ATR - 13. kapitola

Překlad: Verča

Nejsem ten typ dívky

Jsem probuzena nepříjemným bzučením telefonu. Tápám po něm a pak si ho přidržím u ucha.

„Dobré ráno, slečno Delaneyová.“

Při zvuku Sergiova hlasu se úplně vzbudím. Můj budík ukazuje deset hodin ráno. Slunce proudí skrz trhliny v mých závěsech. Jsem nahá v posteli. Sama.

„Je neděle. Proč mi voláte v neděli? Musí existovat nějaký zákon proti obtěžování lidí o víkendu.“

„Mám dovoleno volat vám mezi osmou hodinou ranní až do deváté hodiny večerní, sedm dní v týdnu a tolikrát jak si budu přát a i tak dlouho, dokud nebudete mít pocit obtěžování. Cítíte se obtěžována, slečno Delaneyová?“

„Ano. Má dva dny ke spánku každý týden a vy jste právě zničil jeden z nich. Většina se určitě cítí obtěžována.“

Sergio se zasměje. „Nechtěl jsem vám vzít váš spací den. Slunce svítí. Ptáci zpívají. Dluhy rostou.“

„Jak pozorné.“

„Jsem pozorný,“ zabrouká. „Moje ohleduplnost mě motivovala k tomu, abych vám dnes ráno zavolal, kvůli připomenutí zítřejší platby.“

„Jsem ráda, že jste zavolal. Dejte mi chvilku.“ Vyškrábu se z postele a hledám mé poznámky, které jsem si udělala při volání různým vládním agenturám.

„Vezměte si tolik času, kolik potřebujete, slečno Delaneyová. Jste moje výzva dne.“

Po objevení dokumentů se posadím na pohodlnou postel.

„Rozumím, že pokud jsem na rehabilitačním programu, mám dvacet dní na splacení každé splátky-“

Sergio mě přeruší. „Nenávidím dlužníky, kteří si myslí, že znají zákon. Toto ustanovení je jen PO tom, co splatíte vaši první splátku. Nedostenete se z toho tak snadno.“

„V žádné případě. Zkoumala jsem to.“

„Ne dost dobře.“

Mé srdce klesá. „Nemohu to všechno zaplatit. Pouze jen něco.“

„Žebrejte, půjčte si, kraďte, slečno Delaneyová. Mohu vás ujistit, že poslední věc, kterou chci, je běžet k soudu a získat příkaz k zabavení domu vašich rodičů a vaší výplatní pásky.“

„A co školská komise? Kontaktovali vás kvůli mé stížnosti? Jsou mé platby zmrazeny?“

Slyším známé rachocení ze Sergiova telefonu – nejspíš to jsou nemocniční nosítka. Více rachocení. Jsou to nemocniční nosítka. Možná, že akorát navštívil přítele. Mají výběrčí dluhů kamarády?

„Jsou velmi efektivní s vaší složkou,“ říká Sergio. „Zdá se, že poté, co jste přijala vaši novou pozici, přehodnotili vaši složku a odklad zrušili. Poslali vám dopis, který vás informoval, že vaše platební závazky jsou obnovené.“

„Nedostala jsem ho.“

„Zdá se, že to poslali na vaši starou adresu.“

„Co?“ Můj hlas navýší na hlasitosti. „Řekla jsem jim svou novou adresu, když jsem se přestěhovala.“

V pozadí někdo zakašle a slyším plechový zvuk PA (v překladu by to mělo znamenat místní rozhlas). Rozhodně je v nemocnici. Proč by mi volal z nemocnice? Je tak zanícený do jeho práce?

Serfio si povzdechne. „Máte s nimi problémy, jednáte s nimi. Ale jediné co je zajímá jsou peníze, které dlužíte.“

„Prosím, Sergio. Mohu zaplatit jen část? Mám práci navíc a budu schopna zaplatit zbytek příští týden.“

„Naneštěstí pro vás, dostanu velký tučný bonus, pokud provedete všechny vaše platby včas, a ještě větší bonus, pokud dostanu všechny peníze najednou. A já potřebuju ten bonus –“

Vážně? Rozčiluje se kvůli možnosti, že nebude mít Porsche?

