Unforgiven - 50. kapitola

Překlad: Peťa

„Bailey, musíme si promluvit o tvých plánech. Tvůj kurátor v Memphisu začíná být nervózní, i když mám podezření, že je takový vždycky. Prozatím jsem věci uhladil, ale očekává, že se brzy dozví, jestli zůstáváš v Savoy nebo se stěhuješ zpátky do Memphisu.“

„Jak brzy to potřebuje vědět?“ Ležela s hlavou v nohou Darrenovy postele a sledovala ho, jak stál nahý v koupelně u umyvadla a holil se, ale když na jeho nočním stolku zazvonil bezdrátový telefon a ID volajícího vypovědělo, že je to její starý kurátor Harold, musela se toho výhledu vzdát – velmi neochotně. Teď ležela s hlavou na příslušném místě a byla ráda. Tohle fakt nebyl rozhovor, který by chtěla mít s Darrenem v místnosti, ale věděla, že kdyby odešla, všiml by si toho, nezmiňujíc, že by byl dotčený. To však neznamenalo, že hodlá jejich rozhovor zdůrazňovat.

„Brzy, Bailey. Vím, že je to těžké, když tvoje matka právě zemřela a je mi líto, že musíš dělat tato rozhodnutí, ale je důležité, aby tvoje pravomoc propuštění na podmínku byla přidělena správně. Chceš zůstat v Savoy? Pokud ano, budu s ním pracovat na tom, abych dostal přestup pravomoci zpět sem.“

Poslouchala zvuky z koupelny. Poznávala je jako dávno ztracenou vzpomínku ze své minulosti. Slyšela škrábání břitvy, které znělo spíš jako hrubý kartáč, který přejíždí po kůži. Pak uslyšela, jak se víří voda v umyvadle. Jako poslední byl kohoutek, když vodou čistil břitvu, než to udělal znovu. Nepotřebovala ho vidět, aby si představila, jak to vypadá. To však neznamenalo, že nepostrádá profil jeho nahého těla. Její představivost nevynahradila pohled na jeho pevné štíhlé břicho, kulatý zadek a silné svaly jeho paží, když zvedal ruku k obličeji.

„Harolde, nevím, co chci dělat.“ Řekla to tiše a musel ji požádat, aby mluvila hlasitěji. „Prostě nevím, co chci dělat.“ Z koupelny bylo najednou ticho. Slyšela břitvu, jak mu přejela po kůži a pak nic. Zírala na svůj nahý klín, když čekala, až se zase pohne.

„Co kdybych se zastavil, a můžeme si o tom dnes odpoledne popovídat? Neviděl jsem tě od té doby, co ses vrátila a pak to můžeme probrat víc. Řekněme ve tři?“

„Jasně.“

„Pořád jsi na adrese, kterou jsi mi dala minulý týden, když jsi volala?“

„Jsem.“

Ukončili to a zrovna po tom, co ji slyšel říct „ahoj,“ se začal znovu holit. Když přišla do koupelny, zblízka ji sledoval. Pořád se holil, ale jeho oči sledovaly ji, když popadla kartáček, který pro ni dal do držáku. Nemohla setřást jeho pohled a pokaždé, kdy k němu koukla, taky se na ni díval nebo se jeho pozornost rychle přesunula k ní.

Skočila do sprchy, předpokládala, že v době, kdy skončí, bude pryč. Nebylo to tak, že by chtěla, aby odešel, ale v určitém ohledu byl vzdálený. Ona taky, díky tomu telefonnímu hovoru. Nevěděla, jak Haroldovi odpovědět a nevěděla, jak to zjistit. Jasně, že chtěla zůstat v Savoy, ale taky chtěla vědět, že je důvod, aby zůstala. Prostě neměla tušení, jestli se věci opravdu změnily od posledně, co odešla. Cítil k ní lítost a to nebylo nic, na čem by se dal budovat vztah.

