Uncontrollable - 22. kapitola

Překlad: Markéta

Tak jsem stihla včera v noci ještě jednu kapitolu, takže tady ji máte…. Začíná nám velký den D, ale bude to na několik kapitol, tak se budu snažit být rychlá J

Markéta

Samantha

Dva týdny uběhnou rychleji, než si dokážete představit. Slade konečně začal chodit do firmy několikrát týdně. Tate opět začal zůstávat ve svém vlastním domě. Dokonce si sebou vodí holky. Jediná věc, na kterou stále nemůžu přijít, je Missy. Ignoruje všechny z nás. Snažila jsem se jí psát i volat. Nikdy nezvedla telefon a její textovky jsou krátké. Slade i prostě pořád říká, že to má co dočinění s její školou.

Nakonec mi odpověděla včera a znělo to, jako by měla špatnou náladu. Pozvala jsem jí na svou rozlučku, ale bohužel odmítla s tím, že se necítí na to chodit ven, ale slíbila mi, že bude na svatbě. Jsem si zatraceně jistá, že jediný důvod, proč přijde, je on.

Je noc před mým svatebním dnem a my všichni jsme se sešli v obýváku u Longových, s výjimkou Missy, zatímco otevírám všechny moje dárky. Zvednu krabici, která říká, že je od Courtney, alias Kotě na něm. Odtrhnu bílý balicí papír a stříbrnou mašli, abych odhalila bílou krabičku. Podívám se na ni a ona se směje, zatímco si hladí svoje rostoucí bříško.

Otevřením odhalím bílého krajkového medvídka. „Pro tvou svatební noc,“ říká se smíchem.

Zvednu si ho k tělu a zasměju se. „Děkuju ti, Courtney.“

„Je nějaká šance, že to dnes v noci uvidím?“

Otočím se a strčím ho zpátky do krabice, když vidím Slada stát na konci obýváku s úsměvem na tváři. Má na sobě šedé tričko, které má černé klikyháky na hrudi a tmavě modré džíny. Koženou bundu má přehozenou přes ramena, když se opře o rám dveří.

„Co tady děláš?“ ptám se překvapeně.

„Myslel jsem, že bych přišel a pozdravil.“ Odtlačí se od dveří a jde ke mně.

„Lháři,“ říkám s úsměvem.

Když ke mně dojde, všimnu si, že má ruce za zády. „Co to děláš?“ opakuju snažíc se podívat na jeho ruce.

„Musel jsem doručit dárek,“ říká dávajíc ruce dopředu. Drží malou krabičku, která je zabalena do světle žlutého papíru.

„Dárek?“ ptám se zvedajíc obočí.

Odkašle si a já se na něj podívám. Jeho tvář je bez výrazu, ale můžu vidět obavy v jeho očích.

Rozhlédnu se po ostatních v teď už ztichlém pokoji, zatímco nás sledují. Courtney už stékají slzy po tvářích, ale to není neobvyklé. Její těhotenské hormony jí donutily zařvat včera, když jsme sledovali reklamu pro Walmart. Říkala, že to bylo něco tak potěšujícího ohledně malého chlapce na kole. Prakticky kvůli tomu vzlykala. Chudáček. Co mě zastaví, jsou slzy, valící se po Vivianině tváři.

O co jde?

Ví snad, co je v té krabičce? A proč díky té myšlence to váhám otevřít?

Vrátím svůj pohled zpátky ke Sladovi, když položí své ruce do mých. Vede mě zpátky k pohovce a posadí mě, přitahujíc si mě k sobě. Položí mi krabičku do klína a zvedne mi bradu, abych se na něj podívala.

„Od té doby, co jsi mi vstoupila do života, chtěl jsem ti dát všechno, co chceš.“ Povzdechne si. „Ale v životě jsou věci, které jsou mimo můj dosah, Anděli. A tyhle věci mě trhají na kusy. Jednou jsem ti řekl, že ti dám celý svět, ale někdy je svět kruté místo,“ říká tiše.

