ATR - 25. kapitola

Překlad: Verča

Celkem slušný chlap

Pondělí ráno. Sedm hodin padesátsedm minut. Mé oči jsou opuchlé z nedostatku spánku. Moje hlava bolí. Vidím Maxe všude, v autobuse, na ulici, v kavárně. Mé srdce poskočí pokaždé, když si myslím, že ho vidím. Nemohu snést tu bolest, a to jsou pouze dva dny potom.

„Pozdě. Jako obvykle.“ Velká Doris mi položí opět zelené desky na stůl.

„Nejsem tu pozdě.“

Položí mi další zelenou na stůl a další a další, dokud nemám plný stůl.

„Za co to je?“ Můj hlas se zvedne.

Stiskne rty do tenké linkdy. „Zničila jsi VŠECHNO – večeři o víkendu, rande…on má být můj a on mluví jen o tobě.“

On? Co jsem jí kdy udělala? O kom to mluví? O Charlie?

Jako na povel, Charlie vystrčí hlavu z jeho kanceláře. „Co se děje? Jsi v pořádku, Doris?“

„Nemluv na mě.“ Otočí se na podpatku a pochoduje chodbou pryč.

Charlie se na ní podívá a pak přesune pohled na mě. „Hej, Mac. Vypadáš jako hovno.“

Můj telefon zazvoní. Mé srdce hrozně bije, když se podívám na příjemce. Telefon zvoní a zvoní.

Charlie se ozve. „Ahoj. Zvedneš to?“

„Ne. Nový výběrčí dluhů.“

„Bude ti volat na mobil,“ kývne Charlie k mé kabelce.

„Nemám mobil. Rozbil se o víkendu, když jsem byla přivázaná a zbitá pár dealerama ve sklepě klubu rváčů.“

Charlie se na podívá na můj pořezaný a pohmožděný obličej. „Nekecej. Myslel jsem si, že jsi vešla do dveří.“

„Kéž by.“

Telefon neustále zvoní, hodím na něj bundu.

„Nepomůže to. Můj bratr byl taky stíhán. Neustále měnil svá telefonní čísla, ale výběrčí přišel do jeho domu. Někdy seděl venku v autě celé hodiny. Můj bratr se jednoho dne rozčílil a rozbil mu všechna okna jeho vozu pálkou. Výběrčí mu to připsal.“

„Možná se budu muset vrátit na své staré místo. Stále je v rekonstrukci. Nebude mě tam hledat.“

***

O dvanáct hodin později, jsem zpět ve svém starém pokoji. Rozbalím krabice v mé doposud nerenovované svatyni a vykopu svůj starý telefon. Po rozhovoru s doktorem Drakem u oběda v kantýně jsem se rozhodla o studiu na zdravotnické škole, a chci aby to Amanda věděla jako první.

„Ahoj, Mac,“ řekne. „Hádej co? Jsem na schůzce s Kink on a Stick (opravdu nevím, jak to přeložit – kink – kudrna, smyčka, klička, výstřednost, oko, stick – tyčka, hůl, klacek násada). Potřebovala jsem se odrazit od Jakea a Drake byl totální volba. Jsme sexuálně, ale ne romanticky kompatibilní, takže jsme se rozhodli, že budeme kamarádi s benefity.“

Řev vyplní reproduktor a přidržím si ho od ucha. „Co to je?“

„Jsme v klubu smíšených bojových umění. Po jeho čůrající soutěži s Maxem, Drake je nadšený dostat se do okruhu, a opravdu ví, jak pracovat s davem. Milují ho. Poslední boj měl hotový těměř za dvě minuty. Opravdu zápasil na vysoké škole. Zřejmě vyhrál několik titulů. Měla bys ho vidět. Je rychlý a lehký na jeho nohách.“

„Je tam Max?“

„Ne. Jsme v nějakém nóbl klubu v Palo Alto. Není to tak velké jako Redemption, ale je to zařízené drahým zařízením a je tu dřevěná podlaha. Všechno licencované a schválené.“ Její hlas klesne do šepotu. „Už jsi slyšela o Maxovi?“

