Chloe - 37. kapitola

Překlad: Simča

Dámy, že by tu byla TA kapitola??? Vybrala si naše Chloe???

PS. Dnes víc kapitol nezvládám, ale můžu slíbit, že zítra se dočkáte konce knihy. :)

Volba musela být učiněna

Chloe a Elle seděly v pasáži s občerstvením a sledovaly Nera a Ama, kteří šlipro jídlo. Trvala na tom, že sama si půjde pro jídlo, ale Amo ji nenechal. Napětí mezi nimi bylo stále nepříjemné, ale nebylo stejně špatné, jako když byli sami.

"Nemůžu uvěřit, že opravdu odjíždíš." Elle vypadala, jako by měla začít být přecitlivělá. "Myslím tím, že jsem o tom věděla; Jen jsem myslela, že bys mohla změnit názor."

"Víš, že tě nechci opustit, ale taky víš, že tady nemůžu zůstat."

"Vím. Vždycky jsem si myslela, žebudeme na vysokou chodit společně,"zašeptala Elle.

Chloesi to taky myslela. Nečekaly, že se Elle zamiluje.

"Pokud to tam budu po semestru nenávidět, můžu se kdykoliv vrátit a choditna univerzitu tady s tebou, a můžeme trávit léta společně."

Elle začala slzet. "Budeš mi chybět tak moc."

"Prosím, neplač." Chloeino srdce se začalo lámat. To byl důvod, proč rozhodně nemohladovolit, aby Elle jela na letiště s ní. "Vždycky budeš má nejlepší kamarádka. Nebyla bych tu, kdyby nebylo tebe,

a děkuji, že jsi mě chránila, zatímco já nemohla. Miluju tě, Elle." Možná nebyla schopna ji obejmout a

ukázat svou lásku, ale mohla jí to aspoň říct.

"Taky tě miluju, Chloe." Slza tekla po její tváři.

Chloe se na ni usmála, neboť si užily tento okamžikspolečně. "Dobře, teď přestaň plakat. Zničíš si make-up."

Elle se zasmála a setřela slzu.

"Doufám, že neruším," sladký hlas je přerušil.

Otáčejíc se, Chloe viděla Nerovu sestru Mariu.

"Elle mi řekla, že odjíždíš, a chtěla jsem tě vidět, než tak učiníš. Doufám, že ti to nevadí. Na víc, byla to dobrá záminka, abych šlana nákupy," zažertovala Maria a sedla si vedle Elle.

Chloeiny oči se pohnuly k muži za ní a ona zadržela dech, když se jeho modrozelené oči usadily na ní. Neviděla ho od chvíle, kdy svíral pálku ve svých rukou. Po pravdě řečeno, neviděla Mariu od té doby taky.

Chloe, Elle, a Lake byly v Nero bytě, když se střelec vloupal do bytu, očekávajíc, že tam bude Maria. Nicméně, ona byla nemocná a nepřišla. Chloese nikdy nevyptávala na otázky, proč se někdo pokusil jít po Marie, neměla pocit, že jí do toho něco bylo.

Maria byla vším, čím dívka vůbec chtěla být. Byla vysoká, blonďatá, a vypadala jako supermodelka.

Chloe byla přesvědčena, že i je, s ohledem na to, že vždycky chodila s bodyguardy. I když si užívala Mariinu společnost, nikdy se s ní necítila pohodlně. Po tom všem, nejen že málem zemřela naposledy, co se pokusila trávit s ní čas, ale většinu času, Mariin osobním strážcem skoro vždy bylLucca.

Sotva se jí podařilo stáhnout oči zpět k Marii. "N-nevadí." Dala ruce pod stůl. "Děkuji, že jsi přišla."

