TD - 12. kapitola

Překlad: Marťa

Ty krávo, po celodenní jízdě na Dotty mě bolel zadek. Nikdy jsem netušila, že může tak bolet z činnosti, která není spojená se sexem, ale udělala jsem si pro sebe poznámku pro příští jízdu: Dát si do kalhot bublinkovou fólii.

Seděla jsem ve vaně už dobrou hodinu. Napustila jsem si jí hned poté, co jsme se vrátili. Chtěla jsem ze svých vlasů a těla smýt vůni borovic, potu a koně. Čím jsem byla uvolněnější, tím méně se mi chtělo odejít. Klidně bych tu ve vaně žila navždy, kdyby mi LuAnne nosila jídlo. Bohužel, jakmile mé prsty začaly vypadat, jako seschlé švestky, začal mi taky vibrovat na dlaždicích, vedle vany, telefon. Navzdory svému přesvědčení, jsem se nahnula přes okraj a uviděla na displeji Summer s fialovými vlasy a usměvavým obličejem. Jakmile u mě začala pracovat, sama mi do telefonu, pod své jméno, uložila fotku, na které držela ceduli s nápisem „ZVEDNI TO!!!“

Právě teď, mě to rozesmálo.

Zasténala jsem a opřela se. Neexistovalo, že bych mluvila se Summer, když jsem byla ve vaně. V duchu jsem si udělala poznámku, abych jí potom zavolala zpátky. Zavřela jsem oči, protože jasmínová vůně v koupelové soli začala slábnout. Buď budu muset ven, nebo si přidat další.

Bylo očividné, že bych si raději přidala další. Až na to, že jsem nedostala šanci.

Jakmile jsem otevřela oči, uviděla jsem přímo nade mnou, na stropě viset velkého, černého pavouka, a než jsem se stihla zarazit, z hrdla se mi ozval výkřik. Rozechvěla jsem se a zamrazilo mě v zádech, jak jsem se tlačila zadní straně vany, čímž jsem vystříkla téměř polovinu vody ven. Na schodech se ozval dusot a pak se rozlétly dveře.

Rychle jsem zamrkala, když jsem ve dveřích uviděla stát Jasona, jak těžce oddychuje a dívá se na mě, jakoby viděl ducha.

„Co se sakra děje?“ Zeptal se, aniž by se obtěžoval odvrátit ode mě pohled. K mému štěstí, jsem měla kolena přitisknutá k hrudi, takže nic neviděl.

Nemohla jsem se na toho pavouka ani podívat, jen jsem se zavřenýma očima ukázala na strop.

„Zabij ho, prosím. Zabij ho dřív, než se spustí dolů. Myslím to vážně. Nejsem pavoučí člověk. Dokonce jsem se nedívala ani na Spider-mana, ve kterém hrál TobeyMaguire. Mohlo by to být ještě horší.“

Ve chvíli, kdy jsem přestala blekotat, jsem si uvědomila, že se Jason směje. Ale nebylo to lehké pochechtávání. Ne. Stál v předklonu a smál se tak silně, až mu tekly slzy. Podívala jsem se zpátky na stop a zjistila, že můj velký, tlustý pavouk byl vlastně malý… trapně malý.

Povzdechla jsem si. „Jo, jo, můžeš se přestat smát. Prostě mě překvapil a v prvním okamžiku vypadal větší, než je.“

Ustoupil a pokusil se setřít úsměv z tváře.

„Pořád chceš, abych ho zabil?“ Zeptal se a udělal krok kupředu, zatímco se díval ke stropu.

„Počkej. Je tu mokro!“ Zařvala jsem a sledovala, jako ve zpomaleném filmu, jak Jason udělal krok a uklouzl na vodě, kterou jsem vycákala z vany. Nohy mu vyletěly do vzduchu a se žuchnutím přistál na zádech. Plácla jsem si ruku přes pusu, když jsem zjišťovala, jestli je v pořádku. Prohlédla jsem si jeho tělo a hledala krev, ale předpokládala jsem, že většinu pádu zachytil jeho zadek.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se, když jsem spustila ruku, aby mě slyšel.

„Pohodička,“ zasténal ze země. „Ale jen abys věděla, tvůj pavoučí přítel právě spadl do vany.“

Zakřičela jsem a vyskočila z vany tak rychle, jak to jen šlo. Bylo mi jedno, jestli Jason uvidí všechno. Proběhla bych takhle celým metrem, kdyby to znamenalo, že nebudu muset plavat s pavouky.

Vyskočila jsem za Jasonem tak rychle, jak jen to šlo, a dávala si pozor, abych neuklouzla na stejné kaluži, jako on. Sáhla jsem po županu na dveřích a plynulým pohybem si ho oblékla a zavázala pásek.

