Status - 8. kapitola

Překlad: Jilyan

Grace@OplzlýModrýPtáček

#VážněPotřebujiPrince

Během příprav na svatbu se držím stranou. Cítím se trapně a abych byla upřímná, mám pocit, jako bych selhala. Ta svatba, kterou jsem pro Kristi naplánovala je míle vzdálená od této úsporné akce. Blazenova rodina byla transportována do resortu a já jsem pomohla Kristiině bratrovi nachystat židle a zajistit catering a květiny. Když jsme připraveni na slavnost, je skoro deset večer. Ale stačí jeden pohled na Kristi a Johnnyho a vím, že jim je jedno, kolik je hodin. Jsou zamilovaní. Kristiino zhroucení je minulostí a Johnny položí dlaň přes její břicho, když odříkává svůj slib.

Vaughn a já zůstaneme, dokud nezačne recepce a pak se potichu vypaříme. Očividně je kvůli něčemu rozčilený a chvíli jsem si myslela, že to bylo jen tím stresujícím dnem. Protože vážně-to byl den. Ale myslím, že jde o víc. Jasně, jsou to ti novináři. Ta pozornost. A ano, to mně taky děsí. Ale je s ním špatně ještě něco a já nemůžu přijít na to, co to je.

Jeden z řidičů nás v limuzíně odveze na malé letiště ve Vegas a po celý let se o sebe opíráme, zatímco se díváme na film. Jako by to byl pro nás obyčejný den. Jako bychom si často létali domů v soukromém tryskáči z půlnočních svateb ve Vegas. A to ani nemluvím o tom, jak se můj život změnil z naprosto obyčejného k bytí přítelkyní Vaughna Ashera. Protože tak se ke mně teď chová. Ne jako ke své hračce, nebo sub. Ale jako ke své přítelkyni.

A nejděsivější na tom je, že mi to připadá...normální.

Normální je pro mě neznámý pojem, takže po celou dobu v tryskáči mám takový nepříjemný pocit. Jsem na sobě zasedlá. Normální znamená, že mou budoucnost neřídí má minulost. Ale to není pravda.

Celý večer jsme nezapnuli zprávy, takže si musím představovat, co o mně říkají. Ale Vaughn má na čele vrásku z toho, jak moc ho krabatí.

Předtím trval na tom, že mně můj dávný únosce nemůže najít a už nikdy mně nedostane. Tak proč by to říkal, pokud by si nedělal starosti?

Stejně o tom vím svoje. Žila jsem s tím cvokem osm měsíců. Dost možná jsem jediný člověk, který ví, čeho všeho je schopný.

„Na co myslíš?“ zeptá se Vaughn, když přijedeme před velký dům, stojící někde v sousedství filmových hvězd v Los Angeles. Neznám tak dobře LA, takže i když znám jeho adresu, díky mému stalkování, nemám ponětí, jak se vlastně to sousedství jmenuje. Je kopcovité a pěkné a vidím v dálce světla LA, blikající tak, jak to dělají při horkých nocích. Dnes v noci je horko, mnohem víc, než v Koloradu na konci září a to máme zapnutou klimatizaci. Izoluje mně to od okolního světa, tlumí hluk dopravy a aktivity.

„Na nic,“ řeknu. Byla bych v tomto městě naprosto ztracená, kdyby tu nebyl Vaughn. Chvíli se mi z toho chvěje srdce podezřením a strachem, ale uklidňující dlaň na mé noze, když jsme vjížděli do přidružené garáže s moderními popínavými růžemi ve stylu z poloviny století, mně vytrhla z mého panického záchvatu.

To mi trochu dělá starosti. Fakt, že pořád vyšiluji, když si nejsem jistá kde jsem. Je to jako by se nic nezlepšilo.

Poté, co jsem se vrátila domů jsem nemohla mluvit. Ne jenom neochotná, to taky. Ale neschopná mluvit. Příliš mnoho měsíců nuceného ticha. Byla jsem převychovaná, říkali. Vyhledala jsem si to slovo a pořádně mně to vystrašilo, protože k tomu byla připojená další slova. Myšlenková reforma, kompliance a přesvědčování. Jak mně mohl jeden muž změnit v něco, čím jsem nebyla jen za pár měsíců?

Nevím. Tehdy jsem nechápala, co se mi stalo a nechápu to dodnes. A i když to vypadá, že je všechno v pořádku, má náhlá paranoia odhaluje věci, které skrývám uvnitř.

