Sizzle - kapitola 25 - 27

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Kapitola 25

Jack

Okraj umyvadla zakousl se do mých rukou, ale nemohl jsem se přinutit, abych ho pustil – jedinou věc, která se mě držela při zemi.

Chtěl jsem ji tak zatraceně moc. Můj pták byl tvrdý jako bodec a jen jediný dotek; a já by se nejspíš udělal. Věděl jsem, že byla v koupelně, když jsem vylezla z postele. Slyšel jsem zamykat zámek, vylezl jsem z postele a čekal, až odemkne.

Potřeboval jsem ji vidět, aby mi poskytla klid, a já se mohl dostat přes den. Věděl jsem, že to bylo špatné, ale nemohl jsem přestat. Potřeboval jsem ji vidět. Vidět její úsměv a jen jí dotknout, i když jsem nečekal, že se jí dotknu tak jak jsem to udělal.

Když jsem uviděl, její jahodový tetování na břiše, moje ranní stání dostalo cukání. Když jsem klesl na kolena, líbal a lízal její břicho, cítil jsem, jak se chvěje. Chtěl jsem jí stáhnout šortky dolů, a strčit můj jazyk do její kundičky abych jí ochutnal.

Sakra!

Mučím sám sebe, otočil jsem sprchu na studenou, upustil kalhoty a vstoupil pod sprchu. Nadechl jsem se, jak do mě ledová voda narážela, odpočívajíc s rukama proti zdi, když jsem sledoval, jak se můj zuřící pták konečně začal zmenšovat, díky teplotě vody a Mie, která se vedrala do mé hlavy.

Mia. Co s ní mám sakra dělat? Věděl jsem, co se očekávalo – manželství a děti. Dokud nepřišla Thalia, byl jsem pro vše, co chtěli, abych byl, dokud bych neabsolvoval. Když jsem přemýšlel o své budoucnosti, viděl jsem Thalii. Ona se mi dostala pod kůži od okamžiku, kdy jsem ji uviděl; ležet spící na posteli, vyčerpanou po jejím časném ranním cestování, s mým bratrem. Vzala mi dech.

Rychle jsem se osušil a šel nahý do mého pokoje obléknout se, zastavil jsem se v krocích, když jsem si všiml jak Liam sedí na mé posteli.

„Co chceš?“ Přesunul jsem se směrem ke skříni, která byla otevřená, a vzal si džíny a modré tričko. Podíval se na Liama, který se při pohledu na mě tvářil nevěřícně.

„Hm, tetování? Bože, Jacku.“

„Proč jsi v mém pokoji?“

Zamrkal. „Co to děláš s Thalií?“

„Nic,“ odpověděl jsem a chtěl nakopat sám sebe za takovou chabou, obrannou odpověď.

„Nevypadá to jako nic. Budeš potřebovat držet se daleko od ní. Co se stalo, s kódem bratři? ‚Nebudeš krást bratrovu holku‘.“

Můj vztek mě nakopl. „Ona není tvoje holka že?“

Vypadal překvapeně. „Ona ti to řekla? Kdy?“

Sedící na židli naproti němu, vydechl jsem a cítil se frustrovaný jako peklo.

„To není důležitý, ale řekla mi to, a já vím, proč chceš, aby to předstírala. Nikomu nic neřeknu, to ti můžu zaručit.“

„Nemůžeš s ní trávit čas, nakonec jí tím jenom ublížíš. Ona tě stále vyhlíží. Kamkoli jdeme, vždy tě hledá a snaží se skrýt své zklamání, když jí řeknu, že jsi někde jinde. Měl bys vidět její obličej, když jsem jí řekl, že jsi s Miou.“

Povzdechl jsem si a vjel si rukou do vlasů.

„Nebyla by jediná, komu by to ublížilo.“ Setkal jsem se Liamovýma očima a pokračoval s hlasem chraplavým emocemi.

