Elect - 16. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

„Jsi si jistý, že tohle je všechno, co máš?“ Zeptal jsem se potřetí. Tony mi dal flash disk se všemi informace, které jsme sbírali roky, včetně fotek přicházejících a odcházejících členů rodiny De Lange a aktivních účtů.

Sakra, byli ještě chudší, než jsem si myslel.

A to byl problém.

Co jsem mohl bezpečně říct, tak to, že nedostávali žádné platby z vnějších zdrojů. Nezdálo se, že by je někdo uplácel. Žádné převody peněz; nic.

Tony si odfrkl. „Nixone, nejsi jen můj šéf, jsi hlavně můj synovec. Proč bych ti já, ze všech lidí, měl zatajovat životně důležité informace?“ Zapálil si doutník a přešel k velkému arkýřovému oknu v mé kuchyni.

K čertu. On mi lže; ten parchant mi lže. Vždycky poznám, když někdo není upřímný. Ne, že bych se tím chtěl chlubit, ale kdykoliv lidé lhali, měli tendenci se uchylovat k více informacím, než je potřeba. Dělají to, aby člověka přesvědčili, protože když řeknou víc detailů, vypadají nevinně.

Kdyby mi Tony říkal pravdu, prostě by pokrčil rameny a řekl by ‚jo‘.

Ani to nepopřel. Ne, místo toho se obrátil a řekl ‚Proč bych ti já, ze všech lidí, měl zatajovat informace?‘

Z každého slova kapala vina.

Proč vlastně?

Předstíral jsem, že procházím bankovní údaje v počítači. Všechno to byly informace, které už jsem dřív viděl. Věci, které nejsou nijak důležité a v naší záležitosti nám ani trochu nepomůžou.

Jaký má Tony motiv přede mnou něco skrývat? Co by tím získal? Byl bohatý. Všechny naše obchody byly vedeny z různých společností. Já jsem dohlížel na všechny operace.

Ten chlap má majetek v hodnotě miliardy dolarů. Dejme tomu, že to pořád byla jen kapka v moři ve srovnání s majetkem, který vlastním já, ale i tak.

O peníze jít nemůže. On peníze má.

„No.“ Tony zabafal z doutníku a otočil se ke mně. „Myslím, že se vydám na cestu domů. Řekneš mi, kdyby se něco objevilo?“

Z toho nebude nic.

„Ne.“ Opřel jsem se na židli. „Nemyslím si, že je nutné, abys znal každý krvavý detail. Prostě jen dělej to, za co tě platím.“

Tonyho nosní dírky se rozšířily; jeho oči však zůstaly chladné a odtažité. „A to je co?“

Usmál jsem se. „Svou zatracenou práci. Kontroluj transakce, co jdou do banky a z ní a ujisti se o tom, že každý člen rodiny dostane ke konci měsíce zaplaceno. Však víš, takové ty věci.“ Podíval jsem se zpátky do počítače a vypustil jsem jeho přítomnost z hlavy.

„No tak poslouchej, Nixone, můžeš být - “

„Skončili jsme.“ Očima jsem zabrousil k němu. „Teď, když mě omluvíš, musím uklidit nějaký ten nepořádek.“

Vypadal, že pořád bojuje s tím, že chce něco říct. Místo toho zakýval. „Ano, pane.“ A odešel z místnosti.

„Angelo,“ zavolal jsem za sebe.

„Ano, ane.“

„Sleduj ho. Chci vědět, co jí k snídani, k obědu a k večeři. Chci vědět, jakou používá večer zubní pastu, jaké whisky dává přednost, prostě všechno. Chci, abys ho znal tak dobře, že kdybych na tebe nalepil jeho kůži, lidé by nepoznali rozdíl. Něco podezřelého a zavoláš mi. A Angelo?“

„Pane.“

„Nikdo, a tím myslím nikdo, se o tom nedozví. Jestli budeš chycen - “

„Rozumím, pane.“ Angelo pokýval hlavou a opustil místnost.

