RT - 8. kapitola

Překlad: Teza

Ano, opravdu se to děje – další kapitola hned druhý den :D. Jsem marod, tak využijeme toho, že se válím v posteli.

Cade

O pár dní později jsem v posilce a snažím se nerozlítit na otravnou holku, která stéle předstírá, že neví, jak pracovat na žádném stroji, a konstantně mi strká svůj zadek nebo prsa do obličeje.

„Dělám to správně?“ ptá se s protivným smíchem, zatímco je ohnutá přes lavici na posilování se zadkem ve vzduchu a dělá kick-back na tricepsy. (nemáme pro to slovo, takže vám to tu pánovévysvětlí - https://www.youtube.com/watch?v=19LlDG1tCqU)

„Jasně,“ odpovím znuděným tónem, než odejdu.

Slyším její uražené odfrknutí na má záda, když mířím k přednímu pultu. Pro mě za mě. Pokud tu je jenom kvůli šukání, pak brečí na špatném hrobě. Protože pokud nemá zelené oči, zrzavé vlasy a bezchybnou pokožku s lehkým posypem pih, pak to můj pták nechce… stupidní podělaný pták.

Rok po Iráku, když jsme se konečně dostali z rehabilitační kliniky, jsme se s Evansem zlili pod obraz boží v místním baru nedaleko našeho bytu. Jako vždy jsem měl spousta příležitostí jít s někým domů a byl jsem tak blízko k tomu to udělat. Chtěl jsem píchat vesnickou holku, která sužuje každou jdoucí myšlenku v mé hlavě. Ale když na to došlo, pták mi z celé té myšlenky na dotýkání se někoho jiného zvadl. Stále vadne. Zvlášť teď, když jsem ji znovu viděl…

Zavrtím hlavou, než nechám své myšlenky zajítještě dál. Jo, nějakou chvíli to budu jenom já a moje pravá ruka, dokud můj pták nezačne znovu spolupracovat.

Teď se cítím pobouřeně a už se chci zeptat Bensona, jestli si chce dát kolo v ringu, když se Evans vřítí dveřmi dovnitř, jako by mu u prdele koudel hořela. „Jsou tu už Cooper s Jaxsonem?“

Rozhlédnu se po místnosti. „Ne. Měli by tu být?“

„Jo. Poslal jsem jim zprávu.“

Na to vejde Cooper dveřmi za ním. „Dobře, Evansi, co je k sakru tak důležitý, že jsem musel ve spěchu odejít z práce?“

„Věř mi, budeš rád, že jsi šel.“

Než to může rozvést, přijde Jaxson a doslova se musím podívat dvakrát, nevěříce, co vidím. Zářivý záblesk růžové je připoután k jeho hrudníku, což je náhodou jeho holčička, a v pravé ruce nese zasranou tašku na plenky.

„Co se sakra děje, Evansi? Jestli si sem táhl můj zadek kvůli něčemu stupidnímu, tak ti nakopu prdel.“ Všichni jsme zticha, zatímco na něj zíráme. „Na co kurva čumíte?“

Sawyer odpoví jako první. „Kámo, vypadáš zasraně směšně.“ On se s Cooperem rozesmějí, zatímco já se snažím udržet, ale musím souhlasit s Evansem. Vidět svého kámoše vyzdobeného ve svém obvyklém oblečení, s vystavenými tetováními a výrazem ‚nevymrdávej se mnou‘, zatímco má připoutané dítě k hrudníku, je pěkně zatraceně vtipný.

Jaxson na něho zírá a přísahám, že pokud by k sobě neměl přidělanou dceru, vzal by Sawyera k zemi.

„Neboj, Annabelle,“ vrká Sawyer a odvážně k ní jde, „ty nevypadáš směšně, jen tvůj táta. Ty jsi hezká jako tvoje máma.“

Jaxson ho strčí do hrudníku. „Zavři kurva hubu a nedávej pusu mýmu dítěti.“

Všichni tři se dobře zasmějeme na jeho účet, než se do toho vloží Cooper. „Dobře, ven s tím, Evansi, proč jsi nás sem sakra přivedl?“

Samolibě se ušklíbne. „Neuvěříte, o co jsem zakopl. Následujete mě.“ Zamíří ke dveřím, pak zastaví a ohlédne se po mně. „Ty taky, pojď.“

Dívám se na něho jako na idiota. „Nemůžeme všichni odejít z posilovny.“

„Ano, můžeme. Je tu Holly.“

Koukneme se na naší recepční na hovno. Dohodli jsme se ji tu nechat na měsíc pracovat jako na praxi do školy. Praskne žvýkačkou a usměje se na nás, než se vrátí k pilování nehtů. Kouknu se zpátky na Evanse s pohledem ‚to si ze mě děláš prdel‘.

