ATR - 17. kapitola

Překlad: Verča

Kde to všechno padá

 V sedm hodin jsem v Redemption, holá, citlivá a připravená pracovat. V první hodině jsem byla schovaná v místnosti první pomoci v případě, že bych narazila na Maxe. Kdybych tak zoufale nepotřebovala peníze, dnes večer bych se tu neukázala.

Rampage se zastaví aby mi řekl, že Max je zachycen v obchodní dohodě a dnes večer v klubu nebude. Moje ramena poklesnou a já se propadnu hlouběji do svého křesla. Díky Bohu. Dokonce i po mém rozhovoru s Giselle, ještě nejsem připravená čelit mu.

Otevřu skříň se zásobami, asi podesáté dnes večer. Odkašlání mě upozorní, že Rampage je stále v místnosti.

„Něco jiného?“

Rampage si odkašle a urovná prostěradlo na lůžku. Pak se opře o rám dneří a řekne mi o Homicidově manželce, která tento týden byla už třikrát v klubu, a že Homicide je nyní spokojený muž. Šťouchnutí, šťouchnutí. Mrknutí, mrknutí.

„Jsem za něj šťastná,“ odpovím.

Rampage si povzdechne. „Asi bych měl raději jít.“ Otočí se odkulhá ke dveřím.

„Máš něco s tvojí nohou?“

Otočí se a usměje se. „Jo, doc. Myslím, že jsem si vyhodil koleno.“

Divné. Myslela bych si, že bude zklamaný – dokonce zpustošený -, že má zranění. Úraz znamená méně času na tréninky a méně zápasů.

Rampage vyskočí na lůžko s nadšením, které jsem u zraněného bojovníka ještě nikdy neviděla. Když prohlížím jeho koleno, povídá mi jak získat srdce Pinkaluscious. Jsem více než potěšena, že mi pomáhá odvrátit pozornost od Maxe, i když mě už nikdy nebude chtít znovu vidět.

Řeknu Rampageovi, že jsem nic nenašla. Poplácá mě po zádech a ujistí mě, že to proti mně nepoužije. Odkulhá z pokoje, tentokrát ale kulhá na druhou nohu.

Hmm.

O půl hodiny později, jsem zaplavena bojovníky. Někteří s polo-vážným zraněním, nejméně tři, kteří předstírají jejich zranění za účelem vytáhnout ze mě vztahovou radu. Muži, zdá se, že mají mnoho problémů a starostí stejně tak jako ženy – možná víc.

Poté co se klub oficiálně zavře, členové vytáhnou sudy s pivem, jsem pozvána na párty. Rampage je s Electric Slidem v ringu. Blade Saw – trvajíc na tom, že mu budu říkat Blade Saw – běhá nahorů a dolů po tribunách s křikem a boucháním pěstí do vzduchu pokaždé, co dosáhne vrcholu.

Konzumujeme hojné množství alkoholu. Pinkaluscious a já se staneme nejlepšími kamarádkami. Mluvíme o Maxovo minulých vztazích, ale neřekne nic co se stalo mezi nima. Propadám se do deprese a piju ještě víc. Učím Eugeneho Smitse „Hammra Fista“ mambo. Několik dalších bojovníků se mě snaží naučit nějaké pohyby na cvičící podložce. Vzhledem k mému podnapilému stavu, trávím většinu lekce chichotáním na podlaze. Rampage si troufne zastavit Blade Sawa od neustálého zírání na mou sukni a hýždě. Blade Saw se zastaví a křičí na můj zadek. Je to ta nejlepší párty.

Max se neukáže v klubu ani v sobotu. Moje improvizovaná poradenská služba má nicméně obrovský úspěch. Musím si probojovat svou cestu přes zástup bojovníků k mým dveřím, když jim jdu pomoc se skutečným fyzickým zraněním – dvě zlomeniny a vykloubené rameno. Dostanu objetí a polibek na tvář. Miluju svou práci.