Zasténal jsem a dal si hlavu do dlaní. Nevypadalo to dobře. Zajímalo by mě, jestli Trace měla lepší den než já. Vlastně, ani jsem v to nedoufal; věděl jsem, že měla. Konec konců, co by mohlo být horší, než že je vyhrožováno tvé přítelkyni a zjistit, že tvůj strýc je pravděpodobně krysa?

***

Chase vešel do domu a vypadal, jako by byl pět sekund od toho, aby si k hlavě sám přitiskl pistoli.

„Kámo.“ Hodil jsem jeho směrem plechovku piva. „Kdo umřel?“

Chytil pivo na polovině cesty vzduchem a postavil ho na stůl, potom si sedl. „Nikdo. Aspoň pokud vím. Nebo to přeformuluju. Nikoho jsem nezabil. Proč, ty jo?“

„Ještě ne.“ Potřásl jsem hlavou a vyprskl smíchy.

„Co je tak vtipnýho?“

„My.“ Sedl jsem si vedle něho a povzdechl si. „Kdo se ptá na takové věci, sotva dojde večer domů?“

„Je to kurva smůla, že si neděláme srandu.“

„Kurva smůla.“ Souhlasil jsem a ťuknul jsem si s jeho pivem. „Takže, co se stalo, že vypadáš tak nasraně? Trace si zablátila boty, co jsi jí dal nebo co?“

„Ne.“ Odkašlal si. „Nic takového. Jenom nesnáším chodit na její hodiny. Štvou mě, mimochodem, a byl jsem prvák už před třemi lety, děkuju pěkně. Plus, přísahám, že každá jednotlivá profesorka mě chce zavraždit.“

„No.“ Znovu jsem si loknul. „Spal si se dvěma ze čtyř tvých profesorek. Jsem si docela jistý, že mají důvod k tomu, by tě neměly rády.“

Chase si odfrkl. „Měly by mi poděkovat a ne to stavět proti mně. Dal jsem jim nejlepší minuty jejich života!“

„To říkáš ty.“ Zasmál jsem se. „Ony si, bohužel, tu situaci vysvětlují trošku jinak.“

„Ty ses ptal?“ Chase vyvalil oči.

„Chasi, nemůžeš svést starší ženu a pak jí do tváře říct, že je divoká puma, hlavně proto, že držíš první místo v povídání sladkých řečiček v posteli.“

„To nebyla moje vina!“ Chase zvedl ruce. „Můžeme prosím změnit téma?“

„Fajn.“

„Myslíš...“ Chase zanadával. „ Myslíš si, že by mi třeba Tex mohl trochu pomoct s Trace?“

„Uvědomuješ si, že to zní, jako by byla naše dítě, které potřebuje během dne pohlídat?“

Chase se nesmál. Co ho do háje píchlo do zadku?

„Kámo.“ Šťouchl jsem ho. „Vzpamatuj se. Co je?“

„Já - “ Zavřel oči a zakroutil hlavou. „Já jsem totiž fakt - “

„Nixone!“ Trace vběhla do pokoje, omotala paže kolem mého krku a potom si mi sedla na klín. „Chyběl jsi mi.“ Její rty našly mé a můj zájem o Chase vyletěl oknem.

Několikrát si odkašlal, než se ode mě Trace odtáhla. „Tak už ti to řekl?“

„Chystal jsem se na to.“ Chasův hlas se vytratil.

„Co mi měl říct?“ Zeptal jsem se a díval se z jednoho na druhého.

