Chloe - 24. kapitola

Překlad: Simča

Amo, Amo, Amo…

Nechám si to ujít. Nejsem na ptáky.

Parkujíc své auto za Nerovým a Vincentovým na ulici, vystoupil ven, přemýšlejíc, proč je Nero táhl do Stephaniho domu pozdě v noci.

"Bylo možný čekat ještě dýl, než ses sem zasraně dostal, Amo?" Zeptal se ho Nero.

"Poslyš, jestli jsme tady, abychom měli čtyřku se Stephanie, nechám si to ujít. Nejsem na ptáky,"Amo

odsekl.

"Poslední věc, kterou bych chtěl vidět, je tvoje péro. Kromě toho, nemusíš se bát "- Nero blýskl úsměvem - "už jsem se o Stephanie postaral a jsem si jistý, že už odpadla."

Vincent se blýskl jeho vlastním úsměvem. "Vsadím se, že bych byl schopný ji probudit."

"Proboha." Amo byl na pokraji bolesti hlavy. "Můžeš mi prostě říct, proč jsem tady? Pak vy dva se můžete vrátit k sání vašich vlastních ptáků."

Nerova tvář potemněla, zvážněla. "Došlo k vraždě dnes večer."

Tupě na něj chvíli zírajíc, Vincent stále chtěl vědět, proč tady byl. "Dobře…?"

"Koho to kurva zajímá?" Amo byl jasně nezaujatý jako Vincent. Jejich otcové všichni pracovali ve stejné branži, a zabíjení někdy jen přišlo s územím.

"No, můj otec mi dal první práci." Ten kus Nerovy informace, je už určitě zajímal. "A když ji dokončím, berou mě."

Teď už věděl, proč tam byli. "Můžeme se přidat?"

"Ještě nevím. Záleží na tom, jak těžká ona – úkol bude. "

"Můžeš nám říct, co je to za úkol?" Zeptal se Vincent.

Nero zavrtěl hlavou. "Ještě ne. Jen jsem vás chtěl informovat."

Amo a Vincent přikývli hlavami v pochopení, než se všichni vrátili do svých vozů.

Nastupujíc si zpátky do svého auta, Amo cítil, jak mu krev začíná pumpovat žilami. Byl blíž než kdy jindy v následování otcových stop. O tom dni snil tak dlouho, jak si pamatoval.

O dni, kdy se stanu mafiánem.

* * *

"Tohle je nejlepší den mého života!" Chloe skoro nemohla uvěřit, když ta slova prošla jejími rty, jak

mířily k jídelně. Bylo to vůbec poprvé, kdy Cassandra nepřišla do školy, a ani jeden člověk jim nic neřekl. Neslyšela "zrůda" nebo "servírka" po celý den.

Elle se zasmála. "Vím. Nejlepší zatracený den vůbec. Zajímalo by mě, proč tu Cassandra není."

"Koho to zajímá? Nikdy by mě nenapadlo, že jedna osoba bude jediným důvodem, proč střední škola je pro nás taková noční můra." Myslela si, že to byli spíš Cassandra, Sebastian, Stacy a Stephanie, plus všichni lidi, kteří chtěli zapůsobit na ně tím, že si dělali legraci z ní a Elle.

"Jo, já taky ne."

Nicméně, ony přesto nebyly hloupé, a když došly do jídelny, stouply si do kratší řady.

"Musím ti říct, co se stalo, když jsi mě dnes ráno opustila. Mimochodem, co to sakra? Proč jsi to udělala?" Zeptala se Elle, jakmile usedly s jídlem k jejich stolu.

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, o čem mluvila, ale pak jí to došlo.

Najejich první hodině angličtiny, se zdálo, jako by tam Elle ani nebyla. Vypadala, jako by něco nebylo v pořádku, nebo možná se něco se stalo, ale docela rychle to přešlo, když si uvědomily, že Cassandra nebyla dnes ve škole. Každopádně, pan Evans jim dal za úkol napsat krátkou esej na pětset slov o den dříve, a Elle nic neodevzdala.