Na konci večera nesnáším ženy. Proč rýpeme do mužů, když se vrátí domů z práce a chtějí si jen sednout před televizi s pivem a domácím-jídlem? Proč se jich ptáme jestli by nám nemohli pomoc s domácími pracemi, když je v televizi hra? Proč se neoblékáme do oblečení francouzské služky, když luxujeme koberce? A co je sakra špatného na rychlovce? Vyřeším to jinak. Ale nejdřív se budu muset naučit vařit, uklízet a dávat orgasmy.

Jsem pozvána na jinou párty poté, co klub zavře. Je dokonce lepší, než ta poslední. Tequila nahradila pivo. Vedu v „Vesluj, vesluj, vesluj tvojí loď“. Rampage a já se kroutíme se zápasnickou figurínou. Blade Saw mě učí pít vzhůru nohama. Hammer Fist rozbije tabuli nad mou hlavou. Všichni hrajeme svlékací poker.

Když jsem jen v kalhotkách a chystám se sundat podprsenku, přijde Max. Vypadá mňamózně v jeho tričku a nízko posazených džínách, ale možná trochu otráveně.

Max si to vykračuje k nám. Řeknu mu, že jsem prohrála svou poslední hru. Ptám se ho zda by mi pomohl vrátit mou podprsenku. Jeho tvář se změní na zajímavý odstín červené. Nebo je to fialová?

Max zvedne karty ze stolku a hodí je pryč. Můj smysl sebezáchovy se nakopne. Vyskočím, založím si ruce a zamračím se. Max si toho nevšimne. Je příliš zaneprázdněn běsněním na jeho přátele. Chová se jako rozzuřený býk. Kéž bych měla červenou pláštěnku.

„Nech je být.“ Zvednu hlas. „Jen jsme se bavili.“

„Obleč si své oblečení. Jdi do mé kanceláře. A zůstaň tam.“

Moje čelist se zatne. „Ne, dokud nepřestaneš. Přeháníš to.“

Jeho hlas se obrátí v led. „Obleč si své oblečení. Jdi do mé kanceláře. A zůstaň tam.“ Otočí se a praští loktem do jedné figuríny visící na zdi. Homicide se zasměje. Max udělá krok směrem k němu. Homicide zakřičí a začne utíkat.

„Pokud někoho vážně zraníš, už s tebou nikdy nepromluvím.“ Jdu po podložce a stoupnu si mezi Maxe a po dechu lapajícího Homicida. „Tak jsem si sundala trochu oblečení. Jsou to tví přátelé. Pokud nemůžeš věřit svým přátelům, komu můžeš důvěřovat?“

 „Jsou to muži,“ vyštěkne. „Vím na co myslí, a pokud máš trochu tušení, co to možná je, měla bys být v autobusu a před několika hodinama doma. Teď. Naposledy. Obleč se. Jdi do mé kanceláře. A zůstaň tam.“

„Udělej mě.“ Moje ruce se sevřou v pěst u boků. Mé srdce několikrát tvrdě udeří v mé hrudi. Stojím na místě a pozoruju Maxe. Yay, díky alkoholu ztrácím mé zábrany! Dneska večer jsem statečná.

V pokoji je ticho. Bojovníci, kteří neutekli se kolektivně nadechnou. Možná, že vyzvat ho nebyl tak dobrý nápad.

Max zúži oči. Jeho tělo se napne. Dojde ke mně, podebere mě a hodí přes rameno jako pytel rýže.

„Postav mě na zem.“ Mé snahy o útěk jsou marné. Pevně drží mé nohy, takže mu pěstmi bouchám do zad.

Když dorazíme k jeho kanceláři, hodí mě na pohovku a stoupne si přede mě se založenýma rukama. „Zůstaň.“

„Ne.“ Vyskočím na nohy. Max si stoupne přede mě a zablokuje mi cestu.

