Chloe - 23. kapitola

Překlad: Simča

Lucca, Lucca, Lucca…

Přinutím tě litovat, drahoušku

Jedním rychlým pohybem zaryl hrot lopaty do čerstvě vykopané hlíny dostatečně pevně, aby mu ji podržela. Otřel si pot z čela s jeho zakrváceným tričkem, byl schopen dát si na chvíli přestávku, než vylezl ven, pomocí hromady hlíny, kterou odborně vykopal a umístil, aby se dostal ven ze skoro tří metrové hluboké díry. Poté, co se dostal ven a podíval se na jeho mistrovské dílo, pomyslel si, že to rozhodně vypadalo hodně odlišně tady nahoře, než tomu bylo tam dole.

Přecházejíc k tělu zabalenému v tmavé fólii, do něj kopl, dokud se nepřevalilo a nespadlo do propasti. Vždy se dalo slyšet, když narazilo na dno z hlasitým žuchnutím, a nikdy to nezdařilopřinést úsměv na jeho tváři.

Vytáhl cigarety a zapalovač z jeho špinavých džínsů. Posadil se na římsu před tím, než si dal cigaretu mezi zuby. Zapalovač přišel k životu s pohybem zápěstí, a zapálil konec, přičemž si dlouze, hlubocepopotáhnul.

Věděl, že by si neměl dát pauza na cigáro, ale přeci to byl jen hřbitov.

V polovině své cigarety, jeho telefon začal vibrovat, a přestože nerozpoznalčíslo, měl docela dobrý odhad o tom, kdo to byl.

Sexy ženský hlas se ozval na druhém konci linky. "Je tamLucca?"

S úsměvem, vydechl dým, který naplnil jeho ústa. "Ano, drahoušku, je."

"Co děláš?" Zachichotala se.

Vstávajíc, Lucca věděl, že sexy blondýnka, které dal své číslo dříve té noci, bude snadná. "Kouřím," odpověděl a pomalu začal lézt dolů ze své hromady hlíny. "A přemýšlel jsem, kdy mi zavoláš."

Předstírala, že ji šokovala jeho odpověď. "Hádám, že v tom případě nejsi zaneprázdněný?"

Opět na dně, mohl vidět tělo, které dříve shodil. Fólieodhalila chladný, krvavý obličej, který měl kulku přímo mezi oči. "Vůbec ne."

"Sejdeme se teda za hodinu?"

Luccavdechnul, takže cigareta osvětlila jeho drsný vzhled. "To záleží na tom, jak tvrdě chceš být opíchaná."

Telefon utichl, než se vrátil její hlas, prakticky sténala, "tak tvrdě, jak jen zvládneš."

"Přinutím tě litovat, drahoušku," varoval ji.

Pokud předtím nesténala, rozhodně sténala teď. "Ne, nepřinutíš."

"Za hodinu," řekl jí, než ukončil hovor. Bude trvat o něco déle než hodinu, než se k ní dostane, ale nutíc ji na něj čekat byla polovina zábavy. Dávajíc jí varování, že bude litovat to prohlášení, bylo asi to nejhezčí, co udělal zacelý den, a že se chystá dostát svéhoslibu.

Házejíc špaček od cigarety na mrtvé tělo, pohlédl na muže, kterého už nikdy znovu neuvidí.

Jakákoliv rodina nebo přátelé, které po sobě zanechal, nebudou mít nikdy ani tušení.

"Zmrde."

Luccaby se nemohl starat méně. Muž dostal to, k čemu se schylovalo. Jediná věc, která ho rozrušila, bylaskutečnost, že dovolil muži mu skoro odkousnout ruku.

Chtěli ho naživu, aby ho vyslýchali, ale když se Luccadostal ze spáru kousnutí, jeho šéf ho střelil přímo mezi oči.

Vracejíc se k této záležitosti s rukou, vzal lopatu, kterou sizapíchl a začal přenášet hromadu hlíny zpět na své místo. S každým kouskem hlíny, bylo tělo čím dál tím víc zakryto, dokudmuž již neexistoval na této zemi.

Lucca byl na sebe pyšný,když hlínabyla opět ve vodorovné poloze. Díra byla přesně metr hluboká,když s lopatou skončil. I když už neměl pěkný sklonhlíny, aby mu pomohl se dostat ven, nebylo pro něj těžké si vyskočit a vylézt ven s jeho 190,5 centimetry.

Nyní, shlížejíc na to seshora, byste aninepoznali, že pohnul otevřeným hrobem, nebo že tam byl už muž uložen k odpočinku.

Zítra, Mary Johnsonová tam bude pohřbena, podle již postaveného náhrobku, a špína nezapečetí jenom ji, ale i pitomce pod ní.

"Pane Johnsone, zítra se setkáte s paní Johnsonovou."

Sbírajíc své věci, naposledy obdivoval jeho práci. Bylo děsivé, jak dobrý v tom teď byl.

Sbohem, pane Johnsone. Brzy vám přinesu více přátel.