdíl mezi užíváním alkoholu a závislostí na něm, a kdyby to pochopil, uvědomil by si, že na Lo sedí to druhé.

Pokročím vpřed a natáhnu se pro Loovu ruku, ale ucukne ode mě.

Jonathan si našel další skleničku whisky od obsluhujícího. Srkne si a kývne na mě. „Ty jsi mému synovi nasadila do hlavy tyhle myšlenky?“

Scvrknu se z jeho ostře kritického zlostného pohledu.

„Věděl jsem to od té doby, co jsem byl dítě,“ řekne mu Lo. „Nemusela mi nic říkat.“

„O tom vážně pochybuju.“

Kolem pasu se mi ovine paže. Vyskočím a setkám se se zúčastněným pohledem Rose. Padnu do jejího objetí a snažím se nebrečet jí do ramene.

Ryke, bez dechu, jako by sem běžel, se vplíží po bok Lo a položí mu ruku na paži. Na Jonathana se ani nepodívá. „No tak, Lo.“

Rose se mě snaží odtáhnout pryč, ale zavrtím hlavou a zůstanu pevně tady. Něco se děje. Vidím to na Jonathanově tváři. Zbledne i přes svůj irský odstín a skoro upustí svou whisky. „Co tady děláš?“ řekne Rykeovi.

Lo se zamračí. „Vy se znáte?“

Jonathan vydá tiché zafunění. „Ty jsi mu to neřekl?“ řekne Rykeovi. Jeho oči přelítnou zpátky k tanečnímu sálu, kde lidé začínají zírat. Zlostí zavrtí hlavou a dopije svou whisky.

Lo přesune svou váhu. „Říct mi co?“

„Nic,“ řekne Jonathan s hořkým úsměvem. Položí skleničku a ještě jednou se setká s Lorenovým upřeným pohledem. „Takže tohle je to, co jsi mi chtěl říct? Chtěl jsi mě obvinit za svoje problémy a dupat kolem jako dítě?“

Ryke drží svou ruku resolutně na Loově rameni, podporuje ho způsobem, jakým já nemůžu.

„Ne,“ řekne Lo tiše. „Možná pokud by to byl příběh let mého dospívání, tak bych něco takového udělal. Jen jsem chtěl říct, že se chystám střízlivět.“ Jeho oči se zastřou a po tváři mu sklouzne jediná slza. „Půjdu na rehabilitaci. A až se vrátím, možná už se tak moc neuvidíme.“

Půjde na rehabilitaci. Ví, že tohle nemůže fungovat – my, spolu, zatímco se nadobro snaží vyhnout alkoholu. Sotva můžu dýchat. Odchází. Na jak dlouho?

Jonathan se ostře nadechne a zlostně hledí na Ryke. „Ty jsi ho do toho dostal?“

„Ne,“ řekne. „Je to pro mě novinka.“

Jonathan se podívá zpátky na Lo. „Nemusíš chodit na rehabilitaci.“ Mumlá: „Tohle je kurva směšné.“ Zavrtí hlavou. „Zavolám ti zítra, okay?“

„Ne, nezavoláš,“ řekne mu Lo, zatímco hrozí, že mu spadne víc slz. „Nezvednu ti to a tou dobou budu pryč.“

„Jsi v pořádku!“ zakřičí, přičemž polovina tanečního sálu se ztiší. Pohlédne přes rameno, jako by si právě uvědomil, že nečekaně vybuchl. Posune se vpřed a tiše mluví. „Jsi v pořádku, Lorene. Přestaň s tím.“

„Není v pohodě,“ poznamená Ryke. „Říká ti, že není v pohodě.“ Celý můj hrudník je v ohni a hlava se mi pořád točí. Jediný důvod pro to, že pořád stojím, je to, že Rose má ruku propletenou s tou mou a pokud spadnu, nechci ji stáhnout s sebou.

Jonathan Ryke ignoruje. „Proč brečíš?“ říká Loovi, napůl odporem a napůl něčím lidštějším.

„Já nevím,“ řekne Lo a nos mu vzplane, jak se snaží potlačit tiché slzy.

Popadne zadní část Loova krku a přitáhne si jeho tvář přímo ke své. „Přemýšlej o tom,“ žádá ho Jonathan s úšklebkem a zatřese s Lo.