„Jen abys věděla, nespadl jsem schválně na zem, jen abych právě teď prožil nejlepší výhled za celý svůj život,“ vysvětlil se samolibým úsměvem na tváři.

Pomohla bych mu vstát, ale ta malá poznámka mu vynesla dalších extra deset hodin v nemilosti.

„Vymaž si ho z paměti. Nedala jsem ti povolení, abys okukoval moje zboží.“

„Ale je to moc pěkné zboží,“ řekl a přitiskl si ruku na srdce, jako by byl raněný. Jeho úsměv na rtech mi říkal, že k tomu má daleko. Kopla jsem ho hravě do boku, a pak se sehnula, abych ho mohla chytit za ruku a pomoct mu vstát.

„Díky, že jsi mě přišel zachránit,“ řekla jsem s tvářemi zčervenalými rozpaky.

„Bylo mi potěšením, ale jen abys věděla, už znovu nehodlám přiběhnout, až budeš příště křičet ve vaně,“ zaklel a zavrtěl hlavou.

„To je v pořádku. Doufám, že ses dobře podíval, protože můj zadek už nikdy znovu neuvidíš,“ zažertovala jsem.

Jasonův pobavený úsměv se proměnil v nebezpečný. Udělal krok dopředu a sevřel můj župan těsně pod boky. Sklonil se ke mně, takže se jeho ústa vznášela nad mými.

„Bez obav, sladká tvářičko. Mám moc dobrou paměť,“ řekl, když jsem zadržela dech. Nechal mě tam stát v limbu, jak jsem čekala, že se zeď, mezi námi, zboří. Byla to čistá muka, jakoby vám u pusy visela zmrzlina, když se snažíte přestat jíst sladké.

Naklonil se dopředu o další palec, přitiskl se ke mně hrudníkem a ukradl mi polibek. Volnou rukou uchopil mé mokré vlasy a zatahal mě za ně. Bylo to rychlé a skončilo to dřív, než to vůbec začalo. Ale na ten jediný okamžik, kdy se naše rty dotýkaly, jsem měla pocit, jako bych se v něm topila.

Když se odtáhl, setkal se s mým pohledem a mě se podařilo potlačit zasténání. Beze slova mě pustil a opustil koupelnu, jako by byl král Siamu. Původně jsem mu chtěla něco odseknout, ale teď se situace změnila. Byl, jako nepředvídatelná bouře. V jednu chvíli mě nenáviděl a v další minutě mě chtěl políbit. A když utekl z místnosti, měla jsem pocit, jakoby se celá místnost zhoupla.

Zůstala jsem tam, kde jsem byla a přejížděla si prstem po spodním rtu. Vážně, vážněto byl moc dobrý první polibek. Abych to k něčemu přirovnala, tak všechny ostatní polibky, které jsem zažila předtím, byly jen zbytečným namáháním obličejových svalů. Měla jsem si veškerou energii ušetřit pro Jasona Monroea, protože jsem měla pocit, že jí budu potřebovat.

Stála jsem tam a deset minut si ovívala tvář, než jsem si uvědomila, že pan Spidey může být stále ještě v koupelně. Ne. Ne. Spěchala jsem ven a zavřela za sebou dveře. Prostě už do té místnosti znovu nevejdu.

Problém vyřešen.

***

O třicet minut později, potom, co jsem zavolala Summer a získala část své důstojnosti zpět, jsem se vydala po schodech dolů, abych si našla něco k jídlu. Hovor netrval dlouho.Jen mě informovala, že zítra v osm ráno pro mě přijede auto, které mě odveze do Bilings. Zatím jsem se veškerým schůzkám a focení vyhýbala, ale nakonec mě dohnaly a já si pro ně musela vyhradit dva dny. Mělo jít o focení mojí vůně a prvních návrhů plavek, které jsem měla schválit pro „Kolekci Brooklyn Heartové.“ Byly to jen dva dny, ale myšlenka na to, že opustím ranč a Jasona, mi neseděla.

Seběhla jsem zbytek schodů a snažila se setřást ze sebe zmatené pocity, které se mi usadily v hlavě. Možná, že to bylo jen hladem. To byl většinou viník, jakékoliv špatné nálady.

„Čau, Brooklyn,“ zavolal Derek, jakmile se mé nohy dotkly podlahy. Stál ve dveřích kuchyně s hravým úsměvem na rtech. Jeho těsné tričko bylo špinavé od práce a vlasy měl slehnuté od celodenního nošení klobouku. Ale jako celek, vypadal docela roztomile.