„Taky jí vyhlížím. Neměl bych, ale dělám to. Setkání s Thalií způsobilo, že chci věci, které jsem se před dvanácti měsíci vzdal; Jsem tak v háji.“

„Neprobíral si to s ní, že ne? Nikdy jsem neviděl, abys byl takhle kvůli holce. Musíš ukončit věci s Miou a říct to našim, buď to přijmou, nebo to nech být.“

Dokud nepřijdu na to, co tím sakra Mia myslela, neexistuje žádný způsob, jak bych se přiznal svému bratrovi, že už jsem se pokusil celou věc odvolat, jen abych byl ignorován, jako kdybych nic neřekl. Nemluvě o skutečnosti, že to bylo zatraceně nepříjemné.

„Sakra! Jdeme. Musím jíst.“ Postavil jsem se a šel ven z mého pokoje.

„Uvidíme se dole,“ řekl Liam a šel k jeho ložnici.

Otočil jsem se a šel dolů do kuchyně. Sotva jsem si zastrčil bagel do topinkovače, začal mi vyzvánět telefon.

Telefon jsem měl v zadní kapse, takže jsem žongloval s bagelem, sáhl po něm, a všiml si, že mi volá Miin otec Lewis.

Co do pekla chtěl?

„Ráno Lewisi,“ řekl jsem a snažil se, aby můj hlas působil v telefonu jakkoliv jen né nasraně.

I když jsem ho poslouchal, jak mluví o nějaké charitativní akci v sobotu večer, konečně se mi podařilo strčit plátek barelu do toustovače.

Do prdele, čekal na odpověď.

„Ach, omlouvám se, mohl bys zopakovat poslední kousek? Spadl mi telefon.“

Okej, jedna malá lež.

Poté, co mi odpověděl otázku, přál jsem si, aby to neuděl.

„Je mi líto Lewisi, mám jiný závazek na sobotní noc, takže Mia bude muset jít s někým jiným.“ Vnitřně jsem se přikrčil, jakmile mi ta slova vyšla z pusy.

Lewis poukázal na to, že Mia je moje snoubenka a vypadalo by to divně, kdyby ji doprovázel někdo jiný.

Určitě jako peklo to nebudu já.

„Je mi líto Lewisi, ale ty i můj otec mi vždycky říkáte, jak důležité je mít dobrou pověst, což tuším, že znamená, nenechat nikoho ve štychu. Takže se obávám, že nebudu moct zúčastnit. Je mi líto, ale musím jít.“

Odstranil jsem mobil od ucha a zasunul ho zpátky do kapsy, vyndal bagel z topinkovače a začal na něj mazat máslo.

„Jacku.“

Kurva, můj otec. To bylo rychlé!

Otočil jsem se k němu. Není pochyb o tom, že mu Lewis volal, jakmile jsem s ním ukončil hovor, a stěžoval si na mé mého odmítnutí spadající do jeho plánů na sobotní večer.

„Co je tak důležité, že nemůžeš vzít svou snoubenku na charitativní akci?“ Jeho hlas stoupl v době, kdy skončil.

„Mám naplánováno něco jiného.“ Odmítl jsem se mu podívat do očí. Tak jako tak jsem věděl, co bych viděl – zklamání.

„Co?“

„Je mi dvacet pět; Nemusím ti vysvětlovat můj harmonogram.“

Udeřil pěstí do pultu. „Dokud žiješ v tomto domě tak ano!“ Vykřikl.

Kurva, a to jsem teprve včera v noci přišel domů. Ráno začalo překvapivě s nejžhavější dívkou, kterou jsem kdy viděl a proměnil se v zasranou noční můru

. „Řekni mi, abych se odstěhoval, a udělám to. Sakra, tak jako tak je většina mých věcí už u Donovana.“ Postavil jsem se svému otci.

Na okamžik vypadal překvapeně, protože bylo u mě vzácné, abych odmlouval. Normálně bych udělal cokoliv, abych zachoval klid, ale teď už ne.

„Raději by ses odstěhoval a zahodil šanci být ženatý s nejkrásnější mladou dívkou ve městě, nemluvě o svém snu stát se právníkem, a to vše proto, že nechceš, abych věděl, co máš plánováno na sobotní večer?“

Thalia je nejkrásnější – zevnitř i z venku.

