MMJMNJ - 17. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Elena

            Probudila jsem se v ložnici. Ležela jsem na posteli ve stabilizované poloze. Jak ohleduplný. Nejspíš nechtěl, aby mi zapadl jazyk. Když jsem se snažila narovnat, zjistila jsem, že jsem připoutaná k čelu železnými pouty a nohy mám obvázané provazem. S námahou jsem se trochu nadzvedla, ale nedokázala jsem dosáhnout na nic, co by mi mohlo pomoc.

            „Už jsi vzhůru.“ Při zvuku Liamova hlasu jsem sebou trhla. Přišel z koupelny, tak potichu, že jsem ho vůbec neslyšela.

            „Liame, proč jsi mě připoutal?“ zeptala jsem se zmateným jemným hlasem. Snažila jsem se ho oklamat, aby mě odpoutal.

            „Eleno, nejsem hlupák. Nemusíš na mě nic hrát.“ řekl chladně. Stále si ode mě držel odstup, jakoby se bál, že ho kopnu. „Vím, že mi teď nevěříš a že jsi ohledně citů ke mně zmatená, ale neboj, zapracujeme na tom.“

            „Jak?“ Nevinná otázka, která ho nenaštve a pomůže mi zjistit, co se mnou ten zkurvysyn plánuje udělat. Do háje, tahle situace byla skoro jako záblesk déjàvu. Nikdy by mě nenapadlo, že je Liam až tak na hlavu a to jsem zatím neviděla ani polovinu toho, čeho by byl nejspíš schopný.

            „Pro začátek si zvolím v podniku zástupce, abych s tebou mohl zůstat doma. Chtěl jsem to udělat, až se narodí naše dítě, ale není problém s tím začít dřív.“

            „Chceš mě tu držet připoutanou?“ zeptala jsem se a snažila si udržet chladnou hlavu. „Co moje máma? Co Ren? Budou mě shánět.“

            Pousmál se. „Prozatím jim řeknu, že jsi nemocná a blouzníš. Myslím, že v našich skladech určitě najdu léky, které tě otupí, aby to vypadalo věrohodně. Během toho z tebe pro ostatní udělám blázna. Ostatně už jsem s tím začal, ale nedotáhl jsem to dokonce. Nebylo třeba, dokud ses chovala poslušně.“

            „Tohle jsi udělal i své bývalé ženě?“ pokračovala jsem v hovoru. Nenápadně jsem u toho zkoušela těsnost pout. Třeba bych se z nich mohla dostat, protože jsem měla hodně malé ruce a úzké zápěstí.

            „V podstatě ano.“ Jeho chladný hlas mi způsoboval husí kůži. „Jenže u té jsem věděl už skoro od začátku, že pro mě není stvořená.“ Obešel mě velkým obloukem a sedl si vedle mého hrudníku. Cukla jsem sebou, když mi začal přejíždět konečky prstů po tváři. „Tvoje selhání mě bolí. Byla jsi pro mě dokonalá.“

            „Vážně mě mrzí, že jsem tě zklamala.“ řekla jsem sarkasticky.

„Budeme mít teď spoustu času na to, abych ti pověděl celý příběh. Abych tě přinutil mě znova milovat, lásko.“ Pomalu přejel z mé tváře k mému krku a lehce mi zatlačil na ohryzek. „Nebo minimálně pochopíš, že tvůj život je v mých rukou.“

Ruply mi nervy. Začala jsem sebou házet. Snažila jsem se tu ruku setřást. „Jsi zasranej cvok!“

Silou mě přitiskl k matraci. Vznášel se jen palec od mého obličeje. Třásl se a všechny žíly měl naběhnuté, nejspíš z potlačovaného vzteku. „Taková slova ti vysloužila trest, Eleno.“ zašeptal a pak se odtáhl. „Nejdřív si ale promluvíme.“

„Uvědomuješ si, že jsi nemocnej?“

Zakroutil hlavou. „Já nejsem nemocný. To lidi na téhle planetě jsou. Všichni jsou jen hloupí hříšníci, co si nezaslouží žít.“ Zadíval se mi do očí. „Přesto doufám, že se vše do budoucna změní. První krok, co můžu udělat já, je vychovat dítě, které bude dobré a čisté. Můj odkaz.“

„A co je Jess?“

Pomalu vstal. Začal nervózně přecházet po místnosti. „Jess je selhání. Jeho matka ho zkazila. Snažil jsem se ho napravit, ale bylo pozdě. Jakmile jsem si to uvědomil, chtěl jsem další dítě.“

„Ale tvoje žena se zabila dřív, než ses jí dotknul…ani se jí nedivím.“ řekl jsem opovržlivě.