V krku se mi utvoří boule. „Ne. Jeho sbohem bylo docela jasné. A nejsem si jistá, jestli to chci. Prostě se nemůžu dostat přes své problémy s násilím. Myslím, že je nám souzeno nebýt spolu.“

„Možná bys mu měla zavolat. Promluvit si sním. Najít způsob, jak vybudovat úroveň důvěry, kde nejsi vyděšená, že se změní ve tvého otce.“

„Na tom teď nezáleží.“ Povzdechnu si. „V pátek pošlu fax agentuře, který bude říkat, že nesouhlasím s provedením Maxovo platby. Bude zuřit. Jsem si jistá, že nový výběrčí taky.“

„Neboj se o výběrčího. Jsem teď ve hře.“

„Proč šeptáš?“ Hraju si se srdíčkovým přívěskem kolem krku. Měla bych si ho sundat. Možná prodat, ale nikdy jsem neměla šperk, který pro mne tolik znamenal. Připomíná mi to noc, kdy mi Max poprvé řekl, „Moje.“

„Vplížili jsme se do místnosti první pomoci. Drake, řekl, že potřebuje osobní lékařskou prohlídku. Šel do svého auta pro jeho zásoby. Nejsem si jistý co očekává, jsem právnička, ne doktorka.“ Propukne ve smích, nemůžu si pomoc, ale také se zasměju.

„Přemýšlím, že vezmu nabídku doktora Drakea, aby mi pomohl dostat se na zdravotnickou školu,“ řeknu jí. „Pomůže mi získat plné stipendium. Pokud to půjde dobře, mohla bych být na škole za čtyři měsíce. Když se mi podaří zdržet výběrčího, mé platby budou pozastaveny zatímco budu ve škole.“

„A když ne?“

„Budu v pozici koupit mým rodičů nový dům až absolvuji.“

Amanda si povzdechne. „Myslela jsem, že to není to, co chceš opravdu dělat.“

„To ne, ale nemám žádné jiné možnosti.“

„Je to moje chyba,“ řekne nahlas. „V sobotu si nepracovala kvůli mně. Byla jsem příliš zaneprázdněná procesem.“

Schoulím se ve své posteli a zabalím kolem sebe jednu paži. „To není tvoje chyba. Jsi moje nejlepší kamarádka. Byla jsem tam, protože jsem tam chtěla být, a udělala bych to znovu. Došlo by k tomu, tak jako tak. Prostě teď nemůžu přijít na jiný způsob, jak se z toho dostat. Nemohu si vzít Maxovo peníze, zvláště teď.“

„Škoda, že neznáš právníka, který ti dluží velkou laskavost.“

Můj hrudník se utáhne. „Nepotřebuju tě k boji v mých zápasech. Je to můj nepořádek. Musím si to vyřešit.“

„Nenabízím se ti k boji tvých zápasů. Budeš si bojovat své zápasy, ale budu ti pomáhat. To je to, co právníci a nejlepší kamarádi dělají. A štěstí pro tebe, mám místo na svém seznamu pro nejlepší kamarádku, která tu pro mě a kryje mi záda od mých čtyř let.“

Slzy se hromadí v mých očích. „Přestaň. Rozbrečela jsi mě.“

„Dobře. Udělala jsi mě plačící a teď, když Drake přijde, bude můj obličej oteklý a červený. To není dobrý vzhled pro hraní. Budu se muset běžet osvěžit do umývárny. Do té doby potřebuješ přemýšlet o získání nějakého vlivu.“

„Dlužím peníze. Nemám žádný vliv.“

„Zákon je tvoje páka.“ Její tón se přepne do plně přednáškového. „Existují zákony o tom jak může vybírat peníze. Nemůže tě obtěžovat, nemůže ti vyhrožovat. Mohla bych pokračovat dál.“