„Bude v pohodě, nebudeme pryč tak dlouho a je to jenom kousek po ulici. Věř mi, nebudeš tohle chtít prošvihnout.“

Zavrtím hlavou a neochotně následuju. Musím přiznat, že jsem trochu zvědavý vidět, co ho tak zburcovalo.

Vede nás ulicí a zastaví se přímo před parkem, kde je skupina holek, co dělají jógu v otevřeném prostoru. „Vidíte, co jsem vám kurva říkal? Je to krásné, že?“

Myslí to zasraně vážně? Chystám se ho plesknout přes hlavu, ale ruka se mi zastaví ve vzduchu, když můj pohled spočine na zrzavých vlasech. Všechen vzduch je vycucnut z mých plic, jak si prohlížím tu jednu dívku, kterou jsem umíral touhou vidět od té doby, co ode mě před pár dnyutekla.

Sawyer poplácá mě a Jaxsona po zádech. „Posaďte se, hoši, a užijme si výhled na naše krásné ženy v zasraně těsném oblečení, zatímco jejich těla jsou ohnutá v každé poloze známé muži.“

Sednu si na pouliční lavičku vedle něho a ignoruji jeho komentář o ‚našich ženách‘. Všechny jejich ženy tu možná jsou, ale nehledě na to, jak moc si přeju opak, Zrzka mnou ženou není a nikdy nebude. Je ženou někoho jiného? Krev mi nad tou myšlenkou pumpuje násilným vztekem. Kurva, tam nezacházej, Walkere, nebo jsi zodpovědný za své vlastní zasrané aneurysma. Nasupeně se kouknu po Sawyerovi, nasraný, že mě sem přitáhl, když už pro mě poslední dny bylo těžké se snažit jasně přemýšlet.

Domýšlivě se na mě usměje. „Nemáš zač.“ Praštím toho arogantního bastarda do ruky, což ho jenom rozesměje. „Pro mě za mě, chovej se jako, že nejsi šťastnej, že jsem sem dotáhl tvou prdel,“ odpoví a pak mi strhne čapku z hlavy. „Co to kurva s tebou je, že pořád nosíš tuhle zatracenou věc, jako by byla venku zima? Je tu asi tak pětaosmdesát stupňů pro lásku boží.“

Vyškubnu mu ji z ruky a nasadím si ji, pak pokrčím rameny, když nevím, co říct. Z nějakého důvodu mi ta zatracená věc přirostla k srdci. Když ji nenosím, cítím se, jako bych chodil bez podělaných kalhot nebo tak něco.

„Aspoň si jdi koupit nějakou letní, když ji chceš tak zpropadeně moc nosit. Potěj se mi koule, jen když se na tebe dívám.“

Namíchnutě se po měn kouknu. „Kdo kurva seš, zasraná módní policie? Proč kurva nezavřeš hubu, neoblíkneš se do oblečku servírky tvý ženy a neupečeš zasranej koláč, sexy posranej Sawyere.“

Jaxson a Cooper vybuchnou v záchvat smíchu, zatímco se na mě Sawyer uculuje, ani trochu uražen. „Měl bys vidět, co dělám v tý pekárně svý ženě, když jsou všichni pryč, a ona má na sobě svojí sexy uniformu.“

Protočím oči. „Zasraně mě ušetři detailů.“ Přísahám, že jediné, co ten chlap dělá, je, že se zastavuje v pekárně, den co den, aby došukal tu holku k smrti.

Zvuk smíchu stáhne mou pozornost k holkám a okamžitě můžu rozeznat Faithin smích od ostatních. Jeho lahodný, jemný zvuk spolu s krásným úsměv na její tváři mě zasáhne jako silná rána do hrudníku.