Lidé se teď definitivně začínají dívat. Lo se snaží uvolnit sevření a položí ruku na otcovu, ale jeho stisk je příliš pevný, jeho prsty se tisknou do citlivých částí Loovy kůže.

„Přestaň,“ řeknu mu a pokusím se vrhnout dopředu, ale Rose mě stáhne zpátky.

Ryke popadne Jonathana za paži a páčí ji z Lo, který v omráčení klopýtne. „Co je to s tebou?“ křičí Ryke na Jonathana. „Ne, víš ty co? Vím, co je s tebou. Nikdy se kurva nezměníš. Vrať se k tomu, že věříš, že jsi skvělý zkurvený chlap, ale nenechám tě zničit Loovi život.“

Proč zní, jako by ho znal?

„Dělá to Sara?“ zeptá se Jonathan. „Kde je?“ Jeho oči těkají po tanečním sále, jak hledá Loovu nepřítomnou matku.

Lo se oddělí od obou, Jonathana a Ryke, a zírá mezi nimi, zatímco se snaží pochopit jejich vztah. Zřetelně je to mimo cokoli, co jsme si představovali.

„Není tady. Ani neví, že se s Lo bavím,“ vykřikne Ryke.

Jonathanova tvář se zkroutí bolestí. „Takže jsi to vzal na sebe, abys rozdělil mou rodinu? Po tom všem co jsem se pro tebe snažil udělat?“ Jeho oči horce blesknou. „Mohl jsem se tě stranit, ale nechal jsem tě mít tátu.“

Počkat, počkat, počkat…

„Nechtěl jsem ho,“ řekne Ryke.

Jonathan zatne zuby. „Neobrátíš mého syna proti mně, slyšíš mě?“   

„O co jde?“ zeptá se Lo. „Co se to kurva děje?“

Zpoza Jonathana se objeví Connor a šeptá mu do ucha. Jonathan přikývne a pak řekne Lo: „Tohle není správný čas. Promluvíme si později.“ S tím krátkým sbohem, Connor odvede Jonathana, aby ukončil ještě větší scénu.

„Sejdeme se v hale,“ řekne Lo Rykeovi, ani se nepodívá jeho směrem.

My s Rose jdeme za nimi. V hlavě mi plave až příliš mnoho věcí, abych se soustředila. Slzy pořád padají – příčina je mi neznámá. Možná z Jonathanových ostrých slov. Možná z Loova prohlášení o rehabilitaci. Nebo z podivnosti mezi Ryke a Jonathanem.

Zastavíme se v hale hotelu, koberec s nevkusným kosočtvercovým vzorem a zářivě zlatá tapeta, oboje působí závrať mým rozevlátým myšlenkám.

„Co jsi zač?!“ křičí Lo na Ryke. „Už mi kurva nelži!“

„Uklidni se,“ řekne Ryke. „Dej mi šanci vysvětlit to, prosím. Zasloužíš si každou odpověď.“

„Jak to že znáš mého otce?“ zeptá se Lo. „Jak to že zná on tebe?“

Ryke natáhne ruku, dlaní dolů, jako by se snažil udržet mír. „Sara Hale je moje matka.“

Oh můj… Jonathan řekl něco o tom, že byl Rykeovi otcem. Proto začal rozvod? Sara byla nevěrná a čekala Ryke?

To by z Lo a Ryke dělalo nevlastní bratry.

Lo se zapotácí dozadu a zvedne ruku, aby spor pozastavil, zatímco si třídí myšlenky. A pak vzhlédne se zamračeným obočím a řekne: „Ty jsi nemanželské dítě?“

Ryke sebou cukne bolestí a jednou zavrtí hlavou, tak stručný a ztrápený, že mu z oka vyteče slza.

Lo ukáže chvějící se rukou k vlastní hrudi. „Já jsem nemanželské dítě?“

Ryke jednou přikývne.

Lo vydá podivný dusivý zvuk a já se snažím pokročit vpřed, ale Rose mě zase zadrží. Lo si rukou otře oči a ostře se nadechne. „Dej mi svůj řidičák,“ okamžitě požaduje Lo.