Liam se zastavil a zadíval se na mě. „Ne, zabila se, až když zjistila, že její jediná kamarádka je moje úplně první partnerka a žádná její kamarádka.“ Cože?

„Amy?“

„Ano, vlastně tě pro mě trochu zpovídala. Ona je velmi talentovaná na to získat v lidech důvěru. Byla by pro mě dokonalá. Chodili jsme spolu od patnácti, ale pak, se zjistilo, že nemůže mít děti.“ mluvil o ní hrozně uctivě. Takhle jsem ho nikdy neslyšela mluvit ani o jeho mrtvé ženě. „V takovém případě jsem s ní nemohl zůstat. Přesto mě pořád miluje a hlídala pro mě Anne.“

„Ví to Jess?“

Věnoval mi vítězoslavný pohled. „Ne, on Amy věří. Neví, proč se jeho tak drahá matka zabila.“

„Já se odsud dostanu a až se mi to povede, tak skončíš v base!“ řekla jsem rozzuřeně.

„Ale lásko, komu budou věřit?“ zeptal se úlisným tónem a rozhodil rukama.„Ženě, co má několik zápisů v rejstříku?“ Probodl mě pohledem. „Já vím, že jsi za ty prohřešky nemohla, ale soudce ani porotu to nebude zajímat. Já mám dobrou pověst mezi zaměstnanci i přáteli a ty jsi ta velmi tichá sousedka odvedle, co zůstává skoro pořád zavřená doma. Navíc mám posudek od psychologa, který říká, že jsem naprosto v pořádku. Což se o tobě říct nedá, že?“Ten psycholog musí být podplacený nebo ještě větší blázen než on.

„A tobě budou věřit, že sis dvakrát po sobě vzal ženu, co byla cvok?“

Pokrčil rameny. „Hloupá náhoda. To se stává, že si lidé hledají neustále podobné typy partnerů.“

Ušklíbla jsem se. „No v tom s tebou musím souhlasit.“

„Zlobíš se na nepravou osobu. Mohli jsme spolu být šťastní, kdybys tak nezdegenerovala. Myslím si, že za to z větší části může můj syn.“ oznámil mi tónem, který mají profesoři přednášející na škole.

„Já jsem pořád stejná.“ namítla jsem.

„Ne, to nejsi.“ protestoval. „Když jsem tě poznal. Nezaujala mě nejen tvoje nevinná krása, ale snaha dodržovat pravidla, chovat se co nejlépe. Taky se mi líbila tvoje zranitelnost. Když jsem zjistil, kolik si toho prožila, tak jsem si uvědomil, jak snadno se s tebou bude dát manipulovat. Každý den jsem nenásilně řídil tvůj život a nemůžeš říct, že by se ti to nelíbilo.“

„Byla jsem hloupá.“

„Ne!“ vykřikl. „Jen ses chovala jako správná žena. V poslední době ses změnila.“ Během těchto slov se trochu uklidnil. Jeho tón se zmírnil. „No dost řečí o tvém chování. Teď k tvému trestu. Když jsem začínal se svojí společností. Tak jsem prodával pouze léky od jiných výrobců. Staral jsem se o to, aby se dostaly do lékáren a podobně. Potom, co se narodil Jess jsem koupil i laboratoř.“

„Jak je možný, že jsem o laboratoři nevěděla?“ divila jsem se. „Vždyť jsem ve společnosti pracovala.“

