TYL - EPILOG

Překlad: Verča

Ták, holky, už jsme na úplném konci J

Chtěla bych vám strašně moc poděkovat za vaše komentáře :* Doufám, že se vám celý překlad líbil tak jako mně. I když Brooke mě v posledních kapitolách celkem štvala a nebyla jsem sama, jak jsem vyčetla z vašich komentářů J

A teď to důležité. Autorka pokračovala další sérií (No Exceptions) o Brooke a Jettovi; má čtyři díly. Mně osobně se do překladu moc nechce.. Kniha neskončila otevřeným koncem, vše je vyřešené a uzavřené, je to tedy jen na vás. Jestli bude o překlad série zájem, pustím se do něj, jestli ne tak ne.  Takže pište do komentářů odpovědi, zda jste pro pokračování nebo ne. J

Už mám vybranou jednu sérii, kterou chci překládat. Takže se nebojte, že s překlady končím :D                             

Verča

BYLA TO NAŠE první společná dovolená. S Jettem jsme dorazili do luxusního havajského rezortu před třemi dny a sotva jsme opustili pokoj. A když jsme ho opustili tak jen kvůli jídlu a aby uklízečka měla klid při úklidu.

„Navštívíme pláž?“ Zeptal se Jett. V měsíčním světle, které proudilo přes okno restaurace, byl jeho obličej krásný.

Pokrčila jsem rameny a propletla jeho prsty s mými. „To zní dobře. Nespím moc dobře.“

„Pomůžu ti to změnit,“ zašeptal Jett vedoucí mě ven z restaurace a dolů na cestu na pláž.

Byla to pravda. Od té doby co jsem byla držena jako rukojmí a probudila se v nemocnici, jsem nemohla spát, protože strach mě stále udržoval vzhůru, což byl důvod, proč Jett trval na této dovolené. Měla jsem si odpočinout, žít a zapomenout. Opřela jsem se o jeho paži, těšíc se z vynikajícího pocitu, který způsoboval jeho hlas.

Obloha byla černá jako uhel, posetá tisíce hvězdami. Už jsem to viděla mnohokrát, ale tentokrát se mi to zdálo krásnější než kdy jindy. Nejspíš to bylo proto, že byl Jett se mnou. Svět se mi s ním zdál jiný. Klidný a barevný. Plný kouzel a tajemství. Čistá dokonalost, stejně jako muž, kterého jsem milovala.

Roztáhl bundu na měkkém písku jen pár palců od vody. Pomalu mi ovinul paži kolem ramen. Zabraná do svých myšlenek jsme sledovali vlny oceánu, které narážely na břeh.

Usmála jsem se na něj a otřela svou tvář o jeho drsné strniště, které pokrývalo jeho tvář, a přála si abych mohla kouzlo tohoto okamžiku zavřít do láhve a udržet ho navždy.

„Je to tady nádherné,“ zašeptala jsem a vzhlédla k nebi. Neodpověděl. V určitém okamžiku jsem si uvědomila, že se díval na mě, jako bych byla jediná hvězda na jeho noční obloze. Obrátila jsem se k němu, naše oči se setkaly s jemností.

Jeho mlčení mi nedělalo starosti, protože žádná slova nebyla tak silná nebo expresivní aby zachytila krásu tohoto okamžiku. Žádná slova by nemohla vyjádřit velikost mých pocitů k němu. Žádná slova by nemohla vyjádřit, jak moc jsem ho nechtěla nechat jít – ještě ne, ne teď, a vlastně nikdy. Bylo to smutné, opravdu, protože pokud je tohle jen sen, přála bych si abych se nikdy neprobudila.

Ale byla to realita, a chtěla jsem zapomenout na minulost. Na Dannyho. Na panství, které jsem nikdy nechtěla, ale nicméně zdědila. Na advokáta, Clarksona, který zmizel. Ale věděla jsem, že život půjde dál a okamžiky strávené s Jettem mi zůstanou navždy.

Jako bublina, tento moment by se zvedl do velkých výšek a jednoho dne by mohla prasknout – drobné kapičky by padaly a zmizely, zanechávajíc po sobě nic jiného než prchavou vzpomínku. Sen. Polkla jsem připomínající, že nikdy nesmím brát každou chvíli s láskou svého života jako samozřejmost.

„Na co myslíš?“ Zeptal se Jett. „Měla jsi divný výraz na tváři.“

Několik sekund jsem přemýšlela, zda mu to říct nebo ne, když jsem si vzpomněla na Sylviinu radu o vztazích a poctivosti. V klidu noci, obklopeni zvukem oceánu, jsem věděla, že mu můžu věřit.

„Chci si uchovat všechny mé šťastné vzpomínky s tebou, protože to je to jediné, co mi z minulosti zůstane, ale nevím jak.“ Položila jsem mu hlavu na rameno. „Vidím hvězdy na obloze a nutí mě přemýšlet o životě. Uvědomila jsem si jak málo vzpomínek mám. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nemůžu vybrat žádné, které si chci zachovat. Takže k čemu je vlastně vytváření vzpomínek, když si je všechny nemůžu udržet?“

Jett se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. „Nemusíš se snažit tak tvrdě si je zapamatovat, Brooke,“ zašeptal. „Momenty, které jsou pro tebe nejdůležitější, zůstanou přilepené ve tvojí mysli. Může jich být málo, ale jsou to jen ty, na kterých ti záleží nejvíc.“

Otočila jsem se k němu, dívala jsem se do jeho krásných očí. „Jak to víš?“

Pokrčil rameny. „Víš, proč jsem si nechal udělat tetování?“

Jeho otázka mě vyvedla z rovnováhy.