Když vystoupila ze sprchy, byl tam, seděl na pultu, nahý a vzrušený, pohledem tmavých očí se do ní propaloval. Poskočila a on nijak nezareagoval. Vypadal až příliš vážně vzhledem ke stavu jeho těla. Seskočil z pultu a natáhl se pro její ruku. Ochotně mu ji podala, když ji přitáhl k pultu a otočil ji obličejem k němu. Jeho tiché chladné chování bylo zároveň děsivé i vzrušující, a když se natáhl kolem vršku jejích paží a mezi prsty jí seštípl bradavky, vydala tlumený výkřik a pohlaví jí zaplavil vlhký žár. Pořád zůstával potichu.

Na zádech mohla cítit jeho vzrušení, když uzavřel prostor mezi jejich těly a rukou na jejím rameni naklonil její tělo dopředu. Ne k pultu, jen dost na to aby jí vystrčil zadek, ale udržel ji vzpřímenou. Teď jí proudila pulzující vlna potřeby, a když jí sáhnul mezi stehna, když se sklonil a kousl ji do ramene, zakňučela. Rukou jí odtlačil stehna a pak si s ní pohrávaly jeho prsty. Vjel jí jimi mezi pysky, lechtal ji a dobíral si ji. Byla vlhká a zabroukal jí do ucha, jak jí masíroval záhyby kundičky.

„Nepřijdeš pozdě?“ Fakt se o to nestarala, jestli jo, pokud ji nenechá v tomto stavu.

„Ne.“ Teplý dech na jejím krku, když promluvil, navýšil intenzivní teplo, které pronikalo z jejího těla. „Snažíš se mě zbavit?“

„Ne.“ Přirazil do ní prstem, právě když řekla to slovo a vyšlo jako zalapání po dechu.

„Co chceš, abych ti dělal?“

Zanaříkala. Přiměje ji prosit. „Šukej mě.“ Opět to přes zasténání vyšlo ochraptěle, když k prvnímu prstu ponořil dovnitř další.

„Takový jazyk u sladké malé věcičky jako ty. Zkus to znovu.“

„Miluj se se mnou.“

„Teď se mi to líbí.“ Vytáhl z ní své prsty, a když se začal třít hlavičkou ptáka skrz její vlhkost, naklonil se k jejímu uchu, zatímco ji zblízka sledoval v zrcadle. „Nechápej mě špatně, miluju, jak zní slovo šukat, když ho sténáš, když do tebe buším.“ Přesunul se k jejímu druhému rameni, jemně ho políbil, než se na ni podíval zpět do zrcadla. „Ale mám obavy, že bys mohla být zmatená, o co přesně jde, co spolu my dva děláme.“ Jeho hlas byl hluboký pomalý a prostě vyzařoval mužskou kontrolu. „Nech ty dlaně na pultu.“ Přikývla a pak ucítila tlak.

Tlačil se do ní, roztahoval ji a pomalu si protlačoval cestu do jejího těla. Vůbec nic nebylo takové jako pocit plnosti, když vstoupil do jejího těla. Jen ho sledovala v zrcadle přes rameno. Jeho ruce byly na jejích bocích a její dlaně na pultu. Jeho stisk byl pevný a držel ji na místě, když se do ní zasouval.

Byla si celkem jistá, že nemá právo dovolit, aby se tohle stalo, když byla tak absolutně zmatená ohledně svého místa v jeho životě, ale s jeho erekcí pevně usazenou v jejích útrobách, nebyla možnost, že by si ho odepřela. Jeho oči byly intenzivní, jeho výraz stejně tak, a když se vytáhl, skoro opustil její tělo, jeho výraz se nezměnil. Tohle bylo promyšlené mučení – nádherné mučení.

„S kým jsi telefonovala?“ Znovu se do ní pomalu zasunul, když mluvil.

Zasténala. „S Haroldem. Mým kurátorem.“

„O čem jste mluvili?“ Znovu jemně vyklouzl. Chvíli neříkala nic a on se zanořil zpět do jejího středu. „Odpověz mi.“ Zasunul se jen nepatrně hlouběji a bolelo to, jak tlačil na její hranice.

„Darrene!“ Bylo to ochraptělé, když to vyšlo.