„Neví o ní i spousta stálých zaměstnanců a nepřerušuj mě.“ Zpražil mě pohledem. „Starosti kolem laboratoře mě stály hodně času, takže jsem se nemohl věnovat Jessově výchově. Moje výdělky se o moc nezvýšili, spíš zůstaly stejné. Dokud mi můj známý nepověděl o kmenech v oblasti Amazonských pralesů. On je studuje. Tamní šamani dokážou vyrobit dva jedy. Jeden zabíjí. Druhý paralyzuje. Unikátní je na nich to, že nezanechávají žádné stopy. Testy nikdy neodhalily zbytkové látky. Představ si, jak výroba těchto jedů vynáší!“ Natěšeně se na mě zadíval. „A pár dávek toho paralyzujícího mám tady. Byl jsem pro ně, zatímco jsi byla v bezvědomí.“

„Co chceš dělat?“ můj hlas teď obsahoval slyšitelnou dávku paniky. Už jsem nedokázala zůstat klidná.

„Víš, trvalo mi hodně dlouho, než jsem zjistil, co mě opravdu v sexu vzrušuje.“ Sedl si zpátky ke mně. „Nikdy jsem v něm neviděl potěšení. Když Anne nechtěla dítě, tak jsem jí zkrátka píchl dávku toho jedu. A jak tak ležela.“ Jeho pohled se změnil na zasněný až blažený.„Nemohla se hýbat, přesto byla krásně teplá, dýchala, mrkala,... Byl jsem z toho vzrušený jako nikdy. Připadalo mi to zvláštní. Nikdy mě nevzrušoval pohled na spoutanou ženu ani mlácení. Nic takového. Ale paralizace je něco tak nádherného.“ Pohladil mě po vlasech. Můj hrudník se prudce zvedal. Vařila se mně krev. „Nechtěl jsem ti to zatím udělat. Ještě ti účinkuje antikoncepce. Moje matka byla proti sexu jen pro potěšení. No ale myslím si, že to pro tebe bude skvělý trest.“

„Je mi z tebe na blití! To to tvoje žena ani nenahlásila na policii?“

Rozesmál se. „Ach, samozřejmě že ano. Ale udělala to na poprvé, když jsem byl ještě velmi něžný. Nenašli žádné známky násilí. Tak se jí zeptali, jak je to možné. No a ona řekla, že jsem jí píchnul jed. Testy nenašli nic zbytkového, i když tam šla velmi brzo potom. Prostě mysleli, že lže. Skoro nikdo o existenci těch jedů neví. Bylo těžké i získat jejich vzorky.“

Cítila jsem, že mi po čele ztékají kapičky potu. „Jak je možný, že o tom Jess nevěděl?“

„Utajili jsme to… po vzájemné dohodě. Jinak by vypadala jako ještě větší blázen. Ona neměla nikoho ani rodinu. Kdyby šla na ulici, skončila by jako bezdomovec. To ani nemluvím o Jessovi. Stejně tak jako u tebe, jsem se postaral, aby neměla žádné vlastní peníze. Všechno jsem pořídil před svatbou. Kromě aut, ale těch bych se nějak zbavil. Jessův majetek jsem měl právo do jeho plnoletosti spravovat já.“

„A co by na tohle všechno řekl tvůj bůh?“ zeptala jsem se opovržlivým tónem.

„Miluji tvůj způsob myšlení, Eleno.“ Lehce mi poklepal na čelo. „Už několik let nejsem zatvrzelý věřící. Chtěl jsem jen udělat radost matce. Samozřejmě stále dodržuji některá pravidla, ale beru je jako návyky. Do kostela chodím jen občas. Spíš jim poskytuji velmi hezké peněžní dary.“ Vstal. „Teď moment vydrž, jdu pro ty stříkačky.“

Jakmile se zaklaply dveře, pořádně jsem zabrala. Viděla jsem, jak moje ruce krvácí. Bolelo to jako čert, ale krev způsobila, že se moje kůže stala kluzčí. Zakousla jsem se do rtu a naposled zabrala. Bylo to! Rychle jsem popadla lampu, která mi přišla první pod ruku jako zbraň. Rozeběhla jsem se dolu. V obýváku jsem potkala Liama. Hned na přivítanou jsem po něm mrštila lampu, ale nestačilo to. Sakra, proč mají hazlíci vždycky tak tvrdý palice? Při útěku ze dveří mě popadl. Vykřikla jsem. Mrštil mě proti komodě. Spadl z ní květináč a rozbil se. Vzala jsem vázu, která stála vedle, ale vyrazil mi ji z ruky tak, že jsem ztratila rovnováhu a spadla. Ležela jsem v hlíně a střepech. Snažila jsem se zvednout, ale začal mě táhnout po podlaze.