Vaughn vypne klimatizaci a chvíli sedíme v tichu. „Jsi připravená vidět můj úžasný staromládenecký bejvák?“ zeptá se s širokým úsměvem.

Přikývnu. „Připravená jak nikdy.“

Vystoupíme a přejdeme ke dveřím spojenými s domem. Odemkne je a alarm začne pískat, než vloží kód, aby to zastavil. „Potom, co jsem adoptoval Felicity, koupili jsme si tento dům jen pro nás. A máme dohodu o ženách. Protože, víš, není mým dítětem. Zdůrazňuje to při každé příležitosti. Ale jsem vůči ní ochranitelský. Je něco jako přechod mezi nejlepším přítelem, dcerou a sestrou. Takže jsem řekl designérům, aby to bylo jako… dům.“ Podívá se na mně sa úsměvem, když vstoupíme do hlavního pokoje a já musím uznat, že jsem nečekala, že bude dům Vaughna Ashera vypadat takto.

Gauče jsou z černé kůže, to je rozhodně on. A na zdi je obrovská televize. To je mu taky podobné. Ale na konferenčním stolku bylo nádobí. Šálky od kávy na kuchyňském pultu. Na židlích visí bundy a svetry. A není to přímo bordel. Je to...zabydlené. Pohodlné.

„Je to zvláštní, co?“ zeptá se mně. Zmateně se na něj se zdviženým obočím podívám. „Adoptovat si šestnáctiletou holku, když je ti jenom dvacet šest. Chápu to, moc lidí to neudělá. Ale...ona mně vážně potřebovala, Grace.“ Zhluboka se nadechne. „A já ji taky potřeboval. Nějakou dobu byla tou jedinou věcí, co mně dělala dobrým.“

Vezmu ho za ruku a stisknu ji. „Proč se to snažíš ospravedlnit, Vaughne? Myslím, že je to úžasné. Byla jsem adoptovaná v patnácti, takže můžu ocenit, jak moc jsi jí asi změnil život.“

„Bebe?“ zeptá se mně. Přikývnu. „Její matka byla tvou právničkou?“

Znovu přikývnu, ale srdce mi začne velmi rychle bušit. „Kolik toho víš?“

„Ne dost,“ řekne, když něžně přejede klouby po mé tváři a pak se nakloní a dá mi malý polibek. „Vím, že jsi byla unesená. Felicity je taky má parťačka. Je geniální hackerka a našla policejní zprávy.“

Chvíli ho pozoruji. Měla bych kvůli tomu být naštvaná? Bylo by snadné se naštvat. Nazvat to narušením soukromý, nebo, sakra, nazývat to tím, čím to je...nezákonné. Hněv je očekávaná emoce, když zjistíte, že se váš přítel šťourá ve vaší minulosti. Měla bych rozpoutat hádku, abych ho odehnala.

Ale já nechci. Necítím se naštvaná. A i když o tom vážně nechci mluvit, rozhodnu se, že je asi lepší něco z toho ze sebe dostat. Vyrovnat se s tím, že? To je to, co dělám, když se mně lidé ptají na mé dětství. Ne na to pravé. Ne na to, kde byla má rodina zavražděna a já unesena jedním cvokem a byla držena po měsíce v zajetí.

Ne. Ta je pohřbená.

Říkám jim ten falešný příběh o žití v Highlands v Denveru. Říkám jim, že mí rodiče zemřeli na otravu oxidem uhelnatým. Vůbec nepřiznávám bratra. Říkám jim, že jsem byla vyučovaná doma, což není úplná lež.

Část této lži jsem řekla Vaughnovi, takže nemusím moc vysvětlovat. To je pěkné. Stejně je pozdě na to, říct mu ten druhý příběh. Očividně jsem nevyrostla v Highlands a on to zcela jistě už ví, když se ta Felicity dostala až k policejním záznamům. Takže mu dám trochu pravdy, abych zastavila jeho dotazy.

„Byla jsem unesena,“ řeknu, když se na něj podívám. A i když vím, že o tom ví, jeho tvář spadne. Celý jeho výraz se změní. Tohle je část, kterou nejvíc nenávidím. Když vidím smutek v očích lidí, kteří mně milují. Nesnesu to. Boří to mé zdi a jsem z toho smutná a v depresi. V tom jednom pohledu vidím všechny otázky, které se mu honí hlavou, takže odpovím na tu nejočividnější. „Nikdy jsem nebyla obtěžovaná, nebo sexuálně zneužívaná. Nikdy.“

Slabě se na mně usměje, jako by chtěl říct, Díky Bohu.