„Chystáš se ode mě znovu utéct?“

Okamžitě mě zasáhne vina. Mé tváře hoří. „Je mi líto, že jsem odešla. Bylo toho na mě prostě moc. Byla jsem zahlcená…“

Pozvedne jeho obočí. „Ty jsi byla zahlcená?“

Pokrčím rameny. „Všechno, co uděláš mě pohltí. Jsi velký. Jsi silný. Jsi pokrytý neuvěřitelnými tetováními. Jezdíš na motorce. Máš tendenci oslňovat a křičet a dupat kolem, když věci nejsou po tvém. Jsi panovačný a kontrolující. Jseš extrémně ochranitelský. Ale i přesto, myslím, že tě zvládnu.“

Prochází se přes kancelář a třískne dveřmi tak tvrdě, že obrazy na stěně se zatřesou. „Zvládneš mě?“

Chytnu přikrývku a obalím si jí kolem sebe. „Myslím, že tě zvládnu, protože uvnitř jsi pečující a soucitný a vtipný a sladký. A líbí se mi, že jsi ochranitelský a majetnický. A líbí se mi, že to není jen o mně. Jsi skvělý učitel. Pečuješ o své lidi. Jsi první, kdo je na podlaze, když se někdo zraní. Víš, kdo tě potřebuje .“ Zkřížím mé prsty za mým zády a setkám se s jeho pohledem. „Jako teď. Nikomu neublížíš, že ne?“

Jeho obličej změkne. „Možná ne..Ale stála jsi polonahá v místnosti plné opilých chlapů. Neexistuje nic, co bys mohla říct, aby mě to zastavilo od odnesení tě odtamtud. Byla jsi v nebezpečí.“

Mé tváře hoří. „Možná to nebyla nejrozumnější věc, kterou jsem kdy udělala.“

„To určitě.“

„Kde to všechno padá…“ pokračuji, „a co nemůžu zvládnout, je to co se děje v ložnici.“

Max zamrzne. „Ložnice?“

Zkroutím přikrývku v mých rukou a studuji dlaždice na podlaze. „Líbí se mi, když …ehm… převezmeš kontrolu. Nutí mě to…no..chtít tě. Ale ve skutečnosti, to že se mi to líbí, mě děsí. Co když to znamená, že se mi líbí být ovládána mimo ložnici? Co když se nezastavím, když překročíš hranice? To nemůžu dopustit. Nemůžu dát samu sebe v této situaci.“ Přeruším sama sebe dřív, než dodám „znovu“.

Ticho.

Podívám se nahoru. Max mě studuje, přemýšlí. „Co se ti stalo, bejby?“

Mé srce buší v mé hrudi. Nenenenene. Nechtěla jsem mít tuto konverzaci. Nechci mluvit o tom, co se stalo. Nikdy. Je to rodinné tajemství.

„Nic. Jen jsem se ti snažila říct, jak se cítím.“

Sehne se ke mně a škubne za prostěradlo, přitahujíc mě k němu jako když rybář navíjí rybu. S prudkým trhnutím mě rozmotá a ovine kolem mě paže. „Něco se ti stalo a způsobilo to, že se bojíš přijmout kdo jsi.“

„Já vím kdo jsem.“ Kroutím se, snažíc se dostat pryč, ale Max utáhne jeho sevření a spočne bradou na mé hlavě.

„Nejsem si tak jistý, že ano.“ řekne. „Ale řeknu ti, co vím. Lišíš se od všech ostatních žen, se kterými jsem byl. Neposlouchej mě. Nedělej nic, co řeknu. Nedělej nic, co nechceš dělat. Obdivuji tvoji sílu a přesvědčení. Jsi laskavá, soucitná, sladká a zatraceně sexy. Žiješ život. Poznáváš. Ale děláš to za tvých vlastních podmínek. Nemyslím si, že taková žena si musí dělat starosti, že by se mohla ocitnout v situaci ve které nechce být.“

„Mluvíš o mě?“

Max se zasměje. „Jasně, bejby. Mluvím o tobě.“

„Nemyslím si, že mě znáš celou. Muži se kterými jsem chodila byli milí, ale nudní a jednotvární. Vzdala jsem se šance jít na medicínu, a teď jsem uvízla v mrtvém bodě. Zní to jako někdo, kdo žije život?“

„Zní to jako někdo, kdo neví, co chce. Ale když víš, co chceš, nejsi brána jako vězeň, a podle toho si můžeš užít jízdu.“

Skutečnost, že strávil nějaký čas přemýšlením o mně, mě nutí kroutit prsty.