Chloeiny oči se vrátily k muži, který se nyní přiblížil ke stolu. Jeho temný vzhled jinepřipomněl jejich poslední setkání. Místo toho jí připomínal jejich setkání pod altánkem na zahraděCarusových. Poprvé, když ho potkala, to byla noc, kdy Elle byla napadena, zatímco šla do práce. Elle byla v té době z něj vyděšená, ale taky jí přišel atraktivní. Jakákoliv atraktivita, kterou v něm viděla, zmizela tu noc, kdy nemilosrdně udeřil pálkou, ukazujíc jí jeho pravé já. Nebo si to alespoň myslela…

Myslela, že kdy ho znovu uvidí, bude šokována a znechucena; Místo toho, jí přišel jen…děsivý.

Luccův chladný hlas se zachvěl po její páteři. "Stále na útěku, miláčku?"

Pomalu přikývla, přesně věděla, co tím útěkem myslí. Zdálo se, že jaksi vždy znal skrytá tajemství, která držela pod zámkem.

Amo přišel ke stolu, pak položil tác s jídlem před Chloe. Zdálo se, že sina okamžik upřeně Luccu prohlíží, než se posadil vedle ní.

Luccana vteřinu nespouštěl oči z Ama, než obrátil pohled zpět k Chloe. "Buď opatrná tam venku, miláčku; nebudeš mít nikoho, kdo by tě zachránil, pokud se dostaneš do potíží."

Sledovala ho, jak odchází, aby si sedl ke stolu za Marii.Viděla, jak se posadil naproti ní. Připadalo jí,

jako by se díval do její duše.

"Chloe, budeš jíst?" Amův hlas ji nakonec přiměl sepodívat jinam.

"J-jo." Ve snaze setřást Luccu, který na ní zíral, se ho snažila ignorovat a zvedla pár hranolků.

"Máš už zabaleno, Chloe?" Zeptala se Maria, jak ukradla pár Nerových a Elliných hranolek, které donesl ke stolu.

Viděla dalšího děsivého muže se posadit vedle Luccy. Další bodyguard? Těžce polkla.

Další bodyguard znamenal, že to bylo pro Mariu špatné.

"Z větší části."

Lucca od ní odvrátil pohled. Vždy ho na sobě cítila. Jako by jeho pohled tvořil led na vaší kůži.

"V kolik hodin ti letí letadlo?" Zeptal seAmo, když přehodil paži přes opěradlo její židle.

Nevěděla, proč se podívala na Luccu když to udělal, ale cítila, že chtěl pomaluAma zabít. Viděla ten pohled už předtím, když vzal baseballovou pálku na bezvládné tělo.

"V – v jedenáct."

Amose k ní naklonil blíž, skoro se dotýkali rameny, když ji ukradl hranolek z talíře. "Ráno?"

Mohla si to teď představit. Viděla, jak Lucca vraždí Ama. Bylo to, jako by zuřivost v jeho smrtícím pohledu vykreslovala ten obrázek v její mysli.

Nějak se jí podařilo kývnout. Mezi Amovýmblízkým tělem a Luccovýmiházejícími dýky z jeho očí, nevěděla, co se děje. Chtěla si vytrhnout kůži; nebylo jí příjemně.

Nezvládám to! Rychle vstala od stolu a sebrala kabelku. "Nemám hlad. Jdu si koupit kufr."

"Můžu jít s-"

"Ne. Zůstaň," přerušila rychleAma a uklidnila dech. "Je to jen támhle. Za chvíli se vrátím." Rychle odešla a nechal ohromené tváře za sebou.

Zamířila do obchodu se zavazadly, který byl hned na začátku pasáže s občerstvením.

Uklidni se, Chloe, říkala si, když došla do bezpečí obchodu, který byl dost daleko odAma a Luccy, aby mohla dýchat.

Prohlížejíc si kufry, se jí podařilo ignorovat, co se právě stalo natolik, aby vybrala velikost, kterou potřebovala a pak s ním přešla k přepážce pokladny. Řada byla dlouhá. Čekajíc, až na ní bude řada, ona trpělivě stála. Nicméně, čím déle čekala ve frontě, tím silnější měla pocit, že jí někdo sleduje.