„Už začaly tikat hodiny?“

„Promiňte?“

„Počítá se váš bonus ode dne, kdy provedu první platbu nebo ode dne, kdy jste mi zavolal?“

Sergie se lehce zasměje. „Chytrá. Budu k vám upřímný. Počítá se to ode dne první platby.“

„Co když vám řeknu opravdu dobrý vtip? Dáte mi týden navíc? Nikdy jsem vám nenadávala, nenazývala nějakými jmény nebo nezavěsila. Musí být těžké mít okolo sebe ošklivé lidi celý den. Ale pokud na mě budete milý, budu milá i já na vás.“

Ticho.

„Sergio?“

„Přemýšlím. Tohle je zcela nové. Snažím se rozhodnout, zda by to mělo vliv na mou odměnu.“

Páni. Ten jeho materialistický povahový rys způsobuje, že je mi špatně. Ale můžu být nejlepší z podlézajících. „Viděla jsem lineup kolekce Porsche na příští rok. Pokud mám být upřímná, raději byste měl počkat.“

„Zajímáte se o auta?“

Spadnu do polštářů. Neřekl ne, což znamená, že možná řekne ano. „Můj nevlastní otec je do aut. Chodím s ním na všechny show o autech.“

„I nadále mě překvapujete a těšíte, slečno Delaneyová. Řekněte mi váš vtip. Pokud mě rozesmějete, dám vám týden navíc.“

Zavřu oči a snažím se zpomalit mé závodící srdce. Přestože je náš rozhovor srdečný, nemůžu ignorovat základní hrozbu. Všechno je tak nové. Tak cizí.

A to mi připomíná vtip.

„Tři vymahači dluhů jsou zajati kanibaly…“

***

Zvedni to. Zvedni to. Zvedni to.

Amanda odpoví na čtvrté vyzvánění. „Jaká byla večeře? Spala jsi s ním?“

„Ne. Potřebuji-“

„Ty jsi s ním nespala?“ Její hlas stoupne nedůvěrou.

„Ne, ale volal mi výběrčí dluhů, a já potřebuju-“

„Co se stalo?“ Pronesla. „Bylo to perfektní postavení. Útulná večeře u něj doma. Diskuse o vztahu. Zapojení v teplém-“

„Amando. Mám problém.“

„Určitě ano, zlato. Pokud nebudeš schopna dostat Maxe do postele teď, budeš potřebovat nějakou zvláštní pomoc.“

„Přivázal mě nahou k jeho motorce na Twin Peaks a pak šel pryč, a líbilo se mi to,“ vybreptnu.

Ticho.

„Amando?“

„Věděla jsem, že je výstřední,“ vydechne. „Stejně jako Drake, který je mimochodem v mé kuchyni a dává si sklenici vody, aby se rehydratoval po naší noci.“

„Doktor Drake je u tebe doma? Spala jsi s ním?“

„Jake se mi vyhýbá,“ řekne. „A protože jsme se rozešli, Drake byl více než ochotný pomoct dívce v nouzi. Zná skóre.“

„Je to můj šéf!“ Zaječím. „Nemůžeš spát s mým šéfem.“

„Ooops. Příliš pozdě. Už je hotovo. Vícekrát.“

„Neeee!“ Připomíná mi to malbu Výkřik od Edvarda Muncha. Není pochyb o tom, že jeho můzou byl někdo, kdo našel její nejlepší kamarádku spící s jejím šéfem.