Když neřekne nic jiného, podívám se dolů na krabičku a mám pocit, že cokoli je uvnitř, znamená to pro něj hodně. A bude to hodně znamenat i pro mě.

Všichni v místnosti jsou potichu, zatímco mě sledují pomalu stahovat nádhernou bílou stuhu a opatrně odlepovat pásku, držíc papír dohromady po obou stranách. Zhluboka se nadechnu a zvednu víko na krabičce. Vydechnu, vytahujíc hedvábný papír, který odhalí tenký stříbrný řetízek na nohu, s malým srdcovým medailonkem.

Zvedajíc ho otevřu a vidím obrázek mé mámy. Cítím, jak se mi v krku tvoří uzel a slzy mi zaplňují oči. Běžím svými prsty po malém obrázku. Je to ona ve svůj svatební den. Ten samý, který stojí na naší krbové římse. Usmívá se a vypadá tak šťastná.

Podívám se na druhou stranu medailonku a vidím druhou půlku obrázku; mého tátu oblečeného v jeho smokingu s obrovským úsměvem na jeho tváři.

Nemůžu zadržet vzlyky, které opouští moje rty. Nemůžu vysvětli emoce, které se přese mě převalují. Vše, co vím je, že od nich nedokážu odtrhnout oči.

„Anděli?“

„Ano?“ kňuknu, stále se dívajíc na obrázek svých rodičů.

„Podíváš se na mě?“ Zoufalství v jeho hlase donutí moje oči pomalu se na něj podívat.

Jeho dětsky modré oči jsou uzamknuty s mými a on se natáhne, pokládajíc ruce na obě strany mých tváří. Jemně přejíždí svými palci po mých tvářích, zatímco mi utírá slzy. „Já vím, že bys dala cokoli za to, aby tady mohli být ve tvůj svatební den. Aby tvá máma viděla, jak nádherně vypadáš a aby tě tvůj táta mohl provést uličkou.“

Další vzlyk otřásl mým tělem. „A oni budou, Anděli.“ Podívá se dolů na kotníkový řetízek a pak se jeho oči vrátí zpátky k mým „Na každém kroku tvé cesty. Budou právě tady s tebou, když ti budu slibovat, že tě budu navždy milovat a starat se o tebe. Můj Anděli.“

Zavřu oči, zatímco mi po tvářích stékají nové slzy. „Děkuju ti, Slade.“ Snažím se, aby to znělo tak vděčně, jako opravdu jsem, ale vyzní to křečovitě. Díky knedlíku v mém krku je pro mě těžké tvořit slova.

Zabalí okolo mě své paže a přitiskne si mě k hrudi. Jednou rukou mě pevně drží, zatímco druhou mě hladí vlas po zádech. „Miluju tě,“ říká předtím, než mě políbí do vlasů.

Nemůžu mluvit. Rychle přikývnu hlavou do jeho trička, když popotáhnu. Takhle mě drží několik minut, dokud se neuklidním. Když se nakonec odtáhnu, dává mi jemný úsměv. „Jsi v pořádku?“ ptá se pomáhajíc mi setřít slzy z tváře.

Přikývnu. „Děkuju ti. Je nádherný.“

Znovu se nakloní a políbí mě na čelo, než vstane a rozhlídne se po místnosti. „Nebudu vás zdržovat, dámy,“ říká poněkud plaše, jako by si uvědomil, že je místnost plná mých kamarádek a jeho mámy, která sleduje naši výměnu.

Courtney mu dává ďábelský pohled, zatímco se snaží dostat pod kontrolu svoje slzy, a Vivian se postaví, aby se s ním objala na rozloučenou.

„Vyprovodím tě,“ říkám vstávajíc. Vezme mě za ruku a naposledy se se všemi loučí, než s ním odcházím k jeho autu.