„Proč nejsi naštvaný, že jsem včera ráno odešla?“

Podebere mi dlaní čelist. „Říkal jsem ti, že bych se na tebe nikdy nemohl zlobit. Byl jsem frustrovaný a zklamaný sám sebou, že jsem tě dotlačil tak daleko, až jsi cítila, že musíš odejít. Nikdy jsem neměl ženu, která by ode mě odešla, a ty jsi odešla. Pokud by Colton nepřišel domů, možná bych zničil velkou část domu. Přesvědčil mě, že potřebuješ nějaký čas, a na konci dne jsem si přiznal, že má možná pravdu. Tlačil jsem na tebe. Nezvážil jsem tvou úroveň…nezkušenosti.“

Naježím se. „Nejsem tak nezkušená.“

Max se zasměje. „Věř mi, jsi. Ale nestěžuju si.“

Zřejmě ne, protože jeho ruce nějak našly cestu k mým prsům. Začne je převalovat v ruce tak jemně, že chci křičet.

„Máš krásná prsa,“ zamumlá. „Ale jsou k vidění jen pro mě. Pokud se tě někdo dotkne, nemůžu tě ujistit, že bych mu jednu nevrazil.“

„Muži pevně zapojeni do každých a všech prsou.“

Max se nakloní a vsaje mou bradavku do úst. „To není pravda. Nemám žádný zájem o jiná prsa, jen o tvá.“ Mírně mě štípne a já zalapu po dechu.

„Vsadím se, že to říkáš všem dívkám.“

Max se zasměje. „Jakým dívkám?“

„Všem dívkám, se kterými jsi randil. Sandy mi řekla, že jsi byl s více než třiceti ženami v posledních třech letech. Říká že máš rád chuťovky, ale nechceš hlavní chod.“

„Kdybych byl v průběhu tří let s třiceti ženami, pochybuji, že bych měl čas na zprovoznění dvou podniků.“ Poškádlí mou bradavku a druhou chytne palcem a ukazováčkem. Má kolena se začnou třást.

„Nechci být jen tvoje jednohubka,“ zašeptám.

Max obejme můj obličej do jeho teplých rukou. „Jsi moje jednohubka, můj předkrm, moje hlavní jídlo a můj dezert.“ Položí mě na gauč a přitlačí mě dolů. S ladností si klekne mezi má kolena a rukama klouže přes vnitřní stranu mých stehen a roztáhne je od sebe. „Otevři se mi, bejby.“

Moje kalhotky zvlhnou a rozšířím nohy. Bože, ty věci, které říká mě dohánějí k šílenství.

„Jsi můj sýrový sendvič, pizza, a bramborová kaše se spoustou másla,“ zašeptá, jemně přejíždějíc ústy přes mé ucho. „Jsi můj lososový mousseline, ústřice, treska a létající řepa.“

„Nezmiňuj řepu,“ zachichotám se. „Stále mám noční můry.“

Max okusuje můj ušní lalůček a rukou dělá líné kruhy na vnitřní straně stehen. „Jsi ta nejlepší čokoláda, nejvíc dekadentní dezert, nejhladší káva a nejvíc opojné víno.“ Prolíbává si cestičku od krku k mým prsům, každou bradavku olízne jeho jazykem. Mé tělo se taví a prohnu záda do oblouku.

„Ty, Makaylo Delaneyová, jsi bufet smyslových požitků. Hostina pro mé oči, uši, ruce, noc a můj jazyk.“ Přejede prsty přes mé kalhotky a jemně přejede přes můj sladký bod. Nasaji dech a moje boky prohnu k němu.

„Tak citlivá,“ zamumlá.