„Myslela jsem,že by trvalo dlouho spustit věci prostřednictvím soudu.“

„To ano. Pokud nemáš přátele na vysokých místech. A ty víš, že já ano.“

Dveře se v pozadí otevřou a zavřou. Amanda se zachichotá. „Drake je zpět. Vytáhl uniformu zdravotní sestřičky. Hmm. Nikdy jsem neviděla uniformu sestřičky - pouze dva palce vysokou sukni a tak malá látka na zakrytí prsou. Co dalšího má? Pár gumových rukavic, obří injekční stříkačku bez jehly, motouz, plastovou fólii, kabely a …ani nevím, co je to poslední, ale pohybuje se to.“

Zasměji se a odfrknu si. „Snažíš se mě rozveselit.“

„Pokouším se.“ Její hlas klesne tak nízko, že jí sotva slyším. „Nemyslím si, že je opravdu zraněný.“

„Možná hlava.“

„Jsi si jistá, že ho nechceš? Stále pro tebe drží pochodeň, a myslím, že by ses mohla naučit pár věcí.“

„Ne. Určitě ne. Je jen tvůj.“

„Ooooo. Ukazuje mi, kde ho to bolí. To je velká bolístka. Možná by to mohla sestřička políbit, aby to bylo lepší.“

„OKAMŽITÝ ODCHOD,“ zakřičím do telefonu. „TMI.“ (too much information – příliš mnoho informací)

„Ahoj, zlato,“ zašeptá. „Neboj se o výběrčího-“ odmlčí se. „Špatný pacient. Přestaň, nebo tě bude muset sestřička plácnout. Oh, chápu. Přinesl sis vlastní pádlo. Musím jít, Mac. Věci se zahřívají.“

***

Doktor Drake se rozzáří, když přijdu do jeho kanceláře další den. „Podívejme se kdo je tady. Moje oblíbená uchazečka.“

„Dobrý den, doktore Drakeu.“

Ukáže ke kulatému stolu a posadí se vedle mě. „Jsem tak rád, že jste se rozhodla přijmout mojí nabídku,“ řekne. „Když jste dnes ráno volala, moje sekretářka vytvořila dvě složky – jednu se žádostí o stipendium a jednu pro zdravotní školu. Myslel jsem, že bysme je mohli vyplnit spolu a mohl bych vám dát nějaké tipy.“

„Výborně.“ Vytvořím falešný úsměv na tváři a snažím se přesvědčit, že je to opravdu to, co chci dělat. „Nemůžu vám dostatečně poděkovat za vaši pomoc.“

Doktor Drake si přehodí ruku přes opěradlo. „Ještě neděkujte. Poděkujete mi, až získáte stipendium a akceptačí dopis od lékařské fakulty. Do sedmi až desíti let budete plně kvalifikovaná lékařka pracující na pohotovosti. Můžeme si spolu dávat oběd každý den.“

Překvapí mě zvuk škrábání v chodbě, vlasy na zátylku se mi postaví. Otočím se a podívám se na otevřené dveře. Nikdo tam není.

„Deset let.“ Polknu. „Těším se na to.“

„Nevadilo by vám podat mi lékařský výpis?“ Řekne, když třídí složky. „Vrchní polička. Červená kniha s modrým písmem.“

„Jasně.“ Odtlačím svou židli od stolu a zachytím zvuk klepnutí na chodbě. „Je tam někdo?“ Jdu ke dveřím a podívám se napravo a nalevo. Nic. Asi jsem paranoidní. Jdu znovu ke knihovně a vytáhnu se na špičky, abych dosáhla na knihu.

„Omlouvám se, Mac. Zapomněl jsem, že je to vysoko. Pomůžu vám.“ Doktor Drake přijde za mě a sáhne po knize. Je tak blízko, můžu cítit jeho teplo na mých zádech.

Vrčení z chodby mi pošle mráz po zádech.

„Někdo je tam venku.“ Vyklouznu zpod něj. „Slyšel jste to?“ Závodím ke dveřím, ale chodba je prázdná.“

„Kdo je tam?“ Doktor Drake se ke mně připojí.