Ježíši, je nádherná. Pozoruji, jak se její pevné, pružné tělo ohýbá do poloh, které jsou zasranou fantazií každého chlapa. Začnou mi hlavou běhat představy z noci, kdy jsem měl dost štěstí a mohl jsem pomilovat každý centimetr tohoto těla, svýma rukama, pusou a svým…

„Hej, co tam máš za svačiny v tý tašce? Mám hlad,“ ptá se Sawyer a naštěstí mě vytahuje z myšlenek. Jaxson se na něho koukne v údivu, jestli to myslí vážně. „Co? Holky do těch věcí pořád balí jídlo pro děti. Julie tam toho asi bude mít tunu.“

„Je jí pět týdnů, ty zasranej idiote. Má jenom sunar.“

„Jak to mám sakra vědět, zasranej táto na denní péči? Ježíši, jsi dneska opravdu v náladě. Co ti sakra vlezlo do prdele?“

„To protože si pět týdnu nezašukal.“

Jaxson přehoupne pohled ze Sawyera ke Cooperovi, vůbec neoceňujíce jeho vysmátou odpověď.

„Ah, no tím se to vysvětluje. Jak dlouho budeš ještě muset čekat? Ježíši, myslím, že by mně odpadl pták, kdybych tak dlouho musel být bez Grace.“ Zavrtím hlavou. Ten chlap prostě neví, kdy sklapnout.

„Za pár dní jde k doktorovi… přesněji za tři,“ zamumlá, než vtiskne pusu na dceřinu hlavu.

Než někdo může říct něco dalšího, vzduch prořízne zvuk rychlého malého motorku a přitáhne pozornost nalevo. Sleduji malou starší dámu, jak se k nám řítí jako čamrda ve svém motorizovaném vozíku, který je v předním košíku naplněný potravinami. Dupne na brzdy tak silně, že se sklouzne až před lavičku.

„Perverzáci,“ vyplivne naštvaně, očividně ví, co tu děláme. Pak zavrtí prstem na Coopera. „A proč nejsem překvapená, že vás vidím tohle dělat, Šerife? Všichni byste se za sebe měli stydět.“

„Hej!“ vloží se do toho Sawyer. „To jsou naše ženy támhle a můžeme na ně být perverzní, když chceme.“

Vážně to zasraně řekl?

„Nebojte, paní Haywoodová,“ odpoví Cooper v klidu, „jenom čekáme na holky. Slíbil jsem Kayle, že jí dneska vezmu na oběd.“

V tichosti na nás všechny zírá a přísahám, že pokud by pohled mohl zabíjet, tak bychom právě teď byli tři metry pod zemí. „No, měli jste počkat ve svých vozech,“ krátce zkritizovala, než uháněla pryč. Musím uznat, že ta věc má v sobě napakovanou nějakou pořádnou sílu.

„Ježíši, zasraná babizna. Zaručeně se zdá, že si toho o tobě moc nemyslí, Šerife,“ posmívá se Sawyer a snaží se napodobit starou paní.

Cooper zachrochtá, vůbec se nezdá, že je uražený. „To protože mě jednou chytla, jak jsem jí čůral do keře růží, když mi bylo tak zasraně čtrnáct, a ještě se s tím nevyrovnala.“

Jaxson hodlá něco dodat, ale je odříznut hromadou pronikavého jekotu. „Oh božínku, moje holčička je tady,“ rozplývá se Julie a běží k nám s bandou holek za sebou. Zvedne Annabelle od Jaxsona a začne zlévat pusami obličej nemluvněte. „Jak se má moje sladká holčička?“ vrká. Pak se nakloní, aby dala Jaxsonovi rychlou pusu, ale on ji nakonec popadne zezadu za hlavu a ztrhá ji, jako by pět týdnů nedostal.

Když ve skupině holek nezahlédnu Faith, pohlédnu na park a hrudník se mi pevně stáhne, když ji vidím váhavě zůstávat pozadu. Odvrátí se, když se naše pohledy střetnou, a začne si balit podložku, očividně se necítí vítaná, z čehož se cítím jako kompletní sračka.

„Co tu všichni děláte?“ zeptá se Grace, přitahujíc mou pozornost zpátky ke skupině.

„Evans nám psal, když vás tu zahlídl,“ odvětí Cooper, než zvedne Kaylu a taky ji zlíbá.

