RT - 11. kapitola

Překlad: Teza

Faith

Později ten den sedím u Grace v pekařství na obědě s Katelyn, Julií a Grace. Snažím se udržet myšlenky soustředěné na naší konverzaci, ne na Cada. Ale nebyla jsem schopná na něho přestat myslet od té doby, co jsem ráno opustila park.

„Dobře, holka, mluv si s námi,“ řekne Katelyn a zavěsí okolo mě ruku. „Co tě trápí?“

Cítím se špatně, když si uvědomím, že jsem neskrývala své emoce moc dobře. Přemýšlím, že budu lhát a řeknu, že nic, protože nechci zničit náš oběd, ale podle pohledů na jejich tvářích, by to věděly. Také o tom potřebuji, dříve nebo později, mluvit s Grace a Julií. „Tohle ráno jsem narazila v parku na Cadea,“ přiznám slabě.

„Co udělal?“ ptá se Katelyn rozezleně, připravená sundat Cadeovi hlavu.

„Ach, nic,“ rychle ji ujišťuji. „Nakonec jsme vlastně spolu běhali a… bylo to hezké.“ Opravdu hezké a připomnělo mi to, jak moc mi chyběl a jak moc mi na něm stále záleží. Ale rozhodla jsem si tu část nechat pro sebe. „Hádám, že se pořád cítím mimo, že jsem ho po té dlouhé době viděla.“

Julia se natáhne a vlídně se dotkne mé ruky. „Bude to jenom trvat nějakou dobu. Byl to šok pro vás všechny, ale nemám obavy, že by se to nezlepšilo.“

Obě se na mě s Grace chápavě usmějí a rozhodnu se, že teď je ten správný čas říct, co musí být řečeno. „Cítím, jako bych vám holky dlužila omluvu.“ Obě se překvapeně odtáhnou.

„Co? Proč by sis to k čertu myslela?“ zeptá se Grace šokovaně.

„Kvůli tomu, čím si prošli Sawyer a Jaxson, aby mě zachránili,“ zašeptám. Katelyn mi pod stolem dá ruku na nohu v nabídce útěchy a já se snažím opravdu moc přitáhnout uzdu vině, kterou jsem cítila tak dlouho, nechci to dělat těžší, než už je.

„Ach, Faith, ne,“ řekne Julia a její hlas zní stejně drsně jako můj. „Vůbec tě neviníme. Poslyš, stále nevím plný rozsah toho, co se stalo. Jaxson mi řekl jenom trošku, ale vím dost. Srdce se mi láme nad vámi všemi kvůli tomu, co se vám stalo, a je pro mě těžké tohle říct, ale jsem ráda, že tam pro tebe Jaxson byl. Protože pokud by tam nebyl žádný z nich, pak by ani nebyli schopni zachránit Annu.A bůhví kde byste teď obě byly.“

Překvapeně zalapám po dechu, když slyším jméno mladé dívky, o které jsem přes ty dva roky často přemýšlela. „Viděla jsi Annu?“

Julia se upřímně usměje se slzami v očích. „Ano. Často nás navštěvuje a stala se velkou součástí našich životů. Má se báječně a dokonce má přítele, na kterém jí hluboce záleží.“

Už to nejsem schopná zadržet, tak si zakryju obličej a vzlykám do rukou. Cítímsmutek nad tím, čím si prošla ta mladá dívenka, ale také úlevu, že se jí vede tak dobře. Okamžitě okolo sebe cítím teplé, uklidňující ruce a něžné útěchy. Rychle posbírám vyrovnanost, protože nechci způsobit větší scénu, než jsem už udělala. Vzhlédnu a vidím je všechny namačkané okolo mě se slzami v očích.

„Ach, bože, mrzí mě to,“ omlouvám se a utírám se mokré tváře. „Jenom ráda slyším, že se jí tak dobře daří. Často jsem o ní přemýšlela.“

„Neomlouvej se, Faith. Je to úplně pochopitelný,“ řekne Grace jemně. „Jenom chci rychle dodat k tomu, co říkala Julie. Sawyer mi toho taky moc neřekl, ale tou jednou věcí, co řekl, bylo, že pokud by se měl znovu rozhodnout a udělat, co udělal, aby vám pomohl, tak by to znovu udělal v úderu srdce. Nikdo tě neviní, tak prosím neviň sama sebe.“

Přeji si, abych jí mohla říct, že se vinit nebudu, ale je to těžké a snažím se na tom pracovat. A k tomu, že mě nikdo neviní… tím si nejsem tak jistá. Nikdo nemůže mluvit za Cada. I když si stále nejsem jistá důvodem, proč se držel ode mě dál, nebo jestli se nemohl vypořádat s tím, co se mi stalo. Jsem ještě více zmatená, pokud jde o to, co si myslí nebo cítí po našem dnešním běhu. Dnes byly chvíle, kdy bych mohla přísahat, že se na mě díval s takovým žárem v očích, že mě to okrádalo o dech. A jakým způsobem vypadal, že žárlí na Blaka… Nebo to možná bylo, co jsem chtěla vidět.