Když se rozhlédla kolem, už je u stolu neviděla. Když si prohlížela pasáž s občerstvením, našla Elle, Nera, a Ama čekat ve frontě na preclíky. Milovali pizza preclíky a vždy si vzali víc, aby měli i doma na později. Všimla si, že se Amopodíval jejím směrem, ale nebyl tím, koho zírání na sobě cítila.

Prohlížejíc si druhou stranu pasáže s občerstvením, si pak všimla Marii v malém obchodě s obuví spolu s osobním strážcem. Nicméně, Lucca stál u dveří obchodu s obuví, pozoroval kolemjdoucí, dokud se jeho oči nepodívaly na ní. Přesto jeho pohled nebylo to, co ji přimělo cítit na těle husí kůži.

Sílilo to a ona se chystala vystoupit z řady, když ji ženský hlas zastavil.

"Bude to všechno?"

Přikyvujíc hlavou, podala prodavačce kufr a pak její kreditní kartu. Chtěla rychle odejít. Zatímco pokladní načítala její kartu, podívala se z výlohy do obchoďáku a její oči se střetly s očima, které způsobovaly její noční můry. Svírajíc pult, si pořád zoufale říkala, že si představovala tvář, která na ní zírala.

"Tady máte. Děkuji. Přijďte zas."

Chloe prudce přivedla oči zpět k ženě za pultem a pak zpět na místo, kde viděla…

On tam není.

Vydechujíc, se snažila uklidnit její bušící srdce, uvědomila si, že právě viděla další výplod její fantazie. Za to může Lucca.

"D-děkuju." Vzala kartu a kufr.

Mnohokrát jí ďábel strašil ve spánku, nebo dokonce, když byla vzhůru. Tentokrát to bylo reálnější než obvykle. Pouze jednou to bylo takskutečné, a Lucca tam byl. Vidíte? Je to jen kvůli němu.

Vycházejíc z obchodu, táhla kufr za ní, když si prohlížela obchoďák. Našla Ama, Nera, a Elle postávat na druhé straně pasáže s občerstvením a na druhé straně od nich, Lucca stále střežil obchod s obuví, kde byla s Maria.

Udělala krok vpřed a ocitla se ztuhlá na svém místě, jak se hroznýpocit vkrádal do jejího těla.

Zůstaň v klidu, holčičko.

BANG. BANG.

Chaos následoval, jakse výstřely ozvaly po celém vzduchu za ní. Křičící lidé utíkali tak rychle, jak je jejich nohy mohly vzít k východu k zadní straně od pasáže s občerstvením.

Nero chránil Elle, jak utíkali směrem k východu, zatímco Mariin bodyguard chránit ji, také směřujíc k východu.

Neschopná najít nohy, cítila jak se vše dělo ve zpomaleném filmu, jak lidé prchali kolem ní.

Nebo to bude jen horší.

"Chloe!" Zahřměl Amův hlas, jak se snažil posunout dopředu, aby se k ní dostal, ale probíhající lidépřed ním, mu to znemožňovali.

Její srdce tlouklo v jejím uchu, když udělala krok směrem k Amovi.

"Chloe, dělej," Luccapožadoval z druhé strany, bojujíc proti záplavě lidí, snažíc se k ní dostat.

Srdce se jí opět rozbušilo, a ona udělala další krok vpřed, tentokrát směrem k Luccovi.

"Tudy, Chloe," prosil Amo.

"Kemně, Chloe!" Dožadoval se Lucca.

Čas se před ní zastavil, když se dívala na oba muže, kteří se zoufale snažili probojovat cestu k ní.

Oba stáli ve stejných vzdálenostech a ona byla mezi nimi. Její mysl cítila být tažená doprava směrem k Amovi, přesto její tělo se cítilo býttaženo doleva směrem k Luccovi.

Když se podívala na Ama, vzpomínky se před ní blýskly…

S hrdým úsměvem si sedl. "Myslela sis, že si vedle tebe nesednu, co?"

