Elect - 40. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

„Může být rád, že jsem z něho nevymlátil duši.“ Praštil jsem rukou do stolu a zanadával.

„Nikdo neříkal, že smrt bude snadná,“  zasmál se Tracin děda.

„Nesnáším to.“

„Je to jediný způsob. A taky celkem chytrý, pokud můžu dodat.“ Usrkl si kafe a bubnoval prsty do stolu. „Nebude to trvat už dlouho.“

„Už takhle je to příliš dlouho,“ zamumlal jsem. „Jestli to nebude fungovat, jestli se mýlím, jestli se Phoenix a Mil mýlí...“

„Jestli, jestli, jestli. Přestaň se strachovat, dostaneš vředy. Já bych to udělal rychle,“ řekl Luca, který vešel do místnosti. „Rovnou do hlavy, přesně tak, tak jsi to žádal ty.“

„Jak... milé,“ zabručel jsem.

„Mířím, abych uspokojil.“

„Ne, míříš, abys zabil.“ Přišlo od Franka.

Luca se zasmál. „To taky. A teď, co jsi objevil na své malé pátrací akci? Všechno šlo dobře, ano?“

Jestli dobře znamenalo, že musím sedět a sledovat Chase, jak přebírá můj život a čím dál víc se zamilovává do mé přítelkyně, tak jo, šlo to fantasticky. Naklonil jsem se dopředu a nalil si další šálek kafe. „Nařídil likvidaci Trace.“

Frank sevřel stůl. „Ten ulhaný kus - “

„Ticho.“ Zvedl Luca ruku. „A?“

„A Chase ví, že strejda Tony není jeho skutečný otec. Nechal jsem tam dost nápověd a zjevně si přečetli deník.“

„Čili...“ Luca semknul ruce dohromady. „Všechno se to pospojovalo?

„Ano.“

„Takže počkáme.“ Frank si loknul kafe.

„Nesnáším čekání.“ Chtěl jsem prásknout hlavou o stůl, aspoň milionkrát.

„Hlavu vzhůru.“ Luca vytáhl doutník a podal mi ho. „Jestli jsou tvé předpoklady správné, budeš se svou přítelkyní oslavovat už koncem týdne.“ To budu, jestli mě bude pořád ještě milovat... milovat mě víc než jeho. Konec konců, zase jsem ji opustil. A Chase, ten tady byl celou dobu.

„A když se mýlím?“

„Tak si půjdeme zarybařit k Michiganskému jezeru.“ A použijeme moje tělo jako návnadu, bez pochyby. Miluju ponurou budoucnost. Upřímně, je to ona, kdo mě provází mým monotónním životem.

Do háje, potřebuju se napít, celé noci nespím pro případ, že by mě bylo potřeba. A moje tělo je zatraceně totálně vyčerpané. Jediná věc, která mi pomáhala, byl můj mobil.

Kdo by tušil, že budu tak závislý na moderní technologii?

Nebo na ní?

Zapnul jsem ho do módu letadlo, abych nemohl přijímat hovory. Ale mohl jsem se dívat na fotky.

Prstem jsem jezdil po obrázku, na kterém byla Trace, když jsem ji fotil na našem prvním rande. Udělal jsem tu fotku u pikniku. I kdyby to byla normální dívka a ne ta malá holčička, se kterou jsem vyrůstal, i tak bych do ní byl zamilovaný.

I tak bych ji chtěl.

Protože byla tak zatraceně speciální. Byla... moje druhá polovička. Neopovrhovala mými sračkami jako většina lidí a opravdu se o mě starala. Když se mě dotýkala - no, někdy mi to připadlo, jako by všechno v mém životě bylo najednou poklidné. A ten mír jsem potřeboval víc, než jsem si dokázal připustit.

Možná to všechno byla moje fantazie. Je možné, že se ode mě odvrátí a odejde. A kdyby ten čas nadešel, kdyby tohle byla možnost, kterou si vybere, nechal bych ji. Ne protože bych ji snad chtěl nechat odejít, ale protože jsem ji respektoval až příliš na to, abych ji držel, kdyby chtěla jít pryč.

Upřímně jsem věřil v to, že největší oběť, jakou může kdo učinit, bylo dát na první místo potřeby někoho jiného, než své vlastní přání a tužby. Milovat někoho s takovou vášní, že klidně budete po zbytek života trpět, jen abyste toho člověka viděli se smát. Šli byste do pekla a zpátky - kdyby to mělo znamenat, že toho člověka udržíte v bezpečí.