„Nevím. Pořád slyším nějaké zvuky a pak jsem si myslela, že slyším zavrčení.“

„Možná, to jsou jenom nervy.“

„Jo. To musí být ono.“

Doktor Drake se ke mně otočí. „Nejsou to nervy, že? Není v tom vaše srdce. Mohl jsem to vidět ve chvíli, kdy jste vstoupila do mé kanceláře a vidím to i teď. Záříte, když jste z něčeho nadšená. Záříte, když mluvíte s Charliem. Zářila jste i na aukci, když jste byla s Huntingtonem, ale nezáříte se mnou. To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že je čas ustoupit.“

Má ústa se otevřou.“ „Ne. Opravdu. Chci to udělat.“

Doktor Drake zavrtí hlavou. „Proč si to pořádně nepromyslíte? Jsem pořád tady. Byl bych velmi šťastný, když bych přivedl do našeho stáda nového lékaře. Ale pokud se rozhodnete pokračovat, chci vidět jiskru. Chci, abyste žila svůj sen.“

Mé srdce se zhoupne. „Vzdala jsem se snů.“

Doktor Drake nakloní hlavu zpět a jemně pozvedne mou bradu, nutíc mě se na něj podívat. „Nikdy se navzdávejte vašich snů. Vidíte něco, co chcete, bojujte za to.“ Odmlčí se a zamračí. „To mi připomíná, že dlužím Huntingtonovi kolo v ringu. Řekněte mu, ať mi zavolá.“

Polknu a odvrátím zrak. „Rozešli jsme se.“

Jeho obličej se zjemní a lehce přejede prstem přes mé podlitiny na tváři. „To je mi líto. Doufám, že tyhle modřiny nejsou důvodem.“

„Ne.“ Zavrtím hlavou. „Max by mi nikdy neublížil.“

A najednou, vůbec poprvé tomu věřím.

***

Nemocnice je vzhůru nohama, když přijdu v pátek ráno do práce. Všichni mluví. Nikdo nefunguje. Bezpečnost je zdvojnásobena. Policie je všude. Razím si svou cestu davem a mířím rovnou k Charliemu. Pokud někdo něco ví, je to on.

„Přišla jsi na správné místo,“ řekne, když se zeptám. Opře se v křesle a zkříží prsty. „Jsem srdce nemocnice. Pokud potřebuješ informace, přijď za mnou.“

„Jsem tady,“ vychrlím. „Teď to vysyp.“

Charlieho úsměv zmizí. „Někdo napadl doktora Drakea v jeho kanceláři včera v noci. Nemocnice se snaží udržet všechno v důvěrnosti. Nechtějí, aby lidé panikařili.“

„Je v pořádku?“

Charlie pokrčí rameny. „Je na jednotce intenzivní péče. Zřejmě byl zasažen do hlavy hasicím přístrojem. Neviděl útočníka.“

Vezmu Charlieho za ruku. „Byla jsem s ním ve čtvrtek večer. Jsem si jistá, že jsem slyšela někoho na chodbě.“

„Kdo by chtěl ublížit doktoru Drakeovi?“ Zapřemýšlí Charlie. „Slyšel jsem, že jeho kancelář je nedotčená. Jeho peněženka zůstala na stole. Hodinky mu útočník taky nechal na ruce. Je to milý chlap. Příliš dobře vypadající na můj vkus, ale slušný. I když je konkurence.“ Nakloní se dopředu a zašeptá. „Bylo to jeho jméno, které volala Doris.“

Nevolnost se mi rojí v břiše. „Mají nějaké stopy?“

„Moc ne. Mají otisky prstů z hasicího přístroje, ale nic jiného.“

Položím hlavu na můj stůl. Neumím si představit, kdo by chtěl ublížit doktoru Drakeovi, ale v mém srdci vím, že to nebyl Max.

***

Den se vleče. Když mi končí směna, zavolá mi Amanda, že uvízla na jednání a nestihne to.

Bublinková koupel a zmrzlina.

Odešlu fax R Us a přehodím si tašku přes záda. Můj telefon zazvoní. Zkontroluji ID volajícího. Neidentifikovaný volající. Mohl by to být Ty? Zatnu zuby a zvednu to. Udělám patetický pokus skrýt moje překvapení, když mi Jake řekne ahoj.