„Určitě má tvůrčí představy o tom, jak využít teploměr,“ zachichotá se. „A stetoskop a-“

Držím si telefon od ucha. „Neříkej to. Neříkej mi to.“

„Měla bys to někdy zkusit. Mohlo by se ti to líbit.“

Zabalím si kolem sebe prostěradlo. „Nebude. Nejsem na výstřední věci.“

„Jak to víš? Včera večer to byla tvoje první zkušenost. Když se konečně dostaneš Maxovi do postele, bude si myslet, že je ten nejšťastnější člověk na světě. Jsi jako panna minus pananská blána. Může tě tvarovat aby ses přizpůsobila jeho výstředním touhám a ty si budeš myslet, že je to normální.“

Mé tělo se ohřívá když si představuju výstřední touhy Maxe. Najednou je mi pod prostěradlem příliš horko, odkopnu ho a nechám aby chladný vzduch uklidnil mou hořící kůži. „Nejsem úplně neznalá v tom, co se děje v ložnici.“

„Věř mi, jsi.“

Nasaji dech. „Myslíš, že Max je na…..výstřední věci?“

„Měl některý z tvých minulých milenců tendenci svléknou tě a přivázat k motorce?“

„Ne.“

„Měl v ruce nějaký provaz nebo jiné věci?“

Můj žaludek klesá. „Ano.“

„Pak u něj diagnostikuju těžký případ výstřednosti, a ty jsi hluboce v háji.“ Zachichotá se a zašeptá něco nesrozumitelného.

„Je doktor Drake v pokoji? Nechala jsi ho, aby slyšel náš rozhovor?“ Vzpřímím se na posteli.

„Právě mi šel prohrabat skřín kvůli nějakým sexuálním hračkám. Nestrávili jsme moc času v posteli- většinu času jsme byli v kuchyni, na pohovce, jídelním stole, ve sprše a na balkóně. Zmeškala jsi velký čas. A s jeho znalostí ženské anatomie-“

„Nechci to slyšel. A co Jake? Pokud byl na tebe naštvaný za tvé předchozí hrátky, neumím si představit, co by udělal, kdyby věděl, že jsi sexovala s mým ŠÉFEM.“

Amanda si odfrkne. „Odkdy ses stala odborníkem na muže? Myslela jsem, že jsi mi přávě řekla, že jsi ani nedostala Maxe do postele. Co se stalo?“

Prohrábnu se v prostěradle. „Já…bylo to tak intenzivní, vyděsilo mě to, a nelíbilo se mi, že se mi to líbí. Snažila jsem se o tom s ním mluvit později, ale nemohla jsem to vysvětlit ani sama sobě. Tak trochu to pokazilo náladu. Nakonec jsme se rozhodli, že nejlepší bude ukočit noc.“

„Chudák, Max.“ zavýská Amanda. „Musel mít těžkou noc po opuštění tě.“

„Amando!“

„Napiš mu. Dej mu najevo, že jsi v pořádku.“

„Nejsem v pohodě. Jsem zmatená.“

„To mu taky řekni. Řekni mu, co se ti líbí a co ne. Záleží to jen na tobě.“

Vytáhnu si deku přes hlavu. Chystám se tady skrývat celý den. Žádní výběřčí dluhů. Žádní výstřední bojovníci. Žádní přátelé spící s mým šéfem. „Necítím se o moc lépe, a nebyl to důvod proč ti volám. Mám jiný problém-“

Amandin hlas klesne na nízký šepot. „Saje mi prsty u nohou.“

„Eww. TMI (příliš mnoho informací). A jsem si jistá, že tě slyší. Ví, že to jsem já?“

„Ne,“ zašeptá. „A on mě neslyší. Je pod přikrývkou.“

„Prosím. Vezmi mě pryč.“

„Jsi v bezpečí. Vyklouzl z postele a uhání do kuchyně. Je to tak vzrušující. Nikdy nevím, co bude dělat dál.“

Můj žaludek se svírá. „Neříkej mi nic dalšího. Pokaždé, když se na něj podívám v práci budu mít nevhodné obrázky v mé hlavě. Co když něco vyhrknu bez přemýšlení? Co když budeme mít jednání a někdo řekne něco o prstech? Neovládnu se.“

„Ooooo. Chce si hrát,“ zašeptá. „Špatný pes. Ven z postele. Přestaň. Nekousej ty polštáře. Oh, počkej. To nejsou polštáře.“ Propukne ve smích. No, aspoň se jedna z nás baví.

„Zavěšuju,“ odpovídám mrzutě.