Ryke si vytáhne ze zadní kapsy peněženku a vysune kartu. Než ji podá Lo, říká: „Pořád jsi můj bratr. Nezáleží na tom, kdo tu neměl být.“

„Prostě mi to dej.“

Ryke mu to podá a Lo si prohlédne jméno. Jeho čelist se uzamkne a tváře se mu zostří do ledu. Jeho ruka se chvěje, když čte průkaz. „Jonathan Ryke Meadows.“ Lo vydá šílený smích a hodí řidičák zpátky na Ryke. Ten ho nechá na koberci. „Co jsi říkal, že tvá matka dělá?“ Lo předstírá zmatení. „Oh jo? Žije na účet tvého otce.“ Lo se kousne do spodního rtu a přikývne.

„Lo…“

Položí si ruce na hlavu. „Jdi do prdele,“ ušklíbne se Lo. „Proč mi to nikdo neřekl? Jsi Jonathanův syn. Sara Hale je tvoje matka, ale není moje, že?“

„Moje máma podala žádost o rozvod, když Jonathan dostal jinou ženu do jiného stavu s tebou. Právě jsem se narodil.“

Všechno, co mu jeho otec řekl, je lež. Žádný div, že Sara nenávidí Lo a nadávala mu po telefonu. Je produktem cizoložství a jejího zkrachovalého manželství. Znovu se pokusím posunout k němu, ale Rose mě pořád táhne zpátky.

Lo těžce pláče. „Sara mi vzala postel, aby ji dala tobě, že?“

„Nevěděl jsem, že je tvoje.“

„Můj prádelník, moje zkurvené oblečení, vzala to z vyrovnání a dala to tobě.“ Lo si přitiskne prsty k očím. „Proč to přede mnou tajili?“

„Jsou tam právní problémy…“ Pokročí blíž k Loovi. „Ani jsem nevěděl, že existuješ, dokud jsem nedosáhl patnácti. Máma si to nechala vyklouznout během jedné ze svých tirád. Celou dobu jsem navštěvoval Jonathana v country klubech. A nelhal jsem, když jsem řekl, že jsem přestal svého otce vídat. Cítil jsem se ohledně něj divně, zvlášť když jsem začal střízlivět. Měl jsem pocit, jako bych mu viděl až do žaludku.“ Popotáhne, snaží se zadržet emoce, ale je to těžké, protože Lo je v nepořádku. A Rykeovy oči červenají a otékají.

„Věděl jsi o mně sedm let? A nepomyslel jsi na to, že by ses se mnou setkal?“ Lo se zamračí hlubokou bolestí. „Jsem tvůj bratr.“

„Taky jsi byl věc, která rozdělila moje rodiče,“ říká Ryke, hlas se mu třese. „Strávil jsem roky tím, že jsem nesnášel tvoji představu. Moje matka tě nenáviděla a já ji miloval, tak čemu kurva jsem měl věřit? A pak jsem šel na vysokou a získal jsem od ní nějaký odstup. Začal jsem věci promýšlet a smířil jsem se s tebou. Nechal jsem tě být. Byl jsi něco jako bohatý čurák, kterého vychoval Jonathan Hale. A pak jsem tě uviděl.“ Ryke si sám pro sebe kývne, jeho oči slzící. „Uviděl jsem tě na Halloweenské párty a věděl jsem, kdo jsi. Poté, co jsem se dozvěděl o tvé existenci, Jonathan mi ukázal tvoje fotky a pokaždé se mě ptal, jestli tě chci poznat. Nikdy jsem nechtěl.“

Lo vypadá ztrápeně. „Proč teda?“

„Viděl jsem, co by se stalo ze mě, kdyby mě vychoval. A litoval jsem všeho. Obviňoval jsem tě, když jsi byl jen dítě, které jednalo posranou rukou kreditek. Chtěl jsem ti pomoct… za všechny ty roky, kdy jsem seděl s rukama v klíně. Věděl jsem, jaký je. Poslouchal jsem svou matku, když mluvila o věcech, které jí řekl – příšerné, nechutné věci, které byly někdy tak špatné jako rána do obličeje. A věděl jsem, že tys tím byl vychován. A já neudělal jedinou zatracenou věc.“ Rykeův hlas se zlomí. Zavrtí hlavou.