„Ahoj, holky. Promiňte, jdu pozdě,“ řekne Kayla, pospíchajíc do pekárny a vytahujíc mě z myšlenek. „Musela jsem…“ náhle přestane, když nás všechny uvidí, jak se objímáme se slzami v očích. „Uh…měla bych se vrátit?“

Usměji se a zavrtím hlavou. „Ne, ne. Pojď se posadit. Promiň, jen jsme si vylívaly srdce a holky mě utěšovaly.“

Sedne si mezi Grace a Julii. „To protože Julie a tady naše malá Grace,“ řekne vrkajícím hlasem a stlačí Graciny tváře k sobě, „prostě milují být celé sentimentální.“

Grace se zasměje a odplácne její ruku, pak se nakloní a dá Kayle pusu na tvář. „Hlavně s tebou.“ Kayla protočí oči, ale je poznat, že je dojatá. Tyhle holky jsou vážně skvělé a jsem ráda, že Katelyn měla takové ohromné přátele, co se sem přistěhovala.

„Každopádně, jak jsem říkala, když jsem přišla, omlouvám se, že jdu pozdě, musela jsem něco zavézt Coopovi na stanici. A ten chlap, jako vždycky, musel vypadat celej sexy, takže jsem pak musela napadnout jeho zadek, než jsem odešla.“ Všichni se zasmějeme nad Kayliným spokojeným culením a musím uznat, že Cooper je rozhodně hodně pohledný. Všichni kluci jsou.

Pokračujeme v obědu a už znovu nemluvíme o Cadeovi nebo Iráku. Diskutujeme nad detaily Kaylinyblížící se svatby a všechny se ujistí, aby mě začlenily. Cítím váhu Katelynýho pohledu, tak se otočím a vidím ji, jak mě pozoruje s jemným úsměvem. Natáhne se pod stolem, popadne mě za ruku a něžně stiskne. Oplatím jí úsměv, a jak všichni se smějeme nad Kaylinými vtipnými poznámkami, uvědomím si, že nás pět bude opravdu dobrými přítelkyněmi.

***

Tu noc potom, co zavěsím s mamkou, se už chystám zamířit nahoru, abych se připravila do postele, když se ozve ťukání na dveře. Podívám se na hodiny v kuchyni a říkám si, kdo by chodil takhle pozdě. Přejdu na druhou stranu a kouknu se do kukátka, abych viděla, že to je Sawyer. Co to k sakru?Rychle odemknu dveře a otevřu je.

„Sawyere, ahoj,“ pozdravím ho překvapeně.

„Ahoj, Country, doufám, že není moc pozdě.“

„Ne, vůbec ne,“ lžu, nechci, aby se cítil špatně. Hádám, že ve skutečnosti není pozdě; jsem pravděpodobně jediná svobodná dvaceti čtyř letá žena, která chodí do postele v devět třicet.

„Doufal jsem, že bych si s tebou na chvíli mohl promluvit, než půjdu vyzvednout Grace z pekárny.“

„Oh, jasně.“ Omotám kolem sebe kardigan a vystoupím na verandu, když se rozhodnu si popovídat tady, jelikož je hezký večer. „Můžu ti něco donést k pití? Vodu nebo džus?“ usměju se, když myslím na to, jak divně to zní. „Promiň, ještě jsem nebyla pro alkohol.“

Zakření se na oplátku. „To je v pohodě. A ne, to je dobrý.“

Přikývnu, a zatímco čekám, až začne, nestane nepříjemné ticho. Začnu být nervózní z toho, co řekne, když zhluboka vydechne a prsty si proběhne vlasy. „Grace mi řekla o vaší dnešní konverzaci u oběda.“

„Ach,“ řeknu chabě, nevím, jak jinak odpovědět.

Říkám si, jestli není naštvaný, že jsem o tom s ní mluvila, ale než se můžu zeptat nebo nabídnout omluvu, pokračuje. „Podívej, vím, že se o tom nemluvísnadno a pravděpodobně jsem tě měl přijít navštívit dřív, ale…“ nedokončí, jak se snaží najít správná slova. „Jen jsem chtěl, abys věděla, že tě neviním. Všechno, co se stalo, nebylo tvou chybou.“

Moje srdce okamžitě zmohutní vinou. „Oceňuju, že to říkáš, ale všichni víme, že byste nebyli zraněni, kdybyste pro mě nešli.“

„Možná, možná ne,“ pokrčí rameny, „kdo ví, co by se stalo na další misi, na kterou jsme měli jít a udělat ji. To bylo součástí naší práce; šli jsme do neznáma, ale vždy jsme pekelně bojovali, abych vyšli živí. Rozdíl s tou misí byl, že jsme si ji vybrali sami, a je to rozhodnutí, kterého nebudeme nikdy litovat.“

Zírám do jeho upřímného pohledu a zeptám se na otázku, jejíž odpovědi se děsím nejvíce. „Jsi si jistý, že toho nelituje žádný z vás?“