„Ale dobře se se mnou taky nezacházelo. A i když si myslíš, že chceš vědět, co se stalo-všichni si myslí, že chtějí vědět, co se stalo-nechceš, Vaughne.“ Brada se mi začíná třást a nenávidím se za to, že nechám to monstrum aby mně i po deseti letech rozbrečel.

Vaughn natáhne ruku, ale já se odtáhnu a uvidím bolest v jeho tváři. Natáhnu ruku vzhůru a chvíli vrtím hlavou. „Prosím nekrm to. Nekrm tyto pocity. Nelituj mně. Neříkej, nedokážu si představit...protože to mu nade mnou dává sílu. A to nechci.“

Dívá se na mně, jeho oči hledají víc. Ale pak přikývne a řekne, „OK.“

Přejdu k oknu a podívám se ven na jeho dvorek, abych se vzpamatovala z těch pocitů, které ve mně tato konverzace vyvolala. Jsme vysoko v kopcích, díváme se dolů na město. „Je to nádherné,“ řeknu, ani se nesnažím změnit téma, ale nevadí mi, že jsem to udělala. „Tvůj bazén vypadá nádherně.“ Podvodní světla musejí být modrá, protože barva vody je čistě tyrkysová. „Připomíná mi to vody kolem Saint Thomas.“

Vaughn přejde za mně a obtočí mi paže kolem pasu. „Chceš jít ven a prohlédnout si to tam? Tady je to docela tuctové. Domácké a pohodlné. Ale tam venku je ze mě filmová hvězda.“

Zasměji se, nemůžu si pomoct. „Vážně?“

„Pojď,“ řekne. „Ukážu ti to.“ Otevře dveře a pak je zahne a spojí tak dům s verandou.

„Páni,“ řeknu, ohromená zakládající skleněnou stěnou. „Tohle jsem nikdy ve skutečnosti neviděla.“ Podívám se mezi obývací pokoj a bazén a ano, to je hodno filmové hvězdy.

Vezme mně za ruku a vede mně k vodě a pak si skopne boty a pak vstoupí do bazénu. Udělám to samé a následuji ho dovnitř. Voda je překvapivě teplá, když mi obejme nohy v malých šplíchajících vlnkách. „To je tu běžné?“

„Vlastním pět parcel na tomto kopci,“ řekne, ukazující na bujné zelené houští na obou stranách bazénu. „Dvě z každé strany domu.“ Jeho úsměv je překvapivě klukovský a na chvíli mně to okouzlí. „A jediný důvod, proč jsem musel skoupit tolik cenné Los Angelské půdy byl, abych si mohl postavit svou vlastní línou řeku. Miluji je.“

Zasměji se. Nemůžu si pomoct. „Dostanu VIP pozvánku?“

„Zlato,“ zašeptá, když se nakloní dopředu. „Pokud jde o mně, jsi nový vlastník. Na této líné řece můžeš dělat cokoliv chceš.“

„Je moc pozdě na projížďku?“

„Nikdy. Máme otevřeno dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu, srdíčko.“ A pak mně zavedl k břehu bazénu, mezi dvě palmy, které vypadají jako brána do jiného světa.

„Budeme chtít oddělené rafty?“ zeptá se s mrknutím. „Nebo bychom se měli plavit spolu?“

„Spolu, samozřejmě.“

Rozejde se ke skladovacímu přístřešku a otevře dveře, chvíli se uvnitř hrabe a pak vyjde ven s nafukovacím raftem, kam se opravdu vejdou dva, ale jenom, pokud budou sedět velmi blízko sebe. Podezřívavě se na něj podívám, ale jenom se zakření.

„Nemám vestu,“ řeknu, zním trochu bez dechu.

Přetáhne si košili přes hlavu a odhodí ji na zem. „Já taky ne.“ A pak si rozepne kalhoty.

Mé oči sledují každý jeho pohyb, když si rozepne zip a pak se zastaví. Podívám se mu do tváře.

„Je ti to nepříjemné?“

Kurva, ne, chce se mi říct. Odvaž se, baby. Místo toho si přetáhnu košili přes hlavu a usměji se na něj. „S podprsenkou, nebo bez na půlnoční projížďku po řece filmové hvězdy?“

„Mmm,“ řekne. „Tvrdá otázka.“ A pak si zlehka zatáhne za kalhoty a ty spadnou na zem. Je naostro a ne úplně tvrdý, ale můj rozžhavený pohled to změní a jeho pták se probudí k životu.