„Tak jsi mě viděl,“ řekne Lo. „Jsem tak ubohý, jak sis představoval?“

„Ne. Jsi tak trochu kretén, ale já taky. Opravdu musíme být bratři.“

Lo se dusí krátkým smíchem. „Proč to přede mnou všichni tajili?“ Udělá krok dozadu a Rykeova ruka spadne z jeho ramene. „Jaké právní záležitosti?“

Ryke polkne. „Ve vyrovnání musela být moje máma zticha ohledně jména tvé matky a musela si ponechat Hale jako své příjmení, jinak ztratí všechno, co získala během rozvodu.“ Ryke si musel nechat dívčí jméno Sary: Meadows.

„Proč?“

„Aby tvůj otec nešel do vězení. Tvoje matka měla skoro sedmnáct. Byla ještě nezletilá a moje matka ho mohla nahlásit, ale na jediný moment tě litovala. A tak podepsala tyhle papíry, že udrží všechno v tichosti. Pokud by změnila názor, pak by všechny peníze šly na charitu a ona by utrpěla ztrátu.“

Loova tvář se zkroutí. „Znásilnil ji?“

„Ne,“ řekne Ryke rychle. „Ne. Sara řekla o Jonathanovi hodně špatných věcí, ale tohle nikdy. Nemyslím si, že tvou mámu miloval, jinak by si našel způsob, aby byla ve tvém životě. Myslím, že to byla… jednorázová záležitost.“ Projede si rukou vlasy. „Myslím, že odešla…“ Zápasí s dokončením pravdy. „Myslím, že od tebe odešla. Nevím, proč si vybrala, že tě bude mít, ale vybrala. A vím, že potom si tě nechtěla nechat.“

Jonathan vychoval Lo, když ho nikdo jiný nechtěl.

Jak se slova usazují, Loovi se chvějí ruce a jeho hrudník se sotva zvedá, aby přijal nádech. „Prostě bylo pro všechny jednodušší, když jsem to nevěděl, že?“

„Nebyl jsem si jistý, jestli ti Jonathan někdy řekl celou pravdu,“ tvrdí Ryke. „Ale když jsme se setkali, zjistil jsem, že ne. Neměl jsi žádné tušení, kdo jsem.“

„Proč jsi mi to nemohl říct přímo?“ zeptá se Lo. Ukáže si na hruď. „Zasloužil jsem si to vědět.“

„Zasloužil. Máš pravdu,“ řekne Ryke. „Ale nejsi v pořádku, Lo. Chtěl jsem ti pomoct. Takže jsem vymyslel pár lží, abych ti byl nablízku. Dokonce jsem se musel vykašlat na módní přehlídku Rose, protože se ukázal otec Lily. Setkal jsem se s ním. Zná mě a nemyslel jsem si, že jsi připravený dozvědět se pravdu.“

Můj otec to ví? Měl celou dobu odpovědi. Sotva to dokážu zpracovat.

Ryke se posune blíž. „Bál jsem se, že pokud bys to zjistil, dotlačil bych tě na temné místo. Dokážeš to pochopit?“ Jeho oči přelítnou na mě. „Myslím, že dokážeš.“

Lo si znovu otře oči. Nemůže přestat plakat. Vidím bolest, která jím proudí jako rozeklané přílivové vlny, naráží a naráží, dokud neztrácí dech a soustředění a netopí se pod peřejemi. Křičí do své ruky – naštvaný, ztrápený, nasraný.

Pomalu klesne na kolena a položí dlaň na koberec.

„Lo,“ řekne Ryke a skloní se k němu. Snaží se pomoct, ale Lo ho odstrčí svýma divokýma vodnatýma očima.

„Kde je Lily?“ zeptá se zoufale. „Lily!“ Šlehne hlavou. „Lily!“ křičí, hledá mě.

Rose mě konečně pustí a já vběhnu Loovi do náruče. Pevně mě drží a brečí mi do ramene, jeho tělo se zvedá a klesá. „Jsem tady,“ vydechnu. „Je to v pohodě.“ Když vzhlédnu, vidím Ryke a Rose, jak si vymění zaváhání.

Teď to chápu. Bojí se naší blízkosti. Když jsme spolu, nevedeme si dobře.

Každopádně zatím ne.