Proto požádal, aby s ní mohl mluvit po hodině, a to byl důvod, proč Chloe odešla a šla sama na druhou hodinu.

"Protože pan Evans řekl, že potřebuje s tebou mluvit, ne semnou. Věděla jsem, že to je asi kvůli tvé neodevzdané eseji. Nehodlal mluvit o tom přede mnou, víš to. Jo, a proč jsi neodevzdala svou esej? Jednalo se o první známku semestru. "

"Bylo mi zle. Poslouchej, musím ti něco říct. Nebudeš věřit, kdo se mnou mluvil a nebyl- "

"Bylo ti zle? Opravdu, to je výmluva, kterou mi dáš? Doufám, že tohle jsi na něj nepoužila." Té kravině nevěřila ani na okamžik.

"Ehm, ano, bylo mi špatně. To je pravda, a on mi věřil. Proč ty nemůžeš?"

"Pravděpodobně proto, že vždy úkol odevzdáš, a špatně ti je po celou dobu. Prakticky ti jezle pořád, není nic, co bys nechytila."

Elle začala vypadat, jako by skrývala něco vážného. Byla mistrem lži, takže bez ohledu na to, co to bylo, museloto být špatné, aby ji ovlivnilo do té míry, že nebyla schopna rozjet lež.

"No, to byl jiný druh nevolnosti."

Aha, ok. Jistě, jiný druh nevolnosti. Co na světě skrývá-

Mužský hlas přerušil její myšlenky. "Ahoj, zlato, můžu si sem sednout?"

Chloe se zakuckalo jídlo, když se otočila a uviděla Nera s podnosem. Myslela si, že vidí věci – počkejte… Řekl Elle právě "zlato"?

Elle ukázala na prázdné místo vedle ní. "Myslíš to vážně? Sednout si sem?"

"Ano, mluvil jsem přímo k tobě, nebo ne?"

Spadla ji brada. Sarkasmus byl skutečný v jejich hlasech, říkajíc jí, že se něco muselo mezi nimi už stát. Byla si jistá podle toho, jakým pohledem Elle sledoval. Jop, mluví, mluví určitě přímo k tobě!

Chloe byla na okraji svého sedadla a uvažovala, co Elle řekne.

"To jsi zjevně nemluvil, protože moje jméno není "zlato."Vsadím se, že ani nevíš, jak se jmenuju. Takže ne, nemůžeštady sedět, Nero. "

Dobře… tohle jsem nečekala.

"V pořádku, zlato. Budu nakonec sedět přímo támhle. Můžu počkat."Nero odešel s úšklebkem na tváři.

Dobře, ani tohle jsem nečekala.Určitě se mu líbila tahle odpověď víc, než by měla.

Chloe zvedla bradu ze země a dožvýkalajídlo, které bylo dosud v ústech. "Copak si nemyslíš, že jsem si zasloužila menší varování?"

"Ježíši, Chloe, snažila jsem se ti to říct dvakrát, ale nepřestala jsi mě přerušovat. Řekla jsem ti, že mi neuvěříš, s kým jsem mluvila."

"No, řekni mi to už!"

"Když jsi mě opustila, šla jsem chodbou a on do mě vrazil. Snažila jsem se mu říct, že se omlouvám, ale on mi řekl, že se nemám omlouvat za něco, co jsem neudělala. On vlastně semnou mluvil a nebyl zlý."Chloe cítila, jako by ji v tom okamžiku měla vybuchnout hlava.

"Nemůžu tomu uvěřit. Nero je… milý? "

"V žádném případě. On je…" Elle sezarazila. "Chce něco, ale nemůžu přijít na to, co to je. Vím přesně, kdo Nero Caruso je, a "milý" je poslední slovo, kterým bych ho popsala. "

"Jo, ale nejsi jen trochu zvědavá?" Vzhledem k tomu, že tohle byl den volna od Cassandry, onauvažovala, jak Elle se nemohla ani trochu zajímat. "Vím, že já jsem."