„Potřebuji tvou pomoc,“ řekne, „Toment vyzval Pulverizera dnes večer. Pulverizer je číslo jedna v podzemním okruhu USA.“

„Jestli chce bojovat, tak bude bojovat. Nebudu schopna ho zastavit.“

Jake zasyčí. „Ty nerozumíš. Zbláznil se. Je to jako by si přál zemřít. Vyzval tři kluky nad ním. Vyhrál každý zápas, teď je číslo jedna.“

„Myslela jsem, že je to jeho sen.“ Zastavím se před samoobsluhou a opřu se o zeď. „Řekl, že chce být číslo jedna v Kalifornii. Řekl, že by byl rád, kdyby se dostal na vrchol.“

„To není dost.“

Samozřejmě, že ne. Otcova slova ho musí pořád pronásledovat.

„Proč mě potřebuješ? Nejsme už spolu.“

„Musíš příjít do klubu, Makaylo.“ Jakeův hlas nabere prosebný tón. „Pulverizer poslal každého oponenta do nemocnice s životem ohrožujícím zraněním. Trénuje měsíce před bojem. Vyhrál jeho posledních čtrnáct útkání knockoutem. Je neporažen po dobu šesti let. Ale je to špinavý bojovník. Kdyby nebyl v podzemním okruhu, z profesionální ligy by byl vyhozen. Torment je jeho první skutečná hrozba za posledních několik let. Přijde připraven.“

„Max…Torment ho zvládne. Je to dobrý bojovník. Teď nejlepší.“

Jake zasténá. „Max není připraven na tento boj. Je unavený, zraněný a nevidí jasně. Tenhle týden bojoval více než Pulverizer za celý rok. Nemůže bojovat s někým jako je Pulverizer. Ten chlap je dobrej. Je připravenej. Odpočinutý. A bude bojovat špinavě. Jeden špatný pohyb a Max bude…“

Můj žaludek se houpe. „Co chceš abych udělala?“

„Přijď do klubu a promluv si s ním. Zkoušel jsem to. Rampage taky. Sakra, všichni jsme to zkoušeli. Dokonce Sandy. Říká, že bude číslo jedna, pokud ho zabije. A mohl by. Nemyslí jasně, a nevidí jasně, nemůže bojovat.“

„Rozešli jsme se. Nechce se mnou mluvit.“

„Prosím.“

Vzlyk vyjde z mého hrdla. „Je mi to líto, Jaku. Není nám souzeno být spolu, a nechci měnit jeho mysl.“

„Děláš velkou chybu,“ vykřikne Jake. „Jestli to je to, co si myslíš, pak jsi mu nikdy nerozuměla.“

***

Příliš zarmoucená jít domů, zamířím na jednotku intenzivní péče, abych navštívila doktora Drakea.

Chodba je chladná a tichá. Intenzivní péče je místo emocionálních extrémů. Buď je to radost nebo zoufalství. Dnes je tu spousta zoufalství.

Doktor Drake není ve svém pokoji. Vzali ho na cétéčko. Sedím v křesle na chodbě a čekám, než uvidím muže v hnědém saku jak vejde do místnosti. Znám ho velmi dobře z obchodu s koblihami, ale dnes nejí koblihy.

Žena u které je na návštěvě musí být jeho příbuzná. Sdílejí stejnou olivovou pleť, tmavé vasy a patricijský nos. Je připojena k přístrojům. Spí. Stroje v jejím pokoji bzučí a pípají. Muž sedící u její postele jí drží za ruku. Sestra jde zkontrolovat monitory a prohodí si několik slov. Než odejde zavolá, „Děkuji, paní Maloneyová.“

Jeho hlas je mi povědomý. Velmi dobře povědomý. Jdu ke dveřím a zkontroluji název na tabulce. Gloria Martinez.

„Promiňte?“

Muž vzhlédne. Není to muž. Kluk. Není mu více než dvacet. Má tmavé kruhy pod očima. Tvář bez naděje.

„Jste Sergio?“

Zachytím záblesk zájmu v jeho očích a přikývne.