„Slyšel jsem, že máš docela dobré hlasivky,“ dodal s drzým úsměvem. Pohled mi sjel ke stolu, u kterého seděl Jason.

Oči měl skryté za spadlými vlasy, protože se díval dolů na svůj telefon, ale přesto mi neunikl jeho zlý úsměv, kterým dal najevo, že ho Derekovo škádlení těší stejně, jako jeho.

Než jsem stačila odpovědět, LuAnne svinula utěrku a praštila s ní Dereka do zadní části hlavy. Kuchyní se rozeznělo hlasité plácnutí a Derek se odklonil dopředu, aby se dostal mimo její dosah.

„Nic si z nich nedělej. Ti dva nikdy nevyrostou,“ řekla mi a pokrčila rameny ve stylu „co se dá dělat“, když jsem procházela kolem dveří.

„Což je přesně důvod, proč jsem ráda, že jedu na dva dny do Bilings,“ oznámila jsem a vrhla na Dereka hravý pohled.

Možná, jsem vlastně byla ráda, že si udělám přestávku.

Derek vystrčil spodní ret, jako by mu bylo pět. „Opravdu?“

Přikývla jsem. „Jo, moje asistentka mi na příštích 48 hodin domluvila schůzky.“

Jason beze slova odsunul židli tak, že zaskřípala na tvrdé dřevěné podlaze. Všichni tři jsme se otočili a podívali se na něj, ale on nic neřekl. Místo toho došel k lednici a vytáhl ze spodní police láhev piva.

„Chceš jedno, Dereku?“ Zeptal se a už sahal po druhé láhvi.

„Jasná věc,“ odpověděl.

„Ach, ne, díky. Já jsem v pohodě,“ dobírala jsem si ho, jak jsem se opřela o kuchyňský ostrůvek a předstírala, že nesleduji, jak se znovu sklání a bere třetí láhev.

Když mi podal láhev, kterou odzátkoval, jeho hnědé oči se setkaly s mými. „Omlouvám se. Nevěděl jsem, že jsi fanynka piva, princezno.“

„Ach, řekl jí, princezno,“ řekla LuAnne, když na nás pokukovala od sporáku. Derek a Jason se zasmáli, když jsem protočila oči.

„Ujišťuji vás, že to není výraz náklonnosti,“ odpověděla jsem.

Jason zvedl ruce, jako by se bránil. „Kdo řekl, že není?“

Než jsem stačila odpovědět, ozval se zvonek u dveří. Málem jsem leknutím nadskočila, protože jsem ho za dobu, co jsem tam byla, neslyšela ani jednou.

„Kdo je to?“ Zeptala jsem se, když se Jason otočil, aby šel otevřít.

„Logan. A právě jde včas na večeři,“ řekla LuAnne. Sledovala jsem ji, jak se pohybuje po kuchyni. Jedním rychlým pohybem zvedla z kamen hrnec vařících těstovin a vylila je do dřezu, kde měla připravené sítko. Mezitím Jason otevřel dveře svému dospívajícímu bratranci, který vypadal stejně, jako den předtím v kavárně.

„Je tady?“ Zeptal se Jasona, jakmile překročil práh, netušíc, že se zvuk v tomto domě hodně nese.

Jason ho poplácal po zádech. „Ahoj i tobě, bratránku.“

Usmála jsem se a sledovala je, jak se blíží. Když mě Logan uviděl stát v kuchyni, přejel mě, během několika vteřin, očima. Od mých volných bavlněných šatů, až k pivu v mé ruce a zpět k mé tváři.

„Ahoj, Logane,“ pozdravila jsem ho s úsměvem v naději, že ho to uklidní.

Nefungovalo to. Oči se mu rozšířily, když jsem vyslovila jeho jméno, a pak udělal dva úsporné kroky vpřed.

„Tohle jsem ti přinesl,“ řekl, přeskočil formální pozdrav a snažil se mi strčit do ruky to, co držel ve své.

Když jsem se podívala do tašky, uviděla jsem logo Big TimberBrew.

„To jsou čokoládovokávová zrna,“ vysvětlil.

„Ach!“ Vytáhla jsem sáček, abych si ho lépe prohlédla. „Ty miluju, děkuju, Logane.“ Přistoupila jsem k němu, abych ho objala a mé oči se, přes Loganovo rameno, setkaly s Jasonovými. S vděčným úsměvemmi pokynullahví piva, než se zhluboka napil.

„Kdo má hlad?!“ Křikla LuAnne, když jsem Logana pustila.