„Zapomněl jsi na zmrzlinu,“ upozorňuji. „Kdyby nic jiného, chci být tvoje zmrzlina.“

Zlý úsměv se objeví na jeho rtech. Poukáže na malou ledničku v rohu. „Mám zmrzlinu v mrazáku. Koupil jsem ji pro tebe.“

Olíznu si rty. „Tak, na co čekáme?“

„Čekáme na to, až dostaneš tvůj zadek z gauče a přineseš mi ji.“ Vytáhne mě na nohy a postrčí. Proběhne kolem mě a pleskne mě přes zadek. Tvrdě. „Jdi.“

„Maxi!“

„Teď vím, že se ti to líbí, bejby, takže se nebudu držet zpátky.“ Zatáhne za jeho tričko a hodí ho na zem. Pozastavím se v půlce kroku a okukuji jeho vlnící se svaly. Je to perfektní plátno pro krásné tetování.

Zúží oči. „Hned.“

„Haf,“ Zabručím s předstíranou mrzutosti a dám si ruku v bok.

Max si rozepne opasek a sundá si jeho džíny přes jeho hubená stehna, odhalujíc tak masivní erekci, které se napíná proti jeho boxerkám.

„Budeš-li dostatečně rychlá, dám ti kost.“

„MAXI!“ Mé tváře hoří a závodím k lednici. Za mnou řve Max smíchy.

O minutu později se vrátím s Chunky Monkey. „Máš lžíci?“

„Nebudeme potřebovat lžíci. Chci způsob ala Makayla.“

Můj dech se zadrhne v krku. „Který způsob ala Makayla chceš?“

Max mě nabere do náruče. „Všechny.“

Odnese mě a zmrzlinu k jeho velkému dubovému stolu. Jedním pohybem shodí vše na stole – papíry, desky, psací potřeby, dokonce i šálek kávy. Posadí mě na okraj stolu a vezme si nůžky z jedné zásuvky.

Vyškrábu se dál na stole. Měla jsem dost ostré předměty v blízkosti mých intimních partií. „Co s nimi budeš dělat?“

Klouže nůžkami podél mé kůži, nejsprve na jeden bok a pak na druhý, přestříhávajíc je na polovinu.

„Pěkné,“ vyfouknu. „Dlužíš mi tolik kalhotek, že to ani není vtipné.“

Ticho.

Vzhlédnu. Max se dívá…tam dolů. Nedýchá. Sleduji jeho pohled a vzpomenu si na svou páteční odpolední aktivitu.

„Překvapení,“ zašeptám.

„Makaylo, bejby, co jsi to udělala?“ Max spadne do jeho židle a pokračuje v zírání. Chvěju se a dám nohy k sobě.

„Nezavírej nohy, kdy jsi se mnou,“ zamumlá nepřítomně. Otevřu je. Vlhkost zaplavuje mé pohlaví.

„Tobě se to nelíbí? Amanda si myslela, že to bude dobrý zážitek.“

„Kurva.“ Prohrábne si vlasy. „Líbilo se mi to i přestím, ale tohle“-nadechne se-„má jisté výhody.“

Není to taková reakce, v kterou jsem doufala. Nezkontrolovala jsem od včerejška situaci. Možná to není tak dlouho. Možná pořád vypadám jako oškubané kuře. Sklouznu prsty dolů.

Max se ostře nadechne. Jeho ruce sevřou opěrky židle tak silně, že mu zbělají klouby. „Co to děláš?“ Jeho hlas je nízký a chraplavý.

„Dotýkám se sama sebe.“

Zvuk, který vybuchne v jeho krku je něco mezi sténáním a vrčením.

Hmmm. Líbí se mu to.

Udržujíc oči upřené na Maxovi, kloužu prsty mými záhyby. Moje kůže je tak jemná a hladká. Mohla bych se sebe dotýkat celé hodiny. Jeho tělo se napne. Je buď zamrzlý v nečinnosti nebo se chystá vyskočit z kůže.

Těžce polkne. „Přestaň, bejby.“

„Na to je trochu pozdě,“ zasténám. Můj prst přejede přes malý uzlíček nervů, který prosí o pozornost. Sledování Maxe mě neuvěřitelně vzbuzuje, roste to uvnitř mě neskutečně rychle.