„Jo, raději bych se odstěhoval, než bych musel dát někomu můj rozvrh.“

Odcházel jsem a při cestě jedl svůj bagel, přestože mi kousky průběžně padaly dolů, ale odmítal jsem, aby můj otec věděl, jak mě ovlivnil.

„Šukáš jinou ženu?“ Vyplivl to na mě s jasnou nechutí na tváři.

Zmrazený s bagelem na půl cesty k ústům, jsem mu tiše řekl: „Tam nebyl nikdo, včetně Mii, protože mě s tímhle poslala do háje.“

O krok ustoupil z hněvu, který mohl pravděpodobně vidět na mé tváři. Potřeboval jsem odejít dřív, než jsem udělal něco, čeho bych litoval.

Stáhl jsem osamocený hrnek z kredence, nalil do něj kávu a odešel zadními dveřmi, aniž by se podíval směrem k mému otci.

Kapitola 26

Thalia

Zastavila jsem se u kuchyňských dveří při zvuku zvýšených hlasů.

Jack a jeho otec.

Nevěděla jsem, co mám dělat, pár kroků jsem ustoupila, majíc v úmyslu jít nahoru do mého pokoje, ale zastavila jsem se, když jsem uslyšela, jak jeho otec křičí „šukáš jinou ženu“.

Chtěla jsem slyšet jeho odpověď a nemohla uvěřit, když jsem jí zaslechla. Pokud jsem slyšela správně, Jack jen připustil, že neměl mít sex od chvíle, kdy se zasnoubil s Miou. Páni. No alespoň dokázal to, že ctí své závazky.

On mě nahoře chtěl, a ano já jeho chtěla taky. Měl na mě ruce a ústa a byl připravený si mě vzít, a já ho pořád chtěla. Obrací mě naruby jen jedním pohledem.

Miloval mé jahodové tetování, a mě zajímalo, co bude dělat, až uvidí jedno na mém pravém boku nebo ty ostatní dvě. Jo, měla jsem tetovací fetiš, ale v místech, kde by ho mí rodiče nikdy nemohli vidět, pokud bych neměla bikiny (plavky) a to pouze ty které by nezakrývali břicho a kyčle

„Co tady děláš?“ Zeptal se Liam, způsobujíc, že jsem poskočila.

„Jack a tvůj otec měli v kuchyni trochu horlivou diskusi,“ řekla jsem, a žvýkala si ret.

„Vypadá to, že už je klid.“ Liam se protlačil do kuchyně, takže jsem ho následovala.

Slyšela jsem, jak Jack odešel, a jeho otec začal klít až k tomu nejvyššímu v nebi těsně poté, co jsem slyšela, jak se zavřely dveře. Chtěl jsem jít za Jackem, abych se ujistila, že je v pořádku, ale nemyslel jsem si, že by to vypadalo moc dobře, kdybych to udělala.

Šla jsem k zadnímu oknu a vyhlédl právě včas, abych ho viděla, jak vyjíždí ze stodoly na řvoucí motorce.

Liam přešel a stál vedle mě. „Ty máš o něj strach.“

„Ano.“ Nechtěla jsem lhát, a navíc Liam věděl, že se mezi jeho bratrem a mnou něco děje.

Prohrábl si rukou vlasy, gesto, které bych ho mohla spojit s Jackem.

„Thalie, ublíží vám to oběma, jestli ta věc mezi vámi dvěma stále poroste. Viděl jsem, jak se na tebe dívá. On je prostě jen uchvácený.“

Zvedla jsem obočí.

„Pro případ kdyby tě to zajímalo.“

„Děkuji ti za to. Právě teď jsem zmatená, takže myslíš, že bychom se už mohli dostat na snídani?“ Zeptala jsem se smíchem.

Uchopil mou ruku a přitáhl mě k topinkovači. „Ty tam strč nějaké bagely a já udělám kávu. Můžeme jíst venku.“

„To bych ráda.“

„Pak tě vezmu dostat nový pár cowgirl bot – Alabama styl,“ řekl mi s úsměvem.