„Miluju tě,“ říkám, když otevře dveře svého auta.

Podívá se na mě a usměje se. „Měl jsem počkat a udělat to v soukromí,“ říká mračíc se. „Ale do zítřka tě neuvidím.“

„Ne. Miluju to, jak jsi to udělal před holkami.“ Miluju to, jak ukazuje ostatním, jak moc pro něj znamenám.

Vypadá nejistý, ale dává mi malý úsměv, než mě znovu políbí a sedne si do auta, aby odjel.

Vejdu zpátky do domu a vidím všechny s kapesníkama, což mě rozesměje.

„To není legrační,“ říká Courtney, dávajíc si ruce v bok. Směju se tvrději. Je těžké brát těhotnou ženu vážně, když vypadá tak rozkošně.

„To bylo tak sladké.“ Povzdechnu si a jdu sebrat krabičku z gauče.

Ústa jí spadnou. „Sladké? Je to jako mučené v té nejlepší formě. Doslova mi zlomil srdce, zatímco ho sešíval dohromady.“

Ušklíbnu se, zatímco začne znovu plakat. Vezme mi řetízek z ruky a usměje se skrz slzy. „Měl pravdu,“ říká pokračujíc se dívat na obrázky. „Budou s tebou na každém kroku.“ Pak se její oči zvednou k mým. „Byli by na tebe tak moc pyšní, Sam.“

Nafouknu se, když znovu cítím bodavý pocit v mých očích. „Myslím, že být kolem tebe mě dělá citlivou,“ připouštím.

Usměje se. „To je tím dítětem ve tvém břiše, co to dělá, takže si na to zvykni.“ Pak mě vtáhne do velkého objetí. A my otevřeme stavidla vodárně. (slzy)

SLADE

Stojím ve své kuchyni s Micahem mluvícím o práci, když slyším, jak se přední dveře otevřou a zavřou.

„Jsi osel,“ říká Josh vstupující do kuchyně.

„No taky tě zdravím. Neslyšel jsem tě klepat,“ říkám s úsměvem.

„To protože jsem neklepal,“ říká rozhodně.

„Co to s tebou je?“ zakuckám se.

„Těhotenský sex asi není dobrý,“ přizvukuje za mnou Micah.

Odfrknu si, snažíc se zadržet smích a Josh se na něj zamračí. „Ne, pro tvou informaci, těhotenský sex je stejně tak dobrý, jako každodenní sex.“ Pak se jeho oči přesunou ke mně. „Tys dal Sam ten řetízek a Courtney pořád volá na můj mobil, zatímco si vyplakává oči.“

Zamračím se. „Proč mě to dělá oslem?“ Myslel jsem, že to byl sentimentální dárek.

„Protože pořád říká, že jsi ta nejsladší věc na světě…..“ Mávne rukama ve vzduchu,, protáčejíc oči. „Polib si prdel.“

„Možná potřebuješ svou vlastní hru, Joshi?“ dráždím ho.

Povzdechne si. „S ní je to těžké. Víte, že se pořád snaží najít svého tátu.“

Anděl a já to víme od té doby, co se kvůli tomu spolu jednu noc v baru hádali. Ona a Josh jednou přišli později a Courtney se omlouvala, říkajíc, že se snažila najít svého otce a to jí udělalo zmatek v jejích pocitech.

„Ještě pořád nic nezjistila?“ ptám se.

Zavrtí hlavou. „Ale když už mluvíme o otci.“ Odmlčí se. „Dokážete kluci udržet tajemství?“

To přinutí mě a Micaha postavit se zpříma a oba rychle přikývneme. Josh postaví hnědý papírový sáček na kuchyňský ostrůvek a vytáhne jednu flašku Crown a další flašku rumu.

„Do prdele.“ To jsou litry alkoholu.

„Oslavujeme, moji přátelé.“ Josh tleskne rukama.

„Ještě to není oficiální,“ říká Micah, ukazujíc na něj prstem.