V okamžik, kdy jsem si sedala na své místo ke stolu, jsem slyšela Logana zašeptat: „Ach můj bože, tričko mi teď voní, jako ona.“

Logan seděl naproti mně a úzkostně se na svém místě ošíval. Jason seděl vedle mě, a nenuceně si opíral ruku o opěradlo mé židle, z čehož jsem byla naprosto zmatená. LuAnne postavila na stůl velkou místu špaget s čerstvým salátem a bagetami. Jídlo vonělo božsky a dokonce jsem si dovolila těstoviny s vědomím, že mi za to můj trenér ráno nakope zadek. Volal mi každé ráno na Skype, abychom mohli pokračovat v našich hodinách, i když jsem byla v Montaně.

Zpočátku jsem uvažovala, že bych trénovala sama, ale neprošlo by mi, kdybych se vrátila o pět kilo těžší. Jen by mi o to víc nakopal zadek.

To je úděl veřejné osoby.

Pokaždé, když jsem se podívala na bulvární časopis, zatímco jsem čekala ve frontě v obchodě s potravinami (ano, i celebrity nakupují) byla na titulní straně moje fotka s titulkem: „Příliš hubená?“, „Příliš tlustá?“ nebo můj favorit, „Vážně, přestane se někdy přecpávat?“

„Takže, ta kávová zrna byla tak trochu pokus o úplatek,“ řekl Logan, při lámání bagety, čímž mě vytrhl ze zamyšlení.

„O co jde?“ Zeptala jsem se.

Logan vrhnul rychlý pohled na Jasona, a pak zpátky na mě. „Mám na tebe jednu žádost a je mi jasné, že nebudeš mít čas nebo tak, ale říkal jsem si, že se zeptám, protože bych byl idiot, kdybych to neudělal. Každý kluk ve škole by mi strašně záviděl, kdybys souhlasila.“

Jeho mlžení vzbudilo můj zájem.

„S čím bych měla souhlasit?“ Zeptala jsem se s nakloněnou hlavou.

Logan se zhluboka nadechl. „Chtěla bys se mnou jít na ples?“

Derekův kvílivý smích zaplnil kuchyň, dokud jsem neslyšela, jak ho někdo kopl pod stolem. Bezpochyby to byla Jason.

„Ples?“ Zeptala jsem se a snažila se nad tím zamyslet.

Usmál se ještě víc. „Jo.“

Svého plesu jsem se neúčastnila. V té době jsem chodila se starším klukem a ten tam nechtěl jít, tak jsme to přeskočili a měli spolu sex na zadním sedadle jeho auta. Nebylo to tak zlé. Jen jsem měla od jeho sedadel lehce popálená záda. Na konci večera, když mě odvezl zpátky domů, jsem pocítila lítost, že jsem na ples nešla alespoň na chvíli. Zejména proto, že pokud si dobře vzpomínám, ten sex v autě trval celkem dvě minuty.

Když si Logan odkašlal, uvědomila jsem si, že jsem mu neodpověděla. „Logane, šla bych moc ráda,“ začala jsem, ale on mě přerušil vystřelenou pěstí do vzduchu a hlasitým „ano!“, než jsem mohla pokračovat. „Musím to zkonzultovat se svojí asistentkou, a také si myslím, že by s námi měl jít Jason.“

Ano, ta druhá část byla hezká tečka.

Jasonovi vystřelilo obočí téměř do stropu, když jsem ho hodila placu a pokračovala: „Jsem si jistá, že je na tvé škole děvče, které by šlo rádo s Jasonem. Takže domluveno. Když mi řekneš datum, budu moct všechno zkoordinovat se Summer.“

Logan asi neslyšel jediné moje slovo od „šla bych moc ráda“, protože byly jeho oči zamlžené a jeho úsměv tak široký, že téměř rozdělil jeho tvář na dvě části.

„Udělal bys to, Jasone?“ Zeptal se Logan s nadějeplným výrazem.

Jason si utřel ústa ubrouskem, který měl na klíně, aby získal čas, ale když viděl radost v bratrancově tváři, přikývl. „Jo, jo.“

Neuvědomila jsem si, že bych zadržovala dech, dokud jsem po jeho odpovědi nevydechla. Proč jsem měla pocit, že jsem byla na střední a právě jsem Jasona požádala, aby se mnou šel na ples?

Jasonova ruka sklouzla pod stolem na mou nohu, kde jí těsně nad kolenem stisknul. Podívala jsem se na něj a odměnila ho svým tajným úsměvem.

„Myslím, že Brooklyn a já si znovu zopakujeme svá středoškolská léta,“ promluvil a jeho palec mi sklouzl na citlivou pokožku na vnitřní straně kolena.

Kdybych byla opravdu osmnáctiletá dívka, byly by moje myšlenky takové:

PANEBOŽE, POTŘEBUJI ŠATY! Připraví mě o panenství?

Oh, počkat….