V hrdle mi začne pálit a slzy bodají mé oči, jak bojuji se zadržením emocí, které hrozí, že vypuknou. Sawyer nakloní hlavu a zmateně mě sleduje. „Jo, jsem. Proč? Kdo si myslíš, že to k sakru lituje?“

Neodpovím, ale vím, že může vidět odpověď v mých očích. Zavrtí hlavou. „Faith, ne, nelituje.“

Zoufale mu to chci věřit, ale… „Odmítl mě vidět, jakmile jsme byli transportováni do nemocnice. Nemohl se mi potom ani podívat do očí, Sawyere.“ Zadrhne se mi dech, jak se snažím zadržet svou bolest. „Pokud to není tohle, pak to je, protože se na mě nemůže vystát dívat, když ví, co mi udělali, a nejsem si jistá, co je horší.“ Nejsem schopná to zastavit a poslední slova vykuckám se vzlykem.

„Kurva!“ zakleje naštvaně a pak mě překvapí, když si mě k sobě přitáhne a obejme mě. Po ohromené chvíli mu oplatím objetí, chci, aby věděl, jak mě to mrzí. „Není to ani jedna z těch věcí, to ti zasraně slibuju.“

Když neodpovím, ustoupí a vezme mě za ramena, zatímco se mi kouká přímo do očí. „Poslouchej mě. Znám ho většinu svého života. Prošel opravdu hroznýma sračkama a to ho zmrvilo.“

„Vím o jeho sestře,“ zašeptám smutně a utírám si tváře.

V šoku se odtáhne. „Víš o Mie?“

„Ano,“ kývnu, „ne moc, ale řekl mi o ní jednou večer, když jsme spolu byli v Iráku. Řekl mi, že jí kněz ublížil.“ Vzpomínka na tu bolest na Cadeově výraze je dost na to, abych znovu bulela, ale zvládnu to potlačit, jelikož jsem už tak v rozpacích, že jsem před ním ztratila před chvílí kontrolu.

Sawyer na mě na moment zírá v nevíře, pak zavrtí hlavou. „Do prdele. Nemůžu uvěřit, že ti to řekl.“

„Nemyslím si, že to zamýšlel. Naneštěstí se to docela změnilo na hádku. Očividně moje pocity k Bohu, a že je můj otec pastorem, se liší od těch jeho pocitů.“

„Nebyl to kněz, kdo zabil jeho sestru.“

„Co?“ řeknu v šoku, „ale on…“

„Byl to nějakej nechutnej kretén, se kterým se dala jeho matka dohromady. Ten chlap vedl mnohoženskou komunu a přísahal, že byl jeden z hlasatelů Boha.“

„Oh můj bože,“ zašeptám, nemám jiná slova.

„Nazýval se knězem, ale oba víme, že kdokoli, kdo je pravým mužem Božím, by tu sračku neudělal. Ale to je něco, o čem Cadea nepřesvědčíš; věř mi, zkoušel jsem to. To je to, co říkám, Country. Je v hlavě podělanej; jeho logika je jiná než naše. Nemůžeš si brát k srdci ty hloupý sračky, co dělá.“

„Vím, že je jeho logika jiná, ale je dobrým člověkem,“ řeknu pravdivě, cítím potřebu se za něho postavit.

Sawyer se na mě koukne se zazubením. „To mi říkat nemusíš. Je to ten nejlepší podělanej kámoš, kterého jsem kdy poznal.“ Oba se zasmějeme a pak koukne na hodinky. „Musím jít vyzvednout Grace.“ Přikývnu s úsměvem. Zavěsí okolo mě ruku a dovede mě ke dveřím. „Vydrž, Country. Mám pocit, že topro náš všechny do sebe začne zapadat.“

Naposledy mě stiskne, než zamíří dolů po schodech. „Sawyere!“ zastaví se a otočí ke mně. „Děkuji ti. Nejenom za to, že jsi mi to sem dnes přišel říct, ale taky, že jsi pomohl mi zachránit život. To nikomu z vás nikdy nebudu schopná oplatit.“

Nepatrně se na mě usměje. „Nemusíš. Jak jsem řekl, je to volba, kterou jsme učinili a nebudeme jí nikdy litovat.“ Oplatím jeho úsměv se slzami, které znovu bodají v mých očích. Lehce mi mávne, než nasedne do svého trucku a odjede.

Vejdu zpátky do domu, zamknu a zhasnu všechny světla až na jedno, pak zalezu do postele. A jak ležím ve svém tlumeně osvětleném pokoji, přemýšlím o tom, co mi všechno dneska večer Sawyer řekl.

Mohla jsem se celou tu dobu mýlit? Nebyl to ani jeden z důvodů, které jsem si myslela, pokud jde o to, proč se ode mě držel dál? Pokud to nebylo tohle, tak proč? Vypustím unavený vzdech a zavřu oči, najednou se cítím vyčerpaná. Doufejme, že jednoho dne budu dost silná, abych se ho zeptala.