Chloe - 8. kapitola

Překlad: Simča

Spálena rukou démona.

Elle potřeba knihu ze své skříňky, takže Chloe šla pro ní s ní během přestávky. Poslední hodina dne přišla po obědě rychle. Překvapivě spolu mělystejné hodiny s výjimkou druhé. Zatímco měla umění, Elle měla hodinu zdraví. Bylo na prd, že neměly stejný rozvrh, ale naštěstí to byla jen jedna hodina.

Sledujíc Elle otevřít skříňku, viděla obdélníkový kus papíru spadnout na zem.

"Co to…?" Elle se sehnula, aby to zvedla. Otočila ho na druhou stranu a její výraz se změnil.

Chloe se podívala na to, co si myslela, že byl kus papíru, ale byla to fotografie. Fotka Elle, jak leží na chodníku, zakrvácená a zbitá, přesný obraz, který si Chloe dřív vybavila. Někdo z nich jí muselpořídit,když se Chloe vydala zpět do školy.

"K-kdo to udělal?"

Otočily se, abyviděly, kdo tam tu fotku dal auviděly Sebastiana stát u své skříňkyse zlým úsměvem. Elle se rychle otočila zpátky, dávajíc si rychle fotku spolu s knihami do své tašky. "Vezmi si ze své skříňky věci."

"N-netušila jsem, že tě vyfotil-"

"Jdi si pro své věci," nařídila Elle a pokračovala ve vyklízení její skříňky.

"Já n-nevěděla-"

Bouchnutí Elininy skříňky ji přimělo poskočit.

Zhluboka se nadechujíc to Elle zkusila znovu, "já vím, že ne. Musíme se dostat do třídy. Není šťastný že jsem mu dnes ráno oponovala s tou věcí o bouračce, takže mi dává vědět, že mě může znovu zbít kdykoliv bude chtít."

Chloe souhlasila a rychle šla ke své skříňce, čímž veškerý obsah rozechvěle strkala do tašky.

"Je mi líto, E-Elle," zašeptala.

"To je v pořádku." Snažíc se, aby se cítila lépe, šla ji poplácat po rameni.

Malé zalapání po dechu uniklo z Chloenina hrdla dřív, než se rychle přesunula z cesty.

Trochu ustupujíc, Elle držela ruce nad hlavu. "Promiň."

 Chloe chvilku trvalo, než si šla dát poslední knihu do tašky a zavřela skříňku.

"Musíme se dostat do třídy… rychle."

Sledujíc Elle rychle odejít se smutným výrazem ve tváři, si Chloe třela rameno, kde se Elle ruka téměř dotkla. Bylo to, jako by její kůže pálila. Pálila rukou jejího démona.

* * *

Elle seděla na posteli a dívala se na fotku, kterou našla dnes ve své skříňce. Bylo zvláštní vidět samu sebe zbitou na chodníku. Podívala se na sebe do zrcadla poté, co se to stalo, ale stejně bylo zvláštní dívat se na sebe, když si v ten okamžik myslela, že jí smrt pozdraví.

Kapka vody spadla z její tváře na fotografii. Nedovol jim tě znovu rozplakat.

Vstala a šla k polici a vzala fotoalbum z regálu. Sedlasi na posteli, listovala stránkami a dívala se na fotky sebe v průběhu let.

Vypadala šťastně u každého snímku, a její dlouhé, jahodovéblond vlasy jíperfektně rámovaly tváře.

Natahujíc ruku, se dotkla pramínků, které se teď dotýkaly spodní části jejího krku.

Ne, neplač.

Nakonec došla k prázdné stránce, když strčila strašnou fotku sebe, jež byla předmětem Sebastianovy varovné zprávy do fotoalba. Chystala se pamatovat tento přesný obraz sebe samotnépozbytek školního roku. Pak, když nový školní rok začne v její nové škole, bude seohlížet na tuto fotografii s tím, že díky bohu přežila.

Zavřela knihu. "Přežiju."

* * *

Dívajíc se napříč stolu, Chloe sledovala jejího otce nalít si více z tvrdého alkoholu do sklenice.

Vypil její obsah a řekl, "B-budeš na mě z-z-zírat n-nebo jíst?"

"Jez, Chloe," přikázala matka.

Při pohledu dolů na svůj talíř, zvedla vidličku, ale neměla chuť k jídlu. Jediný důvod, proč byla tam a ne ve svém pokoji byl, protože její matka trvala na svém.

"Přestaň se chovat, jako bys byla oběť," slova její matky se znovu ozvaly v její hlavě.

Ohlédla se, když zaslechla znovu láhvi likérucinknout o proti jeho skleničce.

Rychle dala oči zpátky k talíři, když vypil obsah ve zlomku vteřiny.

Maxwell si otřel ústa hřbetem ruky. "Jdi."

Ohromena jeho drsným hlasem, se nemohla pohnout. Zněl přesně jako-

"Vypadni z mého obličej-e-e!" Udeřil pěstí do stolu, takže se stříbro zachvělo. "Nemůžu se na tebe a-ani dívat!"

Vyskakujíc od stolu, se snažila nespadnout, jak začala sprintovat od stolu, jako by na tom záležel její život.

Její otec se stával děsivějším ze dne na den, každý den víc a víc jí připomínal toho, kdo pronásledoval její noční můry.

Její oči se zakalily, rozmazaly její vidění podél cesty. Poté, co doběhla k jejímupokoji, zabouchla za sebou dveře a opřela se zádyproti dveřím před tím, než spadla a začala vzlykat.

Mnohokrát se sama sebe ptala, Proč já?Proč se to stalo mně? Ale dnes večer se sama sebe ptala na jinou otázku.

"Proč jsem neumřela?"