„Aaagh.“ Max vyskočí z jeho křesla, popadne mé zápastí a přitlačí mě zpět na stůl. Chladné dřevo uklidní mou hořící kůži, ale z Maxovo tvrdé délky přitisknuté k mému citlivému pahorku jsem pořád nažhavená. Přitisknu k němu boky a zasténám.

„Potřebuju tě uvnitř mě. Hned.“

„Jsi neodolatelná a nekontrolovatelná.“ Max si prohrábne vlasy. „Co jen s tebou uděláme?“

Zatnu zuby a svíjím se na stole. „Dám ti tři odhady.“

Nadechne se a škubnutím otevře jednu ze zásuvek, zatímco mi stále drží zápěstí za hlavou. „Mám lepší.“ Vytáhne klubko měkkého lana, nakloní se a sváže mi zápěstí dohromady.

„Vždy u tebe vidím lano. Já mám pouze pero a papír v mém stole, ale možná bych si také měla pro případ nouze nějaké pořídit.“

Zasměje se a zkontroluje lano, zda není příliš těsně uvázáno kolem mých zápěstí. Jeho erekce se nyní tlačí proti mému pahorku, jsem schopná vyvrcholit jen několika tahy. Vzepřu se na patách a třu se proti němu.

„Kristepane, Makaylo. Zastav. Ztracím kontrolu.“

„Vítej v klubu.“

„Ne.“ Odtáhne se a několikrát se hluboce nadechne. „Chci zmrzlinu.“ Otevře ji a nabere trochu prstem.

„Nechceš zmrzlinu,“ zasténám. „Je plná cukrů a zbytečných tuků. Chceš sex. Se mnou. Tady. Teď.“

Max mi dá zlý úsměv a jazykem obkrouží mé bradavky.

„Ahh.“ Prohnu svá záda a bradavky se mi promění do tvrdých vrcholků. Max se nakloní, otře o ně zrmzlinu a jednu bradavku vsaje do úst, olizuje ji, saje, dokud se nekroutím.

„Stop. Stop. Stop. Prosím. Už nechci čekat.“

Zastaví se v lízání a podívá se na mě. „Potřebuješ použít tvé bezpečnostní slovo?“

Zúžím oči v náznaku výzvy v jeho hlase. Jestli může vydržet on, tak já taky. „Ne. Jsem v pořádku. Jsem jsem cvičila na později.“

Začne sát. Třesu se. Kouše. Svíjím se.

„Hmm.“ Max dokončí jeho zmrzlinové olíznutí. „Nemůžu jíst svou zmrzlinu, když se moje miska kroutí.“

„Budu i nadále. Slibuju.“

Dá mi drzý úsměv. „Ano, budeš.“ Rozvine lano visící nade mnou a pak jeho úsměv zeslábne. „Jsi s tím v pořádku, bejby? Šel jsem na to předtím moc rychle. Nechci –“

„Pokud mě právě teď nesvážeš, postarám se o to sama,“ řeknu. Vážně? Co musí udělat dívka, aby dostala trochu lásky?

O deset minut později ležím svázaná na stole jako krocan na díkůvzdání. Měkká lana kolem mých stehen, kotníky a pas svázané D-kroužkem, díky čemuž mám nohy nahoře a otevřené. Kolik žen svázal ve své kanceláři, zatímco předstíral, že se stará o klubové ústy? A co je nejdůležitější, kdy dostanu moji nádivku? Mohla bych se zeptat, ale nechci to vědět, pokud odpověď není TEĎ. Zavřu oči. Nemohu si ani představit, jak teď vypadám.

„Chci sex,“ zakňučím. „Právě teď.“

Max se zasměje a sedne si do velkého koženého křesla. „Takhle tě můžu lépe ovládat. Mohu ti dát větší potěšení, než jsi kdy považovala za možné.“

Zajede jeho židlí až ke stolu. „Víš, jak žhavě vypadáš? Má takovou krásnou kundičku.“ Přejede prsty přes mé záhyby a šíří tak mou vlhkosti po vnitřní straně stehna. „Tvé tělo je na desce. Čas ozvobozuje tvou mysl.“

Mé oči se otevřou, když právě namáčí prsty ve zmrzlině. Maluje na mě studenou, lepkavou hmotou od krku, k mým prsům až po mé břicho. Mráz mi přejede po zádech, když zmrzlina začne tát a stékat po mé kůži.