Kriste, dostaň mě kurva odtud.

Grace se zasměje a zavrtí hlavou. „Proč nejsem překvapená, že slyším, že to byl tvůj nápad, Sawyere?“

„Protože mě znáš tak dobře, baby.“

Když se postaví, zvedne ji a přehodí si ji přes rameno. Zaječí a snaží se vykroutit. „Sawyere Evansi, dej mě ihned dolů, ztrapňuješ mě!“

„Promiň, dortíčku, ale mám pro tebe plány, než půjdeš zpátky do pekárny.“

„Zatím, Grace!“ smějí se Kayla s Julií, když ji začne táhnout pryč.

Zamává nazpět, v rozpacích, pak ji slyším zareptat: „Vážně tě zabiju, Sawyere.“

„Neboj se nic, baby, budeš si to na mně moct za minutku vybít.“ Než se dostane moc daleko, koukne na park a pak na mě. Vím, co se chystá říct, než to vůbec řekne. „Nebuď kretén, Walkere.“ Pokračuje ke svému trucku dřív, než mu můžu říct, ať si zasraně hledí svého.

Uvědomím si, že je ticho, tak se rozhlídnu a uvidím, že na mě Katelyn kouká, zatímco se všichni nepříjemně ošijí. Předá Annabelle Julii a pak jde zpátky přes ulici ke své sestřenici. Všichni mě v očekávání pozorují.

„Já vím, už jdu,“ zamumlám, než zamířím přes ulici. Plánoval jsem s ní mluvit po celou dobu, protože s ní chci něco probrat, ale nepotřebuju, aby mě u toho sledoval celý zatracený dav.

Faith klečí na zemi zády ke mně, zatímco pomáhá Katelyn všechno sbalit. Jako by mohla cítit můj příchod, náhle zmrzne, pak koukne za sebe. V jejích očích se objeví šok, když se naše pohledy setkají, ale i něco dalšího… něco, co nechci brát na vědomí, jinak mě to vcucne a už nikdy nevyjdu ven. Je to ten samý zatracený vliv, který na mě vždy měla.

Pozoruji ji, jak něco mumlá Katelyn, než se postaví, aby mně čelila. Katelyn ji rychle následuje a ochranářsky vykročí před ni. Přijde mi vtipně, že na holku, která bývala vystrašená se na mě vůbec podívat, mě teď sjíždí pohledem pokaždé, když mě vidí, a vypadá, že je připravená se rvát, pokud nastane nutnost.

Ignoruji její pohled smrti a soustředím se jenom na Faith. „Ahoj, Zrzko.“

Překvapení zaplápolá v jejích světle zelených očích, že jsem použil její přezdívku. „Ahoj.“

Odstrčím hřejivý pocit, který se snaží rozehřát cestu do mého hrudníku nad zvukem jejího hlasu. „Můžu s tebou na minutku mluvit?“

„Um, jasně.“ Oba pohlédneme na Katelyn a nejsem překvapený, když se nenamáhá odejít. Faith jí dá ruku na rameno. „Sejdeme se u auta, jo?“

Váhá. „Seš si jistá?“ když Faith kývne, sehne se a popadne svoje věci. „Budu přímo támhle, jestli mě budeš potřebovat.“ Ukáže ke svému autu, které je zaparkované na ulici. Ještě jednou na mě nasupeně koukne, než okolo mě projde a naschvál udeří moje rameno. Nafoukne se, když se nepohnu, a pokračuje dál.

Zvednu obočí na Faith. „Mám takový pocit, že mě nemám moc ráda.“ Usměje se, jak jsem doufal, a z pohledu na to mi zasraně buší srdce v hrudníku jako náctiletému. Ježíši, jsem zasraně patetický.

„Promiň, je trochu ochranářská.“ Pokrčím rameny a dám jí tak vědět, že ve skutečnosti nejsem dotčený. Jestli něco, tak jsem rád, že na ni někdo dohlíží.