Přátelsky jsem do něj šťouchla. „Hej, není nic špatného s botami, které už mám.“

„Jo, je. Jsou Texas styl.“ Ušklíbl a vyhnul se mému plácnutí.

Protočila jsem oči, a obrátila svou pozornost zpět k bagelům, aby je namazala smetanovým sýrem. „Vezmu to dozadu.“

Otevřela jsem dveře zadkem a šla k houpačce, a umístila talíře s bagely na stolek před tím než jsem si na houpačku sedla. Houpačku, která v posledních dvou týdnech připomínala Jacka, a naše brzké ranní tulení.

„Chceš mít oběd ve městě? Nebo tady?“ Zeptal se Liam, posazujíc se naproti mně.

„Proč se nerozhodneme později, zdá se, jako bychom teprve snídali.“

Liam se začal smát. „Dobře. Bod přijat.“

Usadila jsem se dozadu na houpačce, a začala jsem se ptát, kam Jack odjel, protože on vyrazil ze stodoly, jako kdyby neměl být žádný zítřek.

„Asi jel k řece.“

Zamračila jsem se.

„To je místo kam se chodí odreagovat.“

Všechno, co jsem chtěla udělat, bylo jít za ním.

„Proč se vaši rodiče k němu takhle chovají, obzvláště když vždycky udělal to, co po něm chtěli?“

„Protože pro naše to není nikdy dost. Vždycky pracoval tvrději, aby se pokusil získat jejich uznání, které nikdy neměl. On nikdy nezapadne do lajny, věci se mění s ním a rodiče to mohou cítit. A to vše začalo s naším příjezdem, nebo lépe řečeno, když jsi přijela ty.“

Zvedla jsem k němu oči. „Nic jsem neudělala.“

Usmál se. „Thalie, nemusela jsi dělat nic jiného, než být sama sebou.“

Liam si rukou prohrábl vlasy, což se zdálo být rodinný rys.

„Díval jsem se na Jacka od první noci tady, a když zahlédl tebe, tak nevšímal si ničeho, nebo kohokoliv. Měla jsi všechnu jeho pozornost i přes večeři.“

„Vzhledem k tomu, že jsi mě sem pozval, nezdá se, že by ti příliš vadilo, že jsem přitahována ke tvému bratrovi.“

Něco na Liamovi bylo, něco co jsem nedokázala označit. Nebyl gay, nebo něco podobného, protože se díval na tolik dívek, když jsme byli venku, ale něco tam bylo.

„Nejdřív jsem si myslel, že by mezi námi mohlo něco být, ale nebylo to tam. Mám tě rád jako přítelkyni (kamarádku), kterých moc nemám.“ Povzdychl si.

„Víš myslím, že bychom měli uklidit a pak zamířit do města.“

„Dobře. Rychle to tu uklidím, zatím co si dojdeš pro boty.“

Liam mě zanechal v kuchyni, kam jsem zanesla hrnečky a nemohla jsem si pomoct a podívala se z okna, abych zjistila, jestli bych nezahlédla Jacka.

„Koho hledáš?“

„Jacku.“ Otočila jsem si s rukou na hrudi. „Vyděsil jsi ze mě.“

„Neodpověděla jsi na mou otázku,“ řekl a šel směrem ke mně.

Záda jsem měla opřená o dřez, když se Jack zastavil jen palců přede mnou. Vypadal naštvaný a vlasy měl zaneřáděný.

Bez toho abych přemýšlela, co dělám, jsem mu položila ruku na hruď. Cítila jsem, jak mu buší srdce. Chytil mou ruku, sevřel ji do své a umístil jí zpátky na hruď.

„Koho jsi hledala, Thalie?“ Zašeptal.

Dala jsem druhou ruku na jeho obličej, něžně ho pohladila a držel ji tam, když jsem odpověděla: „Tebe, Jacku. Hledala jsem tebe.“

Stát tak blízko u něho, celé mé tělo žhnulo a napínalo se, prsa mě bolela, žaludek se mi chvěl a vše co jsem chtěla, bylo zabalit sama sebe kolem něj.