Max vezme celou nádobu se zmrzlinou a nalévá na mé krémovou kapalinu – do pupíku a dolů na můj kopeček. Chladné, roztéká se přes mé záhaby a smyslně mě lechtá.

„Tato pozice je zvláště vhodná pro pojídání zmrzliny.“ Max pokládá malé polibky podél vnitřní strany mých stehen. „Zvlášť když nestojí nic v cestě.“

„Ty ne-“

Max se sehne a slízne zmrzlinu z mého krku. Jazykem si razí cestu kolem mých prsou a zastaví se u mých bradavek, pak pokračuje jeho sestup dolů. Jeho měkké rty se lehce dotýkají mého břicha a pak se přitiskne proti mému kopečku.

„Moje oblíbená část příjde příště,“ zašeptá. „Buď velmi klidná.“

Jako kdybych se mohla hýbat, když jsem sešněrovaná jako krocan.

Foukne horký dech na můj kopeček a pak se otře o nyní ultracitlivé místo. Zalapám po dechu a vyhoupnu boky proti němu.

Max se zasměje. „Pokud se chystáš reagovat takhle předtím, než tě dostanu tam kam chci, budu tě muset zkrotit.“

Více zdrženlivosti? Mé srdce není schopné zvládnout to. „To je dobré,“ řeknu zadýchaně. „Budu klidná.“

Studuje mě a jeho oči se třytí. „Ne, to ne.“ Sehne se a olízne jazykem mé záhyby až k mému pulzujícímu svazku nervů v jednom dlouhém, vlhkém a smyslném olíznutí.

Vykřiknu. Moje boky sebou trhnou, ale jsou drženy.

„Líbilo se ti to, bejby?“ Usadí se mezi mýma nohama a pokládá drobné polibky nad mé pohlaví. Sténám a snažím se dostat blíž k jeho mučivému jazyku.

„Chovej se,“ zašeptá. Jeho dech je horký a vlhký, fňukám mou potřebou.

Max zasténá. „Víš, že nemohu odolat, když děláš tyhle zvuky.“

Zahihňám se a znovu zafňukám.

„Ráda žiješ nebezpečně,“ zachraptí Max. Jeho jazyk klouže po mých záhybech a krouží kolem mého citlivého pahorku. Než sebou stihnu trhnout vzhůru, popadne mé boky a drží mě dole, dlaně tlačí na mé kyčelní kosti a prsty lehce přejíždí po mém břiše. „Jsi teď moje potěšení.“

„Tvoje,“ vydechnu. Mé tělo taje pod jemnou péčí jeho jazyka.

Vklouzne prstem hluboko dovnitř mého vchodu. Všechny myšlenky uprchnou z mého mozku. Škádlí mě a mučí, jeho jazyk krouží kolem mého sladkého bodu s malými línými olíznutími, ale nikdy ne na tom místě kde ho chci.

Chci se ho dotknout. Zatahám za lana, které drží mé zápěstí, ale nemůžu. Krev se mi řine přes mé uši. Mé srdce hřmí. Zmáčknu zavřené oči a nasaji dech přes zamrzlé plíce, když temnota drápe v mém mozku.

„Měla jsi šanci, Makaylo. Jdu si pro tebe.“

Je blízko. Jen ve vedlejším pokoji. Moje plíce hoří. Stoupne sa Susiinu panenku a ta začne brečet. Kde je Susie? Je pořád schovaná nahoře? Nebo se dostala ven z domu, jak mamka řekla?

„Mamko. Prosímprosímprosím vzbuď se.“

„Tady jsi,“ vyštěkne. „Jdi od ní pryč.“

Jeho velká ruka mě chytne zezadu a trhne se mnou. Křičím a kopu. Moje noha udeří do něčeho měkkého. Zavrčí a pustí mě. Padám na mamčinu paži a ona zasténá.