Její úsměv zvadne, jak se na nás snese ticho, a nelíbí se mi, když sklopí pohled a začne okopávat zemi. „Takže o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“

Přiblížím se, dám prst pod její bradu a donutím její oči k mým. „Proč jsi nepřišla s ostatníma?“ snaží se odvrátit pohled, ale pevně držím její bradu a nenechám ji. Nervózně si oblízne rty a já doufám, že si nevšimne mého ptáka, který se z toho staví do pozoru. Samozřejmě, že teď ta zasraná věc funguje…

„Nebyla jsem si jistá, jestli bych byla vítaná, tak jsem si myslela, že bylo nejlepší zůstat tam, kde jsem byla,“ odpoví upřímně, a i když je to odpověď, kterou jsem čekal, stále se mi z toho svírá hrudník vinou.

„Vždycky jsi vítaná, Zrzko.“ Znovu se v jejím výrazu objeví překvapení. Vydechnu a našlapuju dál. „Podívej, to že se budeme potkávat, bylo hodně na pobrání, pro nás oba, ale myslím vážně, co jsem řekl. Nemusíš zůstávat bokem. Chci, aby byla kamarádka s holkama. Jsou milý a budou na tebe hodný. Pokud to znamená, že na sebe budeme více narážet, tak je to v pohodě. Nechci, aby to pro někoho bylo nepříjemný, a hlavně nechci, abys měla pocit, že nemůžeš chodit na určitá místa, protože bych tam mohl být já. Dobře?“ jsem na sebe pyšný, že to nevyšlo špatně jako minule v trucku.

Nejistě mě sleduje, ale můj pohled od toho jejího nekmitne v naději, že ví, že myslím vážně každé slovo. „Dobře, děkuju.“

Jakmile z ní vyjde ta slabá odpověď, dostanu zdrcující potřebuji vzít do náruče, takže rychle ustoupím a strčím si ruce do kapes, než můžou udělat něco hloupého. Odkašlu si a přikývnu. „To mě přivádí k další věci, o které s tebou chci mluvit. Chci, abys přišla do posilovny na další hodinu sebeobrany, kterou kluci spustí, jelikož se minule neuskutečnila.“

Zvědavě nakloní hlavu a moment se na mě upřeně dívá, než se tiše zeptá: „Budeš ji vyučovat?“

„Ne. Nebudu učit žádnou, pokud se něco nestane a nebudu muset. Nejsem zrovna moc společenský člověk.“

„Ne, ty a nespolečenský člověk – vážně? Tohle jsou pro mě šokující novinky,“ škádlí s lehkým úsměvem, což mi připomíná, jakou chytračkou je.

„Jo, Evans si myslí, že rozbrečím až moc holek.“ Zasměje se a ten zvuk znovu střelí přímo do mého ptáka. Ježíš, zasraně to nesnáším… tak nějak.

„To jenom, protože nikoho nenecháš vidět své pravé já. Pokud bys nechal, pak by se tě nikdo nebál.“ Koukám na ni a sleduju, jak se ošije a podívá pryč, jasně to nemínila říct nahlas.

„No, hádám, že bych měla jít, když Katelyn čeká.“

Když si přehodí cop přes rameno, moje oči se přesunou k jejímu hrudníku a v šoku zamrznu… Co to kurva je!

„Čau,“ řekne jemně, očividně neví, kam byla moje pozornost přitáhnuta.

Popadnu ji za ruku, než může odejít, pak se natáhnu a prstem obkresluju vzestup jejího perfektního prsa přes malé tetování noty. Do ní je vepsáno jméno Aadil a pod tím je slovo Čestný.

Moje oči vystřelí nahoru k jejím, když se jí dech zadrhne, a vidím, že se v jejich hloubkách formují slzy. Odkašle si a ztěžka polkne. „Nechala jsem si to udělat chvíli na to, co jsem se vrátila domů. Chtěla jsem něco, podle čeho si ho pamatovat a udržet blízko k srdci. Vyhledala jsem si jeho jméno a zjistila jsem, že to znamená čestný. Bylo to pro něho perfektní.“

Sevřu čelist proti bolesti v hrudníku, když se jí zlomí hlas. Staré sračky začnou rychle stoupat k povrchu a před tím, než je nechám mě pod něj stáhnout, ji k sobě přitáhnu a vtisknu jí tvrdý polibek na vršek hlavy. „Měj se, Zrzko. Uvidíme se.“ Pak se otočím a vypadnu odtamtud, než to nakonec neopravitelně poseru.