„Mimochodem Eleno, kdyby se ti někdy povedlo utéct a rozhodla by ses mluvit, pamatuj, že lidi, kterým prodávám svoje jedy, se velmi ochotně postarají o tvoji matku.“

Chtělo se mi brečet. Nevnímala jsem, jak jsem pořezaná ani špinavá. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že mě zabije. Když najednou dopadnul na zem vedle mě. Podívala jsem se nahoru. Tam stál Charles s naší kovovou lžící na boty, ještě napůl v rozpřažení. Jakmile jsem mu pohlédla do očí, tak ji upustil na zem.

„Zabil jsem ho?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Říkala jsem, že se mi ten kluk líbí? Já ho miluju!

Opatrně jsem zkontrolovala Liamův tep. „Ne. Může se každou chvíli probudit.“ Nemotorně jsem se postavila a chytila Charlese za ruku. „Padáme odsud!“

„Seděl jsem zase na zdi a zdálo se mi, že slyším křik.“ řekl mi, zatímco jsem si oblíkala bundu. „Neměli bychom zavolat policii?“

„Ne to nemůžeme.“ odvětila jsem s vážným výrazem. Rychle jsem vyšla z domu.„Teď mě poslouchej!“ Chytila jsem ho za ramena a natočila si ho čelem k sobě.„Půjdeš domů a nikomu nic neřekneš? Rozumíš?“

Přikývl.

„Ale co ty?“

„Já budu v pořádku.“ Dala jsem se znovu do chůze. „Nemáš u sebe náhodou mobil?“

„Jo mám.“

„Mohl bys mi ho půjčit? Vrátila bych ti ho hned, jak by to bylo možné.“

Vytáhl telefon z kapsy a podal mi ho. „To je v pohodě. Klidně si ho nech. Mám dva. Rodičům řeknu, že jsem ho ztratil.“

„Děkuju ti.“ Pevně jsem ho objala a dala mu pusu na tvář. „Za všechno.“

Vykulil na mě oči. „Ne-máš zač.“

Charles se vrátil domů a já se vydala na autobusovou zastávku. V kapse bundy jsem měla peněženku, ve které bylo pár drobných akorát na jednu jízdu do města, kde byla univerzita a taky tam bydlel Jess. K mámě jsem se teď dostat nemohla. Tak jsem ji aspoň zavolala. Zněla zmateně z mého požadavku, aby si na sebe dávala pozor. Neplánovala jsem Liama udat za takových podmínek. Byl to bohatý muž. Možná by ho ani nezavřeli. Potřebovala jsem důkazy, pokud bych proti němu chtěla něco podnikat. Každopádně jsem měla dojem, že by byl schopný mé mámě ublížit jen za to, že dostal lžicí po hlavě. Na Jesse jsem číslo neměla, protože jsem jeho lístek zahodila a Charles kontakty ve svém mobilu pojmenoval podle zvláštních přezdívek, takže jsem nepoznala, kdo je kdo. Naštěstí jsem si zapamatovala Jessovu adresu. Bylo to jediné místo, kam jsem teď mohla jít.

Jess

Být v tomhle bytě sám mi připadalo docela ponurý. Alex odjel asi na tři dny domů jako obvykle, aby si od maminky nechal vyprat prádlo a pořádně se najedl. Já jsem namísto toho chodil do prádelny. Přemýšlel jsem o tom, že bych si mohl udělat filmovou noc, ale nakonec jsem se rozhodl, že si zacvičím, pak si dám sprchu a půjdu spát. To cvičení ovšem dneska bude trochu utrpení, protože se rozbilo topení a topili nám, i když bylo venku přes dvacet stupňů.