„Zvykni si na to. Prohráli jsme.“ Usměje se na Micaha.

Podívám se mezi nima několikrát přemýšlejíc, o čem to mluví, než to Josh odmávne. „Oslavujeme, že se můj nejlepší kamarád žení. Díky Bohu, že nakonec pro sebe našel dívku.“ Usměju se. „A pak oslavujeme to tajemství,“ říká šťastně.

„A to je?“ ptám se.

Dostává velký úsměv na tvář. „Courtney a já budeme mít dvojčata,“ říká, dávajíc si ruce v bok s velký k sežrání úsměvem na tváři.

„Do prdele.“ Spadne Micahovi čelist až na podlahu.

Vstanu a vtáhnu si Joshe do velkého objetí. „To je úžasné, chlape. Gratuluju.“

„Nemůžu tomu uvěřit.“ Zavrtí Josh hlavou. „Dvě. Budu mít dvě miminka,“ říká stále se usmívajíc.

Otočím se a vezmu několik sklenic a vytáhnu led z mrazničky, než s ním naplním skleničky.

„Kdy jste to zjistili?“ ptám se.

„Víme to už nějakou dobu, ale ona to chtěla udržet v tajnosti. Bála se, že se něco může stát jednomu z dětí.“

Tohle respektuju. Udělali jsme to samé, co se týče Andělova těhotenství.

„Kde je osina v zadku?“ ptá se Josh, rozhlížejíc se, jako by si uvědomil až teď, že tady Parker není.

„Dorazí později,“ říkám.

„Nemyslíš si, že dorazí se striptérkami, že?“ ptá se Micah.

„Kurva to raději ne. Parker to nikdy nevzdá,“ říkám, nalívajíc nám pití.

„Nikdy nevzdá co?“ ptá se Parker, vcházejíc do kuchyně s Tatem po boku.

Micah odpoví, „Chystali jsme se vsadit, jestli se ukážeš se striptérkama.“

Parker si odfrkne, když si chytne svého ptáka proti džínům. „Ne díky. Cením si dost svoje koule i svého ptáka. Ďábel by je mohl odstranit, kdybych se ukázal v jejím domě se striptérkami.“ Přikrčí se, zatímco se Tate směje nahlas.

„Měla by tvého ptáka a koule, kdyby slyšela, jak jsi jí nazval,“ říkám dělajíc jeho a Tateův drink.

„Co můžu říct? Líbí se mi žít nebezpečně,“ konstatuje, než se napije. „Ale ne až tak nebezpečně.“ Znovu si nalije.

Parker odvede konverzaci k jeho žhavé brunetě, se kterou se má sejít později, zatímco já vytáhnu svůj telefon z kapsy a píšu mé skoro manželce.

Já:  Doufám, že si užíváš noc s holkama. Nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím.

Lidé říkají, že začnete být na poslední chvíli nervózní, že budete chtít zdrhnout a udělat nějakou stupidní věc, než se oženíte. Než si ‚podepíšete svůj osud‘, jak říká Parker. Já nic z toho necítím. Nemůžu se dočkat, až jí zítra uvidím ve svatebních šatech a připraven dát jí to, co jsem jí chtěl dát od té doby, co jsem si poprvé uvědomil, že jsem do ní zamilovaný.

Moje příjmení.

Anděl:  Ahoj zlato. Jak to jde s klukama? Nemůžu se dočkat zítřka. Miluju tě, Slade. Xoxo

Já: Všechno jde skvěle. Nenávidím to, že tě nemůžu vidět. Taky tě miluju.

Ten, kdo vymyslel tu věc s ‚nemůžeš vidět nevěstu před svatbou‘ je zkurvysyn. Koho zajímá, jestli ji uvidím? Chci vidět její nádherný obličej, když se ráno vzbudím. Chci přejíždět svou rukou po jejím perfektním těle a jemné pokožce.