Chloe si nemohla pomoci. Vždycky ji přišel Neromoc hezký a ona mohla žít zprostředkovaně přes Elle. Způsobem, jakým se díval na její kamarádku, s jeho pronikavýma zelenýma očima, jí ukázalo, že něco tam rozhodně bylo, a když to ona viděla, pak Elle to musela určitě cítit. Chloe byla ta, kdo neměl rád lidi kolem sebe.

"Ne, já nejsem," řekla jí Elle vzdorovitě.

No, to byla největší lež, jakou jsem kdy slyšela.

Po tom, zbytek dne utekl poměrně rychle, a ocitly se zpátky na Chloeiny hodině zdraví, poslední hodině dne.

"Zůstaň tady a počkej na mě. Nebudeme se snažit být odvážné jen proto, že Cassandra tu není. Je zřejmé, že je jejich vůdce, ale víš stejně jako já, že není jediná, kdo rád ničí naše životy."

Chloe přikývla hlavou. "Vím. Počkám tady. "

"Dobře. Uvidíme se později."

Vcházejíc do třídy, se posadila dozadu v naději, že Elle dorazí na hodinu bezpečně, i když měly skvělý den. Stejně jako Elle říkala, nebudou riskovat jen proto, že čarodějnice Legacy přípravky tam nebyla.

Když hodina začala, silný pocit přes ní přešel. Nemohla zařadit, co to přesně bylo.

Vzhlédla od stolu, když se rozhlédla po místnosti, pocit se stával stále více znepokojující každou vteřinou.

Nervózní, začala zatínat nehty do dlaní. Zaměřila se na ruce, zírání na ně se zdálo pomoci. Pomalu se znervózňující pocit se začal rozplývat… až do konce hodiny, kdy se vrátil v plné síle.

Rychle se znovu rozhlédla po místnosti, ještě jednou očekávala, že uvidí ďáblovy oči na ni zírat.

Když se oči zastavilyv prozkoumávání, našla jiný pár, který ji místo toho pozoroval. Nebyly plné čistým zlem, ale byly černé jako noc.

Neschopná podržet na okamžik pohled, odvrátila oči a vrátila se k zatínánínehtů do dlaní.

Přestaň být hloupá,snažila se sama sebe přesvědčit, že si to představovala. Nikdo se nikdy nestaralna ni podívat, ledaže by jí nazval zrůdou.

Pociťujíc, že bylajen paranoidní, ohlédla se na něj, jen aby našla Amovyoči očividně stále zírajíc na ni. Tentokrát bylo těžší uhnout od něj pohledem, ale naštěstí školní zvonek ji zachránil.

BRRRING.

Stahujíc ruce, uviděla malé kapičky krve.

"Jsi připravena?" Objevila se Elle z ničeho nic, zdála se být trochu rozcuchaná.

"Jo. Jsi v pořádku?"

"Ehm, ano, proč bych neměla být? Dobře, pojďme! "

Bylo to skoro, jako zpomalený záběr, když Elle ruka se natáhla a skoro popadla její. Musela odtrhnout oči od Elle a podívat sedolů na podlahu, když si přitáhla ruku k hrudi.

"Promiň, Chlo-"

"To je v pořádku. Pojďme."Chloe tentokrát nečekala, že bude vést. Místo toho šla přímo kolem

ní a začala jít k jejímu autu.

To bylo nejblíže,kdy se ji někdo dotknul po dlouhé době, takže si uvědomila, že nikdy nebude moci vystát lidský kontakt. Ta myšlenka pro ni nikdy nebyla tak smutná, jako teď.

Její ruka byla cítit, jako by pálila z těsného kontaktu, a podívala se na malé červené značky, které vytvořila, zatímco na ní Amo zíral.

Chloe měla pravdu, když o něm hovořila jako o zvířeti před třemi lety. Každým dnem do něj jen rostl čím dál tím víc.