Chloeina odpověď byla posunutí své židle na samý okraj, i když jí to neudělalo dostatek místa, protože prakticky zabíral svou velikostí celý stůl.

Jak jeho úšklebek zmizel, poznala, že se mu její odpověď moc nelíbila…

…Když jí byl podán tác, vzhlédla a viděla Ama, jak ho pro ní drží. Bylo to poprvé, kdy viděla něco, co skoro vypadalo mile pod jeho drsným zevnějškem.

Pomalu si ho od něj vzala a musela se podívat jinam. Zvykala si na jeho drsnost a vidět na něm pro jednou něco odlišného, jí připadalo divné…

... "Víš, proč tak zírají, že jo?"

Podívala se na podlahu. "Protože si myslí, že jsem zrů-"

"Ne, nejsi zrůda," odsekl Amo. Zastavil se jen na okamžik, než řekl: "Je to proto,

že mě nikdy předtím nevidělidoprovodit dívku do třídy."…

…"Polož ruce na stůl," zašeptal k ní.

Rychle zavrtěla hlavou a začala zatínat nehty do kůže.

"Prosím, Chloe. Nemůžu vystátá, když si ubližuješ," prosil.

Když se na něj podívala, bylo to poprvé, co se ve skutečnosti se na něj podívala, jako opravdu podívala do jeho očí. Nebyly černé propasti hledící na ni, jako si vždycky myslela. Mohly být tmavé, ale měly v sobě světlo. Skoro jako jiskru ze stříbra protékající v nich, dávajíc jim život. Byly temné ale i světlé, připomínaly jí jin a jang.

Nadechla se a položila ruce na stůl…

…Další skladba byla hlasitější než ta předchozí, díky čemu se Amo naklonil dolů, šeptajíc ji do ucha. "Pak si zatancuješ se mnou? "

Jeho dech byl teplý, jak se dotkl její kůže, jeho tělo jen pár palců od ní. Bylo to nejblíž, kdy se k ní kdy dostal, takže chloupky se postavily na zadní straně jejího krku.

"Až budeš sedět v Kalifornii, a budeš mi chybět, bude mě mrzet, že jsem si s tebou ani jednou nezatancoval."…

Teď obrátila oči k Luccovi, vzpomínka, kdy se poprvé setkali, probleskla její myslí…

"Ahoj, miláčku," za ní zazněl hluboký hlas.

Chloe za zvuku skočila. O chvíli později se muž objevil na druhé straně zábradlí. Byl děsivě krásný a vyděsil jí, bez ohledu na to, jak je krásný byl. Nemyslela si, že muž, který tak dobře vypadal, mohl vůbec existovat, ani muž, který by byl tak chladný.

Chloe nepohnula ani svalem, byla úplně zmrzlá na místě.

On pokračoval v chůzi směrem ke vchodu do altánu a šel ke schodům. "Nechtěl jsem tě vyděsit."

Neměla ponětí, jak ho nemohla slyšet. Neměla ani tušení, odkud se vzal.

Dívala se, jak se opřel o sloup, blokujíc jí východ. Každému vlasu na jejím těle se podařilo postavit, při pohledu do jeho očí. Chloe vrhla svůj pohled dolů do klína a začala si hrát s rukama.

"Já jsem Nerův bratr, Lucca. Potřásl bych si s tebou, ale tak jako tak, by sis semnou nepotřásla. "

Chloe se rychle na něj ohlédla, než se zase podívala dolů.Jak to může vědět?

Lucca, jí četl z očí. "Zaslechl jsem, že jsi zřejmě germaphobik."

Chloe se znovu na něj ohlédla.Zřejmě?Opravdu jí teď začínal děsit.

Chloe se pokoušela rozhodnout, zda by se měla poctivě bát a pokusit se utéct. Ano, měla bych. Nicméně, Lucca blokoval jediný východ, a ona rozhodně nechtěla jít k němu nijak blízko.