„Řekni mi to.“ Zamrzl na místě a čekal. Ta plnost byla skoro bolestivá, ale tak neuvěřitelná.

„Zeptal se, jestli se vracím do Memphisu.“ Darrenovy rty sebou na chvíli škubly zavrčením, než se z ní úplně vytáhl. Jeho zuby ji lehce kously do ušního lalůčku a začala těžce oddechovat. Byla prázdná a nenáviděla to. Snažil se ji přivést k šílenství a odváděl v tom zatraceně dobrou práci.

„A co jsi mu řekla?“ Zasunul dovnitř jen hlavičku, škádlil její vstup.

„Prosím.“ Neprosila ho, aby se jí přestal vyptávat; prosila ho, aby ji šukal a předpokládala, že to moc dobře ví.

„Ne. Cos mu řekla?“

„Řekla jsem, že nevím.“ Donutila se vydržet jeho oči. Jeho nosní dírky vzplály, jak se zhluboka nadechl.

„Nevíš?“ Zasunul se dovnitř, když ji studoval a čekal na odpověď.

„Ne.“ Přitáhl její boky dozadu, když se pánví tiskl na její zadek.

Znehybněl, studoval ji a ona sledovala, jak polkl přes hroudu v hrdle. Neměla tušení, na co myslí ale poté, co na ni několik chvil zíral, vzdal se, ať bojoval s čímkoli, pokud se to tak dalo nazvat, a začal do ní přirážet, bušit a zasouvat se. Držela dlaně na místě a použil jednu ruku, aby škádlil a třel její klitoris, zatímco druhou jemně svíral vpředu její krk, přičemž hrudí na jejích zádech držel její tělo bez hnutí. Sledoval ji v zrcadle, ani jednou od jejích očí neodvrátil pohled, když ji šukal. Na krku mohla cítit jeho dech, jak se jeho dýchání zrychlovalo a přerušovalo. To její taky, a když ji jeho otřásající přírazy dostaly přes okraj a jeho prsty, které ji hladily, ji dohnaly k šílenství, zhroutila se na pult a stahovala se v přívalech rozkoše. Naposledy tvrdě přirazil do jejího středu a se zaťatými zuby a bolestným výrazem na tváři, se v ní udělal.

Byl skloněný přes její zhroucené tělo a dýchal proti zadní části jejího krku. Na zádech mohla cítit jeho hruď, jak se zvedá a klesá a mohla cítit stálý tlukot jeho srdce, když se uklidnil.

„Zůstaň.“ Postavil se, odstoupil od ní a přesunul se vedle ní, přičemž rukama sevřel okraj pultu. Zíral na svůj vlastní odraz, když čekal, až něco řekne. Vypadal zděšeně nebo možná vyděšeně. Ať už šlo o cokoli, nebylo to štěstí.

Narovnala svůj postoj. Nesnášela to. Milovala ho. Chtěla ho a on ji žádal, aby zůstala. Mohla mít to, co chtěla. Stál tam, sledoval ji, čekal, až se vzdá, ale nebylo možné ignorovat to, co nebylo řečeno.

„Odpouštíš mi? Trpěla jsem dost, abych vykompenzovala, co jsem ti vzala?“ Její hlas byl roztřesený a sotva se na něj dokázala podívat. Polkla přes hroudu v hrdle a mohla cítit svoje čelo, jak se krčí. Čekala, věděla, že tohle bude bolet.

„Já…“ Zavrtěl hlavou, jako by byl omráčený, zmatený. „Nejsem naštvaný… už. Nechci ti ublížit. Já jen…“ Jeho hlas byl přerývaný a lámal jí srdce. To nebylo to, co chtěla slyšet – co potřebovala slyšet. Nečekala, že bude.

„Ne, to je v pořádku. Chápu to. Neměla jsem se ptát.“ Její slova byla rychle vyhrknuta, jak ji uzel v břiše nechal chtít bolestí se zlomit v pase. Ale než by se podělila o svou bolest, chvíli stála vedle něj. Jeho tělo bylo pevné a ona si zle žvýkala vnitřek tváře, aby udržela svou reakci klidnou. „Je to v pohodě.“ Odvrátila se a odešla. Nebylo to v pohodě a nikdy nebude.