„Luca.“ Povzdechla si Trace. „Ten strašný chlápek Luca Nicolasi. Sledoval nás dneska.“

„Co to k čertu!“ Pořád jsem držel Trace a natáhl se po Chasovi, abych ho praštil do ramene. „Proto se tváříš, jako by ti ulítly včely? Tohle mi nemůžeš neříct, člověče. Musím takové věci vědět. Proč jsi mi nenapsal?“

„Nepřemýšlel jsem.“ Chase polkl a odvrátil se. „Promiň. Myslím, že jsem byl v takovém šoku, že jsem nevěděl, co dělat, ale neboj, Trace byla v bezpečí. Byli jsme v pohodě.“

„V pohodě?“ Trace si odfrkla. „Nixone.“ Otočila se mi v klíně a dotkla se svým čelem mého. „Chase se celý den choval jako naprostý šílenec. Myslím, že je porouchaný.“

„Nejsem porouchaný!“ Zakřičel Chase.

„A není hračka...“ Bránil jsem ho s úsměvem.

„Hračka.“ Zakývala Trace. „Definitivně hračka, ale co říkám, je to, že byl celý den v takové depresi, že to vedle něho nemůžu vydržet.“

„Přesně tady. Sedím přesně tady.“ Povzdechl si Chase.

„Prosím?“ Tracey mě políbila na rty, olízla část mého piercingu a pak mě kousla do spodního rtu. Rty doputovala k mému uchu a potom zašeptala. „Něco je špatně.“

Zakýval jsem a odtáhl jsem od sebe její obličej, abych ji mohl políbit na nos a podívat se jí do očí. „Běž se převléct do něčeho pohodlnějšího k večeři, okej? Za minutku budu nahoře.“

„Okej.“

Jakmile byla Trace z doslechu, natáhl jsem ruku, popadl Chase za paži a táhl ho do otcovy staré pracovny. Zavřel jsem za sebou dveře.

„Co se k čertu stalo?“

Chase se mi nepodíval do očí. Strčil si ruce do předních kapes riflí a zíral do země.

„Chasi?“

„Políbil jsem ji.“

„Máš přesně pět sekund, než tě střelím do ksichtu. Vysvětli mi, proč jsi ji políbil. Hned.“

„Luca stál před námi ve frontě a já jsem zpanikařil. Políbil jsem ji, ona políbila mě - ne moc dobře, takže to ti může hrát do karet - a potom jsem ji představil Lucovi a šli jsme do třídy. To je všechno, co se stalo.“

„Byl v tom jazyk?“

Chasova hlava vylítla nahoru. „Cože?“

„Slyšel jsi mě. Byl v tom jazyk?“

„No, eh...“ Mávnul rukou ve vzduchu. „Stalo se to tak zatraceně rychle, Nixone. Jo, možná, já nevím. Nejsem si jistý. Jediné, co ti můžu říct, že je mi to líto. Byla to ale jediná věc, kterou jsem mohl udělat. Bál jsem se, že se Trace bude zlobit, ale pochopila to.“

„A jsi nasraný, protože...?“

„No, mám rád život, mockrát děkuju.“ Chase se ušklíbl. Budou mi dneska všichni lhát? Nemohl jsem věřit nikomu jinému než sobě?

„A?“

„Nic.“ Nuceně se usmál. „Jenom mě to celý den žralo, to je všechno. Bylo to špatné, je to špatné; chápeš, co mám na mysli?“

Přimhouřil jsem oči. Alespoň tato část zněla upřímně. „Jo, chápu, co máš na mysli. Nenávidím tu myšlenku víc, než vůbec můžu říct, ale Chasi, pamatuj si, tohle neděláme proto, aby tě to mučilo.“

Odfrkl si. Pokračoval jsem. „Děláme to proto, abychom ji ochraňovali.“

„Já to vím. Myslíš, že to nevím?“ Chasovy oči se naplnily hněvem, jeho maska pocitu viny se vypařila a na místo ní se objevilo... něco, co jsem viděl hrozně nerad. Cítil jsem se, jako by mi zády projel nůž a nebyl žádný možný způsob ho vytáhnout ven.

Zrada.

Chtěl mě zradit.

A nemohl jsem proti tomu nic udělat, kromě modlit se, aby, až přijde čas... mě nezradil.