Sáhnu za sebe a rozepnu si podprsenku, chvíli ji nechám volně viset, než ji nechám spadnout. Bradavky se mi vztyčí a má prsa jsou okamžitě pevné a napjaté. Přesunu se ke svým kraťasům a po několika  zručných tazích, které Vaughn sleduje stejně, jako jsem sledovala já jeho, setřesu si je z boků a ty pak spadnou na zem.

Zároveň odstoupíme od oblečení. Natáhne ke mně ruku a já ji vezmu a nechám ho si mně přitáhnout blíž.

Celé tělo mi vrní, ale má kundička tepe jako zbesilá.

Chci ho.

Chci ho tím nejhorším způsobem. Myslím, že jsme včera v noci měli sex, ale já si ho nepamatuji. Takže pro mě to byly týdny a mé tělo na něj bylo připravené.

„Grace,“ řekne, když se skloní, aby mně políbil na krku. Chci tě, hned teď. Nikdo nás nemůže vidět skrz to husté listí, ale jestli budeš chtít, můžeme jít dovnitř. Nahoru do postele.“

„Děláš si srandu? A přijít o  možnost ošukat tě na řece Vaughna Ashera?“

Zasměje se a jeho dlaň mi vklouzne mezi nohy.

Jsem tak nadržená, takže nejsem překvapená, že mně najde vlhkou a připravenou, ještě než jsme vůbec začali. Vloží jeden prst dovnitř a celé mé tělo se roztřese. „To je tak příjemné.“

„Právě teď chci strašně moc být uvnitř tebe, Grace.“

Cítím to stejně. Nechci ztrácet čas s předehrou. Chci mít jeho tvrdého ptáka pohřbeného uvnitř mě. Chci, aby mně naplnil a zacelil mně. Dát mně dohromady a zbavit mně bolesti. Je hloupé si myslet, že starý dobrý sex tohle dokáže, ale je to pravda.

Jako by mi četl myšlenky, natáhne se a sevře mi zadek, pak mně zdvihne. Jeho tvrdá délka mi tře vlhké rty mé kundičky, když si mně připravuje. A pak přejde ke straně malé budovy a natlačí mi záda na tvrdý kámen.

„Jeden tvrdý, rychlý šuk. A pak si odpočineme na řece.“

„Ano,“ vydechnu mu do ucha. „Tvrdě mně ošukej, Vaughne. Pro-“

Jeho pták do mě vstoupí, roztahuje mně, naráží do mého klitorisu a zároveň tře můj g-bod. Zakloním hlavu, oči mám zavřené a pusu otevřenou, abych vypustila vzdech, když se zdi mé kundičky roztahují a on se pohřbívá hluboko uvnitř.

Zastaví se. Jen na moment. A v ten moment si něco uvědomím-do hajzlu s fantasií. Protože má realita je skvělá.

Buší do mě v ten moment kdy si to uvědomím. Zběsile do mě buší a zajíždí. Jeho ruce popadnou mé půlky a roztáhne je. Prstem přejede po mém zadku, zároveň roztírá vlhkost, kterou tvoříme a za chvíli je ve mně taky.

Zatlačím zadek proti tomu tlaku, žebrám o víc.

„Chci tvůj zadek, Grace. Tak moc ti chci ošukat zadek. Ale můj pohádkový pták je právě teď okouzlen tvou princeznovskou kundičkou.“

Zasměji se, když pokračuji v pohybování se proti němu.

„Jsem tvůj princ, Grace. Rozumíš mi? Jsem princ, kterého jsi hledala. Řekni to, Grace.“

„Jsi můj princ, Vaughn.“ lehce se zasměji.

„Správně.“ Tlačí proti mně svými boky, zasahuje můj klitoris, tak jak to potřebuji, a pak je konec.

Díky mému princi vidím magický prach.

Ve stejnou dobu se proti mně vzepře, rozlije se uvnitř, hlava mu spadne nazad a čelist se mu stáhne, když vyklenu svou kundičku proti jeho pulzující hřídeli.

„Kurva,“ řekne. „Kurva, kurva, kurva.“ Znovu ho obejmu, kvůli čemuž dlouze vzdychne, když pevně sevře můj zadek, vydýchávajíc vlnu rozkoše.