Chloe ho viděla se pohnout; v důsledku toho se bohužel musela znovu se na něj podívat. Zadržela dech, když si dal ruku do kapsy, něco vytáhnul. Jak balíček cigaret vyšel, nadechla se. Pokračovala sledovat ho vytáhnout cigaretu a pak jí držel mezi rty, když dal balíček zpátky do kapsy. Natáhnul se do své druhé kapsy, vytáhl zapalovač. Chloe si myslela, že bude mít infarkt, kdyby šel znovu do kapsy.

Lucca převrátil jeho zapalovač a zapálil konec, což vypálilo jasnou červenou barvu, když se nadechl.

"Nevadí ti to, že ne?"

Chloe pomalu zavrtěla hlavou. Přála si, aby mohla odtrhnout od něj oči, ale bála se. Mohla by říct, že byl bezesporu Nerův bratr; z obou prosakovalo sebevědomí a sex. Taky vypadali velmi podobně.

Lucca, měl stejnou barvu pleti, ale nedokázala říct, jestli jeho vlasy byly černé nebo hnědé. Stejné to bylo s očima; nedokázala říct, jestli byly modré nebo zelené. Přísahala by, že byly jednou barvou před tím, než je světlo proměnilo zase na jinou, znovu a znovu měníc názor. Nicméně, Lucca byl o miliardu krát děsivější a milionkrát hezčí než Nero. Usoudila, že to souviselo s věkovým rozdílem, ale jednou věcí, kterou se velmi lišili, bylo, jak se oblékali. Nero nosil jen košile s límečkem a kalhoty, na což Lucca měl na sobě černou mikinu a tmavé volné džíny.

Nebyla zvyklá vídat tak dlouhé vlasy, jako jeho. Vlnily se dozadu, ale přesto se dotýkaly zátylku. Jasně mu bylo jedno, jestli nebyl upraven a elegantní, stejně jako jeho neoholené strniště. Všichni kolem ní,byli vždycky bez poskvrnky, takže jeho bad-boy vzhled byl spíš jako "nenaštvi mě jinakvyvraždím celý tvůj rodokmen." Nemyslím si, že je důležité, co má na sobě; bez ohledu na to, bude tak pořád vypadat.

"Není ti tady trochu zima, miláčku?" Jeho hlas také prosakoval stejnou důvěrou, jako Nerův. Cítila, jak nepříjemné jí bylo, když jí tak říkal.Když mu řeknu své jméno, přestane.

"J-jmenuji se Chloe."

Pozorovala, že se usmívá, když udělal obláček, držíc cigaretu mezi palcem a ukazováčkem. Vydechl. "Starosty dcera, že jo?"

Chloe jemně přikývla. Věděla, že prakticky každý věděl, že byla starosty jediné dítě. Je to tak?

"Byla jsi před pár lety v autonehodě. Vzpomínám si, že jsem o tom četl v novinách. Tak říkáš všem, že jsi přišla ke svým jizvám? "Lucca poklepal popel do sněhu bez uhnutí oči od ní.

Chloe polkla a podívala se dolů na své ruce. "Tak j-jsem k nim přišla."

"Ne, to ne. Poznám řez nožem, když ho vidím. "

Chloe se znovu na něj zahleděla. Jak to mohl vědět?  "J-Já-nevím, o čem to m-mluvíš."

Lucca vyhodil cigaretu do zahrady. "Jo, víš."

Mráz jí přejel při jeho slovech po zádech, který jí přiměl, aby vstala, nebyla už schopna zůstat kolem něj a nelíbilo se jí, kam to směřovalo.

Šla krok kupředu, doufala, že by se pohnul. Jeho svalnaté tělo blokovalo celý vchod. Nechtěla vědět, kolik hodin strávil v posilovně; mohla vidět jeho svaly přes jeho tlustou, tmavou mikinu. Když se pořád nepohnul, postupně se posunula blíž. Prosím, uhni.

Chloe byla od něj už jen pár kroků, odmítajíc jít dál. "M-můžeš mě nechat projít?" Její nohy se začaly třást, když ponořil ruku do kapsy. Její podpatky byly těžké, nemožné se pohnout.