„Jsem Makayla Delaneyová. Stíhal jsi mě kvůli splátkám.“

Emoce zkříží jeho tvář. Žádná z nich není obzvlášť příjemná. „Co tady děláte?“

„Navštěva přítele.“ Podívám se na ženu v posteli a pak na něj. „Je to tvoje máma? To je důvod proč jsi vždy volal z nemocnice?“

Jeho tvář se zhroutí. „Jo. Umírá. Potřebuje nové srdce. Ale nemá žádné zdravotní pojištění.“

Mé srdce bolí. „Je mi to tak líto.“

„Prodal jsem všechno co jsem mohl, abych zaplatil její léčbu,“ řekne, „ale nemám dost peněz, aby se dočkala transplantace. Pokud bych byl schopen shromáždit dost a dostal ten bonus, mohl jsem jí koupit srdce.“

Obrátí jeho tvář pryč a utře si slzu z tváře.

Mé oči se také zalijí a mé hrdlo se utáhne.

„Pomohla by ti nějak má platba?“

Zavrtí hlavou. „I kdybych přitlačil na všechny mé dlužníky, neměl bych dost. Potřebuju velké peníze.“

„Je mi to líto.“

Jeho tváře zrudnou. „Viděl jsem tě v obchodě s koblihami, před nějakou dobou. Tvůj kamarád říkal, že je tvůj přítel miliardář. Myslel jsem, že když na tebe víc zatlačím, splatíš své půjčky. Ale ty jsi byla tak milá. Nemohl jsem.“

„Není miliardář. A už to není můj přítel.“

Sergio se pousměje. „Potíže v ráji?“

„Potřeboval důvěru, kterou jsem mu nebyla schopná dát. Je to násilný člověk. Bála jsem se, že mi ublíží, nebo mě bude zkoušet kontrolovat.“

„Zní jako Ty. Ten chlap je blázen. Vždy v problémech se zákonem. Vždy reje do lidí bezdůvodně.“

Posadím se na židli u dveří a zamračím se. „Neviděla jsem, že by Max někdy někoho zranil. Nikdy mi nevyhrožoval. Je kontrolující. Chtěl splatit můj dluh a já mu to nedovolila.“

Sergiovi se rozšíří oči. „Zní jako celkem slušný chlap. Škoda, že to nevyšlo.“

Výrok roku.

„Málem jsem skončil v práci hned první den,“ řekne. „Nejsem jako Ty. Nemohl jsem dělat to, co dělá on. Nemohl jsem zvládnout křik a nadávky. Ale potřebovali jsme peníze. Moje máma mi jednou řekla, že vidíš srdce člověka. Podívej se pod povrch. Takže když mi nadávali, poslouchal jsem je a snažil se zjistit, čeho se opravdu bojí. Nemohl jsem s tím nic dělat. I přesto jsem vybíral dluhy. Ale pomohlo mi to vypořádat se se zlostí na povrchu. A když jsem si to mohl ulehčit, udělal jsem to.“

Můj dech se zadrhne. Viděla jsem Maxovo srdce. Viděla jsem jeho laskavost a soucit. Jeho divokou potřebu chránit. Nikdy by mi neublížil. Jen jsem se bála věřit.

„Moje máma je vše, co mám,“ řekne tiše. „Můj otec zemřel, když jsem byl malý. Nemám žádné sestry nebo bratry. Zbytek rodiny je v Itálii.“

Slzy stékají po jeho tvářích, ale tentokrát se neodvrátí. Otevřu kabelku a hledám kapesník a podívám se na příjem faxu.

Dostanu nápad. Dar z nebes pro Sergia. Odpuštění pro mě.

Podám Sergiovi kapesník. „Myslím, že ti můžu pomoct, ale budu muset jít do tvé kanceláře a chytit fax. A potřebuju se dostat do klubu ve Městě Duchů.“

„Ty a bojovník?“

Mé rty se stočí do úsměvu. „Jsem bojovník a budu bojovat, abych získala zpět svého celkem slušného chlapa.“