„Jsi zpátky!“ Uvedl Liam, vcházejíc zpět do místnosti.

„Kurva,“ Jack krátce opřel čelo o mé, dávajíc mi pusu na nos, než vyšel z kuchyně a šel ke schodům.

„Vypadá to, že jsem vešel v pravý čas,“ řekl křenící se Liam.

„Nebo taky ne,“ zamumlala jsem.

Kapitola 27

Jack

Poté, co jsem utekl do mého pokoje, osprchoval jsem se a znovu se převlékl, popadl jsem klíče, nasedl do auta a odjel k Donovanovi.

Co jsem to kurva, s Thalií udělal? Pokud by tam Liam nepřišel, byl bych jí líbal jak o život a nebyl jsem si jistý, že bych byl schopen zastavit. Pták mi pulsoval, a i když o něj bylo ve sprše postaráno s představami o tom, jak vzrušená Thalia stojí přede mnou. Všiml jsem si, jak ji stály bradavky, razíc si cestu zpod jejího trička a vsadil bych se, že pokud bych se jí dotkl mezi nohama, byla by mokrá.

Zatraceně, můj pták zapříčinil omezení v mých džínách, což hraničilo s bolestí. Potřeboval jsem se myslet na něco jiného, nebo dorazím k Donovanovi s tvrdým ptákem.

Mia se vetře do mé hlavy. Od včerejška ona mi poslala pár smsek týkající se svatby a já jsem odpověděl možná jedním nebo dvěma slovy. Jedné ze zpráv mi oznamovala, že pro mě vybrala družby, na což jsem odpověděl, že jestli očekává, že se objevím, že mými družby budou Donovan a Reece. Nic na to neodpověděla, takže jsem doufal, že bylo dobré znamení. Mohl bych pak nakopat sám sebe za to, že jsem toho nezměnil více ve svůj prospěch tím, že bych jí to řekl dopředu.

Byl jsem posera. Celá věc by mohla být teď zastavena, ale chtěl jsem se všem zavděčit a dokončit vysokou školu.

Vylezl z auta, všiml jsem si, že Reece má svou motorku zaparkované na úpatí cesty. Proč nemohl zaparkovat tu věc vedle Donovanova auta, bylo záhadou, ale vždycky zablokoval tu zatracenou cestu.

Trhnutím jsem otevřel dveře, oba ignoroval a šel rovnou do kuchyně pro pivo. Nikdy jsem nepil během dne, ale potřeboval jsem obrovský rozptýlení.

Vzal jsem si pivo zpátky do obýváku, a posadil jsem se do jednoho z polohovacích křesel, když jsem si dal několik loků piva.

„Tak kdo tě nasral?“ Zeptal se Reece.

Kde bych měl sakra začít, když jsem byl nasranej na každýho?

„Moje ráno začalo skvěle, díky tomu, že jsem měl tu nejkrásnější dívku, jakou jsem kdy viděl v náručí, a pak to šlo z kopce trochu moc rychle, a za to můžu vinit Lewise a tátu.“

Donovan a Reece se na mě uculovali, tak jsem na ně jen zíral.

„Odlož teď na chvíli Lewise a tvýho tátu, chceme slyšet o ‚nejkrásnější dívce‘.“

„Kurva,“ snažil jsem se uvolnit na křesle.

„Thalia byla v koupelně, když jsem vstal, a ano, věděl jsem, že tam je. Potřeboval jsem ji vidět, ale nakonec jsem ji poslal zpátky do jejího pokoje, než jsem ji odtáhl do sprchy se mnou.“

„Jsi idiot.“ Zamračil jsem se na Reece.

„Jaký normální chlap, nestrčí dolů žhavý mládě a tím myslím zasraný kouření.“

„Pozor na hubu,“ zavrčel jsem.