Lucca vytáhl další cigaretu a otevřel zapalovač. Pomalu zapálil konec, neodtrhujíc od ní oči. Vyfoukl kouř, tak, že se její tělo otřáslo. Místo toho, aby si zapalovač dal zpátky do kapsy, jím znovu švihnul a ze stříbra vyletěl plamen. Lucca udělal jeden ze svých triků, houpal si zapalovačem mezi prsty.

"Nechám, ale až mi řekneš, kolik ti je."

Počkat, co?

Chloe zůstala v transu, dívala se na plamen procházející mezi prsty. Nevěděla, jak se mu povedlo, že to hořelo samo.

Chloe bezmyšlenkovitě odpověděla a zeptala se ho na vlastní otázku, uchvácena záři. "Sedmnáct. Tobě? "

Lucca se náhle otočil a uzavřel zapalovač. "Dvacet šest."

Něco jí řeklo, že nebyl moc nadšený z její odpovědi podle výrazu ve tváři.

Dvacet šest. Neměla ponětí, proč se ho zeptala, jak byl starý.

Poté, co se podívala, jak se mírně posunul, aby ji nechal projít, si opravdu přála, aby jí dal více prostoru.

Chloe pomalu přistoupila a otočila její tělo na stranu, oči plné strachu, že by se pohnul, kdyby prošla. Zadržela dech, když se opatrně začala pohybovat k němu. Její tvář dosahovala do středu jeho hrudi, a to i v podpatcích a jeho ramena byla u její hlavy.

Když jí nechal úspěšně projít, nějak s jen pouhými centimetry od sebe, Chloe vykročila tak rychle, jak to jen šlo, snažila se běžet zpátky do domu.

Luccův hlas se k ní nesl přes dvůr. "Nemůžeš od pravdy utíkat navždy, miláčku." "

Chloe zvedala nohy rychleji.

Ano, můžu. Dělám to už léta.

Zvedla nohy, které mířily směrem k muži, s modrozelenýma očima, který velel jejímu tělu…

KŘUP.

Zvuk lámání kostí pozdravil její uši, jak baseballová pálka udeřila do bezvládného těla.

PRÁSK.

Další záblesk baseballky navazující kontakt s mužovou nohou, muže, který ležel prakticky bez života na podlaze.

Ještě jednou zvedl pálku, zastavujíc se jen, aby se jí podíval do očí. Zlý pár modrozelených očí na ni zíral a krev v jejích žilách ztuhla. Pozorovala, jak jeho ruce svíraly hrdlo baseballové pálky tak silně, tak intenzivně, že by se nedivila, kdyby se pálka v jeho rukou rozbila dříve, než by učinil konečný zásah.

PRÁSK.

Když viděla, jak ten muž vdechoval vzduch kolem něj, vypadal poblázněně, jeho vzhled byl nepořádný.

Pak stáhl své přerostlé vlasy na své místo a mohli jste vidět mírný úsměv na jeho rtech.

Ohlížejíc se zpátky k Amovi, ho viděla křičet s hrůzouv jeho obličej, aby se k ní dostal a zachránil ji…

"Jsem ten milý."

Chvíli na něj hledíc, si začala myslet, že byla na něj možná trochu tvrdá. Bylo jasné, že tohle bylo pro něj choulostivé téma.

"Myslím, že to budeš muset dokázat." Usmála se na něj.

Usmál se. "To můžu…"

Vždy byl jeden okamžik v čase, kterému musel člověk v životě čelit, a volba musela být učiněna, a to byl její okamžik.

Čas se zastavil. Odtrhla nohy od země a utíkala do náručí muže, kterého si vybrala, že ji bude chránit. Jeho paže se kolem ní obtočily, když se rozechvěně nadechla. Byly to první paže, které jí po několika letech držely.

Držíc ji blízko u sebe, jí Amozašeptal do ucha. "Mám tě."