Běžet. Měla bych běžet. Ale nemohu opustit maminku. Ona mě potřebuje.

Krčím se vedle ní a drží mě za malé ruce. „Neubližuj nám. Prosím.“

Zvuk který dělá, něco mezi rdousením a vzlykáním mi dá odvahu podívat se nahoru, ale neznám tu tvář. Tmavé vlasy, tmavé oči. Povědomé.

Popadne mě za ramena a třese se mnou. „Nikdy bych ti neublížil, ale….“

„Nech mě jít.“

„Udělala jsi špatné rozhodnutí.“ Chytne mě a hodí do vzduchu. Pádám, padám…

Někdo na mě z dálky mluví. Jeho hlas je hebký a vláčný. Uklidňující. Říká něco o bezpečnostním slovu. Co je to bezpečí? Teplé paže se zabalí kolem mě. Drží mě. Chytá mě. Vůně mýdla a ostré citrusové kolínské mě přivádí zpět. Max.

„Jsi v porádku, bejby. Mám tě.“

Kdy otevřu oči, Max mě studuje. Jeho oči jsou napjaté; čelo má pokrčené s obavami. Lana jsou pryč. Jsem volná.

„Co se stalo?“ Ptá se.

„Potřebuju tě,“ zašeptám. „Potřebuju tě hned.“

Zavrtí hlavou. „Ne teď. Chci vědět, co se s tebou děje.“

Pokrčím rameny. „Někdy mám flashbacky na mé dětství. O nic nejde. Jsem v pořádku, opravdu. No, vlastně, nejsem. Musím být blízko tobě. Žádné hry. Jen ty.“

Maxovo obočí vyskočí vzhůru. Zhluboka se nadechne a zavrtí hlavou. „Nechci dělat něco co tě zraní, bejby.“

„Zraňuješ mě tím, že nic neděláš.“ Povzdech vyjde skrze mne. „Prosím, Maxi. Tentokrát od tebe neuteču.“

Nadechne se a políbí mě, něžně. Sevře mé boky a vstoupí do mě jedním tvrdým tahem. Prohnu se, abych byla blíže k němu. Jsem tak lahodně, zcela naplněna.

„Ach, bejby. Tak horká. Tak mokrá.“

Zabalím nohy koleněj a držím ho v sobě hluboko. Mé tělo se třese potřebou. Se zasténáním se vytáhne a pak vtlačí zpět, buší do mě. Rychleji. Tvrději. Dává mi to, co potřebuji. Udělám se rychle, a když mé tělo ztuhne dotkne se mého pahorku. Sténám díky návalu potěšení, které skrze mne prochází. Je to tak intenzivní, výkřik vyjde z mého krku. Max ztuhne, prsty zaryje do mých boků. Udělá se s řevem, tvrdě a rychle a hluboko uvnitř mě.

Po dlouhou dobu se ani jeden znám nepohybuje. Jsem nasycena a ležím vedle Maxe. Nakonec se odsune a sundá kondom. Když se vrátí, odnese mě na pohovku, zabalí do deky a drží mě v náručí.

„To je podruhé, bejby. Řekni mi co se stalo.“

„Já nevím,“ lžu.

Hledí do mých očí a zakroutí hlavou. „Ty to víš. Vidím to v tvých očí. Řekni mi to. Jsem tu pro tebe.“

Pohřbím mé čelo do Maxovo hrudi a vdechuji jeho vůni sexu a pižma a mýdla. Nechci ho děsit mými napůl-vytvořenými vzpomínkami nebo mou problematickou minulostí. Nechci prožívat noční můru. Chci jít dál. Dopředu, ne zpět. S Maxem.

„Nic to není. Je to pro mě všechno nové, takž se trochu bojím.“

Max přejede prstem pod mou bradou a nakloní mi hlavu dozadu. Dívá se mi do očí a jeho úsměv mizí. „Věřím ti, bejby. Věřím, že mi řekneš něco, co potřebuji vědět. Poslední věc, kterou ti chci udělat je ublížit ti.“

 Legrační. To je to, co mi řekl můj otec než mě hodil do zdi.