Anděl: Je to jen jedna noc, pak máme zbytek našeho života.

„Co to kurva děláš?“ ptá se Parker za mnou.

Otočím se a on si znovu povzdechne, když si přečte zprávu na mém telefonu.

„Kurva, přísahám, že tady ve městě je něco ve vodě. Tyhle kuřátka ji otrávily.“ Zavrtí hlavou. „A vy všichni bastardi jste to vypili, jako byste byli uprostřed Sahary.“

„Já ne.“ Zvedne Tate svůj drink.

„Díky Bohu za to. Někdo v téhle místnosti, kromě mě, má ještě koule,“ dodává Parker. Pak dodává, „Ta brunetka, se kterou jsem byl minulou noc říkala, že její kamarádka by tě ráda.“

Tate přikývne. „Zavolej jí. Jsem volný zítra večer po svatbě,“ říká předtím, než se napije.

„Znáš ji?“ ptám se zvědavě.

„Ne.“ Zavrtí hlavou. „Kdy na tom záleželo?“

„Já jen….“ Přestanu mluvit, když si uvědomím, že zním jako idiot.

Parker se na mě podívá, jako bych měl dvě hlavy, když se jeho ruka zastaví uprostřed cesty k jeho puse. „Kdo jsi?“ ptá se Parker, stále na mě zírajíc, jako bych byl cizinec.

Micah a Josh se smějou. V tuhle chvíli si uvědomím, jak moc jsem se změnil.

Zavrtím si pro sebe hlavou, když si schovám do kapsy telefon a s úsměvem se napiju rumu s colou. Anděl má pravdu. Je to jen jedna noc. Zítra po jedné hodině odpoledne bude navždy moje.

Později ten večer, poté, co si všichni zahrajeme kulečník, spolu s mnoha picíma hrama, vlezu do naší studené a osamělé postele a podívám se na její prázdnou stranu, když uslyším zakňučet Broskvičku. Otočím se a podívám se přes rameno k naším ložnicovým dveřím a tam sedí, dávajíc mi svůj smutný, štěněčí pohled a já se poddám.

„Tak pojď.“ Poplácám přikrývku na noze.

Přiběhne a vyskočí na postel a lehne si přímo na Andělovo místo. Zavřu oči jen abych je znovu otevřel, když zakňučí.

Dívám se do jejích krásných modrých očí a povzdechnu si. „Já vím.“ Natáhnu se a pohladím ji. „Taky mi chybí maminka.“

Několikrát zamrká a pak zavře oči. Dlouze vydechnu a snažím se pokusit se trochu vyspat. Už je po půlnoci. Je oficiální den naší svatby. A spánek je ta poslední věc v mé mysli.

***************

„Musíme jít,“ říkám Parkerovi, zatímco leží rozvalený na mé podlaze v obýváku v jeho boxerkách s Batmanem. Ten opilý parchant nedošel ani do jedné z ložnic pro hosty.

Zasténá a převalí se, než se poškrábe.

„Vstávej už kurva Parkere, nebo tady tvou prdel nechám.“

Trochu zasténá, než se přetočí zpátky na svou stranu; oči stále zavřené.

„Dobře. Budeme to hrát tak, jak jsme zvyklí,“ říkám běžíc do kuchyně.

Plním džbán studenou vodou, když dovnitř vejde Micah. „Co to děláš?“

„Parker se kurva nechce vzbudit.“ Usměju se a zvednu naplněný džbán.

„Ach prosím, nech mě to udělat,“ prosí Micah jako malé dítě.

Pokrčím rameny a podám mu plný džbán. Je mi u prdele, kdo to udělá. Dokud se neprobudí. Micah odchází a směje se a já vběhnu do svého pokoje, abych se ujistil a pro svoji tašku. Jakmile vstoupím do šatny, slyším Parkera křičet, jako nějakou malou děvku, a pak smích těch ostatních.