Byla moje Julie - a zatraceně, jestli jsem netoužil po tom, aby ten příběh skončil jinak. Chtěl jsem, by žila, i kdyby měla žít odděleně ode mě.

Zahlédl jsem boty a potrhané džíny a pohlédl Phoenixovi do očí. „Co?“

„Nic.“ Sedl si. „Já jen...“ S těžkým povzdechem se naklonil dopředu. „Chtěl jsem se znovu omluvit. Chápu to, nezasloužím si tvoje odpuštění a jistojistě si nezasloužím tvoji ochranu nebo cokoliv jiného. Vím, že jediná věc, která mě zatím ještě drží naživu, je fakt, že jsem hlava rodiny De Lange a ani to mě málem nezachránilo od zabití.“

Položil jsem telefon a opřel se. „Ne. To my.“

„A moje sestra, nezapomeň na ni,“ odvětil Phoenix.

„To bych nemohl, ani kdybych chtěl.“ Povzdechl jsem si. „Jakmile mi začala povídat o tom, co víš, co jsi viděl...“ Potřásl jsem hlavou. „Věděl jsem, že není jiná možnost.“

„Vždycky je tu jiná možnost,“ zašeptal Phoenix. „Jen se stalo, že ty jsi z těch dobrých.“

„Co tím myslíš?“ Zvedl jsem hlavu.

„Víš, co myslím.“ Zakřenil se. „Nakolik mě bolí to přiznat i přesto, jaká jsi byl celý život osina v prdeli... jsi dobrý chlap. Ten, co se žene hlavou do bitvy jako první s mečem zvednutým vysoko nad hlavou. Jsi jako zatracenej William Wallace,“ odfrkl si. „A zbytek nás? No, kdybychom nebyli tak zaslepení žárlivostí, byli bychom zaslepení něčím úplně jiným.“

Polkl jsem a pohlédl na své ruce. „Oh, jo? A čím?“

„Nadějí.“ Povzdechl si. „Nadějí, že to nebude pořád takové, že naše rodiny nebudou pořád jen ve válce a že na konci bude možné, že ten dobrý chlap vyhraje.“

„A jestli ne?“ Zašilhal jsem na své ruce. „Jestli nevyhraje?“

„Vyhrál bys i svou smrtí, Nixone.“ Odmlčel se. „Protože jsi bojoval a bez ohledu na výsledek, byl tvůj úspěch v celé tvé cestě.“

Bojoval jsem s emocemi ve svém hrdle. Zatraceně, zamilování se mě změnilo v úplného a totálního emocionální lůzra, a to byly v sázce životy.

„Díky,“ zamumlal jsem. „Kdybys nebyl takovej idiot, měl bych tě zase rád.“

„Žádný problém. A kdybys ty nebyl takovej vocas, možná bych akceptoval druhý pokus o přátelství.“ Zvedl se ze svého místa a chystal se odejít.

„Phoenixi?“

„Jo?“ Zastavil se a otočil se ke mně obličejem.

„Jestli umřu - “

„Nixone, nezačínej s tím teď...“

„Prostě mě poslouchej, ksakru. Jestli umřu... ujisti se, že tě Chase nezabije, jasný?“

S úšklebkem mi zasalutoval a odešel. „Všichni víme, že by mě Chase raději mučil než zabil, ale buď si jistý, že budu spát s jedním okem otevřeným.“

„Jasný.“

Byl jsem sám.

Zase. Vytáhl jsem naposledy mobil a podíval se na fotku Trace. Zahuhlal jsem pod vousy modlitbu.

„Je čas,“ oznámil Luca a vešel do místnosti. „Pamatuj si podmínky naší dohody. Nelíbí se mi, kdybych měl zabít takový slibný materiál, ale klidně tě zabiju, abych udržel své jméno mimo tento spor.“

„Rozumím.“ Strčil jsem mobil zpátky do kapsy a naposledy se za Trace pomodlil. Modlil jsem se za to, aby se necítila vinná kvůli tomu, že ho miluje, modlil jsem se za to, aby mě mohla nechat jít, a nejvíc ze všeho jsem modlil za to, že kdyby znamenalo, že mám umřít, abych ji ochránil - tak aby byl bůh spravedlivý a vzal si mě.