Srdce mi buší tak rychle, že si myslím, že by mi mohlo vyskočit z hrudi. Položím mu ruce na srdce, abych se uklidnila-abych se ujistila, že to cítí stejně. A on to tak cítí. Jeho tep je rychlý a buší. Jednu ruku mu dám za krk a druhou sevřu jeho široký tvrdý biceps. Třese se pod mým dotykem a já si položím tvář na jeho rameno. „Neopouštěj mně.“

„Nikdy tě neopustím. Nikdy.“ Po pár vteřinách se uvolní, pomalu mně položí dolů, až se mé nohy dotknou hladkého betonu. „Tohle budu potřebovat každý den po zbytek mého života. Nikdy tě neopustím.“

Otočí mně dokola, takže má záda jsou přitisknutá k jeho hrudi, jeho paže jsou překřížené na mé zdvyhající se hrudi, když se snažím popadnout dech. „Jsi moje,“ zavrčí mi do ucha. „Už nikdy mi neutečeš. Už tě nenechám znovu utéct. Takže prosím, Grace. Prosím už to nezkoušej.“

„Taky inedokážu představit nic, co by mně přimělo to s tebou vzdát, takže se neboj.“

Vzdychne. A je to dlouhé a protnuté úlevou. „Díky.“

„Za co?“ zeptám se, opřu si hlavu o jeho hruď. Jsem tak unavená, jedinné co chci je dostat se na ten raft, přehodit si paži přes jeho hrudník a spát, zatímco bych plula po řece Asher. „Já bych ti měla děkovat. Za to, že jsi to vydržel a nenechal se ode mě odehnat.“

„Byl jsem zmrd. Chápu to. Řekl jsem ti to včera v noci, ale chtěl bych ti to všechno říct znovu, pokud by ti to nevadilo. Protože ty si moc nepamatuješ, co?“

Odtáhnu se a otočím se, abych se mu mohla podívat do obličeje. „Ne. Ale...cítím se jinak. Jako by se náš vztah změnil. A místo toho, abych s tím bojovala, nechám se tím strhnout.“ Ukážu na vodu. „A já chci jít s tím proudem.“

Zvedne raft a sejde po šikmém kraji na vstupu do řeky a položí raft na hladinu. Natáhne ruku, láká mně. „No tak. Nikdy předtím jsem na této řece neplul s ženou. Pojďme tvořit vzpomínky.“

Páni. Možná je vážně můj princ? Jdu vpřed a vezmu ho za ruku. Stiskne ji, než ji pustí, abychom mohli vylézt na raft. Když se usadí, roztáhne paže, zvoucí mně, abych se k němu připojila.

Vylezu na něj a usadím se proti jeho hrudi. Mé tělo se okamžitě zklidní. Uvolní se, ponoří se do něj, snaží se splynout v jedno. Stres z celého dne se uvolní z mých unavených svalů. Realita se odsune. A i když jsem připravená ji přijmout, co je jedna noc popírání navíc? To je ta věc na realitě. Vždycky je tady a čeká na vás. „Tohle je perfektní.“

„Jo,“ odpoví, jeho hlas mi hřmí u uší. „Mám rád línou řeku, protože nemusíš myslet. Jenom se tu natáhneš a zapomeneš. Můžeš zapomenout na všechno a jenom existovat. A tohle bylo perfektně postaveno. Ty stromy jsou postaveny tak, že každou chvíli vjíždíš do stínu a ven. Je proto nemožné se spálit.“

Mé oči už jsou zavřené. Jeho hlas je tak uklidňující. „Řekni mi víc, Vaughne. Dnes v noci chci jenom poslouchat.“

Jeho hruď se zvedne a spolu s ním i mé srdce, když zvažuje mou prosbu. „Bylo nebylo,“ konečně řekne a po chvíli, „v dalekém, předalekém kraji… žila princezna. A byla silná a odvážná a nepotřebovala prince, aby ji zachránil…“

Poslouchám každé slovo. Visím na každém slovu. Protože o tomto muži jsem snila. Tohle je muž, který přijede na bílém koni a dá všechno do pořádku.

„Potřebuji prince,“ přeruším ho. „Vážně. Možná nepotřebuji zachránit, ale stejně tak se mi líbí myšlenka na to být zachráněna.“

Vaughn Asher mně pevně obejme, když sjíždíme po líné řece. Lehce přejíždí prstem po mé paži, zatímco mluví. Zahákne si nohu s mou a odstrčí zatoulaný pramen vlasů z mých očí. Nepřestává vyprávět své příběhy ze světa Šťastně až navěky.

Dnes v noci se to místo nezdá tak vzdálené.

Právě teď je to místo všude kolem mě.

Já jsem tam.