„Kde je moje taška?“ ptám se sám sebe, hledajíc svou tašku. Z kostela jedeme rovnou do hotelu. Naše letadlo na líbánky odlétá jako první hned ráno.

„Slade?“ slyším volat Tatea.

„Tady,“ zakřičím.

„Co to hledáš?“ ptá se vstupujíc do šatny.

„Moji tašku.“ Znovu se podívám, jako by se mohla prostě zjevit přede mnou. „Měl jsem jen jednu tašku.“

„Má ji Sam.“

Otočím se k němu a zamračím se. „Jak to víš?“

„Volala mi dnes ráno a říkala, že ti minulou noc psala, aby ti připomněla, že všechno už včera vzala do domu tvých rodičů. Nechtěla, aby sis dělal o cokoli starosti.“ Zamračí se. „Říkala, že ti včera v noci o tom psala, ale neodpověděl jsi.“

Do prdele. Vyběhnu ze šatny a vytáhnu telefon z nabíječky. Mám od ní dvě zprávy z minulé noci.

Anděl: Miluju tě. Bav se.

Anděl: Nezapomeň, že jsem všechno vzala sebou. Všechno, co potřebuješ sebou přinést, jsi ty sám a kluci. Smoking na tebe bude čekat v kostele. Xoxo

Usměju se. Prostě si myslela, že zapomenu na něco důležitého. To je důvod, proč má všechno. Pravděpodobně nejchytřejší věc.

Otočím se, abych odešel, když mě Tate zastaví. „Vem si nabíječku.“ Ukáže na ni.

Přikývnu a smotám si ji do kapsy. Jo. Zapomněl bych na většinu věcí, které budu potřebovat.

O hodinu později jsme v místnosti v kostele poté, co jsme se všichni vyfotili, zatímco čekáme na naše instrukce jít se postavit dopředu k oltáři. Všichni máme oblečené smokingy a já už začínám být nažhavený, když si můj táta odkašle.

Všichni se k němu tiše otočíme. „Vzhledem k tomu, že nejsem ten nejlepší chlap, chci říct před vámi svůj projev.“ Všichni se zasmějeme.

„Synu….“ Přijde a položím mi ruku na rameno. „Máš velké štěstí, žes našel tu pravou. Nebudu to přikrášlovat, nebo ti vykládat, že existují pohádky. Manželství není jednoduché. Je to ta nejtěžší práce, kterou budeš vždy mít. I když už máte dítě na cestě, právě teď jsi to jen ty a Samantha. Nakonec budeš trávit méně času s ní o samotě a více času strávíš s dětmi a ve své práci.“ Na vteřinu poklesne hlavou. „Nebyl jsem tady vždycky, a lituju toho.“ Jeho oči se pohnou od mých k Micahovi. „Buď tam.“ Pak se uzamknou zase s mými. „Buď tady každý moment, který můžeš, protože než si to uvědomíš, budeš sledovat, jak se ti děti žení a začínají svůj vlastní život s někým, koho milují.“ Usměje se. Všichni pozvedneme drinky a napijeme se.

Dveře se otevřou a muž dovnitř strčí hlavu. „Jste na řadě, pánové.“

Dopiju svůj drink a všichni si razíme cestu k oltáři. Můžu cítit motýlky v břiše. Ne z nervozity, ale z toho, jak bude ona vypadat.

„Vážně jsi to natočil?“ slyším Tatea ptát se Joshe.

„Jop,“ odpovídá znějíc pyšný sám na sebe. „Ukážu to tobě a Sladovi po svatbě. Nejzábavnější kecy.“

„O čem to vy dva mluvíte?“ ptám se.

„Natočil jsem Micaha stříkat vodu na Parkera,“ dodává Josh.

No teď to musím vidět.

Tate se směje a pak se otočí k odchodu. „Kam jdeš? Začínáme.“

„Hned jsem zpátky.“ Prohodí přes rameno.