Hodila na sebe tričko a utekla po schodech. Brzo měla uvařené kafe, když omráčeně a zklamaně stála v jeho kuchyni. Ještě nesešel dolů, ale věděla, že to nebude trvat dlouho. Čekal až do poslední minuty, aby se dostal do nemocnice včas, a když se konečně objevil, vypadal tak hrozně, jako se ona cítila. Přistoupil k ní, když stála u pultu. Chvíli se vrtěl, nacpal si ruce do kapes, když se díval na podlahu.

„Budeš tu dneska večer?“ Nikdy jí tu otázku nepoložil od té doby, co ji přivezl zpátky. Dalo se to předpokládat a neptal se na to. Přikývla, ale měla potíže se na něj podívat. Rychle ji políbil na čelo, než se otočil a odešel.

Měla Michelle na telefonu v momentě, kdy ho slyšela nastartovat auto.

„Co je se mnou špatně?“

„Jsi skvělá. Ale v poslední době sis toho prošla hodně, takže jestli čekáš, že se proti tobě ohradím a vyzvednu všechny tvoje chyby, vybrala sis na zavolání špatnou kámošku.“

„Jsi moje jediná kámoška. Moje možnosti byly omezené.“

„Zlato, jsem nadšená, že jsi natolik při vědomí po týdnu, kdy jsi byla zombie, ale nesnáším, na co se ptáš. Mám tě ráda. Myslím si, že jsi úžasná a nedokážu si představit, odkud se to vzalo.“

„Darren a já“-

„Měla jsem to vědět.“ Zasténala.

„Chce, abych zůstala a tenhle minulý týden byl úžasný. Ale… no, prostě jsem se musela zeptat. A teď je mi mizerně.“

„Zeptat na co?“

„Jestli mi odpustil.“

Poslouchala Michelle, jak se zhluboka nadechuje a bylo to mnoho dlouhých sekund, než odpověděla. „Chci vědět, jak odpověděl?“

„Nebylo by mi mizerně, kdyby řekl, že ano.“

Michelle zasténala frustrací. Bailey chápala, jak se cítí. „Nechápu toho chlapa! Tak moc tě miluje. V hlavě nemám jedinou pochybnost, ale on je prostě… prostě“-

„Zraněný.“

„Chystala jsem se říct ve stavu popírání. A zraněný, připouštím.“ Chvíli byla ticho. „Je mi to líto, Bailey.“

Byla na řadě Bailey, aby byla chvíli potichu. „Michelle, bez toho nemůžu zůstat.“ Oči jí slzely, když to říkala. Nesnášela to, co říkala.

„Vím, že nemůžeš.“ Michellin hlas byl tichý.

„Nemůžu přemýšlet, kdy to udělá, jestli to udělá. Nemůžu strávit život tím, že budu doufat, že to v sobě najde. Nezáleží na tom, jestli si to zasloužím nebo ne. Prostě takhle nemůžu žít. Kdybych zůstala, jen bych čekala, až se to rozpadne. A jak nás znám, rozpadlo by se to ve velkolepé katastrofě.“

„Neměla by sis tím muset procházet jen proto, že ho miluješ. Co budeš dělat?“

„Harold se dnes odpoledne ve tři zastaví. Řeknu mu teda, že mám v úmyslu vrátit se do Memphisu.“

„Nemusíš se vracet do Memphisu. Nikoho tam nemáš. Přestěhuj se ke mně.“

„Pokud budu tady, budu ho vídat. Pokud ho budu vídat, bude mě to trápit. Nemůžu.“

Bylo tam málo co dalšího říct, a když zavěšovaly, Michelle zněla tak smutně, jak se Bailey cítila. Opět čas na útěk. Nic se nezměnilo. Pořád jim bylo předurčeno navzájem se ničit. Jak se pro ně mohlo vůbec nic nezměnit?