Sevře moje šaty a pláče, dokud už víc slz nemá. Snažím se a modlím se, abych zadržela ty svoje – abych pro něj byla silná. Suchým hlasem mi pošeptá: „Cítím se, jako bych umíral.“

„Neumíráš.“ Políbím ho na tvář. „Miluju tě.“

Po několika dalších minutách se zvedneme a tiše jdeme ven k hotelovému zřízenci s Rose a Ryke těsně za námi. Přesvědčím je, aby nás nechali v jednom z aut o samotě, ale setkají se s námi v Drake.

Lo vklouzne do Escalade první. A pak já.

„Drake,“ říkám, ani se k předním sedadlům nepodívám. Auto se začne pohybovat a já se otočím k Loovi, který si rukou zakrývá oči.

„Nevím, co mám dělat.“

„Půjdeš na rehabilitaci,“ řeknu s jistotou i přesto, že můj hrudník tíží bolest. Vím, že to je správná věc. Pro nás oba.

„Nemůžu tě opustit.“ Spustí ruku. „Mohly by to být měsíce, Lily. Nechci tě s jiným chlapem…“

„Budu silná,“ řeknu mu a vezmu jeho ruce do svých. Stisknu je. „Budu chodit na terapii.“

„Lily…“ Jeho ztrápený hlas mi posílá dýky do srdce.

„Přestěhuju se k Rose.“

Zavře oči a vyhrne se víc slz.

Držím se, abych nebrečela. Polknu. „Přestoupím na Princeton a budu na tebe čekat, až se vrátíš.“

Lo výrazně přikývne, nechává novinky, aby se usadily. „Pokud je to to, co chceš…“

„Je to to, co chci.“

Lo si olízne rty a opře si rameno o moje. „Omlouvám se za dnešek. Neměl jsem dělat to v hotelovém pokoji. Já… já jsem byl rozrušený a nemělo to s tebou nic společného. Já…“

„Co je?“ zamračím se. Co by mohlo být tak špatné, že do sebe hodil mini-flaštičky alkoholu, čímž zničil svou krátkou střízlivost, která znamenala hodně pro něj, pro mě a naše přátele… pro jeho bratra.

„Penn mi dnes ráno poslal dopis.“ Odmlčí se. „Vykopli mě.“

„Cože? Nemůžou tě vykopnout. Neudělal jsi nic špatného. Půjdeme za děkanem“-

„Lily, nechodil jsem na polovinu mých přednášek. Téměř každou jsem projel. Mám GPA jedna něco. Můžou vykopnout lidi, kteří nesplňují jejich vysokoškolské standardy. Minulý rok mě varovali a já jsem na to sral.“

„Co?“ zapištím. Celou tu dobu jsem si myslela, že si vytáhl skvělé známky, lepší než většina, minimálně mnohem lepší než já. „Tak… tak půjdeš na Princeton se mnou. Můžeš přestoupit. S tvým příjmením tě nechají.“

„Ne.“ Zavrtí hlavou. „Ne, nepůjdu zpátky na vysokou. Není to pro mě, Lil.“

Zpracovávám to. „Tak co budeš dělat?“

„Nevím,“ řekne Lo. „Co takhle se nejdřív uzdravit?“

„Na tom se pracuje,“ zamumlám. „Co tvůj otec? Lo, pokud to zjistí, odebere ti svěřenecký fond.“

„Nezjistí to. Už jsem jim volal, že to přijímám a řekl jsem jim, aby ho nekontaktovali.“

Vydechnu úlevou.

Auto pomalu jede k obrubníku. „Dorazili jsme, pane Hale.“

Ztuhnu. Ten hlas – ten hlas nepatřil Nole.

Řidič se trochu posune a já vidím šedé vousy s dlouhými vlasy (pozn. feather hair = styl populární v sedmdesátých letech, dlouhé po stranách a sčesané dozadu) a brýle posazené na nose jako skoba.

„Andersone,“ řekne Lo napjatě. Anderson, řidič Jonathana Hale, který je známý tím, že nás zradil. „Prosím, neříkej mému otci…“

„Přeju pěknou noc,“ řekne Anderson s falešným úsměvem. Otočí se zpátky dopředu a čeká, až odejdeme.

Odejdeme a ve svém srdci vím, že všechno se chystá změnit.