„Ne, počkej. Výběrčí dluhů.“ Něco zamumlá a slyším nezaměnitelný zvuk vrzání postele. „Musíš najít způsob jak ho vyloučit.“

„Ale-“ Mám příliš mnoho otázek a potřebuju její plnou pozornost. „Máš čas na kafe?“

Amanda se zachichotá. „Myslím, že dnes zůstanu v posteli. Drake přinesl misku s ledem, kolíčky na prádlo, kravatu, okurku a láhev s pálivou omáčkou. Ooooh. A pouta. Kde myslíš, že je našel?“

Povzdechnu si.

„Oh, počkej, někdo je u dveří. Vydrž. Budu ti moct dát plnou pozornost, až budu pryč z ložnice.“

Dýchá do telefonu, představuji si její chůzi přes její elegantní obývací pokoj naplněný pastelovými starožitnostmi. Zámek cvakne. Dveře se otevřou.

„Jaku!“

Pulz mi závodí. „Dostaň ho odtamtud,“ zašeptám. „Nenech ho vidět-“

„Kdo je to?“ Jakeův hlas je tak hlasitý, že si musím držet sluchátko od ucha. „Zatraceně, Amando, opravdu jsi neztrácela čas, viď?“

„Neviděl bys mě.“ Její hlas je slabý, téměř k nepoznání. Moje oči se zalijí slzami.

„Takže skočíš do postele v prvních chlapem, který ti vstoupí do cesty?“ zakřičí. „Když jde do tuhého, Amanda to položí? Je to o tom? Je to to, jak zvládáš vztah? To je všechno, co jsem pro tebe byl?“

„Jaku,“ zašeptá. Její hlas je přeplněný hrůzou a lítostí.

Připlesknu si ruku na pusu. Za celá léta co jí znám, její hlas nikdy nezněl tak opuštěně.

„Pokud tě už nikdy neuvidím, bude to brzy.“ Dveře se zabouchnou.

Amanda se nadechne a vzlyk jí vyjde z krku.

„Jsem na cestě, zlato.“ Ukončím hovor a vyskočím z postele.

Žádný Max pro dnešek. Napětí spadne z mých ramen.

***

Ahoj, Maxi

Jak se má dnes má dívka?

Dobře

Jen dobře?

Kvůli mně?

Tobě a kvůli něčemu jinému

Přijdu

Ne. Jdu za Amandou

Měli bysme si promluvit

Ona mě potřebuje

Já tě potřebuju

Ona mě potřebuje víc

**mračení** Chci tě vidět

Pošlu ti fotku

Teď?

Ne nejsem oblečená

Čekám na fotku

Chceš si se mnou sextovat?

Čekám na fotku

Jsem sextovací panna

Čekám na fotku

Možná se zraním

Jak?

Tvůj telefon je moc velký **chvění**

Pravda. Telefony nejsou větší než můj

Tak skromný

Čekám na fotku

Nejsem ten typ dívky

Jaký typ jsi?

Nahý druh

Max má rád nahé druhy

Zmatený druh

Mám rád zmatené druhy

Omlouvací druh

Neomlouvej se. Neměl jsem na tebe tlačit

Byla jsem vyděšená

Vím

Ale taky **červenání se**

Max má rád **červenání se**

Musím běžet, nebo nestihnu autobus

Pošlu Lewise, aby tě tam odvezl. Počká na tebe, dokud nebudeš chtít jet domů

Není třeba. Autobus je fajn

Staráš se o Amandu. Já se starám o tebe

***

„Mac, mám prosbu.“ Doktor Drake hodí na můj stůl značku UZAVŘENO a připojí se k Doris u mé skříně.

Můj žaludek se svírá. Stisknu k sobě kolena a dívám se dolů. Po nechtěném nahlédnutí do jeho sexuálního života, jsem si od něj poslední dva dny snažila držet odstup. Ale osud považoval za vhodné odměnit mě Velkou Doris a Výstředností na Tyčce v mé kóji ve stejnou dobu.