„Ne,“ připustila jsem.

Zvedl si košili. Za měsíčního svitu se jeho kůže třpytila, černé kmenové tetování bylo úchvatně krásné. „Udělal jsem si ho, aby mi pomohlo vzpomenout si na všechny věci, na které nechci zapomenout.“ Ukázal na rameno. „Tohle mi pomáhá pamatovat si, jak byl můj otec tvrdý a vše co mě naučil. Také mi to připomíná, že skutečná síla nepochází z poslušnosti nebo zisku, ale z ovládnutí tvých vnitřních démonů. Protože naši skuteční nepřátelé žijí uvnitř nás a krmí se ze zkušeností.“ Košili si shrnul zpět na celé tělo. „Od té doby co jsem si udělal tetování, moje špatné vzpomínky se staly dobrými. I cennými.“

„Možná bych si měla udělat své vlastní tetování,“ řekla jsem.

Zasmál se a naklonil hlavu na stranu. „Nejsem si jistý, zda chci vidět na tvé pokožce inkoust. Miluju ji tak jaká je teď.“ Jako by mi to chtěl dokázat, přejel mi prstem přes klíční kost.

„Chceš mi říkat, co nemůžu dělat se svou kůží?“ Pozvedla jsem obočí, což ho rozesmálo ještě víc.

„Pokud půjde o malé, tak ano.“ Ukázal na kotník. „A půjdu s tebou. Brzy budu chtít udělat nové.“

„Nikdy si mi neřekl, že chceš další.“

„Jo, no nevěděl jsem to, dokud jsem tě nepotkal.“

Povalil mě na záda a usadil se na mě, jeho tmavé zelené oči přetrvávaly na mých. Pod sebou jsem cítila písek na mé kůži. Bylo chladno, ale ne nepříjemné. „Znáš teď pocit, když si myslíš, že slyšíš hudbu a úplně tě to pohltí?“ No tak takhle jsem se cítil, když jsem tě poprvé uviděl. Věděl jsem hned, že bych tě mohl milovat. Ta noc v baru? Nejlepší věc, které se mi kdy stala, a chci mít další tetování, aby mi to připomínalo. Chci tvou tvář na mé kůži. Na ní se budu dívat, když nebudeš poblíž.“

„V žádném případě,“ řekla jsem se smíchem. „Neuděláš to. Co když se rozejdeme? Budeš toho litovat.“

Pomalu zavrtěl hlavou. „To se nestane. Nikdy jsem nebyl tolik zamilovaný. A nikdy předtím jsem netoužil po někom tak moc, jako po tobě. Chci vás ve svém životě, slečno Stewartová, jste ke mně přilepená. Ať už si to přejete nebo ne.“

„Doufám, že k tobě budu přilepené na dlouhou dobu,“ zašeptala jsem. „Protože momenty utíkají příliš rychle.

„Ne, když se mě budeš držet,“ řekl Jett.

Usmála jsem se a poprvé se cítila nadějně.

„Doufám, že naše dítě bude mít tvé dlouhé řasy,“ řekl, jeho teplý dech jsem cítila na svých rtech. „Ve skutečnosti, pokud budeme mít holčičku, pojmenujeme ji Treasure. (pozn. poklad)

Whoa, on už pojmenoval naše dítě? Beze mě?

„To sakra ne.“ Odfrkla jsem si.

„Proč ne?“ Jeho ruka přejížděla přes mé stehno, zastavujíc se u lemu mých džínů. „Řekl jsem to jednou a řeknu ti to znovu. Jsi můj poklad, Brooke, takže tohle jméno pro ni bude perfektní.“

„To je diskutabilní.“ Snažila jsem se odstrčit jeho ruku pryč, ale marně. „Kromě toho, proč si myslíš, že to bude holčička?“

„Musí být.“ Jeho rty sebou škubnou. „A když to bude chlapeček, tak mu vybereš jméno ty.“ Jeho ústa našla moje. Žádný jiný polibek nemůže být dokonalejší – chvíli jsem doufala, že nikdy neskončí.

Život je neovladatelný, nepředvídatelný a sakra jeden velký nepořádek. Beze strachu, ztrát a špatných rozhodnutí bysme nebyli těmi, kterými jsme teď. Neměli bychom se vzdávat. A nebýt Jettovo lásky, nenaučila bych se skutečnou hodnotu vztahu.

Když mě Jett zachránil, zachránil nejen můj život, ale také i mé naděje a naši budoucnost. Dovolil mi věřit, že naše láska nikdy nezeslábne. Zanechal vzpomínku, na kterou nebudu nikdy chtít zapomenout. Byla jsem připravena vážit si (pozn. treasure) jeho lásky, navždy.

  

*** 

KONEC