Podíval jsem se na Donovana. „Chceš něco dodat?“

„Jsi si jistý, že chodí s Liamem, protože jsem je viděl ve městě a nikdy se jí nedotkl. Bylo to pouze ve výjimečném případě, kdy ji chytil za ruku při přecházení silnice.“

„Řekla mi, že s ním nechodí. Zřejmě ji požádal, aby to předstírala, aby mu naši nepředhazovali nějaký holky.“ Dal jsem z půlky prázdnou láhev piva na zem a vjel si rukou do vlasů. „Téměř jsem ji v kuchyni ošukal.“

Oba moji přátelé jen seděli a zírali na mě.

„Lewis chtěl, abych šel s Miou na nějakou charitativní věc v sobotu večer, a já jsem řekl, že ne, takže on pak zavolal mého otce a během několika vteřin jsme měli slovní potyčku v kuchyni. Vyrazil jsem ven a na motorce. Když jsem se vrátil, zastihl jsem ji v kuchyni, dívala se z okna směrem do stodoly, po mně.“

„Vypadá to, že je to zlé pro oba. Otázkou je, máš odvahu jít po tom, co chceš místo toho, co tví rodiče rozhodli, že chceš?“ Zeptal se Donovan. „Pokud potřebuješ místo k pobytu, dokud vše neuklidní, ten volný pokoj je pořád tvůj.“

„Díky.“

Můj telefon si vybral právě tento okamžik, aby začal zvonit. S rychlým pohledem na displeji jsem zjistil, že je to Mia.

Opřel se do křesla, odpověděl jsem.

„Jo,“ řekl jsem na pozdrav.

„No, ty máš ale dobrou náladu.“

„Co chceš, jsem zaneprázdněný?“

V pozadí jsem slyšel Reece jak šeptá Donovanovi.

„Potřebuju, abys mě vzal v sobotu večer na charitativní akci.“

Kurva, ne znovu.

„Podívej, už jsem měl tento rozhovor s tvým tátou, a odpověď je pořád ne. Mám závazek, který nemám v úmyslu zrušit.“

„Je to něco, s těmito dvěma idioty, kterým říkáš kamarádi?“

„Jo, to je. Už jsi skončila, protože musím jít.“

„Není třeba být hrubý Jacku, ale já musím na tuto akci jít.“

Chtělo se mi křičet, proč ne, ona nebrala jako zasranou odpověď?

„Řekl jsem, že nemám čas, takže si budeš muset najít někoho jiného, aby tě doprovodil.“ V ten moment jsem věděl, že jsem ji naštval.

„Jsem tvoje snoubenka a ty očekáváš, že mě jiný muž vezme na tuto akci. Je to to, co jsi právě řekl?“

„Jo, to jsem udělal.“

„Tak pojďme si to říct jinak, pokud mě nechceš vzít na charitativní akci, odvolám svatbu.“

Neměl jsem slov, a udělala to jen tím, že řekla, že zruší svatbu. Zasraně perfektní.

Ačkoli nemohla vidět, že jsem se usmál.

„Dobře, nezapomeň vrátit prsten.“ Zavěsil jsem a omráčeně se podíval na své dva kamarády.

V klidu jsem si dal kotník jedné nohy na koleno druhé, a s rukama za hlavou jsem je nechal čekat na vysvětlení. Abych byl upřímný, nemyslel jsem, že by svatba byla tak snadno zrušená, ale byl to dobrý pocit mít poslední slovo.

„Řekla, že když ji nevezmu na charitativní akci, odvolá svatbu. Doufám, že to myslí vážně, ale mám pocit, že to byli jen kecy.“

„Tak proč se zubíš,“ zeptal se Reece.

„Protože o té doby co jsem jí zavěsil, se cítím zatraceně dobře.“

Reece udeřil hlavou o zeď a upíral svůj pohled zpátky na mě. „To je v prdeli.“

„Dobře dámy, pojďme mluvit o hudbě,“ řekl Donovan, měnící rozhovor, když se vrátil do místnosti s kytarou.

Střelil jsem po něm úlevný pohled a přikývl, „To zní lépe než můj podělaný život.“

„Jo to zní, ačkoli drama v tvém životě je mnohem zábavnější než cokoliv na obalu.“

„Musíme se rozhodnout, které skladby sobotu večer budem hrát,“ skočil do toho Donovan se, než jsem stačil Reecemu odpovědět.