„Dobrý den, doktore Drakeu.“ Velká Doris se začervená a podívá se na hromadu zelených desek v ruce. „Zase jsem pokárala Mac. Měla dvě otevřená pera v její krabici na pera. To porušuje naše protokoly zdraví a bezpečnosti. Nechceme aby se naši zaměstnanci bodli.“ Hodí zelené desky na můj stůl.

Doktor Drake se zamračí. „Sotva si myslím, že je hodné vést zelené desky.“

Velká Doris se nafoukne, aby něco řekla, ale rychle se zastaví. „Samozřejmě. Co jsem si myslela?“ Dá mi sladký úsměv lišky, která právě utrhla hlavu kuřeti. „Možná bych vám mohla pomoct.“ Položí ruku na rameno doktora Drakea a zatřepotá jejími bledými řasami.

Ignoruji Velkou Doris a pak si všimnu, že doktor Drake mi hodil na stůl zlatou obálku. „Co to je?“ Zeptá se Charlie, který za mnou přijde.

Vážně? Moje kóje je sotva pro jednoho a teď jsme tu čtyři. Sklouznu se svou židlí do kouta a přidržím si kolena u hrudníku.

Doktor Drake zvedne obočí. „Pane Browne, nemáte práci?“

Charlie zavrtí hlavou. „Ne.“

„Nejsou tu žádní pacienti, kteří vyžadují vpuštění?

„Ne u mě.“

Doktor Drake si povzdechne. „Předpokládám, že byste mi mohli pomoct. Nemocnice pořádá dobročinnou akci v Regency Centru ve čtvrtek v noci. Potřebujeme lidi, kteří by obíhali a získávali dary. Musíme také lidem pomoc se srdcovou aukcí.“

„Srdcová aukce?“ Charlieho obočí vyletí vzhůru. „Budou se darovat srdce?“

Doktor Drake obrátí oči v sloup. „Nemocnice získala několik umělců, klenotníků a sochařů, ale stejně tak i pacienti a široká veřejnost může darovat srdce vyrobené z jakéhokoliv materiálu, které bude vydraženo ve prospěch nemocnice. Je to velmi zábavné. Nikdo neví odkud srdce pochází.“

„Slyšela jsem, že loni se někdo ucházel o skleněné srdce za sto tisíc dolarů, myslím že to byl Chihuly. Bylo zakoupené v obchodě za desetník a jeden čtyřletý pacient ho pomaloval,“ řekne Velká Doris. „Počítejte se mnou.“

„Se mnou taky.“ Charlie dá Velké Doris mrknutí a ta se zachvěje.

„A co vy, Mac?“ Doktor Drake vyrve pozvánku z Charlieho rukou a přesune jí ke mně.

Chci pomoc, ale trávím každý večer utěšováním Amandy. Max nebude moc nadšený, když zruším naše rande.

„Hm. Omlouvám se. Mám jiné plány.“

Doktor Drake nakloní hlavu na stranu a studuje mě. „Peníze budou použité na nákup potřebného vybavení pro dětské oddělení. Čím více lidí budeme mít, tím máme větší šanci pro větší výběr peněz. Mohl bych vám schválit přesčasy. Ztrojnásobím to. Jedná se vlastně o pracovní funkci.“

Udělám si rychlý výpočet. Trojitý čas a dvě noci v klubu, to pokryje platbu a ještě něco mi zbude. Povzdechnu si. „Počítejte se mnou.“

Doktor Drake se rozzáří. „Hotovo. Mohu vás odvézt. Viděl jsem vás několikrát na autobusové zastávce po práci. Charlie mi řekl, že jste vaše auto prodala.“

Charlie zapíská a podívá se pryč.

„Mohu jet autobusem,“ protestuji.

„Můžete vyzvednou mě,“ přihlásí se Velká Doris.

„Já vás vyzvednu.“ Charlie poplácá její rameno a ona  jen přikývne.

Doktor Drake stočí rty do úsměvu. „Skvělé. Pane Browne, vyzvedněte Doris a já vyzvednu Mac.“

„Ne, já-“

Charlie mě přeruší podrážděným povzdechem. „On nekouše, Mac.“

Doktor Drake mrkne. „Ne, dokud nepoprosí.“